9 C 39/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 6 600 Kč s příslušenstvím <b>I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 600 Kč, smluvního úroku ve výši 645,33 Kč, smluvního úroku ve výši 19,34 % ročně z částky 5 133,46 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 315,60 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 133,46 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobkyně se žalobou podanou dne 25. 9. 2020 domáhala po žalované na zaplacení 6 600 Kč s příslušenstvím s tím, že se společností [právnická osoba] (dále jen„ Postupitel“), uzavřela dne 29. 11. 2019 smlouvu, kterou jí Postupitel postoupil mimo jiné žalobou uplatněnou nárokovanou za žalovanou – tato pohledávka byla založena smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 13. 2. 2018 (dále jen„ Smlouva [číslo]“), na základě které Postupitel poskytl žalované úvěr 10 000 Kč, přičemž žalovaná následně na úhradu plnění z uvedeného závazku zaplatila celkem 11 900 Kč. Žalobkyně vyslovila souhlas tím, aby byla věc, ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), projednána bez nařízení jednání. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a souhlas s projednáním věci bez nařízení jednání poskytla cestou fikce, ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřila, zda s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí, byť jí byla příslušná výzva se žalobou doručena [datum]. Soud má za prokázané, že žalovaná se na Postupitele obrátila s žádostí o poskytnutí plnění ve výši 25 000 Kč, přičemž při této příležitosti, dne 13. 2. 2018, vyplnila dokument označený jako„ [anonymizována čtyři slova]“. Zde žalovaná uvedla, že žije v nájmu spolu s partnerem a spolu vychovávají jedno nezaopatřené dítě. K datu vyplnění uvedené žádosti byla žalovaná na rodičovské dovolené a pobírala podporu ve výši 7 600 Kč měsíčně. Vedle toho žalovaná pobírala další, blíže nespecifikované příjmy ve výši 3 000 Kč měsíčně. Své výdaje na bydlení žalovaná odhadla částkou 3 000 Kč a své další náklady částkou 5 000 Kč. Disponibilní příjem žalované, z něhož bylo možné vyměřit splátky požadovaného úvěru, tak Postupitel určil jako prostý rozdíl příjmů a výdajů, tedy ve výši 2 600 Kč. K podané žádosti žalovaná přiložila výpis ze svého bankovního účtu se zůstatkem 0 Kč, resp. 0,33 Kč a potvrzení o přiznání podpory v mateřství/rodičovství ve výši 7 600 Kč. Následně Postupitel z titulu Smlouvy [číslo] poskytl žalované úvěr 10 000 Kč, a to formou hotovostní platby uskutečněné oproti podpisu Smlouvy [číslo]. Poskytnuté plnění, navýšené o poplatek za administrativní úkony (2 000 Kč), smluvní úročení (2 000 Kč) a poplatek za služby inkasa (4 000 Kč), se žalovaná zavázala splatit formou 60 splátek po 300 Kč, splatných v sedmidenních cyklech, počínaje 7. dnem po podpisu smlouvy. O uskutečněných splátkách vedl Postupitel přehled, v jehož rámci bylo zaznamenáno, že žalovaná v rozmezí dat 24. 2. 2018 až 12. 3. 2019 splatila celkem 11 900 Kč. Poté již žalovaná nesplatila ničeho a Postupitel následně výše uvedenou pohledávku za žalovanou k [datum] postoupil na žalobkyni. O postoupení byla žalovaná informována dopisem Postupitele ze dne 29. 11. 2019, odeslaným 13. 12. 2019. Později byla žalovaná k úhradě vyzvána ještě předžalobní upomínkou žalobkyní ze dne 7. 5. 2020, odeslanou 10. 5. 2020. Soud právní poměr založený mezi žalovanou a Postupitelem kvalifikoval jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V této souvislosti vzal soud v úvahu, že právní poměr sjednaný Smlouvou [číslo] jakkoli ve smyslu definice vymezené § 2390 o. z., ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z., vykazoval znaky úročené zápůjčky (poskytnutí úročeného finančního plnění oproti závazku jeho splacení), bylo na místě vyhodnotit jako neplatný, ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., a to pro jeho rozpor se zákonem. Postupitel, jako podnikající osoba – věřitel ve smyslu § 3 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 13. 2. 2018 (dále jen„ z. s. ú.“), při sjednávání předmětného spotřebitelského úvěru opomenul svou zákonem stanovenou povinnost a v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 z. s. ú. řádně neposoudil úvěruschopnost žalované, jakožto spotřebitele. V tomto směru je třeba Postupiteli vytknout především to, že při posuzování schopnosti žalované úvěr splatit vycházel výlučně z údajů a listin poskytnutých žalovanou, aniž by uvedené údaje podrobil jakémukoli kritickému rozboru či konfrontaci s údaji opatřenými z dalších zdrojů (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Tento nedostatek pak vynikne zejména stran způsobu, jakým postupitel hodnotil výdaje žalované. Z předložených listin totiž vyplývá, že výdaje žalované byly specifikovány pouhým odkazem na dvě částky 3 000 Kč, resp. 5 000 Kč, aniž by struktura takto vymezených výdajů byla blíže popsána, a to navíc za situace, kdy měla být žalovaná zatížena náklady souvisejícími s péčí o nezaopatřené dítě a úhradou nákladů nájemního bydlení. Další vady pak nese i postup týkající se zjišťování příjmů žalované. Vedle příjmu zahrnujícího podporu v mateřství/rodičovství totiž žalovaná označila též další příjem, jehož stabilita nebyla doložena žádnými podklady. Obdobně také nebylo ze strany Postupitele zjištěno, zda partner žalované má vlastní příjmy, případně zda žalovaná nese náklady péče o dítě i domácnost v plném rozsahu. Závěr o absolutní neplatnosti závazku ze sjednané zápůjčky (úvěru), vyvolané nedostatečným přezkumem tzv. úvěruschopnosti žalované, tak soud, s ohledem na výše specifikované nedostatky, ve smyslu § 588 o. z., ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., konstatoval z úřední povinnosti (obdobně viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020). A to s přihlédnutím ke skutečnosti, že řádné prověřování tzv. úvěruschopnosti představuje činnost, jež svým významem přesahuje rámec běžného dvoustranného právního poměru, neboť v širším měřítku, na úrovni ochrany veřejného pořádku, přispívá ke stabilitě veřejných sociálních systémů a brání přetížení veřejných institucí. Současně též přispívá k férovosti a stabilitě na trhu poskytovatelů bankovních i nebankovních půjček. Z absolutně neplatného závazku, tedy závazku, který od samého počátku nevyvolával zamýšlené právní účinky, tak Postupiteli vzniklo právo nárokovat toliko vrácení již poskytnutého plnění, sníženého o plnění žalovanou již splacená (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008). Za podmínek projednávané věci nicméně žalovaná v mezidobí, ještě před postoupením pohledávky na žalobkyni, jistinu poskytnutého plnění splatila – žalovaná tedy uhradila Postupiteli zpět celé plnění, které jí bylo na základě nesplatné Smlouvy [číslo] poskytnuto, a proto soud žalobou uplatněný nárok žalobkyně v celém rozsahu zamítnul. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že se právo na jejich náhradu nepřiznává žádnému z účastníků. Nárok žalobkyně byl sice v plném rozsahu zamítnut a ve věci tak byla zcela úspěšná žalovaná, avšak žalované v průběhu řízení žádné náklady nevznikly.