10 C 109/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 33 148,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 760,27 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni- částku 21 388 Kč,- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 063,45 Kč,- kapitalizovaný úrok ve výši 2 212,95 Kč,- zákonný úrok z prodlení z částky 14 839,19 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 %,- úrok 15 % ročně z částky 13 582,62 Kč od , datum, do zaplacení.se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne , datum, , doplněnou podáním ze dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 33 148,27 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela se žalovanou dne , datum, v písemné formě Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž přílohu č. , hodnota, tvořil Předpis splátek. Na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou převzala v hotovosti, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. , adresa, s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit úrok v pevné výši 1 440 Kč, dále úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za vyhodnocení úvěru 1 394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč. Žalovaná se v uzavřené smlouvě zavázala poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 14-ti měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, avšak sjednanou částku neuhradila řádně a včas, uhradila toliko částku ve výši 3 239,73 Kč. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Poslední upomínku před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalobci dne , datum, .

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala.

3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a učinil z nich následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela se žalovanou dne , datum, v písemné formě Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž přílohu č. , hodnota, tvořil Předpis splátek. Na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela finanční částku ve výši 15 000 Kč, kterou převzala v hotovosti, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. , adresa, s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit v souvislosti s poskytnutím úvěru částku ve výši 12 888 Kč. Žalovaná se v uzavřené smlouvě zavázala poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 14-ti měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, avšak sjednanou částku neuhradila řádně a včas, uhradila toliko částku ve výši 3 239,73 Kč /smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , vč. Přílohy č. , hodnota, – předpisu splátek, přehled plateb/. Před uzavřením smlouvy žalovaná v žádosti o úvěr ze dne , datum, uvedla, že je zaměstnaná od , datum, , že nemá sjednaný rezidenční úvěr, že její mzda činí 22 083 Kč, jiné příjmy nemá. Ke svým výdajům uvedla, že za energie a bydlení platí 3 000 Kč a za dopravu, jídlo a osobní náklady pak 3 860 Kč. Bydlí v nájmu, je svobodná a nemá vyživovací povinnost. Vzdělání má střední s maturitou a nemá osobní bankovní účet. Žalovaná předložila právnímu předchůdci žalobkyně k osvědčení svých poměrů výplatní pásky za měsíce 6-8/2021, pracovní smlouvu ze dne , datum, a dodatek k pracovní smlouvě ze dne , datum, , ze kterých vyplynulo, že je zaměstnaná na dobu neurčitou a příjem žalované činil v červenci 2021 částku 21 031 Kč, v červnu 2021 částku 23 138 Kč a v srpnu 2021 22 081 Kč /žádost o úvěr ze dne , datum, , doklady k ověření bonity žalované – výplatní pásky za měsíce 6-8/2021, pracovní smlouva ze dne , datum, a dodatek k pracovní smlouvě ze dne , datum, /. Dne , datum, byla mezi původním věřitelem a žalobcem uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, na základě které pak došlo k postoupení pohledávky za žalovanou. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni , datum, a bylo žalované oznámeno /smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, včetně seznamu pohledávek v listinné podobě, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, /. Poslední upomínku před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované dne , datum, /předžalobní výzva PZ žalobkyně ze dne , datum, , včetně kopie podacího lístku ze dne , datum, /.

4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, co do jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství.

14. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne , datum, ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 , spisová značka, Evropské Unie ze dne , datum, ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

15. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované, když tato vyplnila před uzavřením smlouvy o úvěru formulář žádosti o úvěr ze dne , datum, kde uvedla, že je od , datum, na dobu neurčitou zaměstnána jako , Anonymizováno, , Anonymizováno, u společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , že výše jejích měsíční příjmů činí celkem 22 083 Kč, že výše jejích měsíčních výdajů činí 6 860 Kč. Žalovaná dále v Žádosti uvedla, že bydlí v pronájmu a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Žalovaná předložila toliko doklady k doložení jejího příjmu. Ačkoliv žalobkyně uvedla, že výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu, soud má za to, že toto tvrzení se nezakládá na pravdě, když žalobkyně tyto výpisy k důkazu nepředložila, navíc ze samotné žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaná nemá osobní bankovní účet. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně neprověřila úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy o úvěru řádně, neboť z tvrzení a předložených důkazů je zřejmé, že neměla dostatečné informace o pravidelných výdajích žalované na bydlení, dopravu, internet, příp. jiných pravidelných výdajích.

16. Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Pouze nad rámec uvedeného soud poukazuje na skutečnost, že závěr o neplatnosti smlouvy by bylo možné z největší pravděpodobností učinit také s ohledem na právní předchůdkyní žalobkyně sjednané příslušenství k poskytnuté jistině, jehož výše je v rozporu s dobrými mravy (žalovaná byla smluvně zavázána zaplatit poskytovateli úvěru celkem částku ve výši 27 888 Kč, z čehož na jistinu připadá toliko 15 000 Kč).

17. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však na úhradu dalších nákladů spotřebitelského úvěru, smluvní pokuty, či příslušenství v podobě úroků.

18. Soud s ohledem na skutečnosti uvedené výše, zavázal žalovanou výrokem I. tohoto rozsudku k úhradě zůstatku dlužné jistiny úvěru, tj. částky 11 760 Kč, když žalovaná (dle tvrzení žalobkyně) uhradila v souvislosti s úvěrovou smlouvou celkem částku ve výši 3 239,73 Kč. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na další žalobou uplatněné nároky a v tomto rozsahu byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta.

19. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když ve věci byla procesně úspěšným účastníkem řízení žalovaná, které však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.