9 C 25/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 357 639,28 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 357 639,28 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 357 639,28 Kč od 28. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 357 639,28 Kč od 28. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 58 420,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec a číslo].</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 22. 10. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 357 639,28 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku s tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Původní věřitel“), smlouvu o úvěru č. [bankovní účet], na základě které byl žalované poskytnut úvěr 351 173 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky, a to spolu s úrokem 11,9 % ročně. Původní věřitel před poskytnutím úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost žalované, přičemž se jednalo o tzv. konsolidaci úvěrů, kdy z nově poskytnutého úvěru byly splaceny předchozí úvěry, jejichž měsíční splátky činily 750 Kč a 4 255 Kč. Žalovaná byla schopna splátky úvěru ve výši 5 383 Kč měsíčně dle zjištění Původního věřitele hradit, neboť příjem žalované ze zaměstnání činil v průměru 20 580 Kč čistého měsíčně a žalovaná měla pravidelný dostatečný zůstatek na bankovním účtu. Žalovaná se následně se splácením úvěru dostala do prodlení, Původní věřitel proto úvěr ke dni 27. 12. 2020 zesplatnil - dlužná jistina činila 357 639,28 Kč, žalovaná poté již ničeho neuhradila. Pohledávka Původního věřitele za žalovanou byla dne 3. 1. 2021 postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované Původním věřitele písemně oznámeno.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

3. Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 4. 2020 soud zjistil, že byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví mezi Původním věřitelem a žalovanou, Původní věřitel na jejím základě poskytnul žalované úvěr ve výši 351 173 Kč, vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Jednalo se o tzv. konsolidaci úvěrů, kdy z poskytnutého úvěru ve výši 351 173 Kč měly být splaceny dva úvěry poskytnuté žalované Původním věřitelem ve výši 302 173 Kč, zbývající jistina úvěru nebyla účelově vázána. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 11,9 % ročně, a to 107 pravidelnými měsíčními splátkami po 5 383 Kč, splatnými vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem [datum] (při řádném splácení úvěru měla být poslední splátka ve výši 909 Kč zaplacena 15. 3. 2029). Úvěr měla být splácen z účtu žalované č. [bankovní účet] formou inkasa. Podle bodu 8.1, 8.2 písm. b) smlouvy o úvěru byl Původní věřitel oprávněn prohlásit celý úvěr za splatný, jestliže se žalovaná dostane do prodlení se splácením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo se splacením více než dvou splátek. Dle smlouvy byl Původní věřitel oprávněn připisovat veškeré úroky k jistině úvěru. Uzavření smlouvy o úvěru v elektronické podobě bylo zjištěno rovněž z listin týkajících se elektronického uzavření smlouvy žalovanou (přehled úkonů a kroků směřujících k uzavření smlouvy elektronickou cestou).

5. Z výpisu z bankovního účtu žalované vedeného u Původního věřitele za období od září do prosince 2019 soud zjistil, že zůstatek na účtu žalované ke dni 1. 9. 2019 činil 4 983,43 Kč, ke dni 30. 9. 2019 byl zůstatek 27 076,64 Kč, ke dni 31. 10. 2019 pak 17 210,64 Kč, ke dni 30. 11. 2019 byl zůstatek 16 515,77 Kč a ke dni 31. 12. 2019 činil zůstatek 15 818,22 Kč. Žalované byla na účet vyplácena mzda od zaměstnavatele ve výši 28 123 Kč v září 2019, ve výši 22 284 Kč v říjnu 2019, ve výši 23 950 Kč v listopadu 2019 a ve výši 18 005 Kč v prosinci 2019.

6. Z výpisu z Insolvenčního rejstříku soud zjistil, že ohledně žalované nebylo vedeno insolvenční řízení.

7. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že žalovaná úvěr vyčerpala v plné výši dne 24. 4. 2020, a to ve dvou částkách 299 181,40 Kč a 51 991,60 Kč, avšak poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela – žalovaná řádně uhradila splátky splatné v květnu a červnu 2020, v červenci 2020 se dostala s úhradou sjednané splátky úvěru do prodlení a poslední částečnou úhradu provedla [datum] ve výši 7,62 Kč (strženo inkasem z účtu žalované). Ke dni 27. 12. 2020 činila dlužná jistina úvěru 357 639,28 Kč.

8. Z dopisu ze dne [datum] soud dále zjistil, že Původní věřitel úvěr z důvodu prodlení žalované k tomuto dni zesplatnil.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 2. 2021, včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny, soud zjistil, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka Původního věřitele za žalovanou plynoucí ze shora uvedené smlouvy o úvěru. Postoupení pohledávky bylo Původním věřitelem žalované oznámeno dopisem z 9. 3. 2021.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 9. 2021, včetně informace o sledování zásilky, pak soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky, písemnost byla odeslána 29. 9. 2021.

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že Původní věřitel poskytnul žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 24. 4. 2020 úvěr ve výši 351 173 Kč, který žalovaná vyčerpala téhož dne. Žalovaná se zavázala splácet úvěr, včetně sjednaného smluvního úroku 11,9 % ročně, pravidelnými měsíčními splátkami po 5 383 Kč, splatnými vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 5. 2020. Původní věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru náležitě zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, přičemž vycházel ze zjištění, že žalovaná má průměrný měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 20 850 Kč čistého (na účet byla žalované vyplacena mzda ve výši 28 123 Kč v září 2019, ve výši 22 284 Kč v říjnu 2019, ve výši 23 950 Kč v listopadu 2019, ve výši 18 005 Kč v prosinci 2019), nesplácí žádné úvěry nebo půjčky, které by po poskytnutí úvěru nebyly uhrazeny (dva úvěry dříve žalovanou čerpané byly splaceny z úvěru poskytnutého Původním věřitelem), žalovaná disponovala v období od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019 dostatečnými volnými prostředky pro úhradu splátek úvěru (na účtu měla dostatečný zůstatek, a to ke dni 30. 9. 2019 ve výši 27 076,64 Kč, ke dni 31. 10. 2019 byl zůstatek 17 210,64 Kč, ke dni 30. 11. 2019 pak 16 515,77 Kč a ke dni 31. 12. 2019 činil zůstatek 15 818,22 Kč). Žalovaná však úvěr poskytnutý jí Původním věřitelem řádně a včas nesplácela – řádně uhradila splátky splatné v květnu a červnu 2020, v červenci 2020 se dostala do prodlení a poslední částečnou úhradu provedla 15. 9. 2020 ve výši 7,62 Kč. Původní věřitel proto úvěr ke dni [datum] zesplatnil, nezaplacená jistina úvěru k tomuto datu činila 357 639,28 Kč. Žalovaná po zesplatnění neuhradila ničeho, pohledávka Původního věřitele za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a žalovaná o tom byla Původním věřitelem písemně vyrozuměna.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. V daném případě byla mezi Původním věřitelem a žalovanou dne 24. 4. 2020 platně uzavřena smlouva o úvěru, přičemž Původní věřitel splnil své povinnosti ze smlouvy vyplývající, když úvěr žalované poskytl, avšak žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru porušila, neboť Původnímu věřiteli úvěr řádně a včas nesplácela. Původní věřitel proto v souladu se smluvním ujednáním celý úvěr zesplatnil, a to ke dni 27. 12. 2020, dlužná jistina k tomuto dni činila 357 639,28 Kč. Na tento dluh žalovaná následně již ničeho neuhradila. Původní věřitel před poskytnutím úvěru náležitě odborně posoudil schopnost žalované úvěr splácet, kdy pro toto posouzení vycházel z údajů sdělených žalovanou a z listin, které tyto údaje dokládaly (výpisy z bankovního účtu). Původní věřitel tak dostál své povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru a na uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 24. 4. 2020 je třeba pohlížet jako na platně uzavřenou. Pohledávka Původního věřitele za žalovanou, vyplývající ze shora uvedené smlouvy úvěru, byla postoupena na žalobkyni, která tak byla k podání žaloby oprávněna. S ohledem na shora uvedené soud žalobě zcela vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 357 639,28 Kč, a to včetně smluvního úroku 11,9 % ročně a zákonného úroku z prodlení, a to ode dne 28. 12. 2020, tj. ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, kdy se žalovaná nejpozději dostala do prodlení, do zaplacení (výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 58 420,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 14 306 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty 357 639,28 Kč, sestávající z částky 9 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání dne 27. 9. 2022) a z částky 4 870 Kč za jeden úkon právní služby v poloviční výši uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá předžalobní výzva k plnění), včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové výši 168 Kč, náhrada za promeškaný čas v délce deseti půlhodin ve výši 1 000 Kč podle § 14 a. t. a 21 % daň z přidané hodnoty z částky 36 458 Kč ve výši 7 656,20 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna uhradit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

18. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.