9 C 221/2020

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Šárovcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 27 616,78 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 556 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 556 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy k 20. dni v měsíci, až do úplného zaplacení, první splátka bude zaplacena v měsíci následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod sankcí ztráty výhody splátek, nebude-li některá ze splátek zaplacena řádně nebo včas.</b> <b>II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení:</b> <b>- částky ve výši 8 558 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 114 Kč od 1. 11. 2020 do 25. 1. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 558 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení,</b> <b>- částky 1 502,78 Kč,</b> <b>- smluvního úroku ve výši 95,95 % ročně z částky 20 910,75 Kč od 8. 7. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy smluvní úrok dosáhne částky 99 187 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 29. 12. 2020, žalobkyně vůči žalované uplatnila nárok na zaplacení částky nesplaceného úvěru ve výši 26 114 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 502,78 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky jistiny, jdoucího od 1. 11. 2020 do zaplacení, a smluvního úroku ve výši 95,95% ročně z částky 20 910,75 Kč, jdoucího od 8. 7. 2020 do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy jeho výše dosáhne částky 99 187 Kč. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně, jako úředně certifikovaný poskytovatel nebankovních úvěrů, uvedla, že z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen Smlouva [číslo]) poskytla žalované úvěr ve výši 21 000 Kč, a to formou bankovního převodu uskutečněného taktéž dne [datum]. Co se týče procesu přecházejícího sjednání Smlouvy [číslo] žalobkyně doplnila, že před podpisem uvedené smlouvy přezkoumala tzv. úvěruschopnost žalované, přičemž provedla tzv. scoring a ověřila si, že žalovaná disponuje platným občanským průkazem, není evidována v insolvenčním rejstříku a nejsou vůči ní vymáhány pohledávky z dříve poskytnutých úvěrů. Dále taká žalobkyně, především co do příjmů žalované, vycházela při ověřování tzv. úvěruschopnosti z údajů oznámených samotnou žalovanou a z výsledků lustrace provedené v systémech SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaná se poskytnutý úvěr zavázala splatit prostřednictvím celkem 48 měsíčních splátek po 1 722 Kč, splatných k 1. dni měsíce, počínaje březnem 2020 Částky splátek zahrnovaly i smluvní úročení, odpovídající 95,95 % ročně z poskytnutého úvěru, a byly blíže popsány v přehledu, který byl cestou poštovní zásilky žalované zaslán spolu s další dokumentací, mj. s oznámením o schválení úvěru. Ze sjednaných splátek nicméně žalovaná k datům 16. 3. 2020 až 24. 4. 2020 splatila toliko dvě a následně již nezaplatila ničeho, byť k tomu byla vyzvána. V důsledku prodlení na straně žalované žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a zesplatnila částku celé dosud neuhrazené jistiny, k níž přičetla i částku smluvních úroků, jež do data zesplatnění k jistině přirostly (celkem 25 914 Kč). K samotnému zesplatnění pak došlo poté, co na straně žalované došlo k prodlení s plněním na 3. splátku, jež trvalo 65 dnů (od 1. 5. 2020 do 6. 7. 2020). Souběžně s právem na zesplatnění také žalobkyni, v souladu se smluvními ujednáními, vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů, jež jí v souvislosti s prodlením žalované vznikly. Částka této náhrady činila 200 Kč. K úhradě nákladů prodlení a zesplatněného plnění (tzv. nové jistiny), včetně zákonného úroku z prodlení a i nadále připočítávaného úročení smluvního, byla žalovaná povinna k datu zesplatnění, avšak tato úhrada nebyla provedena, a žalobkyni tak, v souladu se smluvními ujednáními, vzniklo též právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné nové jistiny za den, a to za období od 1. 11. 2020 do data podání žaloby (celkem 1 502,78 Kč). K dobrovolné úhradě nárokovaného plnění byla žalovaná žalobkyní naposledy vyzvána cestou tzv. předžalobní výzvy, avšak přesto neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, ke své majetkové situaci na dotaz soudu sdělila, že pracuje brigádně a byla by schopna splácet 1 000 Kč měsíčně.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Stran existence úředního povolení k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů žalobkyně předložila výpis ze seznamu, vedeného Českou národní bankou, kde bylo uvedené povolení od [datum] evidováno.

5. Před podpisem Smlouvy [číslo] byl žalované zaslán dokument označený jako„ Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru [číslo]“. Zde byly označeny položky zahrnující výši plnění určeného k čerpání 21 000 Kč, celková částka určená ke splacení čerpaného plnění (82 656 Kč), doba trvání a korespondující počet splátek (48 měsíců - 48 splátek), výše jedné splátky 1 722 Kč, úroková sazba 95,95 % ročně atd. Spolu s textem uvedeného oznámení byl žalované zaslán též dokument označený jako„ Splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru [číslo]“, kde byla uvedena data splatnosti jednotlivých splátek (měsíčně od 1. 3. 2020 do 1. 2. 2024) a způsob, jakým byly částky splátek rozvrženy k plnění na úhradu jistiny a úročení. Shora označené dokumenty si žalovaná, dle soudu předložené„ Dodejky“, převzala dne 5. 2. 2020.

6. Pro účely posouzení tzv. úvěruschopnosti žalované žalobkyně, oproti podpisu žalované, vypracovala dokument označený jako„ [anonymizována dvě slova]“, kde shrnula, že jediným příjmem žalované je sirotčí důchod ve výši 7 232 Kč s tím, že v položce„ Výdaje“ byly zaneseny toliko blíže neoznačené náklady na bydlení ve výši 1 000 Kč, částka nákladů ve výši tzv. životního minima 3 410 Kč a položka rezerva ve výši 500 Kč, taktéž bez bližší konkretizace. Celkem tak položka žalobkyní evidovaných výdajů žalované dosáhla výše 4 410 Kč. Po zohlednění položky„ rezerva“ tak dle závěrů žalobkyně žalovaná měsíčně disponovala finančními prostředky ve výši 2 232 Kč. Pro účely doložení příjmů žalované bylo žalobkyni doloženo oznámení vystavené dne 30. 12. 2019 Českou správou sociálního zabezpečení, dle kterého žalovaná od ledna 2020 pobírala sirotčí důchod ve výši 7 232 Kč měsíčně. Stran osobních poměrů žalované bylo žalobkyní zjištěno, že má žalovaná základní vzdělání a bydlí u rodičů. Rejstříkem Solus žalovaná, dle předloženého výpisu, k datu 31. 1. 2020 neprocházela. V rámci lustrace žalované v Nebankovním registru klientských informací bylo této přiřazeno skóre 291, jež dle zde uvedené stupnice odpovídalo kategorii I., tedy nízkým bodům signalizujícím vyšší míru rizika, jež dle zde uvedeného doporučení mělo vést k výraznější limitaci poskytnuté částky, případně k zamítnutí.

7. Text samotné Smlouvy [číslo] resp. návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, datované k 31. 1. 2020, je rozdělen na sekci A) a B). V rámci sekce A) se žalobkyně zavázala vyplatit žalované částku 21 000 Kč, formou převodu na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se poskytnuté plnění, navýšené o úročení 151,7 % ročně, zavázala splatit formou celkem 48 měsíčních splátek po 1 722 Kč, splatných vždy k 1. dni měsíce, počínaje měsícem následujícím po datu vyplacení sjednaného plnění. V sekci B) pak bylo zakotveno oprávnění žalované zesplatnit částku dosud neuhrazené jistiny a úročení, jež do data zesplatnění přirostla, a to pro případ, kdyby se žalovaná s plněním kterékoli splátky ocitla v prodlení po dobu alespoň 65 dnů (viz čl. 6). Takto zesplatněné plnění (tzv. nová jistina) se stávalo splatným k datu zesplatnění, s tím, že pro případ prodlení s plněním na novou jistinu byla žalobkyně oprávněna tuto úročit sazbou zákonného úroku z prodlení (čl. 6) a současně též nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky nové jistiny za každý den prodlení. Pro případ prodlení s plněním kterékoli splátky byla v téže sekci ujednána též oprávnění umožňující žalobkyni nárokovat paušální náhradu vzniknuvších nákladů (pro případ alespoň 15 denního prodlení - viz čl. 6) a smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou nesplacenou splátku do data zesplatnění, maximálně však do výše 2 999 Kč ročně (pro případ alespoň 30 denního prodlení s plněním na jednu každou splátku - viz čl. 6). Základní parametry práv a povinností sjednaných shora, byly, ve formě tabulky, specifikovány též v dokumentu označeném jako„ [anonymizována dvě slova]“, datovaném k 31. 1. 2020. Žalobkyně pak, prostřednictvím podpisu dokumentu označeného jako„ [anonymizována dvě slova] - [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, datovaného k 31. 1. prohlásila, že jí byly všechny relevantní informace poskytnuty.

8. Sjednané plnění žalobkyně, dle potvrzení vystaveného [právnická osoba], na shora označený účet žalované odeslala dne 31. 1. 2020. Následně prováděné splátky žalobkyně evidovala v dokumentu označeném jako„ Karta klienta“, kde jsou zaznamenány toliko první dvě splátky, jež žalovaná uskutečnila ve dnech 16. 3. 2020 a 24. 4. 2020, vždy v částkách 1 722 Kč.

9. K úhradě následně splatných splátek byla žalovaná vyzvána cestou dokumentů označených jako„ Výzva k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru“, datovaných k 17. 6. 2020 (3. a 4. splátka) a ke 2. 7. 2020 (3., 4. a 5. splátka). Akt následného zesplatnění byl žalované sdělen dokumentem označeným„ Oznámení“, datovaným k 6. 7. 2020, kde byla specifikována jednak výše celého zesplatněného plnění - 26 114 Kč, i jeho dílčí položky (nesplacená jistina 20 910,75 Kč, úročení 5 003,55 Kč, náhrada nákladů prodlení 200 Kč). Zároveň zde byla žalovaná informována o existenci případných sankčních plnění, nebude-li zesplatněné plnění již k datu zesplatnění řádně uhrazeno, konkrétně o povinnostech platit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky tzv. nové jistiny a zákonný úrok z prodlení.

10. Naposledy byla žalovaná k úhradě dlužného plnění vyzvána cestou dokumentu označeného jako„ Předžalobní výzva“, v jehož rámci žalobkyně žalované stanovila dodatečnou lhůtu k úhradě v trvání 15 dnů od data odeslání. Předmětná výzva byla dle poštovního podacího archu odeslána dne 9. 12. 2020.

11. Na základě skutečností shora uvedených má soud za prokázané, že žalobkyně schválila žádost žalované o poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč. Pro účely poskytnutí schváleného plnění žalobkyně vycházela ze závěru, že jediným příjmem žalované byl sirotčí důchod 7 232 Kč měsíčně, žalovaná dosáhla základního vzdělání a žila ve společné domácnosti s rodiči. Výdaje žalované byly pro účely poskytnutí finančního plnění určeny toliko paušálně, s odkazem na částku odpovídající částce životního minima ve výši 3 410 Kč, k níž byly dále připočteny částky nákladů na bydlení 1 000 Kč a tzv. rezerva 500 Kč, stanovené opět bez bližší konkretizace a bez dalších podkladů. V návaznosti na akt schválení se pak žalobkyně podpisem Smlouvy [číslo] uskutečněným dne 31. 1. 2020, zavázala, že žalované schválené plnění poskytne, a to formou převodu na bankovní účet, s tím, že k předmětnému převodu došlo ještě téhož dne. Žalovaná se z titulu Smlouvy [číslo] zavázala vyplacené plnění splatit formou 48 měsíčních splátek po 1 722 Kč, jež zahrnovaly i smluvní úrok ve výši 151,7 % ročně. Splatnost sjednaných splátek byla stanovena k 1. dni v měsíci, počínaje dnem 1. 3. 2020. Žalovaná své povinnosti splácet předepsané splátky dostála pouze stran prvních dvou splátek, v měsících březnu a dubnu 2020 (nadto opožděně), a následně již nesplatila ničeho. Žalobkyně na tuto skutečnost žalovanou, cestou výzev datovaných k 17. 6. 2020 a 2. 7. 2020, a upozornila žalovanou na možnost zesplatnění úvěru. Ani na tyto výzvy žalovaná nereagovala, a proto k 6. 7. 2020 došlo k zesplatnění úvěru - nesplacená jistina 20 910,75 Kč, smluvní úrok 5 003,55 Kč a poplatky za prodlení 200 Kč Celkem tak částka zesplatněného plnění, tzv. nové jistiny (bez poplatku za náklady prodlení), dosáhla výše 25 914 Kč O zesplatnění byla žalovaná informována přípisem ze dne 6. 7. 2020. Po datu zesplatnění žalovaná nezaplatila ničeho.

12. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu sjednání Smlouvy [číslo] (dále jen„ o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 31. 1. 2020 (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

22. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

25. Při právním hodnocení projednávaného nároku soud předně vyšel z povahy práv a povinností, které si mezi sebou žalobkyně a žalovaná, jako závazek, ujednaly prostřednictvím Smlouvy [číslo]. Rozhodný byl v tomto směru především charakter sjednaného plnění – úročené peněžité částky, jejíž splatnost následovala až po datu podpisu Smlouvy [číslo] nebyla tudíž předpokladem perfekce jejím prostřednictvím sjednaného závazku. S tím, že se žalovaná poskytnutou částku, navýšenou o smluvní úrok, zavázala uhradit prostřednictvím sjednaných splátek. Na základě takto vymezených skutkových znaků soud závazek založený Smlouvou [číslo] právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z. Předmětný úvěr pak žalobkyně, jako poskytovatelka nebankovních půjček/úvěrů, sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, tedy jako poskytovatel ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná naopak předmětný úvěr sjednala mimo rámec jakékoli podnikatelské či samostatně výdělečné činnosti, tedy jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., a proto je třeba sjednaný úvěr právně kvalifikovat též jako spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

26. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalované. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti pak svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru úvěrujícího a úvěrovaného a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tak povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

27. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské Unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne [datum], ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a § 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008 /48/ z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Citovaná ustanovení již ostatně byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

28. Ve vztahu k provedenému skutkovému posouzení však lze konstatovat, že žalobkyně své zákonem předepsané povinnosti nedostála a tzv. úvěruschopnost žalované s odpovídající odbornou péčí nepřezkoumávala, a to jak z hlediska přezkumů příjmů žalované, tak ani jejích výdajů. Co se týče přezkumu příjmů žalované, je třeba žalobkyni vytknout, že vůbec nezohlednila jejich povahu, a to ani ve vztahu k celkovým sociálním poměrům žalované, byť tato k datu poskytnutí sjednaného plnění neměla vytvořené žádné sociální zázemí, žila u rodičů a neměla žádné stálé zaměstnání. K datu poskytnutí sjednaného plnění byla nadto žalovaná, byť starší dvaceti let, v plném rozsahu odkázána na sirotčí důchod, tedy dávku vyplácenou z veřejných prostředků, obecně určenou pro osoby, které si z důvodu ztráty vyživujících osob nejsou schopny samy zajistit dostatečné příjmy. Již na základě této skutečnosti tak lze poskytnutí finančního plnění hodnotit jako mimořádně rizikové. Tím spíše se zohledněním, že předepsané splátky byly rozvrženy do období 4 let (48 měsíců), v důsledku čehož nebylo k datu poskytnutí vůbec postaveno na jisto, že žalovaná bude po celou dobu splácení disponovat odpovídajícími příjmy. Navíc lze jen stěží akceptovat stav, kdy si osoby plně odkázané na příjmy z veřejných prostředků, sloužících k zajištění alespoň základního sociálního standardu, své majetkové poměry krátkodobě vylepšují prostředky získanými formou spotřebitelských půjček/úvěrů. Výdaje žalované pak žalobkyně hodnotila paušálně, s prostým odkazem na částku tzv. životního minima, a tedy bez zohlednění skutečných potřeb žalované, což vynikne zejména v souvislosti s hodnocením nákladů bydlení - zde žalobkyně bez dalšího akceptovala částku uvedenou žalovanou ve výši 1 000 Kč, aniž by však zohlednila, že uvedená částka nebyla potvrzena žádnými doklady, a tato navíc ani neodpovídá zákonem předepsanému minimu tzv. normativních nákladů bydlení jedné osoby, resp. více osob v jedné domácnosti (2 128 Kč - jedna osoba, 2 912 Kč - dvě osoby, 3 808 Kč - tři osoby, 4 592 Kč - čtyři a více osob, dle § 1 odst. 1 t. č. účinné úpravy zakotvené v nařízení vlády č. 349/2019 Sb.). Obdobně kriticky také je třeba hodnotit, že žalobkyně sice na stranu výdajů žalované připočetla položku označenou jako„ rezerva“, nicméně i se zohledněním uvedené položky žalovaná, se započtením předepsané splátky, výdajů a rezervy, měsíčně mohla disponovat částkou cca 600 Kč, resp. 1 100 Kč, jež v podstatě vylučovala úhradu případných nečekaných vydání i v relativně nízké výši.

29. Za daného stavu věci proto soud závazek ze Smlouvy [číslo] vyhodnotil jako neplatný ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem. Intenzita porušení zákona pak, ve smyslu výkladu předestřeného shora, dosahuje zjevného porušení veřejného pořádku, ve smyslu § 588 o. z., a neplatnost sjednaného závazku tak bylo třeba prohlásit z úřední povinnosti. Závazek ze Smlouvy [číslo] z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tedy pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu bylo tudíž na místě právně kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení žalované, se zohledněním již uskutečněných splátek, ve smyslu § 2993 o. z., tak soud uplatněný nárok uznal jako důvodně uplatněný co do částky 17 556 Kč, odpovídajícího částce nesplacené jistiny. Jako datum, kdy se žalovaná s plněním na uvedenou částku dostala do prodlení, ve smyslu § 1968 o. z., soud určil den následující po doručení žaloby, tj. datum 26. 1. 2021. Od naposled uvedeného data tak žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok z prodlení. Povinnost zaplatit obě shora popsaná plnění soud žalované, s přihlédnutím k jejím poměrům, určil k plnění formou splátek po 1 000 Kč měsíčně dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

30. Ve zbytku, tedy co do položek zahrnujících smluvní úrok, smluvní pokutu, paušální poplatek za prodlení (ve své podstatě taktéž sankční plnění za prodlení) a zákonný úrok z prodlení z částky převyšující částku nesplacené jistiny, resp. zákonný úrok z prodlení za období před vznikem prodlení žalované, soud uplatněný nárok výrokem II. rozsudku zamítl. Důvodem byla skutečnost, že nárok na uvedená plnění byl odvozen ze závazku ze Smlouvy č. [číslo] který, jako absolutně neplatný, od samého počátku nevyvolával právní účinky.

31. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Žalobkyně byla s uplatněným nárokem úspěšná toliko co do částky [částka], naopak neúspěšná byla ohledně zaplacení částky [částka], smluvní pokuty [částka] a většiny požadovaného příslušenství. Lze tak uzavřít, že úspěch žalobkyně a žalované byly přibližně srovnatelné, a proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.