10 C 189/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno., Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro 19 068,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 12 678,16 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni  částku 6 390,45 Kč  kapitalizovaný úrok od datum do datum ve výši 1 595,58 Kč  kapitalizovaný úrok z prodlení od datum do datum ve výši 156,26 Kč,  smluvní úrok ve výši 15,99 % p.a. z částky 18 534,61 Kč od datum do datum,  úrok 15,00 % p.a. z částky 18 534,61 Kč od datum do zaplacení  zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % p.a. z částky 18 534,61 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Řízení se co do povinnosti žalované zaplatil žalobkyni smluvní úrok ve výši 0,99 % p.a. z částky 18 534,61 Kč od datum do zaplacení zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne datum ve znění podání ze dne datum domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 19 068,61 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně (dále též jen „banka“) uzavřel se žalovanou dne datum Smlouvu o půjčce č. hodnota (dále jen „Smlouva“), v níž se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku splácet ve 29 pravidelných měsíčních splátkách v celkové výši 1 134 Kč dle smlouvy vždy 15. dni v měsíci, spolu se smluvním úrokem ve výši 15,99 % ročně, měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 89 Kč a s dalšími poplatky dle této smlouvy a obchodních podmínek. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji povinnost a úvěr žalované poskytla, žalovaná však nesplácela dle smluvních podmínek a splátky nezasílala řádně a včas. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalované přistoupila banka v souladu s Produktovými podmínkami dne datum k zesplatnění úvěru. Před poskytnutím zápůjčky původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalované, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 18 534,61 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 595,58 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 156,26 Kč a z dlužných poplatků za sjednané pojištění ve výši 534 Kč. Žalobkyně v souladu s ustanovením § 142a zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, zaslala žalované předžalobní výzvu. Žalovaná však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradila. Aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno. a společností právnická osoba., IČ: IČO, se sídlem adresa, adresa a mezi žalobkyní a společností Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum 2. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 0,99 % p.a. z částky 18 534,61 Kč od datum do zaplacení. Soud tedy řízení výrokem II. tohoto rozsudku v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala. právnická osoba jednání nařízenému na den datum se nedostavili účastníci ani zástupce žalobkyně, který se z jednání omluvil. Ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Soud učinil následující skutková zjištění: - Z prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti, protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta a přípisu CBL a ze souhrnu žádosti o úvěrový produkt soud zjistil, že žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalované vycházela z informací z externích úvěrových registrů, zohledňovala příjmy žalované, pravidelné výdaje žalované, přičemž vycházela z příjmu žalované kterou deklarovala ve své žádosti, a to ve výši 26 000 Kč, pokud jde o výdaje vycházela z regionálních nákladů ve výši 9 652 Kč a dále z informací poskytnutých žalovanou o tom, že v době sjednávání úvěru měla žalovaná dluh z kontokorentu a kreditní karty ve výši 6 000 Kč, neměla hypotéku, nezbytné měsíční výdaje na její osobu činily 7 500 Kč. - Z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne datum, souhlasu s pořízením kopie dokladu a se zpracováním osobních údajů, kopie občanského průkazu produktových podmínek pro osobní úvěry právnická osoba., návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce č. hodnota ze dne datum, akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze dne datum, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecných obchodních podmínek, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba. uzavřel se žalovanou dne datum Smlouvu o rychlé půjčce č. hodnota (dále jen „Smlouva“), v níž se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v 29 pravidelných měsíčních splátkách v celkové výši 1 045 Kč dle smlouvy vždy 15. dni v měsíci, spolu se smluvním úrokem ve výši 15,99 % ročně, měsíčním poplatkem za pojištění schopnosti splácet ve výši 89 Kč a s dalšími poplatky dle této smlouvy a obchodních podmínek. Pro případ porušení povinností vyplývajících ze Smlouvy byla mimo jiné sjednána možnost původního věřitele prohlásit dosud nesplacenou půjčku nebo její část za splatnou. - Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu č. hodnota za období od datum do datum, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr v souladu se Smlouvou. Žalovaná zaplatila částku 12 321,84 Kč. - Z Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k úhradě dluhu, že původní věřitel zesplatnil úvěr žalované, vyplývající ze smlouvy č. hodnota a vyzval žalovanou k úhradě dluhu v celkové výši 20 820,45 Kč. - Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. Anonymizováno/Anonymizováno včetně příloh, z Dodatku k Rámcové smlouvě o postupování pohledávek č. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, ze Smlouvy o postoupení pohledávek č. Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno včetně příloh, ze Smlouvy o postoupení pohledávek č. Anonymizováno/Anonymizováno včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení úplaty ze dne datum, z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacích archů, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smluv o postoupení pohledávek, uzavřených nejprve dne datum mezi společností Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno. a společností právnická osoba., IČ: IČO, se sídlem adresa, adresa, a poté dne datum mezi žalobkyní a společností Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno. Postoupení byla přípisy ze dne datum, datum oznámena žalované. - Z Oznámení o právním zastoupení a výzvě k úhradě dluhu ze dne datum a ze seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávek a předžalobních výzev, že tímto přípisem vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy č. hodnota v aktuální výši 27 039,06 Kč.

6. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba. uzavřel se žalovanou dne datum Smlouvu o rychlé půjčce č. hodnota (dále jen „Smlouva“), v níž se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku splácet ve 29 pravidelných měsíčních splátkách v celkové výši 1 045 Kč dle smlouvy vždy 15. dni v měsíci, spolu se smluvním úrokem ve výši 15,99 % ročně, měsíčním poplatkem za pojištění schopnosti splácet ve výši 89 Kč a s dalšími poplatky dle této smlouvy a obchodních podmínek. Pro případ porušení povinností vyplývajících ze Smlouvy byla mimo jiné sjednána možnost původního věřitele prohlásit dosud nesplacenou půjčku nebo její část za splatnou. Žalobkyně poskytla žalované úvěr v souladu se Smlouvou. Žalovaná zaplatila za dobu trvání úvěru celkem částku 12 321,84 Kč. Původní věřitel zesplatnil úvěr žalované, vyplývající ze smlouvy č. hodnota a vyzval žalovanou k úhradě dluhu v celkové výši 20 820,45 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smluv o postoupení pohledávek, uzavřených nejprve dne datum mezi společností Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno. a společností právnická osoba., IČ: IČO, se sídlem adresa, adresa, a poté dne datum mezi žalobkyní a společností Anonymizováno-Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno. Postoupení byla přípisy ze dne datum a datum oznámena žalované. Přípisem ze dne datum vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy č. hodnota v aktuální výši 27 039,06 Kč.

7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

9. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

10. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

13. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle ustanovení § 96 odst. 1, 2, 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není anebo o zpětvzetí návrhu na zrušení, neplatnost nebo neexistenci partnerství.

19. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

20. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů, když k důkazu o posouzení úvěruschopnosti nepředložila žádné důkazy. Soud byl připraven žalobkyni o tomto poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a zbavila se tak svého práva být soudem poučena o svém důkazním břemenu. Žalobkyně tak důkazní břemeno o tom, že řádně a úplně posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované, v tomto řízení neunesla.

21. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

22. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.

23. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

24. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok pouze na uhrazení dlužné jistiny. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 12 678,16 Kč, když dle tvrzení žalobkyně žalovaná před podáním žaloby zaplatila částku 12 321,84 Kč. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

25. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již shora uvedených zamítnuta.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný (poměr úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 52,8 %, tj. co do částky 12 678,16 Kč a úspěchu žalované v rozsahu 47,2 %, tj. co do částky 11 329,97 Kč). Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.