10 C 2/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Bronislavem Beranem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 500 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta osobní údaje zástupce anonymizována dvě slova.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 11. 1. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 18. 11. 2019 byla žalovaná převezena do záchytné stanice žalobkyně, kde jí bylo poskytnuto nezbytné vyšetření, ošetření a následný pobyt ve smyslu § 89a a násl. zákona č. 373/2011 Sb., zákon o specifických zdravotních službách (dále jen„ zákon o specifických zdravotních službách“). Za tyto úkony účtovala žalobkyně žalované náklady ve výši 2 500 Kč, žalovaná svůj dluh co do výše a důvodu dne 19. 11. 2019 uznala, a to s povinností zaplatit jej do 8 dnů, tj. do 27. 11. 2019, ničeho však neuhradila. Žalobkyně dále uplatnila nárok na úrok z prodlení v zákonné výši ročně z částky 2 500 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení. Předžalobní výzvu ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ze dne 16. 3. 2020 odeslala žalobkyně žalované doporučeně dne 21. 4. 2020.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala. K výzvě soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná taktéž nevyjádřila. Proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Ve dnech od 18. 11. 2019 do 19. 11. 2019 byl proveden záchyt žalované v záchytné stanici žalobkyně, za který žalobkyně účtovala částku částka, splatnou do osmi dnů ode dne vystavení daňového dokladu, k čemuž došlo dne 19. 11. 2020. Žalovaná daňový doklad téhož dne osobně převzala. Při přijetí v záchytné stanici byla u žalované zjištěna dechovým analyzátorem hladina alkoholu 2,43 promile. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ve smyslu ust. § 142a o. s. ř. dne 21. 4. 2020 na adresu trvalého pobytu. Žalovaná k dnešnímu dni na dluh žalobkyni ničeho neuhradila.

5. Podle § 89b odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin.

6. Podle § 89e odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách, věty první před středníkem, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta.

7. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může věřitel, který řádně a včas splnil své smluvní povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dne 18. 11. 2019 provedla žalobkyně záchyt žalované ve smyslu zákona o specifických zdravotních službách a byla u ní prokázána přítomnost alkoholu ve výši 2,43 promile v dechu. Žalovaná je tedy povinna nést náklady záchytu a pobytu na záchytné stanici do 19. 11. 2019 podle § 89e zákona o specifických zdravotních službách, a žalobkyně je oprávněna je vymáhat. Splatnost dluhu byla přitom určena do 8 dnů od vystavení daňového dokladu, který žalovaná dne 19. 11. 2019 osobně převzala. V dané procesní situaci bylo pouze na žalované, aby tvrdila a současně soudu prokázala, že žalobkyni dluh, byť částečně, uhradila, resp. že tento zanikl jinak. Žalovaná, v řízení zcela pasivní, netvrdila žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat, že dluh uhradila, případně, že uplatněná pohledávka zanikla některým z jiných zákonných důvodu a žádná taková skutečnost ani v řízení nevyšla najevo. Soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 500 Kč. Dále byla žalovaná zavázána podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., k úhradě zákonného úroku z prodlení plynoucího ode dne následujícího po splatnosti vystaveného daňového dokladu.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla plně procesně úspěšným účastníkem a žalovaná tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 000 Kč sestávající z uhrazeného soudního poplatku. Žalobkyně nad rámec uvedeného účtovala náhradu za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, konkrétně za tři úkony právní služby a tři paušální náhrady hotových výdajů, vše navýšené o náhradu za daň z přidané hodnoty, jejímž je advokát zastupující žalobkyni plátcem. Tyto náklady však soud nepovažuje na účelně vynaložené a nepřiznal proto jejich náhradu. Žalobkyně je příspěvkovou organizací Ministerstva obrany, je tedy navázána na veřejné prostředky, z nichž je financován její provoz, včetně právního oddělení. I taková instituce samozřejmě může využít externího právního zastoupení v jakémkoli svém sporu, ovšem v případě jako je tento, kdy se jedná o tzv. bagatelní věc, skutkově i právně jednoduchou, pro žalobkyni typovou a nikoli překvapivou, nepovažuje soud v souladu s aktuální rozhodovací praxí Ústavního soudu náklady vynaložené na právní zastoupení žalobkyně za účelné (k tomu viz nálezy Ústavního soudu týkající se institucí napojených na veřejné prostředky, např. České televize, sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 (N 129/70 SbNU 193), Všeobecné zdravotní pojišťovny, sp. zn. IV. ÚS 474/13 ze dne 16. 12. 2014 (N 229/75 SbNU 557), fakultních nemocnic, sp. zn. I. ÚS 195/11 ze dne 15. 12. 2011 (N 215/63 SbNU 473), a nepřímo ve věci konkrétně žalobkyně též nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2933/15 ze dne 9. 2. 2016 (N 31/80 SbNU 401). Soud proto o náhradě nákladů řízení rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. shora.

11. Lhůty k plnění stanovil soud jakožto obecné třídenní pariční lhůty v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. obec plnění stanovil v případě hrazení nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.