9 C 163/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 124 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 124 000 Kč od 21. 8. 2021 do 25. 8. 2021.</b> <b>II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 124 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 124 000 Kč od 26. 8. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 46 173,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec].</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 6. 9. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 124 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 21. 8. 2021 do zaplacení s tím, že se žalovaným uzavřela ústní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu vyplatila částku 124 000 Kč, a to za účelem provedení fasády domu, v němž žil žalovaný spolu s dcerou žalobkyně. Částka 124 000 Kč byla žalovanému poskytnuta ve dvou platbách bezhotovostně převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet], platby byly označeny popisem„ [anonymizováno]“. Částka 100 000 Kč byla na účet žalovaného odeslána dne 29. 9. 2018 a částka 24 000 Kč dne 1. 10. 2018, přičemž přijetím obou částek došlo ze strany žalovaného k akceptaci nabídky a smlouva o zápůjčce byla tímto v souladu s § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena. Mezi účastníky nebylo výslovně ujednáno, kdy má být zapůjčená finanční částka 124 000 Kč vrácena, splatnost zápůjčky tak byla závislá na vypovězení smlouvy, přičemž dle § 2393 odst. 1 věta druhá o. z. činila výpovědní doba šest týdnů. Žalobkyně smlouvu o zápůjčce vypověděla písemně 1. 7. 2021, výpověď byla žalovanému doručena dne 9. 7. 2021. Výpovědní doba v délce šesti týdnů tak uplynula dne 20. 8. 2021 a od 21. 8. 2021 je žalovaný v prodlení.

2. Dále žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 21. 4. 2022, ve spojení s vyjádřením ze dne 14. 4. 2022, doručeným soudu dne 25. 4. 2022 (ve spise na č.l. 48 a č.l. 50), uvedla, že žalovaný odmítl smlouvu o zápůjčce ve výši 124 000 Kč podepsat, peníze však potřeboval na zaplacení fasády domu a sám o ně žalobkyni požádal. V podáních doručených soudu dne 9. 5. 2022 a dne 6. 6. 2022 pak dále žalobkyně doplnila, že smlouvu o zápůjčce ze strany vydlužitele podepsala dne 24. 8. 2018 pouze manželka žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], přičemž závazek vrátit žalobkyni peněžní prostředky odpovídající předmětné půjčce spadal do společného jmění manželů žalovaného a jeho manželky a žalovaný je tedy také dlužníkem. Žalobkyně odmítla, že by smlouva o zápůjčce byla podepsána žalobkyní a její dcerou (bývalou manželkou žalovaného) zpětně, tedy že došlo k antedataci smlouvy s tím, že číslo popisné domu, které je ve smlouvě uvedeno, bylo žalovanému a jeho tehdejší manželce známo ještě předtím, než bylo oficiálně přiděleno. I v případě, že by soud dospěl k závěru, že smluvní vztah ze smlouvy o zápůjčce mezi účastníky nevznikl, pak se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a povinnost k zaplacení částky 124 000 Kč by mu měla být uložena z titulu vrácení bezdůvodného obohacení, kterého se mu bez právního důvodu dostalo. Dle žalobkyně nebyla částka 124 000 Kč poskytnuta žalovanému jako dar, přičemž ani žalovaným uváděné protiplnění, kterého se žalobkyni za poskytnutý dar mělo dostat, žalobkyni poskytnuto nebylo (žalobkyně obývala dům žalovaného jen přibližně pět měsíců v období dvou let; navíc žalovanému a jeho manželce vypomáhala s chodem domácnosti, na kterou jim ještě přispívala částkou 3 000 Kč měsíčně). Výzva k vrácení daru adresovaná žalovanému pak byla za žalobkyni učiněna její tehdejší zástupkyní, aniž by však její obsah žalobkyně odsouhlasila, a proto pro ni takové jednání není zavazující; v případě, že by ji však výzva k vrácení daru zavazovala, vznikla žalovanému na jejím základě povinnost žalobkyni poskytnutý dar v plném rozsahu vrátit. Žalobkyně rovněž uvedla, že se bez své viny nemohla vyjádřit dříve, neboť jí to primárně znemožňoval její zdravotní stav, a rovněž tak jednostranné ukončení zastoupení předchozím advokátem, který současně neprovedl neodkladné procesní úkony ve věci.

3. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhnul její zamítnutí s tím, že smlouvu o zápůjčce se žalobkyní neuzavřel. Částka 124 000 Kč mu byla žalobkyní poskytnuta jako dar na úpravu domu, který byl součástí společného jmění manželů žalovaného a dcery žalobkyně. O tom, že se jednalo o dar, svědčí dle žalovaného výzva žalobkyně z 6. 1. 2021, kterou byl žalovaný vyzván k vrácení daru. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by výzva k vrácení daru neměla žalobkyni zavazovat, protože výzvu učinila její tehdejší zástupkyně na základě plné moci, avšak bez vědomí žalobkyně. Nárok uplatněný žalobkyní nelze dle žalovaného posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že šlo o dar. Navíc jako určitá protihodnota za dar žalobkyně bylo žalobkyni umožněno v domě po dlouhou dobu bezplatně bydlet, a to v součtu jednotlivých měsíců nejméně jeden rok. Nárok žalobkyně, ať již by měl být posouzen po právní stránce jakkoli, je dle žalovaného v rozporu s dobrými mravy. K žalobkyní předložené smlouvě o zápůjčce pak žalovaný uvedl, že se jedná o padělek, resp. antedatovaný dokument, neboť ve smlouvě uváděné [adresa] domu, na němž měla být fasáda za zapůjčených peněz provedena, bylo rodinnému domu přiděleno až v prosinci 2019, avšak smlouva měla být uzavřena již 24. 8. 2018. Žalovaný proto sporoval pravost a obsahovou správnost této listiny. Žalovaný rovněž upozornil, že žalobkyně nedoplnila nezbytná tvrzení o smlouvě o zápůjčce, resp. toto učinila až poté, kdy nastala koncentrace řízení, přičemž její tvrzení týkající se smlouvy o zápůjčce si vzájemně odporují.

4. V průběhu jednání dne 13. 6. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to ohledně zákonného úroku z prodlení z dlužné částky 124 000 Kč, kdy jej požadovala nikoli od 21. 8. 2021, ale až od 26. 8. 2021, neboť ve smlouvě o zápůjčce byla sjednána splatnost zápůjčky 25. 8. 2021. Žalovaný s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasil.

5. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 věta prvá o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle § 96 odst. 3 věta první o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle odstavce 4 téhož ustanovení odstavec 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

6. Žalobkyně vzala žalobu ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 124 000 Kč od 21. 8. 2021 do 25. 8. 2021 zpět, žalovaný s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasil. Soud proto v souladu s ustanovením § 96 o. s. ř. rozhodl o částečném zastavení řízení (výrok I. rozsudku).

7. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet] za období od 19. 9. 2018 do 18. 10. 2018 soud zjistil, že dne 29. 9. 2018 byla z účtu žalobkyně odeslána částka 100 000 Kč na účet č. [bankovní účet], a to s poznámkou k platbě„ [anonymizováno]“. Dne 1. 10. 2018 byla z uvedeného účtu žalobkyně odeslána částka 24 000 Kč na účet č. [bankovní účet], a to s poznámkou k platbě„ [anonymizováno]“.

8. Z výpovědi smlouvy o zápůjčce, výzvy k plnění ze dne 1. 7. 2021 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého tehdejšího zástupce z řad advokátů vyzvala žalovaného k zaplacení částky 124 000 Kč, a to nejpozději dnem následujícím po uplynutí výpovědní doby. Dle výzvy došlo přijetím peněz ze strany žalovaného k akceptaci nabídky a mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce – smlouva o zápůjčce tak byla uzavřena ústně, ujednání o splatnosti nebylo smluvními stranami výslovně sjednáno, a proto žalobkyně smlouvu o zápůjčce vypověděla s tím, že výpovědní doba měla dle výzvy činit šest týdnů ode dne doručení výpovědi žalovanému. Výpověď smlouvy o zápůjčce s výzvou k zaplacení byla odeslána žalovanému na adresu [adresa žalovaného], přičemž dle poštovního podacího lístku a informace o sledování zásilky byla odeslána dne 2. 7. 2021, dne 9. 7. 2021 byla písemnost žalovanému dodána.

9. Z výzvy žalobkyně k vrácení daru ze dne 6. 1. 2021, včetně příslušné plné moci, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení daru ve výši 124 000 Kč, přičemž dar měl být žalovanému poskytnut stejně, jako v řízení tvrzená zápůjčka, tedy částka 100 000 Kč měla být zaslána z účtu žalobkyně na účet žalovaného bezhotovostně dne 29. 9. 2018 a částka 24 000 Kč dne 1. 10. 2018; obě částky měly být žalovanému darovány za účelem provedení fasády domu na adrese [obec a číslo]. Důvodem pro vrácení daru bylo dle výzvy žalobkyně chování žalovaného, jakožto obdarovaného, který měl v době, kdy žalobkyni dle dohody umožňoval bydlení v domě žalovaného a jeho tehdejší manželky (dcery žalobkyně), a to po dobu tří zimních měsíců, žalobkyni urážet, slovně ji napadat a v roce 2020 ji měl dokonce žalovaný z domu vyhodit. Dar měl žalovaný vrátit do 15 dnů od doručení výzvy. Výzva k vrácení daru byla žalobkyní učiněna prostřednictvím advokátky JUDr. [jméno] [příjmení], plná moc prokazující zmocnění advokátky byla k výzvě připojena.

10. Z listiny označené jako smlouva o půjčce, datované 24. 8. 2018, pak soud zjistil, že jejím předmětem měla být půjčka ve výši 124 000 Kč na fasádu domu [adresa] [obec]. Text smlouvy je následující:„ Poskytnu peněžitou půjčku v hodnotě 124 000 Kč na fasádu rodinného domu [adresa] [obec] manželům [jméno] [datum narození] a [jméno] [datum narození] [anonymizováno]. Peněžitou půjčku v hodnotě 124 000 Kč pošlu na účet p. [celé jméno žalovaného] po dohotovení fasády rodinného domu a to poté kdy mi p. [celé jméno žalovaného] sdělí, že částku 124 000 Kč již potřebuje. Peněžitá půjčka v hodnotě 124 000 Kč bude vrácena do 25. 8. 2021“. Listina je podepsána žalobkyní a dcerou žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], která uznala svůj podpis za vlastní dne 2. 4. 2022. Podpis žalovaného na listině chybí.

11. Z výzvy [stát. instituce], stavební úřad, ze dne 10. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaný a jeho manželka [příjmení] [jméno] [příjmení] oznámili stavebnímu úřadu užívání stavby – rodinného domu v obci [obec], a proto byl [stát. instituce] vyzván k přidělení popisného čísla nově vzniklému rodinnému domu. Listina byla dle razítka doručena příslušnému obecnímu úřadu dne 11. 12. 2019. Dle zápisu ze zasedání obecního zastupitelstva ze dne 11. 12. 2019 bylo rodinnému domu přiděleno [adresa]. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí ke stavbě uvedeného rodinného domu pak soud zjistil, že stavba měla být dokončena dne 10. 12. 2019.

12. Z dopisu zástupce žalovaného ze dne 11. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaný vyjádřil nesouhlas s poskytnutím zápůjčky 124 000 Kč dle listiny označené jako smlouva o půjčce a datované 24. 8. 2018, a to ve smyslu § 732 o. z.. Dopis žalovaného byl adresován žalobkyni a Mgr. [jméno] [příjmení]. Žalobkyně na toto sdělení reagovala dopisem ze dne 14. 4. 2022, [anonymizována dvě slova] pak dopisem datovaným 19. 4. 2022, přičemž obě mimo jiné uvedly, že pokud žalovaný odmítl smlouvu o půjčce podepsat, platí ústní smlouva.

13. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalobkyně bezhotovostně převedla na účet žalovaného dne 29. 9. 2018 částku 100 000 Kč a dne 1. 10. 2018 částku 24 000 Kč; jako účel plateb byla uvedena fasáda. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení uvedených částek v celkové výši 124 000 Kč, jakožto poskytnutého daru, a to dopisem ze dne 6. 1. 2021.

14. Soud naopak nemá po provedeném dokazování za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě zapůjčila žalobkyně žalovanému částku 124 000 Kč; rovněž tak nebylo prokázáno, že by byl žalovaný povinen uvedenou částku žalobkyni vrátit nejpozději dne 25. 8. 2021.

15. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2393 odst. 1 o. z., neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení. Podle § 101 odst. 2 o. s. ř., nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní.

18. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř., ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle odstavce 3 téhož ustanovení, zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Dle § 118a odst. 4 o. s. ř. při jednání předseda senátu poskytuje účastníkům poučení též o jiných jejich procesních právech a povinnostech; to neplatí, je-li účastník zastoupen advokátem nebo notářem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.

19. Podle § 118b odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř., pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.

20. V daném případě se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 124 000 Kč z titulu poskytnuté zápůjčky, avšak v průběhu řízení neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, a to i přesto, že byla ze strany soudu v průběhu prvního jednání dne 22. 2. 2022 poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že je třeba doplnit tvrzení a prokázat, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve výši 124 000 Kč. Žalobkyně byla zejména poučena, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem, kdy a za jakých okolností byla smlouva o zápůjčce mezi účastníky uzavřena, co bylo jejím obsahem, zejména jaké bylo ujednání účastníků o vrácení zápůjčky. Dále pak byla žalobkyně vyzvána k prokázání doplněných tvrzení a byla zároveň poučena o tom, že pokud svá tvrzení nedoplní a neprokáže, vystavuje se nebezpečí procesního neúspěchu ve věci. Žalobkyni byla pro doplnění tvrzení a navržení důkazů poskytnuta lhůta ve smyslu § 118b o. s. ř. do 25. 3. 2022, přičemž k žádosti žalobkyně byla prodloužena do 5. 4. 2022. Žalobkyně však v uvedené lhůtě žádné nové skutečnosti týkající se uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce nedoplnila, pouze dne 4. 4. 2022 bez dalšího ke své žádosti o odročení jednání připojila listinu označenou jako smlouva o půjčce ze dne 24. 8. 2018. Žalobkyně svá tvrzení týkající se smlouvy o zápůjčce v poskytnuté lhůtě nijak nedoplnila, přičemž tak neučinila ani následně, tedy poté, kdy nastala koncentrace řízení. Žalobkyně neuvedla, kdy byla smlouva o zápůjčce mezi účastníky uzavřena, jakým způsobem došlo k uzavření smlouvy (ústně, písemně, konkludentně, případně jinak), co bylo jejím obsahem a jakým způsobem byla sjednána splatnost zápůjčky. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení, přičemž nejprve je třeba skutečnosti tvrdit a teprve poté je možné je prokazovat. Nelze postupovat opačně, protože vždy musí být nejprve vyjasněno, jaké skutečnosti tvrzené účastníkem mají být v řízení prokázány; skutková tvrzení nemohou být ze strany soudu dovozována z provedeného dokazování. Blíže lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, podle něhož je rozsah důkazní povinnosti ve sporném řízení zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit; smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena; k tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř.; pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že neunesl břemeno tvrzení. Žalobkyně byla v daném případě náležitě ze strany soudu poučena, avšak potřebná tvrzení nijak nedoplnila.

21. Pokud pak žalobkyně uváděla, že svou povinnost tvrzení splnila tím, že soudu předložila listinu označenou jako smlouva o půjčce ze dne 24. 8. 2018, pak toto nelze považovat za splnění povinnosti tvrdit skutečnosti pro rozhodnutí ve věci podstatné, a to ani s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 496/2013, na něž žalobkyně následně odkazovala. Podle tohoto rozhodnutí může účastník odkázat na skutečnosti vyplývající z předložených listin, aniž by je blíže popsal, ale jen tehdy, když tyto listiny jsou ohledně skutkových okolností jednoznačné a nelze na jejich základě učinit vícero alternativních skutkových závěrů. Žalobkyně však v průběhu řízení (v podané žalobě, při prvním jednání ve věci) tvrdila, že smlouva o zápůjčce částky 124 000 Kč byla mezi účastníky uzavřena ústně, k jejímu uzavření pak mělo dle tvrzení žalobkyně dojít tím způsobem, že si žalovaný finanční prostředky zaslané mu dne 29. 9. 2018 ve výši 100 000 Kč a dne 1. 10. 2018 ve výši 24 000 Kč ponechal; zápůjčka měla být zároveň dle tvrzení žalobkyně uzavřena bez sjednaného data splatnosti, a proto žalobkyně smlouvu písemně vypověděla a žalovaný byl povinen částku 124 000 Kč vrátit žalobkyni po uplynutí výpovědní doby, tj. nejpozději 20. 8. 2021. Následně pak bez jakéhokoli doplnění skutkových tvrzení žalobkyně předložila listinu označenou jako smlouva o půjčce, která byla datována 24. 8. 2018, v níž byla sjednána splatnost půjčky dne 25. 8. 2021, avšak nebyla žalovaným podepsána. Případná skutková tvrzení, která by bylo možné na základě této listiny učinit, tak byla v příkrém rozporu s tím, co žalobkyně k uplatněnému nároku tvrdila, a proto nebylo možné případná skutková zjištění učiněná z listiny označené jako smlouva o půjčce považovat bez dalšího za doplněná tvrzení žalobkyně, neboť se nejednalo o jednoznačné skutkové okolnosti, ale naopak se jednalo o skutková zjištění, která byla v naprostém rozporu s dosavadními tvrzeními žalobkyně, a která bez dalšího nemohla vedle již učiněných tvrzení žalobkyně obstát. Žalobkyně tak i přes poučení poskytnuté jí soudem nesplnila svou povinnost tvrzení, tedy neunesla břemeno tvrzení, které ji v tomto sporu tížilo, a proto nemohla být ve věci úspěšná.

22. Nárok žalobkyně na zaplacení částky 124 000 Kč nebylo možné posoudit ani jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kterého se mělo žalovanému dostat na úkor žalobkyně, neboť bylo prokázáno, že částka 124 000 Kč, vyplacená žalobkyní ve dvou platbách žalovanému, byla žalovanému darována. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatil, neboť byl oprávněn si poskytnuté plnění ve výši 124 000 Kč z titulu daru ponechat.

23. S ohledem na shora uvedené soudu nezbylo, než podanou žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 124 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 26. 8. 2021 do zaplacení, zamítnout.

24. Pokud žalobkyně navrhovala doplnit dokazování výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] a znaleckým posudkem pro určení stáří listiny označené jako smlouva o půjčce datované 24. 8. 2018, soud považoval tyto důkazní návrhy za nadbytečné, neboť žalobkyně nedostála své povinnosti tvrzení. Bylo proto zcela nadbytečné provádět další dokazování výslechem svědků, případně znaleckým zkoumáním, když nárok žalobkyně nebyl dostatečně tvrzen a nebylo tudíž zřejmé, co má být doplněným dokazováním prokázáno. Další důkazní návrhy žalobkyně proto soud zamítnul.

25. Obdobně pak soud zamítnul také návrh žalovaného na doplnění dokazování účastnickým výslechem žalovaného, neboť takový důkaz je možný pouze v případě, že určitá skutková tvrzení není možné prokázat jinak; o takovou situaci se však v daném případě nejednalo, neboť žalovaného netížilo břemeno důkazní, resp. nebyly zde ze strany žalovaného tvrzeny žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti, které by nebylo možné prokázat jinak. I tento důkazní návrh byl jako nadbytečný soudem zamítnut.

26. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalovanému, jakožto ve věci zcela úspěšnému, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 46 173,60 Kč Tyto náklady tvoří mimosmluvní odměna advokáta ve výši 6 060 Kč za každý ze šesti úkonů právní služby z tarifní hodnoty 124 000 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání odporu s vyjádřením k žalobě, vyjádření ve věci samé ze dne 11. 4. 2022 a ze dne 11. 5. 2022, účast u jednání soudu dne 22. 2. 2022 a dne 13. 6. 2022), celkem tedy odměna advokáta 36 360 Kč dle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), šest režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 a. t. a 21 % daň z přidané hodnoty z částky 38 160 Kč ve výši 8 013,60 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalovaného.

27. Žalobkyně navrhovala, aby jí byla případná náhrada nákladů řízení uložena k zaplacení ve splátkách, neboť je starobní důchodkyně. Soud však této její žádosti nevyhověl, neboť žalobkyně, v řízení zastoupená advokátem, nijak nespecifikovala, jaké splátky by byla schopna v případě náhrady nákladů řízení žalovanému hradit, rovněž tak se nijak nevyjádřila k důvodům, pro které by jí splátky měly být umožněny, tedy zejména nesdělila, jaké má příjmy a výdaje, a toto nijak nedoložila. Soud jí proto uložil povinnost k zaplacení náhrady nákladů řízení v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.