9 C 66/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 25 305,46 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 938 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 24. 4. 2021 do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž se stane tento rozsudek pravomocným, až do zaplacení, pod sankcí ztráty výhody splátek, nebude-li některá ze splátek zaplacena řádně nebo včas.</b> <b>II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 489,46 Kč, částky 878 Kč, smluvního úroku ve výši 12,74 % ročně z částky 24 427,46 Kč od 1. 10. 2015 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24 427,46 Kč od 1. 10. 2015 do 23. 4. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 489,46 Kč od 24. 4. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 305,46 Kč se smluvním úrokem ve výši 12,74 % ročně z částky 24 427,46 Kč od 1. 10. 2015 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24 427,46 Kč od 1. 10. 2015 do zaplacení, a zaplacení částky 878 Kč, a to z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 2. 2. 2015, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr 30 000 Kč (úvěr byl vyplacen dne 5. 2. 2015). Žalovaný se smlouvou zavázal úvěr splatit 18 měsíčními splátkami po 3 031 Kč, první splátka měla být zaplacena v březnu 2015. Žalovaný uhradil celkem 7 062 Kč (20. 3. 2015 částku 3 031 Kč, 23. 3. 2015 částku 3 031 Kč, 30. 9. 2015 částku 1 000 Kč). Z důvodu prodlení žalovaného došlo k zesplatnění úvěru, pohledávka žalobkyně byla následně uplatněna v rozhodčím řízení – rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vydal dne 12. 10. 2015 rozhodčí nález č.j. [číslo jednací], kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 61 498 Kč s příslušenstvím; na základě uvedeného rozhodčího nálezu pak byla vedena exekuce, která však byla usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. 6. 2020, č.j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2020, č.j. [číslo jednací], zastavena, a to z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. Žalobkyně tak pozbyla exekuční titul, její pohledávka však i nadále trvá, k jejímu promlčení nedošlo, neboť žalobkyně dne 21. 8. 2015 podala rozhodčí žalobu, rozhodčí nález byl vydán 12. 10. 2015, poté následovalo exekuční řízení, které bylo zastaveno dne 6. 10. 2020, a poté žalobkyně podala žalobu. Žalobkyně upravila výši smluvního úroku a požadovala smluvní úrok 12,74 % ročně, tedy v nižší než smlouvou sjednané výši. Z důvodu prodlené žalovaného žalobkyně požadovala rovněž smluvní pokutu 878 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 3. 8. 2015, žalovaný dlužnou částku neuhradil.

2. Žaloba byla žalovanému doručena dne 22. 4. 2021. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s tím, že by byl ochoten uhradit dlužnou jistinu úvěru, namítnul však promlčení, a dále uvedl, že jeho úvěruschopnost byla zkoumána pouze formálně. Žalovaný rovněž uvedl, že s ohledem na jeho nepříznivý zdravotní stav a omezené výdělkové možnosti by mělo být postupováno dle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a nemělo být žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

3. Uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky bylo soudem zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 2. 2. 2015, přičemž návrh žalovaného na uzavření smlouvy byl žalobkyní akceptován 5. 2. 2015. Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 30 000 Kč na 18 měsíců, celková splatná částka činila 54 558 Kč, měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 3 031 Kč se splatností vždy k 18. dni v měsíci, úroková sazba činila 130,97 % ročně. V případě prodlení žalovaného s úhradou splátky delším než 15 dnů měl žalovaný zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky, při prodlení delším než 30 dnů pak další smluvní pokutu ve výši 13 % z dlužné jistiny (bod 12.1 smlouvy); smluvní pokuty byly splatné do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejich zaplacení. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky o více než 60 dnů mělo dojít bez dalšího k zesplatnění úvěru, a to 60. dnem prodlení. Ve smlouvě byly dále sjednány smluvní pokuty, a to smluvní pokuta pro případ neuhrazení zesplatněné dlužné částky v den zesplatnění ve výši 0,25 % denně z dlužné částky, a dále smluvní pokuta 25 % z dlužné nové jistiny, pokud žalovaný novou jistinu úvěru nezaplatí ani do 10 dnů po zesplatnění (bod 12.5 smlouvy). Dle smlouvy byl rovněž žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů vzniklých žalobkyni z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátky o délce nejméně 15 dnů, a to v paušální výši 200 Kč (bod 6.2 smlouvy). Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila občanským průkazem.

4. Z potvrzení o příjmu žalovaného vystaveného pro [právnická osoba] ze dne 3. 2. 2015 soud zjistil, že příjem žalovaného byl potvrzován pro jiný subjekt, nikoli pro žalobkyni, dle potvrzení byl pracovní poměr žalovaného sjednán na dobu určitou do 21. 9. 2015, žalovaný byl zaměstnán od září 2014 a jeho čistý příjem za poslední tři měsíce činil: 15 245 Kč, 12 356 Kč, 15 350 Kč.

5. Z pracovní smlouvy žalovaného ze dne 19. 9. 2014, včetně platového výměru, soud mimo jiné zjistil, že pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu určitou do 21. 9. 2015, plat žalovaného měl dle výměru činit 19 000 Kč hrubého měsíčně (základní plat).

6. Z výplatního lístku žalovaného za prosinec 2014 soud zjistil, že mzda žalovaného činila v čistém 14 897 Kč.

7. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období 14. 1. 2015 až 18. 1. 2015 soud zjistil, že zůstatek na účtu byl 111,37 Kč, mzda žalovaného byla připsána na účet dne 14. 1. 2015 ve výši 14 897 Kč. Dne 14. 1. 2015 byla z účtu žalovaného odepsána platba 357,40 Kč s popisem platby:„ splátka jistiny po splatnosti“. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného ke dni 4. 2 2015, včetně limitu inkasa, soud zjistil, že zůstatek na účtu byl 114,37 Kč. Celkový limit měsíčního inkasa pro splátku úvěru byl nastaven na 3 400 Kč.

8. Z výpisu žalovaného za telefonní služby soud zjistil, že žalovaný měl hradit za tyto služby pravidelné platby [částka] měsíčně, za leden 2015 měl zaplatit částku 628 Kč.

9. Z formuláře hodnocení klienta – žalovaného zpracovaného žalobkyní dne 5. 2. 2015 soud zjistil, že příjem žalovaného měl činit 15 000 Kč měsíčně čistého (pravidelný příjem), výdaje žalovaného a jeho partnerky měly činit 3 800 Kč, výdaje na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní měly být 4 000 Kč měsíčně (celkem výdaje žalovaného 7 800 Kč měsíčně), žalovaný měl být dle občanského průkazu svobodný, vyučen a měl bydlet u rodičů.

10. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací týkajícího se žalovaného soud zjistil, že žalovaný byl hodnocen příznakem 14, tj. jako klient, který je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti (o úvěr či půjčku). Ve výpisu záznamů z registru [příjmení] týkající se žalovaného nebylo nic uvedeno.

11. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že úvěr ve výši 30 000 Kč byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet [číslo] [bankovní účet], a to dne 5. 2. 2015 pod variabilním symbolem [číslo] (tj. pod číslem smlouvy o úvěru).

12. Z přehledu plateb uhrazených žalovaným na poskytnutý úvěr a z karty klienta – žalovaného, č. smlouvy [číslo], soud zjistil, že žalovaný neplatil splátky řádně a včas, uhradil pouze částku 7 062 Kč, a to následovně: dne 20. 3. 2015 a dne 23. 3. 2015 částku 3 031 Kč, dne 30. 9. 2015 částku 1 000 Kč.

13. Z faktury vystavené žalobkyní žalovanému ze dne 18. 6. 2015 a 19. 7. 2015 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému vyúčtovala smluvní pokuty, a to nejprve za období od 18. 5. 2015 do 3. 6. 2015 (8 % z dlužné splátky), a za období od 3. 6. 2015 do 18. 6. 2015 (13 % z dlužné splátky), celkem 636 Kč; poté za období od 18. 6. 2015 do 7. 7. 2015 (8 % z dlužné splátky), celkem 242 Kč.

14. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 3. 8. 2015, dle poštovního podacího archu byla výzva žalovanému odeslána téhož dne.

15. Z rozhodčího nálezu rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 12. 10. 2015, č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že žaloba byla k rozhodci podána 21. 8. 2015, rozhodčím nálezem bylo žalovanému z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 2. 2. 2015 uloženo zaplatit žalobkyni částku 61 498 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 21. 8. 2015 do zaplacení, smluvní pokutu 0,25 % denně z částky 48 496 Kč od 21. 7. 2015 do zaplacení a náklady 10 489,60 Kč; rozhodčí nález nabyl právní moci 19. 10. 2015. Následně byla na základě rozhodčího nálezu nařízena k vymožení pohledávky žalobkyně za žalovaným exekuce (exekutor byl jejím provedením pověřen dne 10. 5. 2016), přičemž z usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. 6. 2020, č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že exekuce prováděná dle uvedeného rozhodčího nálezu byla zastavena, a to z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. Rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce o zastavení exekuce bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze z 6. 10. 2020, č.j. [číslo jednací], rozhodnutí nabylo právní moci.

16. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 5. 2. 2015 smlouvu o úvěru [číslo] to na základě žádosti žalovaného ze dne 2. 2. 2015. Žalobkyně následně na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, k jeho vyplacení došlo bezhotovostně na účet žalovaného [číslo] [bankovní účet], a to dne 5. 2. 2015. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit 18 měsíčními splátkami po 3 031 Kč, splatnými k 18. dni v měsíci, počínaje dnem 18. 3. 2015, úroková sazba činila 130,97 % ročně (celková splatná částka 54 558 Kč). Při vyhodnocení žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 15 000 Kč měsíčně čistého, dle potvrzení zaměstnavatele vystaveného pro potřeby jiného subjektu (banky) z 3. 2. 2015 činil příjem žalovaného v předchozích třech měsících 15 245 Kč, 12 356 Kč, 15 350 Kč čistého. V nebankovním registru klientských informací byl žalovaný hodnocen jako klient, který je v registru příliš nový nebo má rozpracované další žádosti o úvěr či půjčku. Pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu určitou do 21. 9. 2015, v lednu 2015 byl zůstatek finančních prostředků na účtu žalovaného 111,37 Kč, ke dni 4. 2 2015 pak tento zůstatek činil 114,37 Kč; žalovaný splácel nejméně jeden úvěr, přičemž dne 14. 1. 2015 uhradil částečně sjednanou splátku, a to po splatnosti (uhrazena byla pouze jistiny, a to opožděně). Skutečné výdaje žalovaného žalobkyně nezjišťovala, vycházela z paušálních částek 3 800 Kč a 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný hradil telefonní služby částkou kolem 620 Kč měsíčně. Žalovaný neplatil sjednané splátky úvěru ve výši 3 031 Kč měsíčně řádně a včas, celkem zaplatil 7 062 Kč (dne 20. 3. 2015 a 23. 3. 2015 částku 3 031 Kč, dne 30. 9. 2015 částku 1 000 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení předžalobní upomínkou z 3. 8. 2015. Na základě žaloby podané žalobkyní u rozhodce dne 21. 8. 2015 byl vydán rozhodčí nález, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru [číslo] částku 61 498 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 21. 8. 2015 do zaplacení, smluvní pokutu 0,25 % denně z částky 48 496 Kč od 21. 7. 2015 do zaplacení a náklady 10 489,60 Kč, rozhodčí nález nabyl právní moci 19. 10. 2015. Na základě tohoto rozhodčího nálezu byla na majetek žalovaného nařízena exekuce (pověření pro exekutora k provedení exekuce bylo vydáno dne 10. 5. 2016), přičemž tato exekuce byla usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. 6. 2020, č.j. [číslo jednací], pravomocně zastavena z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. Žaloba v této věci byla podána dne 7. 12. 2020, žalovanému byla doručena 22. 4. 2021.

17. Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

18. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

19. Podle § 611 odst. 1 o. z. se promlčují všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví. Podle § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

20. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se majetkové právo promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

21. V daném případě se soud s ohledem na vznesenou námitku žalovaného nejprve zabýval tím, zda není uplatněný nárok žalobkyně promlčen. Soud vyšel ze zjištění, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek v délce 60. dnů dne 18. 7. 2015, tedy k tomuto dni mělo dojít dle smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru. Žalobkyně podala dne 21. 8. 2015 žalobu k rozhodci (od zesplatnění do podání žaloby k rozhodci uběhl 1 měsíc a 3 dny). Rozhodčí nález nabyl právní moci 19. 10. 2015, přičemž pověření k provedení exekuce bylo vydáno 10. 5. 2016 (od právní moci rozhodčího nálezu do zahájení exekuce uplynulo 6 měsíců a 20 dnů). Exekuce byla zastavena dne 19. 11. 2020, žaloba v tomto řízení pak byla podána 7. 12. 2020 (uplynulo 17 dnů). Celkem tak uběhlo maximálně 8 měsíců a 10 dnů, tedy nárok žalobkyně není promlčen. Blíže lze k otázce možného promlčení odkázat zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2017, č.j. 33 Cdo 5258/2016, podle něhož ke stavění běhu promlčecí doby dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky, přičemž v témže duchu musí být posuzován běh promlčecí doby poté, co rozhodčí řízení skončí rozhodčím nálezem, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl podle následného posouzení exekučním soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce; jinak řečeno, dokud exekuční soud v exekučním řízení neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí. Podala-li žalobkyně poté, co exekuce byla pravomocně zastavena, bez zbytečného odkladu žalobu, jíž uplatnila právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, k promlčení nedošlo. Soud se proto zabýval uplatněným nárokem žalobkyně po věcné stránce.

22. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se mimo jiné určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

26. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

28. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

29. V daném případě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 30 000 Kč, aniž by před jeho poskytnutím náležitě posoudila úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, resp. bylo prokázáno, že toto posouzení provedla nedostatečně, přičemž pokud by i takto nedostatečně zjištěné údaje byly skutečně náležitě odborně posouzeny, musela by žalobkyně dospět k závěru, že úvěr 30 000 Kč nelze žalovanému poskytnout, neboť žalovaný není schopen jej splácet. Žalobkyně tedy musela dospět k důvodným pochybnostem o tom, že žalovaný bude schopen svému závazku dostát a úvěr splácet tak, jak bylo ve Smlouvě ujednáno. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neměla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s měsíční splátkou 3 031 Kč poskytnout. Žalobkyně nezkoumala před poskytnutím úvěru faktické výdaje žalovaného, jejich posouzení provedla čistě formálně, výdaje nebyly ze strany žalovaného nijak doloženy, žalobkyně si údaje neověřila. Zejména pokud jde o výdaje na bydlení, energie a dopravu, neboť uváděná částka 4 000 Kč měsíčně je nepřiměřeně nízká a nepochybně měla být dále zkoumána, když žalovaný takto nízké výdaje ničím nevysvětlil. Výdaje žalovaného nebyly nijak konkretizovány a doloženy, přičemž však jen výdaje žalovaného za telefonní služby činily měsíčně kolem 620 Kč. Žalobkyně také vycházela ze skutečnosti, že pracovní poměr žalovaného je sjednán na dobu neurčitou, v předložené pracovní smlouvě a potvrzení zaměstnavatele však bylo jasně uvedeno, že jeho pracovní poměr je sjednán na dobu určitou, a to do 21. 9. 2015 (úvěr měl být splácen ještě rok po skončení pracovního poměru žalovaného). Rovněž tak příjmy žalovaného neposoudila žalobkyně řádně, neboť vycházela z částky 15 000 Kč čistého měsíčně, ačkoli dle potvrzení zaměstnavatele činil příjem žalovaného v jednom z měsíců pouze 12 356 Kč čistého. Úvěr byl poskytnut na základě jedné výplatní pásky za prosinec 2014 a zcela neúplného výpisu z účtu (za období od 14. 1. 2015 do 18. 1. 2015 a za den 4. 2. 2015). Navíc i z takto nedostatečného výpisu z bankovního účtu žalovaného bylo zcela zřejmé, že žalovaný nemá žádné volné finanční prostředky, neboť zůstatek na jeho účtu činil v lednu 2015 pouze 111,37 Kč, ke dni 4. 2. 2015 pak 114,37 Kč, přičemž výplata byla na účet žalovaného připisována až 14. den v měsíci. Nebylo tak zřejmé, z jakých peněz žalobce uspokojoval své základní životní potřeby po dobu dalších 10 dnů, tj. do termínu výplaty dne 14. 2. 2015. Z výpisu z účtu pak žalobkyně rovněž měla a mohla zjistit, že dne 14. 1. 2015 byla z účtu žalovaného odepsána platba 357,40 Kč s popisem platby:„ splátka jistiny po splatnosti“, tedy že žalovaný splácel nejméně jeden další úvěr či půjčku a s úhradou splátek byl v prodlení (opožděně uhradil splátku jen částečně – na jistinu). Podstatné pak pro žalobkyni mělo být rovněž zjištění, že potvrzení zaměstnavatele o příjmech bylo žalovanému dne 3. 2. 2015 vystaveno pro zcela jiný subjekt (pro banku, nikoli pro žalobkyni), a že dle výpisu z nebankovního registru klientských informací je žalovaný hodnocen jako klient, který je v registru příliš nový nebo má rozpracované další žádosti o úvěr či půjčku – bylo tak zřejmé, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru nebo půjčky i další osoby a nikoli pouze žalobkyni. Bylo tedy zcela zřejmé, že žalobce nedisponuje žádnými volnými finančními prostředky, které by mu umožnili hradit sjednané splátky úvěru ve výši 3 031 Kč měsíčně (a to navíc po dobu 18 měsíců), resp. o tomto musela žalobkyně nabýt důvodné pochybnosti, a bylo proto na místě, aby žalobkyně poměry žalovaného a jeho skutečnou schopnost úvěr splácet více prověřila; nic takového však žalobkyně neučinila.

30. Pokud tedy i přes uvedená zjištění žalobkyně úvěr žalovanému poskytla, pak je třeba uzavřenou smlouvu o úvěru hodnotit jako neplatnou, a to dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Postupem podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru pak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 938 Kč. Tato částka představuje žalovanému vyplacenou částku 30 000 Kč, poníženou o částku uhrazenou žalovaným – žalovaný zaplatil 7 062 Kč. Žalovanému bylo dále uloženo zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 938 Kč od 24. 4. 2021 do zaplacení (žalovanému byla žaloba doručena dne 22. 4. 2021, dlužnou jistinu byl proto povinen vrátit žalobkyni dne 23. 4. 2021, což však neučinil a od následujícího dne je v prodlení).

31. Ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 489,46 Kč, částky 878 Kč, smluvního úroku ve výši 12,74 % ročně z částky 24 427,46 Kč od 1. 10. 2015 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24 427,46 Kč od 1. 10. 2015 do 23. 4. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 489,46 Kč od 24. 4. 2021 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta. Úrok z prodlení nebylo možné přiznat žalobkyni od dřívějšího data, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaný dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení před 24. 4. 2021. Rovněž tak nebylo možné žalobkyni přiznat smluvní úrok a smluvní pokutu, neboť byly sjednány ve smlouvě o úvěru, která je absolutně neplatná.

32. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěch žalobkyně byl pouze částečný a byl srovnatelný s úspěchem žalovaného (v daném případě soud musel přihlédnout rovněž k výši žalovaného příslušenství, neboť jeho výše přesahovala žalovanou jistinu, kdy ohledně tohoto nároku byla žalobkyně neúspěšná proto, že nedostála svým zákonným povinnostem, pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a uzavřená smlouva o úvěru tak byla shledána neplatnou).

33. Žalovanému byla v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. uložena povinnost k plnění ve splátkách, jejichž výši a splatnost soud určil, a to s ohledem na výši dlužné částky a prokázanou neplatnost smlouvy o úvěru, za současného přihlédnutí k nepříznivému zdravotnímu stavu žalovaného. Tímto rozhodnutím soud respektovat ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž žalobkyni tím nebude způsobena nepřiměřená majetková újma; navíc možnost úhrady dlužné částky ve splátkách byla žalovanému dána pod sankcí ztráty výhody splátek, jestliže některou ze splátek nezaplatí řádně, tj. ve stanovené výši nebo včas.