10 C 101/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 20 391 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 065,47 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky ve výši 14 325,53 Kč a úroku ve výši 2 292,32 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 20 391 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 4 240 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 92,68 % ročně. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč. V důsledku prodlení žalovaného dále žalobci vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu , datum, tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny ve výši 80 999 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatňuje smluvní pokutu ve výši 10 773 Kč. Žalobkyně se dále domáhá žalobou zaplacení úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 69 367,50 Kč ode dne , datum, do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 67,41 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok pouze ve výši 2 292,32 Kč. Na zaslanou předžalobní výzvu k plnění žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ smlouvy o úvěru ze dne , datum, a z předsmluvního formulářě, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 203 520 Kč ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 240 Kč, přičemž ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 92,68 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru,- oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, , že žalobkyně akceptovala návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a doručením tohoto oznámení došlo k uzavření smlouvy o úvěru.- z karty klienta, že žalovanému byla vyplacena částka 70 000 Kč a splaceno bylo žalovaným 63 934,53 Kč,- z oznámení o prodlení s úhradou splátky úvěru, že žalobkyně zesplatnila všechny závazky žalovaného ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 82 397 Kč,- z výzvy k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru a dodejky, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru.- z fotokopií výplatních pásek, že za měsíc květen roku 2017 byla žalovanému vyplacena na účet mzda ve výši 15 786 Kč a za měsíc červen roku 2017 pak mzda ve výši 19 374 Kč,- z pracovní smlouvy ze dne , datum, , že žalovaný byl zaměstnán v době sjednávání úvěrové smlouvy jako strojírenský dělník na dobu určitou do , datum, ,- z historie transakcí , právnická osoba, ., že za měsíc červen byla žalovanému na jeho účet připsána mzda ve výši 15 786 Kč a za měsíc červenec 2017 pak mzda ve výši 19 374 Kč,- z fotokopie občanského průkazu, že si žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru obstarala kopii osobních dokladů žalovaného,- z hodnocení klienta, že žalovaný v rámci sjednávání smlouvy o úvěru uvedl, že je zaměstnán, jeho celkový příjem činí 17 400 Kč, jeho výdaje činí 4 810 Kč a jsou vypočteny jako součet životního minima ve výši 3 410 Kč a rezervy ve výši 1 000 Kč, s tím, že žalovaný nemá žádné další výdaje (vyživovací povinnost vůči jiným osobám, jiné splátky úvěrů, doprava, záliby apod.), že do zaměstnání nastoupil dne , datum, , pracovní poměr je sjednán na dobu určitou, žije sám, má středoškolské vzdělání s maturitou, bydlí v družstevním bytě,- z výpisu z nebankovního registru klientských informací a z výpisu záznamů z registru SOLUS, že si žalovaná při sjednávání úvěru obstarala výpis z těchto registrů a z registru NRKI se podává, že žalovaný spadá do lepšího segmentu klientů se skóre 423, z registru SOLUS se pak podává, že pro osobu žalovaného k datu , datum, , že u žalovaného není evidována žádná dlužná splátka,- z dokladu o vyplacení úvěru, že žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč,- z prohlášení klientů, že žalovaný při sjednávání úvěru uvedl, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, veškeré údaje, které z jeho strany budou uvedeny ve smlouvě, jakož i veškeré informace, které v souvislosti s touto smlouvou poskytl či poskytne, jsou pravdivé a úplné- z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu, že žalovaný byl vyzván přípisem ze dne , datum, k úhradě dlužné částky 9 618 Kč s příslušenstvím, a to 15 dnů od data odeslání této výzvy, která byla odeslána dne , datum- z výstupu z insolvenčního rejstříku, z detailu insolvenčního řízení a z usnesení o splnění oddlužení č. j.: , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, , že proti žalovanému bylo vedeno insolvenční řízení, které pravomocně skončilo dne , datum, , a to vzetím na vědomí splnění oddlužení žalovaným, kdy insolvenční soud současně rozhodl o tom, že žalovaného neosvobozuje od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž doposud nebyly uspokojeny,- z přihlášek pohledávek do insolvenčního řízení č. j.: , Anonymizováno, , spisová značka, , že žalovaný uzavřel ze společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru, a to dne , datum, , dále dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru ze společností , právnická osoba, ., a dne , datum, smlouvu o úvěru ze společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, a. s., tyto úvěry řádně nesplácel a proto byly věřiteli přihlášeny do insolvenčního řízení.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 4 240 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 92,68 % ročně. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně prověřovala úvěryschopnost žalovaného prostřednictvím údajů uvedených žalovaným, které byly podloženy pracovní smlouvou, dvěma výplatními páskami a potvrzením o přijetí mzdy na účet žalovaného. Žalobkyně si dále obstarala výpisy z registrů SOLUS a NRKI. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek, jinak dojde k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný splátky řádně a včas nehradil a žalobkyně proto zesplatnila všechny závazky žalovaného ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 82 397 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil (i v rámci insolvenčního řízení) celkem částku 63 934,53 Kč. Zbylou dlužnou částku neuhradil. Žalovaný nehradil ani další své závazky, včetně těch, které uzavřel dříve, než předmětnou smlouvu o úvěru č. , hodnota, a proto proti němu bylo vedeno pod č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, u Krajského soudu v , adresa, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, insolvenční řízení, které již pravomocně skončilo, avšak žalovaný nebyl osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě žalované částky dopisem ze dne , datum, . Výzva byla odeslána téhož dne.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

9. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

17. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr , právnická osoba, ve svém rozsudku ze dne , datum, ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 , spisová značka, Evropské Unie ze dne , datum, ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

18. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to mimo jiné rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků, a to s negativním výsledkem. Dále žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil zdroj svých příjmů, včetně jejich výše, když na běžný účet žalovaného vedený u , právnická osoba, ., byla připsána mzda v červnu 2017 ve výši 15 786 Kč a v červenci 2017 ve výši 19 374 Kč. K těmto tvrzením pak žalobkyně předložila přehled těchto konkrétních příjmů ze zaměstnání na bankovním účtu žalovaného (, právnická osoba, .), nikoliv však kompletní výpisy z účtu za uvedená období. Žalobkyně současně v rámci hodnocení klienta uvedla, že výdaje žalovaného představuje životní minimum ve výši 3 410 Kč a rezervy ve výši 1 000 Kč. Přestože žalovaný uvedl, že bydlí v družstevním bytě, žalobkyně si neověřila jeho náklady na bydlení žádnou nájemní či jinou obdobnou smlouvou. Žalovaný také neuvedl žádné další výdaje nad rámec shora uvedených, přestože zcela jistě vynakládá prostředky také za dopravu do zaměstnání, mobilní telefon. Žalobkyně se v rámci hodnocení klienta zabývala pouze příjmem žalovaného ze zaměstnání, aniž by si nechala předložit například výpisy z účtu žalovaného, ze kterých by byla zřejmá bilance tohoto účtu, tedy, zda tzv. není žalovaný v mínusu, jakož i pohyby na jeho účtu /skutečné příjmy a výdaje/. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně prokázala, že řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru, neboť z tvrzení a předložených důkazů jasně vyplývá, že neměla dostatečné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem neověřila (předložení dokladů o výdajích žalovaného žalobkyně ani netvrdila). Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

19. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však dalších nákladů či příslušenství, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

20. Soud s ohledem na skutečnosti uvedené výše, zavázal žalovaného výrokem I. tohoto rozsudku k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 6 065,47 Kč, když sama žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil na shora označený úvěr celkem 63 934,53 Kč (naproti tomu čerpal částku 70 000 Kč). S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na další částky ve výši 14 325,53 Kč a 2 292,32 Kč a v tomto rozsahu byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta.

21. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán (výrok I. rozsudku) a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalovaný měl ve věci větší procesní úspěch, než žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovanému - dle obsahu spisu - žádné náklady soudního řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.