9 C 8/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 750 Kč s příslušenstvím

I. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 2 250 Kč a smluvního úroku ve výši 7 322,66 Kč.

II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 4 500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 549,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 500 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, a částky ve výši 217 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 549,86 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 500 Kč ve výši 10 % ročně od 20. 7. 2021 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 7 322,66 Kč, a dále zaplacení částky 2 250 Kč a 217 Kč s tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Původní věřitel“), dne 1. 2. 2020 smlouvu o úvěru č. anonymizováno, a to prostřednictvím internetových stránek Původního věřitele. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr 4 500 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 2. 3. 2020, a to včetně poplatku 4 686,85 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplatil, čímž mu vznikla povinnost zaplatit Původnímu věřiteli smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 250 Kč. Na žalobkyni byla pohledávka Původního věřitele za žalovaným postoupena smlouvou ze dne 19. 7. 2021. Žalovaný dlužnou částku ani částečně nezaplatil.

2. Podáním ze dne 1. 2. 2022 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět ohledně smluvní pokuty ve výši 2 250 Kč a smluvního úroku 7 322,66 Kč, a dále požadovala zaplacení částky 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 549,86 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 500 Kč ve výši 10 % ročně od 20. 7. 2021 do zaplacení, a částky 217 Kč.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba mu byla doručena dne 27. 1. 2022. K jednání soudu nařízenému na den 26. 4. 2022 se žalovaný bez omluvy nedostavil.

4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 věta prvá o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle § 96 odst. 3 věta první o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle odstavce 4 téhož ustanovení odstavec 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

5. Žalobkyně vzala žalobu ohledně smluvní pokuty ve výši 2 250 Kč a smluvního úroku ve výši 7 322,66 Kč zpět, a to dříve, než soud začal ve věci jednat. Soud proto v souladu s ustanovením § 96 o. s. ř. rozhodl o částečném zastavení řízení (výrok I. rozsudku), kdy souhlas žalovaného s tímto částečným zpětvzetím žaloby nebyl třeba.

6. Ze smlouvy o úvěru číslo anonymizováno ze dne 1. 2. 2020, která měla být uzavřena mezi Původním věřitelem a žalovaným, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, soud zjistil, že na základě smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 500 Kč, žalovaný se měl zavázat úvěr vrátit a zaplatit poplatek 4 686,85 Kč, a to do 2. 3. 2020. Žalovaný měl smlouvu podepsat elektronicky za využití kódu, který mu Původní věřitel zaslal (SMS kód uvedený u jména žalovaného na konci smlouvy: u824). Úvěr poskytnutý žalovanému ve výši 4 500 Kč pak měl být dle smlouvy vyplacen žalovanému na čerpací stanici po předložení či sdělení čísla poukázky a PIN kódu, žalovaný měl vyplnit do předávacího formuláře veškeré požadované údaje, a to výši schváleného úvěru, číslo poukázky, PIN kód a číslo občanského průkazu; zároveň měl obsluze smluvní čerpací stanice předložit k prokázání a ověření totožnosti svůj občanský průkaz a následně v případě souhlasu s uvedenými údaji měl žalovaný předmětný formulář podepsat ve dvojím vyhotovení a jedno vyhotovení předat obsluze smluvní čerpací stanice, která měla vyplatit žalovanému ve formuláři uvedený a schválený úvěr.

7. Z listiny označené žalobkyní jako potvrzení o obdržení platby soud zjistil, že je zde uvedeno datum 3. 2. 2020 v 9.34 hodin, název anonymizována dvě slova, číslo karty číslo, nominál 4 500 Kč. Z listiny nebylo možné zjistit, kdo ji vystavil, zda byla vyplacena uváděná částka 4 500 Kč, případně kdy, kdo ji vyplatil, komu a z jakého důvodu. Listina nebyla nikým podepsána.

8. Postoupení pohledávky Původního věřitele za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru ze dne 1. 2. 2020 bylo soudem zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi Původním věřitelem, jako postupníkem, a žalobkyní, jako postupitelem, dne 19. 7. 2021, včetně přílohy označené jako anonymizováno /4/333. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno Původním věřitelem, a to dopisem ze dne 27. 7. 2021, odeslaným dle poštovního podacího lístku 29. 7. 2021.

9. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 10. 8. 2021, v němž uvedla rovněž náklady na vymáhání, a to mimo jiné osobní návštěvu žalovaného s výší nákladů 217 Kč.

10. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky za žalovaným, č. anonymizováno /4/333, ze dne 18. 11. 2021, vyhotoveného žalobkyní, pak soud zjistil, že měla být provedena cesta pověřeného terénního pracovníka žalobkyně, jakožto věřitele, na kontaktní adresu žalovaného dne 23. 8. 2021 (v žalobě za tuto cestu žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení 217 Kč).

11. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2021, odeslanou dle poštovního podacího lístku 2. 11. 2021.

12. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobou uplatněná pohledávka Původního věřitele za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, žalovanému bylo postoupení pohledávky Původním věřitelem oznámeno. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou žalobkyně ze dne 1. 11. 2021, odeslanou dne 2. 11. 2021.

13. Soud naopak nemá po provedeném dokazování za prokázané, že žalovaný uzavřel s Původním věřitelem dne 1. 2. 2020 smlouvu o úvěru číslo anonymizováno, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 4 500 Kč. V daném případě ze žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by žalovaný znění předložené smlouvy o úvěru skutečně odsouhlasil, tedy že by projevil vůli uzavřít s Původním věřitelem smlouvu uvedeného znění, a to za využití prostředků komunikace na dálku (dle tvrzení žalobkyně byla smlouva uzavřena prostřednictvím internetových stránek Původního věřitele, smlouva pak měla být ze strany žalovaného podepsána elektronicky za použití kódu, který měl být žalovanému zaslán prostřednictvím SMS zprávy), nicméně žalobkyně nijak nedoložila, že žalovaný skutečně se zněním předložené smlouvy o úvěru vyjádřil souhlas, tedy projevil vůli být uvedenými ujednáními a podmínkami vázán; nebylo ani prokázáno, že by byla ověřena totožnost žalovaného). Navíc pak soud nemá ani za prokázané, že částka 4 500 Kč byla skutečně žalovanému ze strany Původního věřitele vyplacena, neboť z listiny označené žalobkyní jako potvrzení o obdržení platby nebylo možné zjistit, kdo ji vystavil, zda byla skutečně uváděná částka 4 500 Kč vyplacena, případně kdy a kdo ji vyplatil, komu a z jakého důvodu; listina nebyla nikým podepsána. Soud proto nemá za prokázané, že byl žalovaný skutečně povinen vrátit částku 4 500 Kč Původnímu věřiteli, a to nejpozději do 2. 3. 2020.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 2 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb., zákon o elektronickém podpisu, elektronickým podpisem údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě.

17. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. V daném případě se žalobkyni nepodařilo prokázat, že žalovaný uzavřel s Původním věřitelem smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., a že žalovanému byl na jejím základě poskytnut (vyplacen) úvěr ve výši 4 500 Kč Smlouva o úvěru nemusí být uzavřena písemně, může být uzavřena i za využití prostředků komunikace na dálku (např. internet), v takovém případě však musí být jednoznačně prokázáno, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi konkrétními účastníky skutečně došlo. K platnému uzavření smlouvy je přípustné použít i jiné prostředky než vlastnoruční podpis, musí z nich však jednoznačně vyplývat, že účastník projevil vůli kontrakt uzavřít. K uzavření smlouvy o úvěru mělo v tomto případě dojít na internetových stránkách, přičemž však nebylo prokázáno, že žalovaný smlouvu o úvěru s Původním věřitelem skutečně uzavřel. K prokázání této skutečnosti nepostačuje údaj o použití SMS kódu„ anonymizováno“ na smlouvě o úvěru, neboť tento kód nelze nijak ztotožnit se žalovaným. Žalobkyně neprokázala, že by Původní věřitel ověřil totožnost žalovaného (toto žalobkyně ani netvrdila, resp. totožnost žalovaného měla být z občanského průkazu ověřena až následně po uzavření smlouvy o úvěru v souvislosti s jeho vyplacením žalovanému na čerpací stanici, toto však nebylo nijak doloženo), nedošlo tedy k jednoznačnému ověření identity žalovaného ve vztahu k datové zprávě tak, jak to vyžaduje § 2 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb., zákon o elektronickém podpisu. Nebylo tedy prokázáno, že byla uzavřena smlouva o úvěru tvrzená žalobkyní, že byl úvěr skutečně za sjednaných podmínek žalovanému poskytnut (vyplacen), a že to byl právě žalovaný, kdo byl povinen vrátit Původnímu věřiteli částku 4 500 Kč, včetně poplatku - nákladů na vymáhání ve výši 217 Kč. V průběhu řízení bylo prokázáno, že možná pohledávka Původního věřitele ze smlouvy o úvěru číslo anonymizováno ze dne 1. 2. 2020 byla postoupena na žalobkyni, žalobkyně tedy byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, požadavek žalobkyně na zaplacení částky 4 500 Kč však nebylo možné posoudit ani jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., neboť žalobkyně neprokázala, že by částka 4 500 Kč byla žalovanému skutečně vyplacena. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, k jednání soudu se nedostavila, a proto nemohla být ze strany soudu poučena dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o tom, jaké skutečnosti je třeba doplnit a prokázat, aby byla ve sporu procesně úspěšná.

19. S ohledem na shora uvedené soud žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 500 Kč, zamítnul, a to včetně nároku na zaplacení poplatku za vymáhání dlužné částky ve výši 217 Kč, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný měl nějaký dluh vůči žalobkyni, případně vůči Původnímu věřiteli. Přiznat pak nebylo možné žalobkyni ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, neboť jde o příslušenství, tedy nárok na jeho zaplacení je závislý na existenci závazku hlavního, v daném případě smlouvy o úvěru, případně bezdůvodného obohacení, a jestliže žalobkyně vznik tohoto hlavního závazku neprokázala, nemohl být důvodným ani její požadavek na zaplacení zákonných úroků z prodlení, jakožto příslušenství.

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný byl ve věci plně úspěšný, avšak žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti výroku I. tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení, lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Proti výroku II. a III. tohoto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).