10 C 138/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 20 935,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 935,34 Kč- se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 327,92 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 %,- s úrokem 30 % ročně z částky 14 000 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 935,34 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , jejíž podmínky žalovaná neplnila, a to ani na základě zaslané předžalobní výzvy. Na žalobkyni přešla pohledávka na základě jejího postoupení společností , právnická osoba, ..

2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nerozporovala a po celou dobu řízení zůstala vůči soudu nečinná. Žalovaná se k jednání soudu dne , datum, bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila, o odročení jednání nepožádala.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a z oznámení o schválení úvěru vč. splátkového kalendáře, že právní předchůdce žalobkyně - společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Smluvní strany ve smlouvě sjednaly pojištění schopnosti splácet úvěr, za něž se žalovaná zavázala platit splátky ve výši 118 Kč měsíčně (13,95 % ze splátky před navýšením o úhradu za pojištění). Žalovaná se Celkovou dlužnou částku 40 416 Kč, která nezahrnuje úhradu za pojištění, zavázala zaplatit věřiteli v 48 týdenních splátkách ve výši 842 Kč splatných vždy nejpozději 19. dne každého kalendářního měsíce. Celková výše splátky, zahrnující splátku jistiny, úroku za poskytnutí úvěru i úhradu za pojištění, činila 960 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 66,81 % a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Z pojištění schopnosti splácet úvěr, že věřitel má vypracovaný informační dokument o pojistném produktu skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, kdy jako pojistník má s , právnická osoba, . jako pojistitelem uzavřenou pojistnou smlouvu za účelem poskytnutí klientům věřitele, kteří si uzavřeli smlouvu o úvěru, pojistnou ochranu před ztrátou jejich schopnosti splácet úvěr, přičemž věřitel nabízí svým klientům možnost přistoupit k této pojistné smlouvě. Z přílohy č. , hodnota, k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěru, že žalovaná dne , datum, podepsala přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěr. Z dokladu o vyplacení úvěru, ze sdělení , právnická osoba, a z výpisu z účtu, že věřitel dne , datum, uhradil na účet uvedený ve smlouvě o úvěru ze dne , datum, žalované částku ve výši 14 000 Kč. Z oznámení ze dne , datum, , že věřitel zesplatnil spotřebitelský úvěr č. , hodnota, a vyzval žalovanou k okamžité úhradě dluhu v celkové výši 17 579 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky, podacího lístku a z plné moci ze dne , datum, , že žalobkyně dne , datum, , v zastoupení věřitele, zaslala žalovanému oznámení o tom, že došlo k postoupení pohledávky ze spotřebitelského úvěru č. , hodnota, na žalobkyni. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, a z podacího lístku, že žalovaná byla dopisem právního zástupce vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Ze společného prohlášení věřitele a žalobkyně o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z plné moci a ze seznamu postoupených pohledávek, že dne , datum, byla mezi stranami uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky také za žalovanou. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , že žalovaná při sjednávání úvěru uvedla, že je zaměstnána, pravidelný měsíční příjem žalované činí 16 300 Kč, její výdaje činí 8 188 Kč (4 620 Kč životní minimum + 3 568 Kč bydlení), ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby, apod.) činily 00. Je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou, neběží jí výpovědní lhůta, má maturitní vzdělání, žije v pronájmu, je svobodná. Z detailu úhrady z účtu, že na účet žalované byla v měsíci 6, 7, 8 a 9/2022 připsána mzda ve výši 18 528 Kč, 19 098 Kč, 14 408 Kč a 15 540 Kč. Z výpisu z registru SOLUS a NRKI, že žalobkyně si v rámci prověřování úvěruschopnosti žalované opatřila výpisy z těchto registrů.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Mezi společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále též jen „věřitel“), a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy věřitel posuzoval schopnost žalované úvěr získat a splácet. Žalovaná mu za tímto účelem předložila výpisy z účtu potvrzující přijetí mzdy, věřitel si dále také vyžádal informace z veřejných registrů SOLUS, NRKI. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované dne , datum, peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč (dále jen „jistina“), a to bezhotovostním převodem na bankovní účet, který žalovaná uvedla ve Smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit věřiteli úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou na celou dobu řádného splácení úvěru. Dále si smluvní strany sjednaly pojištění schopnosti splácet úvěr, za něž se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně měsíční poplatek ve výši 118 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutých peněžních prostředků, úroků a úhrady za pojištění se žalovaná zavázala uhradit v 48 měsíčních splátkách po 960 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, věřitel úvěr zesplatnil a dopisem ze dne , datum, vyzval žalovanou k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků, dlužných smluvních pokut za prodlení s úhradou jednotlivých splátek a úhrady za pojištění.Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany , právnická osoba, . na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a v souladu se Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena včetně příslušenství a se všemi právy s ní spojenými včetně práva na smluvní pokutu žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní legitimaci. Žalovaná na pohledávku neuhradila ničeho. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

9. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, a to co do žalovaným neuhrazené jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství.

17. Soud se prvně zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností právního předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy.

18. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne , datum, ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 , spisová značka, Evropské Unie ze dne , datum, ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

19. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že její předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalované, když žalovaná měla předložit dostatečné množství dokladů k osvědčení jejích příjmů a výdajů. Pro posouzení výše svých příjmů žalovaná předložila právnímu předchůdci žalobkyně výpis z účtu (potvrzení o přijetí mzdy 06,07,08 a 09/2022). Z informací a dokladů od žalované bylo právním předchůdcem žalobkyně zjištěno, že její průměrný měsíční příjem činí 16 300 Kč. Z údajů uvedených žalovanou mělo být rovněž patrné, že byla zaměstnána u společnosti , právnická osoba, v pracovním poměru na dobu neurčitou. Ohledně výdajů žalované bylo z prohlášení žalované zjištěno, že tyto činí celkem 8 188 Kč, přičemž bylo kalkulováno i životní minimum v aktuální výši 4 620 Kč stanovené zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a k němu vydaným nařízením vlády o zvýšení částek životního minima a existenčního minima. Nashromážděné informace o finanční situaci žalované, zaznamenané v dokumentu Hodnocení klienta ze dne , datum, , a předložené doklady žalované byly ze strany právního předchůdce žalobkyně zanalyzovány a verifikovány, mj. i na základě vyžádaných informací z veřejných registrů SOLUS, NRKI, a posouzeny. Bylo zjištěno, že žalovaná měla celkem měsíčně cca 7 112 Kč disponibilních finančních prostředků, tedy dostatek pro splácení požadovaného úvěru, a v úvěrových registrech není vedena jako dlužník se špatnou platební morálkou. Na základě takto provedeného odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Soud se s tvrzením žalobkyně, o řádném prověření úvěruschopnosti žalované neztotožňuje. Právní předchůdce žalobkyně se nejvíce zabýval příjmem žalované, který byl sice ověřen z dílčích výpisů z účtu žalovaného osvědčujících pouze příjem mzdy, avšak skutečnost o trvání pracovního poměru si neověřil (např. z pracovní smlouvy) a vyšel pouze z prohlášení žalované. , adresa, se však právní předchůdce žalobkyně nezabýval vůbec, byly výdaje žalované. Kalkuloval pouze s životním minimem ve výši 4 620 Kč a náklady na bydlení ve výši 3 568 Kč, ovšem vycházel pouze z tvrzení žalované, opět bez toho, aby si tyto náklady ověřil (např. nájemní smlouvou, výpisem z účtu). Pochybným se zdá také zjištění vyplývající z hodnocení klienta, že ostatní náklady žalované na dopravu, záliby apod. jsou ve výši 0 Kč. Není zřejmé, zda žalovaná neměla další dluhy, když právní předchůdce žalobkyně toto nezjišťoval z veřejně dostupných registrů (např. Centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík).

21. Údaje získané právním předchůdcem žalobkyně nelze dle přesvědčení soudu považovat za dostatečné. Postup právního předchůdce žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované nelze považovat za řádný, provedený s odbornou péčí. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by její předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila, ani neprokázala, že by měla dostatečné informace zejména o pravidelných měsíčních výdajích žalované. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, nemohlo jí být poskytnuto poučení dle § 118a o. s. ř. Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

22. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však na úroky, smluvní pokuty a úhrady za pojištění, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

23. Soud s ohledem na skutečnosti uvedené výše, zavázal žalovanou výrokem I. tohoto rozsudku k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 14 000 Kč. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na další částky ve výši 6 935,34 Kč s příslušenstvím a v tomto rozsahu byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta.

24. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán (výrok I. rozsudku) a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalovaná měla ve věci větší procesní úspěch než žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalované - dle obsahu spisu - žádné náklady soudního řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.