9 C 8/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 41 272 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalované.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody za zranění způsobená psem žalované psovi žalobkyně. Žalobkyně konkrétně uvedla, že dne , datum, ve večerních hodinách venčila svého psa (fenu plemene , Anonymizováno, , jménem , Anonymizováno, , narozenou , datum, ), a to v místech , Anonymizováno, v , adresa, uvedeném čase žalobkyně potkala žalovanou a její dceru, obě v doprovodu psů na vodítku. Žalobkyně vyzvala žalovanou a její dceru, aby se jejich psi nepřiblížili k psovi žalobkyně, žalovaná však nezabránila kontaktu psů a pes žalované napadl psa žalobkyně – pes žalované uchopil psa žalobkyně tlamou za obě kyčle a začal ho táhnout v silném sevření směrem dozadu od žalobkyně. V důsledku tohoto útoku pes žalobkyně utrpěl poranění spočívající ve vykloubení obou kyčelních kloubů, přičemž na následky tohoto těžkého zranění dne , datum, zemřel. Žalobkyně vynaložila na léčení svého psa , částka, (veterinární ošetření), za zprostředkování pohřební služby žalobkyně zaplatila , částka, a , částka, . Dále žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky , částka, , jakožto ceny za pořízení nového psa (dle žalobkyně se ceny psů rasy , Anonymizováno, pohybují v rozmezí od , částka, do , částka, , feny , Anonymizováno, , Anonymizováno, se pak prodávají za částku , částka, až , částka, ), a zaplacení částky , částka, z titulu náhrady nemajetkové újmy – žalobkyně pociťovala ztrátu psa jako osobní neštěstí, které nelze odčinit jinak, když žalobkyni a jejího psa pojilo silné citové pouto (útok na psa žalobkyně a jeho náhlé úmrtí vedlo u žalobkyně ke zhoršení jejího psychického zdraví, žalobkyně byla nucena vyhledat pomoc psychoterapeuta, u něhož absolvovala několik sezení v období od srpna do prosince 2023). Žalobkyně rovněž uvedla, že k úhynu jejího psa by i přes jeho vyšší věk a zdravotní stav nedošlo, pokud by nedošlo k útoku ze strany psa žalované.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí s tím, že dne , datum, k žádnému fyzickému kontaktu jejího psa a psa žalobkyně nedošlo, nedošlo ani k interakci mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně až s odstupem několika minut začala žalovanou vinit z ublížení jejímu psovi a vulgárně ji napadat. Žalovaná uvedla, že za žalobkyní tvrzenou újmu není odpovědná, k případné újmě došlo bez zavinění žalované a bez zavinění jejího psa.

3. Z lékařského záznamu , tituly před jménem, , jméno FO, (denní záznam) soud zjistil, že pes žalobkyně byl dne , datum, ošetřen u veterináře, důvodem mělo být napadení psa dne , datum, . Dle zprávy měl pes žalobkyně obě hlavice kyčelního kloubu mimo kloubní jamky, bez viditelných fraktur; pes žalobkyně byl pravidelně léčen na artrózu. V důsledku traumatu měkkých tkání došlo u psa žalobkyně k výraznému zhoršení pohybu. V době ošetření bylo psovi žalobkyně 12 let a 9 měsíců. Z faktury č. , hodnota, pak soud zjistil, že za shora uvedené veterinární ošetření (ošetření zvířete, RTG snímky, léky, práce veterinářky) byla žalobkyni účtována částka , částka, , žalobkyně tuto částku uhradila platební kartou.

4. Z výzvy ze dne , datum, a z poštovního podacího archu bylo soudem zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky , částka, do sedmi dnů ode dne doručení výzvy, dopis byl žalované odeslán dne , datum, .

5. Z dopisu právní zástupkyně žalované ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná reagovala na výzvu k zaplacení ze dne , datum, , přičemž odmítla, že by její pes napadnul psa žalobkyně, nárok žalobkyně neuznala.

6. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, pak soud zjistil, že žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky z důvodu útoku psa žalované na psa žalobkyně.

7. Z úředního záznamu o podání vysvětlení (z jeho druhé strany) soud zjistil, že žalobkyně podávala vysvětlení týkající se napadení jejího psa na policii. V rámci tohoto vysvětlení žalobkyně mimo jiné uvedla, že její pes má zdravotní problémy se zadními končetinami, má problémy s pohybem, také je slepý a skoro hluchý, proto ho většinou nosí v náručí. Dne , datum, kolem , Anonymizováno, hodiny večer žalobkyně svého psa venčila, položila ho na travnatou plochu na , Anonymizováno, , kam za ní přišel její kamarád , jméno FO, , povídali si. Směrem k nim poté přicházela žalovaná s dcerou a jejich psy, žalobkyně jim měla sdělit, že její pes o nich nemá ponětí, neboť je slepý a skoro hluchý. Žalovaná svého psa oslovila pouze jménem „, Anonymizováno, “, povel mu nedala žádný, přičemž pes žalované poté uchopil tlamou psa žalobkyně za levou kyčel a začal ho táhnout dozadu k chodníku. Žalobkyně zachytila psa žalované za obojek a okřikla ho, ten pak jejího psa pustil. Žalovaná na vzniklou situaci nijak nereagovala - žalobkyně požadovala po žalované sdělení kontaktu, aby s ní mohla řešit případnou úhradu veterinární péče, žalovaná jí kontakt na sebe odmítla dát s tím, že k ničemu nedošlo. Žalobkyně vyhledala veterinární ošetření dne , datum, v , Anonymizováno, hodin.

8. Z lékařské zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, soud zjistil, že obsahově byl součástí zprávy lékařský záznam o ošetření psa žalobkyně dne , datum, , dále bylo ve veterinární zprávě uvedeno, že fenka žalobkyně byla starší, avšak bez celkového onemocnění, vyšetření krve provedené rok před jejím úhynem bylo zcela bez patologického nálezu. Vzhledem k dlouhověkosti a celkovému zdraví byl předpoklad dlouhověkosti (není výjimkou dožití 18 let). Jediným zdravotním problémem psa žalobkyně byla osteoartritida – onemocnění kloubů, přičemž onemocnění se dařilo velmi dobře zvládat pomocí biologické léčby (pes žalobkyně byl bez bolesti a obtíží). V den úrazu pes vtáčel levou pánevní končetinu (zkratka LPK) pod sebe, což je často příznakem obtíží v oblasti kyčle. Lékařka předpokládala, že v důsledku tahu za pánevní končetinu došlo k poškození měkkých tkání – vazů a šlach, a díky tomu kyčel pevně nedržela v kyčelní jámě (toto bylo potvrzeno RTG vyšetřením, kdy při snímkování na zádech byly obě hlavice kyčelních kloubů mimo kloubní jamky, při snímkování ze strany byly hlavice v pozici v jamkách). Lékařka dále uvedla, že „nelze vyloučit ani vnitřní poranění (které se v době vyšetření ještě nijak neprojevilo - ultrazvuk břicha bez nálezu volné tekutiny v důsledku krvácení) nebo vysoký stres – což v kombinaci mohlo vést k úhynu“.

9. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že žalobkyně je jeho známá, znají se z venčení psů, žalovanou nezná. Svědek uvedl, že se se žalobkyní potkal na , Anonymizováno, , když žalobkyně venčila svého starého psa. Povídali si, posléze psa žalobkyně zezadu chytl jiný pes do tlamy za zadek a asi metr ho poponesl, pak ho pustil a šel dál; pes žalobkyně na útok zareagoval bolestivě. K útoku došlo ze strany psa, kterého měla na vodítku žalovaná. V době incidentu byl pes žalobkyně na zemi, stalo se to asi před rokem, v období před létem kolem , Anonymizováno, večerní, a to na úzkém chodníku, kde procházela žalovaná, pes žalobkyně byl na trávě vedle chodníku (bylo to na , Anonymizováno, , kousek od , Anonymizováno, , na spojnici směrem k hotelu , Anonymizováno, , svědek stál čelem k, Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Celý incident proběhl velice rychle a byl nečekaný. Žalovaná přicházela směrem od , Anonymizováno, , před útokem spolu žalobkyně a žalovaná nijak nekomunikovaly, psi na sebe před útokem rovněž nijak nereagovali - útok byl velmi rychlý, ze strany žalobkyně se mu nedalo zamezit. Žalobkyně po útoku vzala svého psa do ruky a běžela za žalovanou, svědek následně z místa odešel.

10. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že žalobkyni i žalovanou zná podle vidění z , Anonymizováno, , ve větším kontaktu byla se žalobkyní poté, co došlo k útoku na jejího psa (žalobkyně svědkyni kontaktovala, komunikovaly spolu ohledně soudního řízení), nikdo se svědkyní nehovořil o tom, co by měla u soudu vypovídat. Svědkyně nebyla přímo svědkem útoku psa žalované na psa žalobkyně, v době, kdy k němu mělo dojít, se nacházela přibližně před hotelem , Anonymizováno, , slyšela však křik - žalobkyně křičela na psa, svého psa držela v ruce, na místě se dohadovaly čtyři osoby. Svědkyně slyšela, jak někdo vykřikl „fuj“ a posléze viděla žalobkyni v podřepu, jak drží psa středního plemene tmavší barvy od svého psa, svědkyně byla vzdálena přibližně 50 až 70 m od místa incidentu. Svědkyně prošla kolem, poté se však vrátila a dotazovala se žalobkyně, zda nepotřebuje pomoc - žalobkyně pomoc nepotřebovala, sdělila svědkyni, že je vše zařízeno, svědkyně jí i přesto předala kontakt na svou osobu, pokud by následně něco potřebovala. K incidentu došlo na jaře, bylo to v květnu 2023, po osmé hodině večerní. Zranění psa žalobkyně svědkyně neviděla, žalobkyně jí říkala, že to vypadá, že má její pes něco s nohou, že to bude řešit s veterinářem. Kromě výkřiku „fuj“ svědkyně neslyšela např. štěkot nebo vytí psa. Pes žalobkyně nebyl na vodítku, druzí dva psi byli na vodítku.

11. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , dcery žalované, soud zjistil, že žalobkyni zná od vidění. Svědkyně byla ohledně útoku na psa žalobkyně vyslechnuta na policii. V době, kdy mělo dle žalobkyně k incidentu dojít, šla svědkyně přes park se svou matkou (žalovanou) a se psy na vodítku – společně s matkou prošla okolo žalobkyně, k žádné mimořádné události přitom nedošlo, následně však žalobkyně říkala, že její pes je starý a potřebuje pomoc. Svědkyně z žalobkyně cítila alkohol, a proto jí nabídla, že jí odveze se psem k veterináři. To však žalobkyně odmítla - až později, přibližně v půl dvanácté v noci žalobkyně svědkyni volala a chtěla odvézt se psem na veterinární kliniku; svědkyně však v té době byla v 8. měsíci těhotenství, a proto takto pozdě už nikam jet nemohla. Svědkyně výslovně uvedla, že si není vědoma, že by pes žalované napadl psa žalobkyně (toto se mělo stát kolem , Anonymizováno, . hodiny v květnu 2023), se žalobkyní se potkaly přibližně na úrovni , Anonymizováno, , Anonymizováno, u , Anonymizováno, , se žalovanou však pouze prošly okolo (žalobkyně mluvila s nějakým mužem), nestalo se nic mimořádného, svědkyně neslyšela žádný štěkot nebo vrčení psů, nevybavuje si, že by se psi dostali do nějakého kontaktu. Žalobkyně říkala něco o tom, že tam má psa, ať si proto své psy podrží, protože ten její nebyl připoutaný.

12. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně ve večerních hodinách dne , datum, venčila svého psa, přičemž pes žalované jejího psa napadnul - uchopil tlamou psa žalobkyně za zadní část těla a táhnul ho přibližně jeden metr směrem dozadu. Po tomto útoku dne , datum, žalobkyně vyhledala se svým veterinární ošetření, za nějž zaplatila , částka, .

13. Pokud žalovaná tvrdila, že k žádnému kontaktu jejího psa se psem žalobkyně nedošlo, což bylo dle žalované rovněž prokázáno výpovědí svědkyně , jméno FO, , pak soud výpovědi svědkyně neuvěřil, neboť byla v rozporu s ostatními provedenými důkazy, zejména pak byla v rozporu s výpovědí svědků , jméno FO, a , jméno FO, . Soud při hodnocení provedených důkazů, a to jednotlivě i v jejich souhrnu, přihlédnul k tomu, že svědkyně , Anonymizováno, nemá na výsledku sporu žádný zájem, účastníky nezná, resp. žalobkyni zná pouze v souvislosti s předmětným řízením a událostmi, které mu předcházely, v době, kdy byl pes žalobkyně napaden psem žalované pouze procházela okolo; svědek , jméno FO, je pak známý žalobkyně a rovněž k ní nemá žádný bližší vztah. Naopak svědkyně , jméno FO, má k žalované, jakožto její dcera, blízký příbuzenský vztah a má nepochybně zájem na výsledku řízení. Navíc soud považuje za podstatné doplnit, že je zcela nevěrohodné, že k žádnému incidentu nedošlo, neboť pokud by skutečně žalovaná se svým psem pouze prošla okolo, pak zde nebyl žádný důvod, aby žalobkyně jejího psa okřikovala slovy „fuj“, jak vypověděla svědkyně , Anonymizováno, . Rovněž tak by žalobkyně neměla žádný důvod sdělovat žalované a svědkyni , jméno FO, , že její pes je zřejmě zraněný, a požadovat po žalované její kontaktní údaje – pokud by k žádnému napadení psa žalobkyně ze strany psa žalované nedošlo, pak zde nebyl žádný důvod, aby by se žalobkyně kontaktních údajů domáhala, a to právě po žalované. Za důležité pak soud považuje rovněž vyjádření žalované učiněné v průběhu jednání dne , datum, , kdy žalovaná napadla věrohodnost svědka , jméno FO, s tím, že nemohl útok vidět, protože k němu stál zády (díval se směrem na hotel , Anonymizováno, ) – pokud by k žádnému incidentu nedošlo, pak by ani nebylo nic, co by nemohl svědek vidět. Soud proto považuje za prokázané, že došlo k napadení psa žalobkyně psem žalované dne , datum, , a to tím způsobem, že pes žalované uchopil tlamou psa žalobkyně za zadní část těla a táhnul ho přibližně jeden metr směrem dozadu. V důsledku tohoto útoku pak žalobkyně vyhledala se psem dne , datum, veterinární ošetření, za které zaplatila , částka, .

14. Po provedeném dokazování soud naopak nemá za prokázané, že by v důsledku shora uvedeného útoku ze strany psa žalované na psa žalobkyně došlo k úmrtí psa žalobkyně dne , datum, . Žalovaná netvrdila (a neprokázala) nic o tom, že by v období od , datum, do , datum, byla jejímu psovi poskytována veterinární péče, že by trpěl nějakými zraněními nebo jinou újmou způsobenou útokem psa žalované, ani netvrdila (a rovněž neprokázala) ničeho k důvodům úmrtí jejího psa. Případné obecné vyjádření veterinární lékařky o tom, že dané plemeno psa se vyznačuje dlouhověkostí, že pes žalobkyně byl v podstatě zdravý, neboť z vyšetření jeho krve, které bylo provedeno rok před úmrtím, nebyly zjištěny žádné negativní skutečnosti, a že příčinou úmrtí psa žalobkyně mohl být také stres, který útok psa žalované vyvolal, případně že nelze vyloučit ani vnitřní poranění (ačkoli nic žádné vnitřní poranění nebylo při vyšetření dne , datum, zjištěno), neprokazuje, že by napadení psa žalobkyně ze strany psa žalované dne , datum, bylo důvodem úmrtí psa žalobkyně dne , datum, . To vše navíc za situace, kdy bylo prokázáno (a sama žalobkyně to opakovaně uváděla), že její pes byl ke dni , datum, starý, hluchý a skoro slepý, nemohl téměř chodit (a proto ho žalobkyně nosila na ruce), dlouhodobě trpěl artritidou, na kterou mu byla předepisována biologická léčba. Všechny takto prokázané skutečnosti směřují k tomu, že nebylo prokázáno, že by příčinou úmrtí psa žalobkyně dne , datum, byl útok psa žalované, k němuž došlo dne , datum, . K prokázání toho, že příčinou úmrtí psa žalobkyně bylo jeho napadení psem žalované pak není způsobilé ani obecné tvrzení žalobkyně o tom, že dysplazie kyčlí (jejich vykloubení mimo kloubní jamky) je stav, který nelze u psů léčit a často vede k utracení psa nebo k jeho následnému úmrtí. Ze strany žalobkyně se totiž jednalo o pouhé obecné konstatování, postrádající konkrétní tvrzení ve vztahu ke psovi žalobkyně a jeho zdravotnímu stavu po napadení psem žalované, které navíc zůstalo pouze v rovině obecného tvrzení a nebylo nijak doplněno a prokázáno.

15. Podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

16. Podle § 2933 o. z., způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo nebo uprchlo. Osoba, které zvíře bylo svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá, nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem.

17. Podle § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle odstavce druhého tohoto ustanovení se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

18. Dle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

19. Podle § 2956 o. z., vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

20. Podle § 2970 o. z. při poranění zvířete nahradí škůdce účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu. Náklady spojené s péčí o zdraví nejsou neúčelné, i když podstatně převyšují cenu zvířete, pokud by je vynaložil rozumný chovatel v postavení poškozeného.

21. Podle § 2971 o. z., odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.

22. V daném případě se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, z titulu náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku útoku psa žalované na psa žalobkyně. Odpovědnost za újmu způsobenou zvířetem, které má vlastníka, tj. zvířetem člověkem chovaným, je odpovědností objektivní, tedy povinnost nahradit újmu vzniká bez ohledu na zavinění osoby k náhradě povinné a bez ohledu na to, zda tato osoba při chovu zvířete a dohledu nad ním porušila svou právní povinnost. Předpokladem vzniku povinnosti nahradit újmu je pudové nebo volní chování zvířete, vznik újmy a příčinná souvislost mezi nimi, přičemž splnění všech uvedených předpokladů prokazuje poškozený. Příčinná souvislost musí být dána nikoli mezi jednáním škůdce a vzniklou újmou, nýbrž mezi chováním zvířete a vzniklou újmou.

23. V daném případě bylo prokázáno, že pes žalované dne , datum, napadnul psa žalobkyně, která z tohoto důvodu vyhledala dne , datum, veterinární ošetření a zaplatila za něj částku , částka, . Je tak nepochybné, že z důvodu náhlého chování psa žalované došlo na straně žalobkyně ke vzniku škody, kdy žalobkyně byla nucena za veterinární vyšetření svého psa, které podstoupila právě a jen z důvodu napadení jejího psa ze strany psa žalované, uhradit částku , částka, . Takto vynaložené prostředky pak představují škodu, která žalobkyni vznikla, a k jejíž náhradě je žalovaná povinna, přičemž mezi útokem psa žalované a škodou vzniklou žalobkyni je příčinná souvislost, neboť v případě, že by pes žalované nenapadnul psa žalobkyně, nebyla by žalobkyně nucena vyhledat veterinární ošetření a nevznikla by jí tak škoda ve výši , částka, .

24. Soud proto v této části žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu škody ve výši , částka, , a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení náhrady škody, zahrnující i částku , částka, , výzvou ze dne , datum, , která jí byla doručena nejpozději , datum, (v tento den žalovaná na výzvu žalobkyně reagovala dopisem), přičemž dle výzvy měla žalovaná zaplatit ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy, tj. do , datum, . Pokud tedy žalovaná do , datum, částku , částka, žalobkyni nezaplatila, ocitla se ke dni , datum, v prodlení, a právě od tohoto dne byla žalované uložena povinnost platit z dlužné částky zákonný úrok z prodlení, jehož výše ke dni , datum, činila 15 % ročně (povinnost k úhradě zákonných úroků z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jejich výše byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

25. Další žalobkyní uplatněné nároky, tedy nárok na zaplacení částek , částka, a , částka, za zprostředkování pohřební služby pro psa žalobkyně, zaplacení částky , částka, jakožto ceny za pořízení nového psa a zaplacení částky , částka, z titulu náhrady nemajetkové újmy vzniklé žalobkyni z důvodu ztráty psa, shledal soud nedůvodnými. V daném případě žalobkyně netvrdila a neprokázala příčinnou souvislost mezi útokem ze strany psa žalované, k němuž došlo dne , datum, , a úmrtím psa žalobkyně dne , datum, . Příčinná souvislost je pak jedním z předpokladů pro vznik práva na náhradu škody, kdy v řízení nebylo tvrzeno a prokázáno, že útok psa žalované na psa žalobkyně byl příčinou úmrtí psa žalobkyně. Uplatněný nárok na náhradu škody spočívající v nákladech na zajištění pohřbu psa žalobkyně a nárok na zaplacení částky odpovídající hodnotě psa žalobkyně, by pak mohly být škodou, která žalobkyni vznikla z důvodu úmrtí psa, nicméně nebylo prokázáno, že taková škoda žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s útokem ze strany psa žalované, tedy že k úmrtí psa žalobkyně došlo právě a jen v důsledku tohoto útoku. Nárok žalobkyně na zaplacení částek , částka, a , částka, (za zprostředkování pohřební služby pro psa žalobkyně), a dále částky , částka, (cena za pořízení nového psa), byl proto zamítnut, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z těchto částek.

26. Obdobně byl zamítnut rovněž nárok žalobkyně na zaplacení částky , částka, z titulu náhrady nemajetkové újmy vzniklé žalobkyni v důsledku úmrtí jejího psa, neboť pokud nebyla prokázána příčinná souvislost mezi útokem psa žalované a úmrtím psa žalobkyně, pak ani tento nárok žalobkyně nemohl být shledán důvodným. Navíc soudem nebyly shledány ani podmínky pro uplatnění tohoto nároku, neboť v daném případě nelze postupovat dle § 2956 o. z., protože útok na psa žalobkyně není zásahem do přirozených práv žalobkyně chráněných ustanoveními první části občanského zákoníku (mezi přirozená práva člověka náleží především právo na život, právo na osobní čest, dobrou pověst, lidskou důstojnost, právo na zdraví, právo na příznivé životní prostředí). Nárok žalobkyně pak nelze jako důvodný posoudit ani dle ustanovení § 2971 o. z., neboť předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody dle tohoto ustanovení rovněž nebyly naplněny – uvedené ustanovení umožňuje odčinění nemajetkové újmy spočívající v duševních útrapách za předpokladu, že to odůvodňují zvláštní okolnosti případu, zejména pokud škůdce porušil z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky. K ničemu takovému však v daném případě nedošlo, neboť žalovaná neporušila žádnou svou důležitou právní povinnost (důležitost je třeba posuzovat z hlediska ochrany práv poškozeného a důležitosti protiprávním činem dotčeného právem chráněného statku), a to navíc z hrubé nedbalosti. Ze strany žalobkyně nebylo ani tvrzeno, že by žalovaná z hrubé nedbalosti porušila nějakou důležitou právní povinnost, případně jakou. Nejednalo se pak ani o úmyslné jednání žalované, jakožto škůdce, které by bylo motivováno zvlášť zavrženíhodnou pohnutkou, jako je touha ničit nebo ublížit, ani k tomuto nebylo ze strany žalobkyně nic tvrzeno. Dle názoru soudu tak nebyly podmínky pro použití ustanovení § 2971 o. z. vůbec naplněny, žalobkyně k tomuto nic netvrdila. K útoku na psa žalobkyně došlo náhle v důsledku nečekaného, zřejmě pudově vedeného chování psa žalované, přičemž žalovaná měla svého psa řádně na vodítku - žalovaná tak neporušila z hrubé nedbalosti žádnou důležitou právní povinnost, z její strany rozhodně nešlo o úmyslné jednání vedené touhou ničit nebo škodit. S ohledem na shora uvedené proto soud nárok žalobkyně na zaplacení částky , částka, z titulu náhrady nemajetkové újmy vzniklé žalobkyni v důsledku úmrtí jejího psa jako nedůvodný rovněž zamítnul.

27. V závěru pak soud opětovně uvádí, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto řízení tížilo žalobkyni, ze strany soudu byla žalobkyně v průběhu prvního jednání poučena dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o tom, že je třeba doplnit tvrzení a prokázat, že k úmrtí psa žalobkyně došlo v příčinné souvislosti s tvrzeným útokem ze strany psa žalované (žalobkyně byla konkrétně vyzvána k doplnění tvrzení, z nichž bude tato příčinná souvislost zřejmá, a to zejména s ohledem na prokázaný věk a zdravotní stav psa žalobkyně, a k jejich prokázání). Rovněž tak byla žalobkyně upozorněna, že k uplatněnému nároku na nemajetkovou újmu dle § 2971 o. z. žalobkyně ničeho netvrdí a nenavrhuje k prokázání nároku žádné důkazy. Na neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního ve vztahu k příčinné souvislosti mezi útokem psa žalované na psa žalobkyně pak byla žalobkyně upozorněna rovněž při druhém jednání soudu dne , datum, , přičemž ani poté svá tvrzení nedoplnila (a rovněž neprokázala). V daném případě tak žalobkyně neunesla ani břemeno tvrzení, přičemž nejprve je třeba skutečnosti tvrdit a teprve poté je prokazovat.

28. Žalobkyně navrhla doplnit dokazování inzeráty a vyjádřením , jméno FO, ze dne , datum, týkajícími se ceny psů – , Anonymizováno, , fakturami za pohřebné a za zprostředkování smuteční služby, včetně smutečních doplňků, potvrzením , tituly před jménem, , adresa, ze dne , datum, k tomu, že žalobkyně absolvovala psychoterapeutická sezení, a výslechem žalobkyně, který měl směřovat k prokázání jejích duševních útrap, přičemž soud tyto důkazní návrhy jako nadbytečné zamítnul, a to z důvodu chybějících tvrzení žalobkyně o příčinné souvislosti mezi útokem ze strany psa žalované a úmrtím psa žalobkyně, a neprokázání této příčinné souvislosti, která byla k případné náhradě škody nezbytná. Příčinná souvislost nebyla tvrzena a prokázána, a proto bylo zcela nadbytečné zabývat se výší možné škody, k jejímuž prokázání uvedené důkazné návrhy směřovaly. Zamítnut byl rovněž návrh žalobkyně na doplnění dokazování výslechem svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , veterinární lékařky, neboť zjištění učiněná ke zdravotnímu stavu psa žalobkyně byla dostatečně konkrétně ze strany veterinární lékařky popsána ve dvou lékařských zprávách, které byly k důkazu provedeny. V nich se lékařka vyjádřila rovněž k možné příčině úmrtí psa, a proto její výslech soud považoval za nadbytečný, a to zejména s ohledem na chybějící tvrzení žalobkyně o možné příčinné souvislosti mezi útokem ze strany psa žalované a úmrtím psa žalobkyně.

29. Zamítnut byl pak jako nadbytečný rovněž návrh žalované na doplnění dokazování výslechem žalované, která měla vypovídat o tom, jak došlo k setkání účastníků a jejich psů dne , datum, . K těmto skutečnostem byli vyslechnuti tři svědci, soud považoval skutečnosti týkající se útoku psa žalované na psa žalobkyně za dostatečně prokázané, aby ve věci mohlo být rozhodnuto, a proto výslech žalované již z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalované nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, neboť byla neúspěšná pouze v nepatrné části předmětu sporu. Žalované byla přiznána náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , které tvoří náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty , částka, , sestávající z částky , částka, za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé, účast při jednání dne , datum, a dne , datum, - jednání delší než 2 hodiny), včetně pěti paušálních náhrad nákladů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t.. V dalším rozsahu žalovaná náhradu nákladů řízení (jízdné, náhrada za ztrátu času) nepožadovala, tohoto nároku se výslovně vzdala, a proto jí nebyla náhrada v této části přiznána.

31. Lhůta pro splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.