9 C 230/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 179 738,21 Kč s příslušenstvím

I. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 970 Kč, částky 30 Kč, smluvního úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 2 370 Kč od 23. 10. 2021 do 2. 11. 2021, z částky 2 570 Kč od 3. 11. 2021 do 2. 12. 2021, z částky 2 770 Kč od 3. 12. 2021 do 2. 1. 2022 a z částky 2 970 Kč od 3. 1. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 370 Kč od 23. 10. 2021 do 2. 11. 2021, z částky 2 570 Kč od 3. 11. 2021 do 2. 12. 2021, z částky 2 770 Kč od 3. 12. 2021 do 2. 1. 2022 a z částky 2 970 Kč od 3. 1. 2022 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 140 080 Kč, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 658,21 Kč, smluvního úroku ve výši 12 305,80 Kč, smluvního úroku ve výši 8,9 % ročně z částky 179 708,21 Kč od 29. 6. 2021 do 23. 7. 2021, smluvního úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 179 708,21 Kč od 24. 7. 2021 do 22. 10. 2021, z částky 177 338,21 Kč od 23. 10. 2021 do 2. 11. 2021, z částky 177 138,21 Kč od 3. 11. 2021 do 2. 12. 2021, z částky 176 938,21 Kč od 3. 12. 2021 do 2. 1. 2022 a z částky 176 738,21 Kč od 3. 1. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 628,21 od 9. 7. 2021 do 22. 10. 2021, z částky 37 258,21 Kč od 23. 10. 2021 do 2. 11. 2021, z částky 37 058,21 Kč od 3. 11. 2021 do 2. 12. 2021, z částky 36 858,21 Kč od 3. 12. 2021 do 2. 1. 2022 a z částky 36 658,21 Kč od 3. 1. 2022 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 59,2 % náhrady celkových nákladů řízení, tedy částku ve výši 6 404,90 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 9. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky částka, se smluvním úrokem ve výši 12 305,80 Kč, se smluvním úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky 179 708,21 Kč od 29. 6. 2021 do datum a ve výši 8,25 % ročně z částky 179 708,21 Kč od datum do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 179 708,21 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení, a zaplacení částky ve výši 30 Kč, to vše z titulu smlouvy o úvěru č. anonymizováno, kterou se žalovaným uzavřela dne 10. 10. 2018. Žalobkyně dále uvedla, že smlouva o úvěru byla uzavřena ve formě dodatku číslo k rámcové smlouvě číslo ze dne 26. 6. 2014, na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč (žalovanému byl na základě rámcové smlouvy zřízen běžný účet č. bankovní účet, úvěr 250 000 Kč mu byl na tento účet vyplacen 23. 10. 2018). Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit měsíčními splátkami po 4 860 Kč, splatnými vždy k 13. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po čerpání úvěru (počínaje dubnem 2020 byla splatnost změněna na 24. den v měsíci); celkem měl žalovaný zaplatit 66 splátek při normální sazbě 8,9 % ročně, resp. jen 64 splátek při bonusové sazbě 7,9 % ročně. Splátky měly být hrazeny formou inkasa z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet. Žalobkyně rovněž uvedla, že před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného – žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, podle nichž žalovaný bydlel ve vlastní nemovitosti, žil s partnerem v registrovaném partnerství, neměl žádnou vyživovací povinnost, měl příjmy z podnikání, které činily dle předloženého daňového přiznání 200 760 Kč, na jiné úvěry nebo půjčky splácel 2 000 Kč měsíčně a měl poskytnutý úvěrový rámec s limitem 78 073 Kč. Žalovaný dále uvedl, že výdaje jeho domácnosti na bydlení činí 5 000 Kč měsíčně, výdaje na jídlo, léky a dopravu 6 000 Kč měsíčně a příjmy ostatních členů jeho domácnosti činí 40 000 Kč měsíčně. Žalobkyně uváděné výdaje žalovaného z důvodu interních výpočtů stanovila částkou 3 410 Kč měsíčně, příjmy žalovaného vypočetla na 14 220,50 Kč měsíčně čistého, splátky dalších úvěrových produktů žalovaného měly činit 4 185,33 Kč měsíčně; rozdíl mezi výdaji a příjmy žalovaného tak dle žalobkyně činil 6 895,17 Kč měsíčně. Žalobkyně si rovněž při posuzování úvěruschopnosti žalovaného opatřila úvěrovou zprávu z anonymizováno registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z anonymizováno registru klientských informací, a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF, nahlížela také do insolvenčního rejstříku. Na základě tohoto posouzení pak žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný uhradil splátky úvěru splatné v období od 13. 11. 2018 do 24. 3. 2021, následně nehradil ničeho, a proto žalobkyně úvěr ke dni 29. 6. 2021 zesplatnila a žalovaného o tom téhož dne písemně vyrozuměla. Ke dni zesplatnění tvořila dlužnou částku nesplacená jistina ve výši 179 708,21 Kč a neuhrazený smluvní úrok ve výši 12 305,80 Kč. Dále pak žalobkyně požadovala zaplacení částky 30 Kč, kterou tvořil záporný zůstatek na běžném účtu žalovaného ve výši 10 Kč a nezaplacené měsíční poplatky za vedení dalších běžných účtů dle ceníku žalobkyně ve výši 20 Kč.

2. Podáním ze dne 7. 1. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to ohledně jistiny 2 970 Kč a částky 30 Kč, a dále ohledně části požadovaného příslušenství: zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 370 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení, z částky 200 Kč od 3. 11. 2021 do zaplacení, z částky 200 Kč od 3. 12. 2021 do zaplacení a z částky 200 Kč od 3. 1. 2022 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 2 370 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení, z částky 200 Kč od 3. 11. 2021 do zaplacení, z částky 200 Kč od 3. 12. 2021 do zaplacení a z částky 200 Kč od 3. 1. 2022 do zaplacení. Důvodem částečného zpětvzetí žaloby bylo plnění žalovaného po podání žaloby, kdy žalovaný uhradil dne 23. 10. 2021 částku 2 400 Kč, dne 3. 11. 2021 částku 200 Kč, dne 3. 12. 2021 částku 200 Kč a dne 3. 1. 2022 částku 200 Kč.

3. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, k jednání dne 3. 5. 2022 a dne 14. 6. 2022 se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu předvolání k oběma jednáním byla řádně doručena.

4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 věta prvá o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odstavce 3 téhož ustanovení platí, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř., ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

5. Žalobkyně vzala žalobu ohledně částky 2 970 Kč, částky 30 Kč, smluvního úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 2 370 Kč od 23. 10. 2021 do 2. 11. 2021, z částky 2 570 Kč od 3. 11. 2021 do 2. 12. 2021, z částky 2 770 Kč od 3. 12. 2021 do 2. 1. 2022 a z částky 2 970 Kč od 3. 1. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 370 Kč od 23. 10. 2021 do 2. 11. 2021, z částky 2 570 Kč od 3. 11. 2021 do 2. 12. 2021, z částky 2 770 Kč od 3. 12. 2021 do 2. 1. 2022 a z částky 2 970 Kč od 3. 1. 2022 do zaplacení, zpět dříve, než soud začal ve věci jednat, a to z důvodu částečné úhrady provedené žalovaným po podání žaloby (žalovaný zaplatil dne 23. 10. 2021 částku 2 400 Kč a ve dnech dne 3. 11. 2021, 3. 12. 2021 a 3. 1. 2022 vždy částku 200 Kč). Soud proto rozhodl v této části o zastavení řízení (výrok I. rozsudku), kdy souhlas žalovaného s tímto částečným zpětvzetím žaloby nebyl třeba.

6. Z rámcové smlouvy číslo ze dne 26. 6. 2014, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, včetně obchodních podmínek žalobkyně a ceníků žalobkyně účinných k 1. 4. 2013 a 3. 11. 2020, soud zjistil, že žalobkyně zřídila a vedla pro žalovaného běžný účet č. bankovní účet, současně žalovanému poskytla úvěr č. anonymizováno ve výši 125 000 Kč, a to na 60 měsíců. Dle ceníku žalobkyně bylo vedení všech dalších běžných účtů (až do celkového počtu deseti účtů) zpoplatněno částkou 10 Kč měsíčně.

7. Z dodatku číslo k rámcové smlouvě číslo ze dne 10. 10. 2018, včetně podmínek pro používání úvěru, č. úvěru anonymizováno, soud zjistil, že byl mezi účastníky uzavřen elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví využívaného žalovaným. Žalobkyně na základě dodatku poskytla žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč, částka byla vyplacena na účet žalovaného č. bankovní účet. Úvěr byl poskytnut na 67 měsíců, přičemž žalovaný se zavázal jej splatit 66 splátkami při normální úrokové sazbě 8,9 % ročně, resp. 64 splátkami při bonusové úrokové sazbě 7,9 % ročně. ulice splátka měla činit 4 860 Kč, splátky byly splatné vždy k 13. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po čerpání úvěru. Úvěrové splátky měly být hrazeny formou inkasa z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet. Dodatkem číslo k rámcové smlouvě číslo z 11. 4. 2020 byl změněn den splatnosti splátek z 13. na 24. den v měsíci.

8. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovanému byly ze strany žalobkyně touto formou poskytnuty v základu shodné informace s tím, co bylo následně uvedeno v dodatku číslo k rámcové smlouvě, na jehož základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč.

9. Z výpisu z běžného úctu žalovaného č. bankovní účet za den 23. 10. 2018 soud zjistil, že žalovanému byly na účet připsány prostředky z úvěru ve výši 250 000 Kč, tj. úvěr byl žalovaným vyčerpán dne datum.

10. Z přehledu plateb k úvěru č. anonymizováno bylo soudem zjištěno, že úroková sazba činila 8,25 % ročně, žalovaný celkem zaplatil 106 920 Kč, což odpovídá rovněž předloženému splátkovému kalendáři – podle něho žalovaný celkem zaplatil 106 920 Kč, úvěr byl zesplatněn po termínu 25. splátky, která měla být zaplacena 24. 6. 2021, a to ke dni 29. 6. 2021.

11. Z dopisu žalobkyně ze dne 29. 6. 2021 adresovaného žalovanému a označeného jako výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva, soud zjistil, že celková dlužná částka měla činit 192 044,01 Kč, dopis byl dle poštovního podacího archu odeslán žalovanému 30. 6. 2021.

12. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet za období od 14. 4. 2021 do 30. 7. 2021 soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu činil - 30 Kč.

13. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2017 pak soud zjistil, že žalovaný měl příjmy z podnikání (pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná), dílčí základ daně za rok 2017 činil u žalovaného 200 760 Kč.

14. Z aplikační karty žalovaného dále soud zjistil, že žalovanému byl ze strany žalobkyně poskytnut úvěr (k částečné úhradě úvěrů u jiných subjektů) č. anonymizováno dne 25. 6. 2014 ve výši 125 000 Kč, další žádosti žalovaného o úvěr byly ze strany žalobkyně zamítnuty – dne 27. 7. 2014 ve výši 350 000 Kč, téhož dne 300 000 Kč, 5. 2. 2015 ve výši 480 000 Kč. Po schválení o poskytnutí předmětného úvěru ve výši 250 000 Kč byly žalobkyní zamítnuty další žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru, a to 8. 11. 2018 částka 70 000 Kč, 3. 4. 2020 částka 10 000 Kč a 18. 3. 2021 částka 30 000 Kč. Žalovaný měl podnikat od 1. 9. 2014, měl splácet další úvěry nebo půjčky, ke dni poskytnutí úvěru 10. 10. 2018 to měly být splátky 2 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení žalovaný uvedl 5 000 Kč, na léky, jídlo a dopravu 6 000 Kč, na splátky ostatních členů domácnosti 3 000 Kč, další příjem domácnosti měl činit 40 000 Kč (registrované partnerství), žalovaný měl bydlet ve vlastním domě či bytě, jako příjem žalovaného byla v aplikační kartě uváděna částka 200 760 Kč, žalovaný byl vyučen.

15. Z úvěrové zprávy týkající se žalovaného z 10. 10. 2018 soud zjistil, že žalovaný používal 4 kreditní karty, a to s rámcem 35 000 Kč, 10 000 Kč, 46 636 Kč a 10 000 Kč, v části„ SCORE“ pak bylo uvedeno, že má smlouvy s nevyhovujícím stavem plnění za poslední 3 měsíce, žalovaný měl mít maximální delikvenci.

16. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet za období od 9. 8. 2021 do 7. 1. 2022 pak soud zjistil, že žalovaný zaplatil dne 23. 10. 2021 částku 2 400 Kč, a dále po 200 Kč dne datum, 3. 12. 2021, 3. 1. 2022; zůstatek na účtu žalovaného činil 0 Kč.

17. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 10. 10. 2018 se žalobkyní smlouvu o úvěru č. anonymizováno (ve formě dodatku číslo k rámcové smlouvě číslo ze dne 26. 6. 2014), na jejímž základě mu žalobkyně poskytla úvěr 250 000 Kč, který byl žalovanému vyplacen bezhotovostně na jeho účet č. bankovní účet, a to dne datum. Žalovaný se zavázal splatit úvěr 66 měsíčními splátkami ve výši 4 860 Kč, splatnými vždy k 13. dni v měsíci, resp. od dubna 2020 k 24. dni v měsíci. Úroková sazba dle smlouvy o úvěru činila 8,9 % ročně. Žalovaný zaplatil ve splátkách 106 920 Kč, z důvodu jeho prodlení s úhradou sjednaných splátek žalobkyně úvěr ke dni 29. 6. 2021 zesplatnila, žalovaný o tom byl písemně informován a byl vyzván k úhradě dlužné částky. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil ještě 3 000 Kč. V souvislosti s posuzováním úvěruschopnosti žalovaného doložil žalovaný své daňové přiznání za rok 2017, podle něhož jeho dílčí základ daně za rok 2017 činil 200 760 Kč. Žalovaný v souvislosti se žádostí o poskytnutí úvěru ve výši 250 000 Kč v říjnu 2018 uvedl, že bydlí ve vlastním domě, je vyučen a od 1. 9. 2014 podniká, splácí další úvěry nebo půjčky částkou 2 000 Kč měsíčně, má výdaje na bydlení 5 000 Kč měsíčně, na léky, jídlo a dopravu vynakládá 6 000 Kč měsíčně, ostatní členové jeho domácnosti pak splácí úvěry nebo půjčky částkou 3 000 Kč; jako další příjem domácnosti uvedl částku 40 000 Kč měsíčně (žalovaný měl být v registrovaném partnerství). Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr již v roce 2014, a to ve výši 125 000 Kč (k částečné úhradě úvěrů u jiných subjektů); žalovaný poté opakovaně žádal žalobkyni o poskytnutí dalšího úvěru, jeho žádosti byly zamítnuty – konkrétně dne 27. 7. 2014 žádost o úvěr ve výši 350 000 Kč, téhož dne další žádost o úvěr 300 000 Kč, dne 5. 2. 2015 žádost o úvěru 480 000 Kč, dne 8. 11. 2018 žádost o úvěr ve výši 70 000 Kč, dne 3. 4. 2020 žádost o úvěr 10 000 Kč a dne 18. 3. 2021 žádost o úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný používal 4 kreditní karty, a to s rámcem 35 000 Kč, 10 000 Kč, 46 636 Kč a 10 000 Kč, v souvislosti s hodnocením schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr 250 000 Kč bylo v dokumentu žalobkyně v části„ SCORE“ uvedeno, že žalovaný má smlouvy s nevyhovujícím stavem plnění za poslední 3 měsíce, měl mít maximální delikvenci.

18. Soud naopak nemá po provedeném dokazování za prokázané, že by žalobkyně v souvislosti s poskytnutím úvěru ve výši 250 000 Kč žalovanému v říjnu 2018 blíže zkoumala příjmy žalovaného, kdy při posuzování jeho úvěruschopnosti vycházela z příjmů žalovaného ve výši 200 760 Kč měsíčně, tyto příjmy však nebyly nijak doloženy. Rovněž tak nebylo prokázáno, že by žalobkyni byly ze strany žalovaného doloženy další příjmy domácnosti žalovaného (uváděna částka 40 000 Kč) a výdaje žalovaného a jeho domácnosti.

19. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se mimo jiné určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

26. V daném případě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč, aniž by před jeho poskytnutím náležitě posoudila úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, resp. bylo prokázáno, že toto posouzení provedla zcela nedostatečně a formalisticky, neboť pokud by zjištěné údaje byly skutečně náležitě odborně posouzeny, musela by žalobkyně dospět k závěru, že požadovaný úvěr 250 000 Kč nelze žalovanému poskytnout, neboť žalovaný není schopen jej splácet. Žalobkyně bez náležitých podkladů dokládajících příjmy žalovaného vycházela z příjmů žalované z podnikání ve výši 200 760 Kč měsíčně, ačkoli uvedená částka představovala pouze dílčí základ daně z příjmů žalovaného za celý rok 2017 – žalobkyně tedy zcela nesprávně tuto hodnotu vyhodnotila jako měsíční příjem žalovaného, ačkoli se jednalo o roční příjem, a to ještě v hrubé výši (před odečtením daně z příjmů). Žalobkyně pak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z výdajů žalovaného, které nebyly nijak doloženy, rovněž tak další, žalovaným uváděný příjem jeho domácnosti ve výši 40 000 Kč měsíčně, nebyl nijak doložen.

27. Žalobkyně byla ze strany soudu poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že je třeba doplnit tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména doplnit tvrzení a prokázat, že příjem žalovaného činil skutečně 200 760 Kč měsíčně, další příjem jeho domácnosti byl 40 000 Kč měsíčně, výdaje domácnosti činily celkem 14 000 Kč a splátky dalších úvěrů nebo půjček žalovaného činily 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně ani po poučení potřebná tvrzení nedoplnila a neprokázala. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že náležitě a s odbornou péčí posoudila před poskytnutím úvěru 250 000 Kč žalovanému jeho úvěruschopnost, tedy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr splátkami ve výši 4 860 Kč měsíčně. Pokud i přesto žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč poskytla, je třeba uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 10. 10. 2018 hodnotit jako absolutně neplatnou, a to dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 140 080 Kč, představující vyčerpanou a nesplacenou jistinou úvěru (žalovaný celkem vyčerpal 250 000 Kč a splatil 109 920 Kč – veškeré platby žalovaného je třeba s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru započítat na částku, která byla žalované na základě neplatně uzavřené smlouvy o úvěru žalobkyní skutečně poskytnuta, tj. na vyčerpanou„ jistinu úvěru“), a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 9. 7. 2021, kdy nejpozději k tomuto datu byl žalovaný v prodlení (žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky zesplatňujícím dopisem z 29. 6. 2021, odeslaným dne 30. 6. 2021; tato výzva byla žalovanému doručena 7. 7. 2021 – k tomuto dni se písemnost dostala uložením na poště a zanecháním výzvy k vyzvednutí do sféry dispozice žalovaného; žalovaný tak byl povinen zaplatit dlužnou částku nejpozději dne 8. 7. 2021, a pokud tak neučinil, je od následujícího dne, tj. od 9. 7. 2021 v prodlení), do zaplacení.

28. Ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 658,21 Kč, smluvního úroku ve výši 12 305,80 Kč, smluvního úroku ve výši 8,9 % ročně z částky 179 708,21 Kč od 29. 6. 2021 do 23. 7. 2021, smluvního úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 179 708,21 Kč od 24. 7. 2021 do 22. 10. 2021, z částky 177 338,21 Kč od 23. 10. 2021 do 2. 11. 2021, z částky 177 138,21 Kč od 3. 11. 2021 do 2. 12. 2021, z částky 176 938,21 Kč od 3. 12. 2021 do 2. 1. 2022 a z částky 176 738,21 Kč od 3. 1. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 628,21 od 9. 7. 2021 do 22. 10. 2021, z částky 37 258,21 Kč od 23. 10. 2021 do 2. 11. 2021, z částky 37 058,21 Kč od 3. 11. 2021 do 2. 12. 2021, z částky 36 858,21 Kč od 3. 12. 2021 do 2. 1. 2022 a z částky 36 658,21 Kč od 3. 1. 2022 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta. Požadované smluvní úroky nebylo možné žalobkyni z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru přiznat, přičemž prodlení žalovaného nebylo prokázáno dříve, než právě ke dni 9. 7. 2021.

29. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

30. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 59,2 % - žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 143 080 Kč (žalobkyni přiznána částka 140 080 Kč, ohledně částky 3 000 Kč bylo řízení z důvodu zavinění žalovaným zastaveno) a neúspěšná ohledně částky 36 658,21 Kč, tedy ve vztahu k celkové původně žalované částce ve výši 179 738,21 Kč byla žalobkyně úspěšná v 79,6 %, neúspěšná v 20,4 % - žalobkyni proto byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu odpovídajícím jejímu úspěchu sníženému o její neúspěch, tedy uvedených 59,2 %.

31. Celkové náklady řízení vynaložené žalobkyní činily 10 819,10 Kč a tvořil je zaplacený soudní poplatek za podanou žalobu 7 190 Kč, náhrada hotových výdajů za šest úkonů ve věci ve výši 1 800 Kč (příprava věci, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby, účast u jednání soudu dne 3. 5. 2022, písemné podání se závěrečným návrhem ve věci; dle § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši, kterou stanoví vyhláška č. 254/2015 Sb. - dle § 2 odst. 3 vyhlášky činí paušální náhrada 300 Kč za každý úkon) a náhrada cestovních výdajů ve výši 1 829,10 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. (jedna cesta z obec do obec a zpět v délce 300 km; vozidlo značka automobilu, registrační značka, průměrná spotřeba motorové nafty 3,87 l /100 km při ceně 36,10 Kč, opotřebení vozidla 4,70 Kč/km). Žalobkyni tak byla vůči žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 6 404,90 Kč, tedy 59,2 % z celkových nákladů řízení ve výši 10 819,10 Kč.

32. Dle § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, i v případě, bylo-li řízení zastaveno po vydání platebního rozkazu pro zpětvzetí návrhu, k němuž došlo nejpozději v poslední den lhůty k podání odporu nebo námitek proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Soud postupuje stejným způsobem po podání odporu nebo námitek, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Bylo-li řízení zastaveno jen zčásti, vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku); věta první se použije obdobně.

33. Pokud se žalobkyně domáhala vrácení části soudního poplatku za podanou žalobu z důvodu částečného zpětvzetí žaloby, k němuž došlo před prvním jednáním ve věci, pak podmínky pro vrácení části soudního poplatku nebyly dány. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 7 190 Kč, přičemž při zohlednění částečného zpětvzetí žaloby ohledně jistiny ve výši 3 000 Kč, by soudní poplatek činil 7 070 Kč - tedy rozdíl v soudním poplatku představuje 120 Kč. Pokud by tedy výše soudního poplatku, který by bylo možné z důvodu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyni vrátit, činila 120 Kč, nelze žalobkyni vrátit ničeho, neboť nejméně 1 000 Kč žalobkyni vrátit nelze (část soudního poplatku, která by mohla být vrácena, je třeba ponížit nejméně o částku 1 000 Kč). Soud proto o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobkyni nerozhodl.

34. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.