9 C 61/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 17 575,86 Kč s příslušenstvím <b>I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 575,86 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 17 575,86 od 13. 1. 2022 do zaplacení.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 13. 1. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 17 575,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10,75 % ročně od 13. 1. 2022 do zaplacení, a to z titulu smluvní pokuty, kterou byla žalovaná povinna platit žalobkyni v případě svého prodlení s úhradou splátek dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16. 10. 2017. Na základě uvedené smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalované úvěr 60 000 Kč, přičemž z důvodu prodlení žalované došlo k zesplatnění úvěru - toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2018. V případě prodlení byla žalovaná dle smlouvy o úvěru povinna platit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky po zesplatnění úvěru z tzv. nové jistiny, maximálně však do částky odpovídající 0,5 násobku poskytnutého úvěru, resp. maximálně do výše 200 000 Kč. Nárok žalobkyně vůči žalované vyplývající ze smlouvy o úvěru byl již žalobkyni pravomocně přiznán rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 4. 2019, č.j. 12 C 282/2018-44, právní moc 29. 5. 2019. Žalobkyně se pak v tomto řízení domáhala zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně za prodlení žalované s úhradou tzv. nové jistiny, tedy konkrétně smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 68 417,32 Kč za období prodlení žalované od 11. 12. 2018 do 27. 12. 2021 ve výši 17 575,86 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení takto vypočtené smluvní pokuty předžalobní upomínkou ze dne 27. 12. 2021, žalovaná dlužnou částku neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

3. Uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky bylo soudem zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], přičemž návrh žalované na uzavření smlouvy byl žalobkyní akceptován 18. 10. 2017. Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr 60 000 Kč na dobu 54 měsíců, celková splatná částka činila 186 354 Kč, měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 3 451 Kč se splatností vždy k 21. dni v měsíci, úroková sazba činila 88,37 % ročně. V případě prodlení žalované v délce 65 dnů mělo dojít automaticky k zesplatnění úvěru (bod 6.3 smlouvy), přičemž při zesplatnění se veškeré dlužné částky (jistina, úroky, smluvní pokuty, náhrady nákladů žalobkyně) měly stát okamžitě splatnými a jistina a úroky měly vytvořit tzv. novou jistinu – v případě, že by žalovaná tuto novou jistinu neuhradila v den zesplatnění úvěru, vznikla jí dle smlouvy o úvěru povinnost platit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazené nové jistiny (bod 6.5 smlouvy) s tím, že souhrn všech smluvních pokut dle smlouvy mohl činit nejvýše 0,5 násobek celkové výše úvěru, maximálně však 200 000 Kč. Totožnost žalované žalobkyně ověřila občanským průkazem.

4. Z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 4. 2019, č.j. 12 C 282/2018-44, a z obsahu spisu tohoto soudu sp. zn. 12 C 282/2018 soud mimo jiné zjistil, že řízení bylo vedeno se stejnými účastníky ve stejném procesním postavení, v řízení byl vydán rozsudek pro zmeškání s následujícím výrokem:„ Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 81 441,14 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 70 015 Kč od 10. 12. 2018 do zaplacení a s úroky ve výši 40 % ročně z částky 58 887,31 Kč od 27. 6. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy dosáhne částky 223 624 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“. Rozsudek nabyl právní moci dne 29. 5. 2019.

5. Z oznámení o zesplatnění úvěru [číslo] ze dne 25. 6. 2018 soud zjistil, že ke dni zesplatnění měla dle žalobkyně činit celková dlužná částka 113 286 Kč.

6. Z formuláře hodnocení klienta ze dne 16. 10. 2017 ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že příjem žalované ze zaměstnání měl činit 18 000 Kč měsíčně čistého (jiný příjem neuveden), výdaje žalované měly činit 3 410 Kč (životní minimum), výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) pak 1 500 Kč měsíčně; žalovaná neměla hradit žádné další splátky úvěrů nebo půjček ani výživné. Jako zaměstnavatel žalované byla uvedena [právnická osoba] a.s., [IČO], v zaměstnání měla být žalovaná od 1. 7. 2017, přičemž její pracovní poměr byl uváděn na dobu neurčitou. Žalovaná měla mít středoškolské vzdělání s maturitou, měla mít vlastní bydlení a být svobodná.

7. Z pracovní smlouvy žalované ze dne 10. 7. 2017 soud zjistil, že pracovní poměr žalované byl uzavřen na dobu určitou od 10. 7. 2017 do 30. 6. 2018.

8. Z výpisů z bankovního účtu žalované soud zjistil, že výplata žalované činila 10. 10. 2017 částku 17 254 Kč, 12. 9. 2017 jí bylo vyplaceno 17 895 Kč a dne 10. 8. 2017 částky 6 281 Kč a 11 777 Kč. Zůstatek na účtu žalované k 10. 10. 2017 činil 1 000,79 Kč, resp. 824,79 Kč, ke dni 12. 9. 2017 pak - 618,29 Kč, resp. 13 547,47 Kč a ke dni 10. 8. 2017 částku - 1 000 Kč.

9. Z výplatních lístků žalované soud zjistil, že čistá mzda žalované za červenec 2017 činila 11 777 Kč, za srpen 2017 pak 17 895 Kč a za září 2017 byla mzda žalované 17 254 Kč. Z výplatních lístků je rovněž zřejmé, že pracovní poměr žalované byl sjednán do 30. 6. 2018.

10. Z výpisu z registru [příjmení] soud zjistil, že žalovaná zde nemá žádný záznam, dle výpisu z nebankovního registru klientských informací činilo hodnocení (skóre) žalované 468 bodů – klient s menším rizikem, lepší segment klientů (hodnota skóre – čím vyšší, tím lepší platební morálka v registru, resp. vyšší pravděpodobnost splácení; maximální počet 496 bodů a více).

11. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 27. 12. 2021, dle poštovního podacího archu byla výzva žalované odeslána téhož dne.

12. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 18. 10. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr 60 000 Kč. Žalovaná se dostala se splácením úvěru do prodlení, úvěr byl žalobkyní dne 25. 6. 2018 zesplatněn. Rozsudkem pro zmeškání, vydaným Okresním soudem v Nymburce dne 3. 4. 2019, č.j. 12 C 282/2018-44, bylo žalované z titulu uvedené smlouvy o úvěru uloženo zaplatit žalobkyni částku 81 441,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 70 015 Kč od 10. 12. 2018 do zaplacení a s úroky ve výši 40 % ročně z částky 58 887,31 Kč od 27. 6. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 223 624 Kč; rozsudek nabyl právní moci 29. 5. 2019. Při vyhodnocení žádosti žalované o poskytnutí úvěru žalobkyně vycházela z příjmu žalované 18 000 Kč měsíčně čistého, dle výpisů z bankovního účtu a výplatních lístků činil příjem žalované v říjnu 2017 celkem 17 254 Kč, v září 2017 pak 17 895 Kč a v srpnu 2017 byla žalované vyplacena mzda 6 281 Kč (předchozí zaměstnavatel) a 11 777 Kč. V nebankovním registru klientských informací byla žalovaná hodnocena jako klient s menším rizikem nesplácení úvěru. Pracovní poměr žalované byl sjednán na dobu určitou do 30. 6. 2018. Zůstatek na účtu žalované ke dni 10. 10. 2017 činil 824,79 Kč, ke dni 12. 9. 2017 pak - 618,29 Kč, resp. po připsání mzdy 13 547,47 Kč, ke dni 10. 8. 2017 byl zůstatek - 1 000 Kč. Skutečné výdaje žalované žalobkyně nezjišťovala, vycházela z paušálních částek 3 410 Kč (životní minimum) a 1 500 Kč (bydlení) měsíčně. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení předžalobní upomínkou dne 27. 12. 2021.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2010 odst. 1 věta druhá o. z. lze utvrdit dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

22. V daném případě žalobkyně poskytla žalované úvěr 60 000 Kč, aniž by před jeho poskytnutím náležitě posoudila úvěruschopnost žalované, jakožto spotřebitele, resp. bylo prokázáno, že toto posouzení provedla nedostatečně, přičemž pokud by i takto nedostatečně zjištěné údaje byly skutečně náležitě odborně posouzeny, musela by žalobkyně dospět k závěru, že úvěr 60 000 Kč nelze žalované poskytnout, neboť žalovaná není schopna jej splácet. Žalobkyně tedy musela dospět k důvodným pochybnostem o tom, že žalovaná bude schopna svému závazku dostát a úvěr splácet tak, jak bylo ve smlouvě ujednáno. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neměla žalované úvěr ve výši 60 000 Kč s měsíční splátkou 3 451 Kč poskytnout. Žalobkyně nezkoumala před poskytnutím úvěru faktické výdaje žalované, jejich posouzení provedla čistě formálně, výdaje nebyly ze strany žalované nijak doloženy, žalobkyně si údaje neověřila. Zejména pokud jde o výdaje na bydlení a energie, neboť uváděná částka 1 500 Kč měsíčně je nepřiměřeně nízká a nepochybně měla být dále zkoumána, když žalovaná takto nízké výdaje ničím nevysvětlila. Žalobkyně také vycházela ze skutečnosti, že pracovní poměr žalované je sjednán na dobu neurčitou, v předložené pracovní smlouvě a výplatních lístcích však bylo jasně uvedeno, že pracovní poměr žalované je sjednán do 30. 6. 2018 (úvěr měl být splácen ještě téměř čtyři roky po skončení pracovního poměru žalované). Rovněž tak příjmy žalované neposoudila žalobkyně řádně, neboť vycházela z částky 18 000 Kč čistého měsíčně, ačkoli dle výplatních lístků a výpisu z účtu činil příjem žalované v jednom z měsíců pouze 17 254 Kč čistého, v dalším pak 17 895 Kč čistého. Navíc z výpisů z účtu zachycujících příchozí mzdu bylo zřejmé, že žalovaná nemá na účtu volné finanční prostředky, ze kterých by byla schopna splátku úvěru ve výši 3 451 Kč měsíčně hradit (zůstatek na účtu byl povětšinou záporný). Bylo tedy zcela zřejmé, že žalovaná nedisponuje žádnými volnými finančními prostředky, které by jí umožnily hradit sjednané splátky úvěru 3 451 Kč měsíčně (a to navíc po dobu 54 měsíců), resp. o tomto musela žalobkyně nabýt důvodné pochybnosti, a bylo proto na místě, aby poměry žalované a její skutečnou schopnost úvěr splácet více prověřila; nic takového však žalobkyně neučinila.

23. Pokud tedy i přes uvedená zjištění žalobkyně úvěr žalované poskytla, pak je třeba uzavřenou smlouvu o úvěru hodnotit jako neplatnou, a to dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž neplatné je rovněž ujednání o smluvní pokutě, které bylo součástí smlouvy o úvěru. Žalobkyni proto nebylo možné žalovanou smluvní pokutu přiznat, neboť byla sjednána ve smlouvě o úvěru, která je absolutně neplatná. Soud proto podanou žalobu v plném rozsahu zamítnul. Na tomto závěru pak ničeho nemění ani skutečnost, že nárok žalobkyně z předmětné smlouvy o úvěru, která byla v tomto řízení shledána soudem absolutně neplatnou, byl žalobkyni částečně přiznán pravomocným rozsudkem soudu, neboť takovým rozhodnutím soud není v tomto řízení nijak vázán – nárok na zaplacení smluvní pokuty je samostatným nárokem a nikoli příslušenstvím již pravomocně přisouzené pohledávky (smluvní pokuta není příslušenstvím pohledávky). Navíc ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 12 C 282/2018 bylo o nároku žalobkyně ze smlouvy o úvěru rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání – nebylo prováděno dokazování, uplatněný nárok žalobkyně nebyl po věcné stránce právně hodnocen.

24. Podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, přizná soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

25. Podle citovaného ustanovení vznikl žalované nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni, avšak žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.