9 C 14/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17 072,04 Kč s příslušenstvím <b>I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 072,04 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 072,04 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 072,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, a to z titulu smluvní pokuty, kterou byl žalovaný povinen platit žalobkyni v případě svého prodlení s úhradou splátek dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Na základě uvedené smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému úvěr 70 000 Kč, přičemž z důvodu prodlení žalovaného došlo k zesplatnění úvěru - toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. V případě prodlení byl žalovaný dle smlouvy o úvěru povinen platit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky po zesplatnění úvěru, tj. z tzv. nové jistiny, maximálně však do částky odpovídající 0,5 násobku poskytnutého úvěru, resp. maximálně do výše 200 000 Kč. Nárok žalobkyně vůči žalovanému vyplývající ze smlouvy o úvěru byl již žalobkyni pravomocně přiznán rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Žalobkyně se pak v tomto řízení domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za prodlení žalovaného s úhradou tzv. nové jistiny, tedy konkrétně smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 87 718,01 Kč za období prodlení žalovaného od [datum] do [datum] ve výši 17 072,04 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení takto vypočtené smluvní pokuty předžalobní upomínkou ze dne [datum], žalovaný dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

3. Uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky bylo soudem zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], přičemž návrh žalovaného na uzavření smlouvy byl žalobkyní akceptován [datum]. Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 70 000 Kč na dobu 30 měsíců, celková splatná částka činila 195 540 Kč, měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 6 518 Kč se splatností vždy k 20. dni v měsíci, úroková sazba činila 166,39 % ročně. V případě prodlení žalovaného v délce 65 dnů mělo dojít automaticky k zesplatnění úvěru (bod 6.3 smlouvy), přičemž při zesplatnění se veškeré dlužné částky (jistina, úroky, smluvní pokuty, náhrady nákladů žalobkyně) měly stát okamžitě splatnými a jistina a úroky měly vytvořit tzv. novou jistinu – v případě, že by žalovaný tuto novou jistinu neuhradil v den zesplatnění úvěru, vznikla mu dle smlouvy o úvěru povinnost platit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazené nové jistiny (bod 6.5 smlouvy) s tím, že souhrn všech smluvních pokut dle smlouvy mohl činit nejvýše 0,5 násobek celkové výše úvěru, maximálně však 200 000 Kč. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila jeho občanským průkazem.

4. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], a z obsahu spisu tohoto soudu sp. zn. [spisová značka] soud mimo jiné zjistil, že řízení bylo vedeno se stejnými účastníky ve stejném procesním postavení, předmětem řízení byl nárok žalobkyně vyplývající ze smlouvy o úvěru uvedené výše, tj. ze smlouvy o úvěru č. [číslo] ze dne [datum]. V řízení byl vydán rozsudek pro zmeškání s následujícím výrokem:„ Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 106 045, 96 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 89 116 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 35 % ročně z částky 70 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 234 648 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

5. Z oznámení o zesplatnění úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že ke dni zesplatnění měla dle žalobkyně činit celková dlužná částka 89 116 Kč.

6. Z formuláře hodnocení klienta ze dne [datum] ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že příjem žalovaného ze zaměstnání měl činit 33 272 Kč měsíčně čistého (jiný příjem neuveden), výdaje žalovaného měly činit 3 410 Kč (životní minimum), výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) pak 1 000 Kč měsíčně; žalovaný neměl hradit žádné další splátky úvěrů nebo půjček ani výživné. Žalovaný měl být vyučen, měl bydlet u rodičů (nevedl společnou domácnost s manželkou nebo partnerkou).

7. Z výpisu ze živnostenského rejstříku žalovaného soud zjistil, že žalovaný provozoval ohlašovací volnou živnost se vznikem oprávnění [datum], na dobu neurčitou, a dále ohlašovací živnost řemeslnou od [datum] na dobu neurčitou (vodoinstalatérství, topenářství).

8. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2018 soud zjistil, že dílčí základ daně činil 399 265 Kč, z toho byla vyměřena daň 59 880 Kč (celkové příjmy z podnikání žalovaného v roce 2018 měly činit 998 163 Kč, výdaje související s příjmy pak 598 898 Kč).

9. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] soud zjistil, že v období od [datum] do [datum] činil počáteční zůstatek na účtu 71,54 Kč, konečný zůstatek pak 6 491,40 Kč. Úvěr 70 000 Kč byl na účet žalovaného vyplacen [datum]. V období od [datum] do [datum] nebyl vedle vyplaceného úvěru na účet žalovaného připsán v podstatě žádný jiný příjem (pouze částka 125,71 Kč dne [datum] a částka 1 762,22 Kč dne [datum]).

10. Z výpisu z registru [příjmení] soud zjistil, že k osobě žalovaného nebyly nalezeny žádné záznamy, dle výpisu z nebankovního registru klientských informací činilo hodnocení (skóre) žalovaného 244 bodů, což je kategorie bodů od 166 do 320 bodů a znamená to nízké body, a tedy vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.

11. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne [datum], dle poštovního podacího archu byla výzva žalovanému odeslána téhož dne.

12. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 70 000 Kč. Žalovaný se dostal se splácením úvěru do prodlení, úvěr byl žalobkyní dne [datum] zesplatněn. Rozsudkem pro zmeškání, vydaným [název soudu] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo žalovanému z titulu uvedené smlouvy o úvěru uloženo zaplatit žalobkyni částku 106 045, 96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 89 116 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 35 % ročně z částky 70 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 234 648 Kč; rozsudek nabyl právní moci [datum]. Při vyhodnocení žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 33 272 Kč měsíčně čistého, dle předloženého daňového přiznání žalovaného za rok 2018 však činil dílčí základ daně 399 265 Kč, z toho daň byla vyměřena na 59 880 Kč (celkové příjmy z podnikání 998 163 Kč, výdaje související s příjmy 598 898 Kč); jiný příjem žalovaný neměl. Po odečtení vyměřené daně tak činil příjem žalovaného v průměru 28 282 Kč, přičemž v této částce nebyly zohledněny povinné odvody žalovaného, jakožto podnikatele, na sociální a zdravotní pojištění. V nebankovní registru klientských informací byl ve vztahu k žalovanému poskytnutý úvěr ve výši 70 000 Kč hodnocen jako úvěr s vyšším rizikem, kdy úvěr měl být výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítnut. Žalovaný nedisponoval na svém bankovním účtu volnými finančními prostředky pro úhradu sjednaných měsíčních splátek úvěru ve výši 6 518 Kč (k [datum] činil zůstatek na účtu žalovaného 71,54 Kč, ke dni [datum] pak 6 491,40 Kč). Skutečné výdaje žalovaného žalobkyně nezjišťovala, vycházela z paušálních částek 3 410 Kč (životní minimum) a 1 000 Kč (bydlení) měsíčně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení předžalobní upomínkou dne [datum].

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2010 odst. 1 věta druhá o. z. lze utvrdit dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

22. V daném případě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 70 000 Kč, aniž by před jeho poskytnutím náležitě posoudila úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, resp. bylo prokázáno, že toto posouzení provedla nedostatečně, přičemž pokud by i takto nedostatečně zjištěné údaje byly skutečně náležitě odborně posouzeny, musela by žalobkyně dospět k závěru, že úvěr 70 000 Kč nelze žalovanému poskytnout, neboť žalovaný není schopen jej splácet. Žalobkyně tedy musela dospět k důvodným pochybnostem o tom, že žalovaný bude schopen svému závazku dostát a úvěr splácet tak, jak bylo ve smlouvě ujednáno. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neměla žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč s měsíční splátkou 6 518 Kč poskytnout. Žalobkyně nezkoumala před poskytnutím úvěru faktické výdaje žalovaného, jejich posouzení provedla čistě formálně, výdaje nebyly ze strany žalovaného nijak doloženy, resp. ani náležitě tvrzeny, žalobkyně si údaje neověřila. Zejména pokud jde o výdaje na bydlení a energie, neboť uváděná částka 1 000 Kč měsíčně je nepřiměřeně nízká a nepochybně měla být dále zkoumána, když žalovaný takto nízké výdaje ničím nevysvětlil. Žalobkyně také vycházela ze skutečnosti, že příjmy žalovaného ze zaměstnání činí 33 272 Kč čistého měsíčně, avšak žalovaný nebyl zaměstnán, ale podnikal, kdy dle daňového přiznání (jakožto dokladu k prokázání těchto příjmů) činil jeho příjem vypočtený ale z dílčího základu daně 399 265 Kč (tj. z částky před úhradou daně, příspěvků na sociální a zdravotní pojištění, tedy hrubého) v průměru 33 250 Kč měsíčně; z této částky byl ale žalovaný povinen platit ještě daň z příjmů a další odvody. Ani tvrzený příjem žalovaného ve výši 33 272 Kč čistého měsíčně tak nebyl žalobkyni doložen, naopak doložený příjem byl výrazně nižší. Ani tato skutečnost však žalobkyni nepřiměla k tomu, aby si údaje uváděné žalovaným ohledně jeho příjmů dále ověřila (např. výpisy z jeho bankovního účtu za delší, ucelené časové období). Pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr pak musel u žalobkyně vyvolat rovněž výpis z nebankovního registru klientských informací, podle něhož bylo poskytnutí úvěru 70 000 Kč žalovanému vyhodnoceno jako značně rizikové, úvěr měl být poskytnut v nižší výši nebo měla být žádost žalovaného o jeho poskytnutí rovnou zamítnuta. Rovněž z částečných výpisů z bankovního účtu žalovaného bylo zřejmé, že žalovaný nedisponuje volnými finančními prostředky pro úhradu sjednané měsíční splátky 6 518 Kč. Žalobkyně tak musela nabýt důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný bude schopen úvěr splácet (a to navíc po dobu 30 měsíců), a bylo proto na místě, aby poměry žalovaného a jeho skutečnou schopnost úvěr splácet více prověřila; nic takového však žalobkyně neučinila.

23. Pokud tedy i přes uvedená zjištění žalobkyně úvěr žalovanému poskytla, pak je třeba uzavřenou smlouvu o úvěru hodnotit jako neplatnou, a to dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž neplatné je rovněž ujednání o smluvní pokutě, které bylo součástí smlouvy o úvěru. Žalobkyni proto nebylo možné žalovanou smluvní pokutu přiznat, neboť byla sjednána ve smlouvě o úvěru, která je absolutně neplatná. Soud proto podanou žalobu v plném rozsahu zamítnul. Na tomto závěru pak ničeho nemění ani skutečnost, že nárok žalobkyně z předmětné smlouvy o úvěru, která byla v tomto řízení shledána soudem absolutně neplatnou, byl žalobkyni částečně přiznán pravomocným rozsudkem soudu, neboť takovým rozhodnutím soud není v tomto řízení nijak vázán – nárok na zaplacení smluvní pokuty je samostatným nárokem a nikoli příslušenstvím již pravomocně přisouzené pohledávky (smluvní pokuta není příslušenstvím pohledávky). Navíc ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] bylo o nároku žalobkyně ze smlouvy o úvěru rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání – nebylo prováděno dokazování, uplatněný nárok žalobkyně nebyl po věcné stránce právně hodnocen.

24. Podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, přizná soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

25. Podle citovaného ustanovení vznikl žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni, avšak žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.