9 C 36/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalovaného, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobkyně c) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně d) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalovaného, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobkyně e) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalovaného, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobkyně všichni zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného, žalobce, žalobkyně, žalobce a žalobkyně 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa původní účastnice oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zdržení se rušení práva, o uložení přiměřeného opatření k odvrácení hrozící újmy <b>I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti žalovaným zdržet se zastínění pozemku parc. [číslo] (v žalobním petitu uváděno parc. [číslo]) a pozemku parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí].</b> <b>II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobci domáhali, aby žalovaným byla k odvrácení hrozící újmy uložena povinnost vykácet všechny dřeviny rostoucí na jejich pozemku parc. [číslo] po délce hranice s pozemkem parc. [číslo] po délce hranice s pozemkem parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí], eventuálně zkrátit tyto dřeviny na maximální výšku tří metrů.</b> <b>III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 18 195 Kč, a to žalobci a) a b) společně a nerozdílně jednu třetinu těchto nákladů, žalobkyně c) jednu třetinu těchto nákladů a žalobci d) a e) společně a nerozdílně jednu třetinu těchto nákladů, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec a číslo].</b> 1. Žalobci se žalobou podanou dne [datum] domáhali po žalovaných, aby se zdrželi zastínění pozemků žalobců, a dále aby vykáceli všechny dřeviny rostoucí na pozemku žalovaných podél hranic s pozemky žalobců, eventuálně aby tyto dřeviny zkrátili na maximální výšku tří metrů. Konkrétně žalobci uvedli, že žalobci a) a b) jsou [role v řízení] a jsou vlastníky nemovitostí v obci a [katastrální uzemí], a to pozemku parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům) a pozemku parc. [číslo] (zahrada), kde oba žalobci fakticky bydlí. Žalobkyně c) je vlastníkem nemovitostí v obci a [katastrální uzemí], a to mimo jiné pozemku parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům) a pozemku parc. [číslo] (zahrada), přičemž tyto nemovité věci užívají k bydlení na základě věcného břemene žalobci d) a e), jakožto manželé. Žalovaní jsou vlastníky pozemku parc. [číslo] (zahrada) v obci a [katastrální uzemí] [ulice] zahrady žalovaných, tj. pozemku parc. [číslo] jsou vysázeny dřeviny, konkrétně na hranici s pozemkem žalobců a) a b) čtyři smrky a mezi nimi túje, a na hranici s pozemkem žalobkyně c) túje. Uvedené dřeviny jsou značně rozrostlé do šířky i do výšky, smrky dosahují výšky až 12 m, túje asi 7 m. Dřeviny přesahují z obou stran na pozemky žalobců, v případě žalobců a) a b) také na jejich garáž. Žalobci jsou tak obtěžování spadem z dřevin (jehličím, šiškami), zejména však dřeviny rostoucí na pozemku žalovaných zastiňují sousední pozemky užívané žalobci, a to jejich větší část. Stín z dřevin rostoucích na pozemku žalovaných vniká na pozemky užívané žalobci v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezuje obvyklé užívání pozemků. Žalobci se dále obávají, že by při případném silnějším větru mohlo dojít k pádu stromů, event. jejich částí, na pozemky žalobců, případně i na stavbu žalobců a) a b). Ohrožení stavem stromů shledávají žalobci jako vážné, zejména když dřeviny rostou v místě, kde je značně podmáčená půda spodní vodou, neboť jde o místo bývalého mokřadu (oblasti se říká [anonymizována dvě slova]). Žalobci a) a b) přitom mají malé děti, které se na zahradě často pohybují. Žalobci dále potvrdili, že vztahy žalobců a žalovaných jsou velmi vyhrocené, situace je dlouhodobě komplikovaná.

2. Žalovaní s podanou žalobou nesouhlasili a navrhli její zamítnutí s tím, že žádná újma žalobcům nehrozí, jejich požadavek není oprávněný. V daném případě se jedná o stromy vysázené kolem roku 1999, a proto se nelze domáhat jejich vykácení - žalovaní blíže odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5259/2015, podle něhož nárok na odstranění stromů podle § 1017 odst. 1 zákona č. 89/2012 sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nelze úspěšně uplatnit, jde-li o stromy vysázené před [datum]. Žalovaní rovněž poukázali na to, že žalobci nijak nedokládají tvrzení o nebezpečí pádu stromů nebo větví, neuvedli nic, z čeho by taková obava vyplývala. Pokud jde o imise, musí jít o vnikání imisí nad míru přiměřenou místním poměrům, zároveň ale imise musí podstatně omezovat obvyklé užívání pozemku, přičemž rozhoduje skutečný způsob užívání pozemku. Žalobci však dle žalovaných v tomto směru netvrdili, že by se mělo jednat o imise nepřiměřené místním poměrům, ani nic o tom, že by byli podstatně omezováni v obvyklém užívání svých pozemků. Žalovaní rovněž uvedli, že vztahy mezi účastníky jsou velmi vyostřené, podaná žaloba nemá oporu v právu a jedná se o šikanózní podání směřující především k poškození žalovaného 2).

3. Z výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území a [územní celek], list vlastnictví [číslo] soud zjistil, že žalobci a) b) jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům, v části [územní celek]), a pozemku parc. [číslo] každý s podílem o velikosti 1/2.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území a [územní celek], list vlastnictví [číslo] soud zjistil, že žalobkyně c) je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům, v části [územní celek]), pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] přičemž uvedené nemovité věci jsou zatíženy služebností doživotního užívání ve prospěch žalobců d) a e).

5. Z výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území a [územní celek], list vlastnictví [číslo] soud zjistil, že žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům, v části [územní celek]), pozemku parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba bez čp/če (garáž), a pozemku parc. [číslo] to každý ze žalovaných se spoluvlastnickým podílem o velikosti 1/2.

6. Z katastrální mapy zachycující shora uvedené pozemky pak soud zjistil, že pozemek žalovaných parc. [číslo] se nachází mezi pozemkem parc. [číslo] ve vlastnictví žalobců a) a b) a pozemkem parc. [číslo] ve vlastnictví žalobkyně c).

7. Žalobci b) a d) vyzvali žalované dopisem ze dne [datum] k úpravě větví přesahujících na jejich pozemky, a to na základě ústní dohody z konce srpna 2020, a dále vyzvali žalované ke zkrácení výšky vzrostlých stromů do [datum].

8. Žalovaní v dopise ze dne [datum] a v e-mailové zprávě ze dne [datum] sdělili žalobcům, že stromy byly vysazeny před rokem 2014, jejich pokácení by bylo možné jen s povolením, přičemž zde však není rozumný důvod pro jejich pokácení.

9. Žalobci zaslali žalovaným dne [datum] a dne [datum] opětovně výzvu k úpravě dřevin s tím, že pokud nebude jejich požadavku vyhověno do [datum], resp. provedení úpravy dřevin nebude potvrzeno do [datum], podají žalobci žalobu. Druhý z uváděných dopisů byl dle poštovních podacích lístků žalovaným odeslán [datum].

10. Z fotografií předložených žalobci pak soud zjistil, že za přístřešky s uskladněným dřevem na pozemku žalobců a) a b) rostou vzrostlé stromy (zřejmě smrky), část na kraji rostoucího smrku se nachází za zděnou stavbou žalobců a) a b) (dle sdělení žalobců se jedná o garáž). V místě před přístřešky mívají žalobci a) a b) po určitou část roku umístěný dočasný (nafukovací) bazén. Na pozemku žalobkyně c) se nachází skleník a vyskládané dřevo, přičemž za tímto uskladněným dřevem a z levé strany skleníku jsou vysázeny vzrostlé túje.

11. Z leteckého snímku žalobou dotčených pozemků soud zjistil, že i na dalších okolních pozemcích se nachází vzrostlé dřeviny (např. na pozemku parc. [číslo] který sousedí s pozemky žalovaných a žalobkyně c), na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo]).

12. Podle § 1011 o. z. vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím.

13. Podle § 1012 o. z. vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

14. Podle § 1013 odst. 1 věta prvá o. z. se vlastník zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat.

15. Podle § 1017 odst. 1 o. z., má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se ustanovení odstavce 1 se nepoužije, je-li na sousedním pozemku les nebo sad, tvoří-li stromy rozhradu nebo jedná-li se o strom zvlášť chráněný podle jiného právního předpisu.

16. Dle § 2900 o. z., vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

17. Podle § 2903 odst. 1 o. z., nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit. Podle § 2903 odst. 2 o. z. při vážném ohrožení může ohrožený požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy.

18. V daném případě žalobci uplatnili vůči žalovaným dva odlišné nároky. Tzv. negatorní žalobou se nejprve domáhali, aby žalovaným bylo ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z. uloženo zdržet se zastínění pozemků žalobců (tj. zdržet se vnikání imisí na pozemky žalobců), a dále se domáhali po žalovaných odstranění dřevin z důvodu hrozící újmy, eventuálně zkrácení těchto dřevin na maximální výšku tří metrů.

19. Pokud jde o uplatněnou negatorní žalobu, tj. požadavek, aby se žalovaní zdrželi zastínění pozemků žalobců, pak k tomuto nároku žalobci neuvedli potřebná skutková tvrzení, tedy nevylíčili konkrétně, jakým způsobem jsou obtěžováni zastíněním, v jaké míře (v míře nepřiměřené místním poměrům) a jakým konkrétním způsobem je zastínění stromy žalovaných omezuje v obvyklém (faktickém) užívání jejich pozemků. Žalobci ve vztahu k tomuto nároku pouze obecně citovali zákonné ustanovení s tím, že zastíněna je větší část jejich pozemků. V podané žalobě a ani v průběhu řízení žalobci nijak neodlišovali, jaké pozemky žalobců jsou zastíněny, v jakém rozsahu (neuváděli, jaký pozemek a v jakém rozsahu – výměře je zastíněn, v jaké denní době zastínění trvá), jakým způsobem toto zastínění žalobce omezuje v užívání daného pozemku (k čemu pozemek žalobci fakticky užívají, jakým způsobem, jak jsou v tomto užívání omezováni), že se jedná o zastínění nepřiměřené místním poměrům (tj. že se jedná o zastínění v míře větší, než jaká v daném místě obvykle panuje). Žalobci se se svými tvrzeními omezili na pouhé obecné konstatování, že zastíněna je větší část pozemků užívaných žalobci, a dále pak citovali zákonné ustanovení o tom, že se jedná o zastínění nepřiměřené místním poměrům, které podstatně omezuje obvyklé užívání pozemků. Žalobci tak neunesli břemeno tvrzení ve vztahu k uplatněnému nároku z imisí, a to i přesto, že byli v průběhu jednání ze strany soudu upozorněni, že podaná žaloba neobsahuje potřebná skutková tvrzení, že k uplatněnému nároku nebylo ničeho zjištěno ani provedeným dokazováním. Poté byli žalobci ze strany soudu poučeni dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o tom, jaká tvrzení je třeba doplnit a prokázat, a byli rovněž poučeni o tom, že v případě, že svá tvrzení nedoplní (a neprokáží), vystavují se nebezpečí procesního neúspěchu ve věci. I po takto poskytnutém poučení žalobci (v řízení zastoupeni advokátem) opakovaně na svých nedostatečných tvrzeních setrvali s tím, že nic dalšího nemohou uvést a vše bylo dostatečně tvrzeno již v podané žalobě.

20. S ohledem na žalobou učiněnou kumulaci žalobců byla potřeba doplnění tvrzení a prokázání o to větší, neboť bylo třeba ze strany žalobců konkrétně uvést, který pozemek žalobců je obtěžován imisemi (stíněním), a to mimo jiné z důvodu posouzení aktivní legitimace, tj. pro posouzení oprávněnosti žalobců domáhat se po žalovaných zdržení se zastínění předmětných pozemků. K podání negatorní žaloby jsou aktivně věcně legitimováni vlastníci nemovitých věcí, na něž imise pronikají. K podání negatorní žaloby tak dle názoru soudu nebyli žalobci d) a e) vůbec aktivně věcně legitimováni, neboť nejsou vlastníky pozemku parc. [číslo] ale tento pozemek užívají na základě zřízené služebnosti, vlastníkem pozemku je žalobkyně c).

21. Obdobně pak žalobci svá tvrzení nedoplnili ani ve vztahu k druhému uplatněnému nároku, který byl soudem s ohledem na požadavek vykácení dřevin, eventuálně jejich zkrácení na výšku tří metrů, posouzen dle § 2903 o. z., což bylo žalobcům ze strany soudu v průběhu jednání rovněž sděleno. Žalobci byli seznámeni s právním názorem soudu, byli rovněž poučeni v tom směru, že je třeba doplnit tvrzení a prokázat, že žalobcům (jejich zdraví nebo majetku) reálně hrozí závažná újma, a že požadované vykácení dřevin nebo jejich zkrácení na výšku tří metrů je přiměřeným a vhodným opatřením k odstranění takto hrozící vážné újmy. Ani po tomto poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobci žádná konkrétní tvrzení nedoplnili a pouze odkázali na to, co bylo uvedeno v žalobě s tím, že tvrzení tam uvedená jsou dostačující a nic dalšího nejsou schopni uvést. Pokud jde o ustanovení § 2903 o. z., jedná se o úpravu tzv. zakročovací povinnosti, na jejímž základě se lze cestou soudního rozhodnutí domáhat preventivní ochrany, kdy rozhodnutím soudu může být potencionální škůdce nucen ke splnění aktivní povinnosti předejít vzniku hrozící újmy. Podle § 2903 odst. 2 o. z. však lze postupovat pouze tehdy, pokud bude prokázáno, že v době rozhodování soudu existuje vážné ohrožení majetku žalobce nebo jiných hodnot, přičemž není podmínkou, aby vznik škody hrozil bezprostředně; postačí, jde-li zatím jen o ohrožení, avšak natolik vážné, že je tu důvodná obava vzniku škody v budoucnu; současně však musí být doloženo, že žalobcem navrhované opatření (v daném případě vykácení stromů, eventuálně jejich zkrácení na výšku tří metrů) bude vhodné a přiměřené k naplnění preventivního účelu tohoto ustanovení (blíže lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1412/2019). Je rovněž nezbytné, aby aktuálně hrozilo riziko vzniku škody, tedy v době rozhodování soudu zde musí být opodstatněná obava, že je zde riziko vzniku škody; vážné ohrožení musí být dáno v době rozhodování soudu, přičemž musí jít o újmu vážnou, aktuální a skutečnou, nikoli jen hypotetickou (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3968/2009). Žalobci však ani ve vztahu k tomuto nároku konkrétně netvrdili, jaké aktuálně hrozí nebezpečí (újma), kdo nebo co je ohroženo a čím, a že se jedná o vážnou hrozící újmu. Obecné konstatování žalobců o tom, že by při silnějším větru mohlo dojít k pádu stromů nebo jejich částí na pozemky žalobců je zcela nedostatečné. Teoreticky může za určitých podmínek dojít k pádu jakéhokoli stromu nebo jeho části, přičemž však ustanovení § 2903 o. z. nesměřuje k likvidaci všech stromů, ale jedná se o ustanovení, které lze aplikovat pouze za daných podmínek, tedy pokud skutečně aktuálně hrozí vážná újma na životě nebo zdraví, přičemž se musí jednat o ohrožení aktuální a skutečně hrozící, a taková újma musí být náležitě konkrétně tvrzena a prokázána, a požadované opatření (v tomto případě vykácení stromů, eventuálně jejich zkrácení na výšku tří metrů) musí být přiměřené k naplnění preventivního účelu uvedeného ustanovení. Ani ve vztahu k druhému uplatněnému nároku tak žalobci neunesli své břemeno tvrzení (a břemeno důkazní), neboť žádným způsobem nekonkretizovali, jaká újma jim hrozí (navíc by toto bylo třeba uvést konkrétně ve vztahu k jednotlivým žalobcům), co je příčinou takové hrozící újmy, že se jedná o újmu vážnou a riziko jejího vzniku je aktuální. I ve vztahu k druhému z uplatněných nároků žalobci zcela nedostáli své povinnosti tvrzení, neboť podanou žalobu opřeli o pouhé velmi stručné obecné tvrzení, na němž setrvali i po poskytnutém poučení, tedy jejich tvrzení byla a zůstala zcela nedostatečná.

22. Vzhledem ke shora uvedenému soud rovněž dodává, že žalobci byli v průběhu jednání ze strany soudu poučeni o tom, že se nemohou domáhat vykácení předmětných dřevin, eventuálně jejich zkrácení na požadovanou výšku tří metrů, postupem dle § 1017 o. z., neboť žalobou dotčené dřeviny byly vysázeny na pozemku žalovaných před rokem 2014 (možností aplikace ustanovení § 1017 o. z. na stromy vysázené před rokem 2014 se opakovaně zabýval Nejvyšší soud ČR, přičemž dospěl k závěru, že zpětná působnost uvedeného ustanovení není možná; blíže lze odkázat na rozhodnutí ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5259/2015, ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 22 Cdo 872/2017, ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 591/2021).

23. Soud rovněž považuje za potřebné zdůraznit, že nejprve je třeba určité skutečnosti tvrdit, a teprve poté je možné je prokazovat, nikoli však opačně - případná skutková tvrzení tak nelze následně dovozovat z provedeného dokazování. Vždy totiž musí být jasné, co je tvrzeno, a tedy co (jaké skutečnosti) má být dokazováním prokázáno. V daném případě tak s ohledem na chybějící tvrzení nebylo prováděno dokazování navrhované žalobci a návrhy žalobců na doplnění dokazování znaleckým posudkem k míře zastínění, znaleckým posudkem k možnosti pádu stromů, ohledáním na místě samém a nahrávkou hovoru mezi žalobkyní b) a bývalou žalovanou 2) ze dne [datum], kterou pořídila žalobkyně b) bez vědomí bývalé žalované 2) paní [celé jméno původní účastnice], byly zamítnuty. Ve vztahu k uvedené nahrávce je rovněž třeba upozornit, že provedení tohoto důkazu by bez dalšího zřejmě nebylo možné, a to s ohledem na okolnosti pořízení nahrávky (bez vědomí a souhlasu paní [celé jméno původní účastnice]).

24. S ohledem na shora uvedené soudu nezbylo, než žalobu v plném rozsahu zamítnout, neboť žalobci v řízení neunesli břemeno tvrzení.

25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalovaným, jakožto ve věci zcela úspěšným, vůči žalobcům právo na náhradu nákladů řízení ve výši 18 195 Kč, které tvoří odměna advokáta za tři úkony právní služby ve výši 12 000 Kč podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) a. t. a § 12 odst. 4 a. t., tedy za každého ze žalovaných odměna ve výši 7 500 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast na jednání dne [datum]; 2 500 Kč za jeden úkon právní služby), snížená o 20 % dle § 12 odst. 4 a. t., šest režijních paušálů po 300 Kč ve výši 1 800 Kč podle § 13 a. t., náhrada cestovních výdajů ve výši 837 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., ve spojení se zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a vyhláškou č. 467/2022 Sb. (jedna cesta z [obec] do [obec] a zpět v délce 116 km; vozidlo značky Mazda 6, [registrační značka], průměrná spotřeba motorové nafty 4,57 l [číslo] km při ceně 44,10 Kč, opotřebení vozidla 5,20 Kč/km), náhrada za promeškaný čas v délce čtyř půlhodin ve výši 400 Kč podle § 14 a. t. a 21 % daň z přidané hodnoty z částky 15 037 Kč ve výši 3 158 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou žalobci povinni uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalovaných, a to žalobci a) a b) společně a nerozdílně jednu třetinu těchto nákladů (žalobci a) a b) jsou vlastníky jednoho z pozemků), žalobkyně c) jednu třetinu náhrady nákladů řízení (jakožto vlastník druhého pozemku) a žalobci d) a e) rovněž společně a nerozdílně jednu třetinu náhrady nákladů řízení (žalobci d) a e) vystupují v řízení z titulu práva užívání druhého z pozemků). Lhůta pro zaplacení nákladů řízení byla žalobcům stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.