10 C 20/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr Bronislavem Beranem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 500 Kč od 16. 1. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 500 Kč od 17. 1. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 500 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 500 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 500 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 500 Kč od 2. 3. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta titul. jméno příjmení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 18. 3. 2021 domáhala po žalobci zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že ve dnech 6. 1. 2020, 7. 1. 2020, 18. 1. 2020, 19. 2. 2020, 21. 2. 2020 a 21. 2. 2020 byl žalovaný převezen do záchytné stanice žalobkyně, kde mu bylo poskytnuto nezbytné vyšetření, ošetření a následný pobyt ve smyslu § 89a a násl. zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen„ zákon o specifických zdravotních službách“). Za tyto úkony účtovala žalobkyně žalovanému náklady ve výši 2 500 Kč za každý záchyt, tedy v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaný svůj dluh ve výši á 2 500 Kč, celkem 15 000 Kč ze dnů 7. 1. 2020, 8. 1. 2020, 19. 1. 2020, 20. 2. 2020, 21. 2. 2020, 22. 2. 2020 uznal co do důvodu a výše s povinností zaplatit jej do 8 dnů, tj. do 15. 1. 2020, 16. 1. 2020, 27. 1. 2020, 28. 2. 2020, 29. 2. 2020, 1. 3. 2020, ničeho však neuhradil. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 2 500 Kč od 16. 1. 2020 do zaplacení, z částky 2 500 Kč od 17. 1. 2020 do zaplacení, z částky 2 500 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, z částky 2 500 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, z částky 2 500 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení a z částky 2 500 Kč od 2. 3. 2020 do zaplacení. Předžalobní výzvy ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ze dnů 15. 6. 2020 a 26. 6. 2020 odeslala žalobkyně žalovanému doporučeně ve dnech 22. 6. 2020, respektive 30. 6. 2020.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný rovněž nevyjádřil. Soud má tedy za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí a rozhodl proto v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Ve dnech od 6. 1. 2020 do 7. 1. 2020 (při přijetí hladina alkoholu 2,9 ‰), od 7. 1. 2020 do 8. 1. 2020 (při přijetí hladina alkoholu 2,71 ‰), od 18. 1. 2020 do 19. 1. 2020 (při přijetí hladina alkoholu 3,5 ‰), od 19. 2. 2020 do 20. 2. 2020 (při přijetí hladina alkoholu 2,99 ‰), od 20. 2. 2020 do 21. 2. 2020 (při přijetí hladina alkoholu 2,5 ‰) a od 21. 2. 2020 do 22. 2. 2020 (při přijetí hladina alkoholu 2,63 ‰) došlo k záchytu žalovaného v záchytné stanici žalobkyně (potvrzení o poskytnutí záchytu ze dnů 7. 1. 2020, 8. 1. 2020, 19. 1. 2020, 20. 2. 2020, 21. 2. 2020 a 22. 2. 2020, č.l. 6-11). Za jednotlivé záchyty účtovala žalobkyně žalovanému částku 2 500 Kč se splatností do 8 dnů ode dne vystavení daňového dokladu. Jednotlivé daňové doklady byly vystaveny ve dnech 7. 1. 2020, 8. 1. 2020, 19. 1. 2020, 20. 2. 2020, 21. 2. 2020 a 22. 2. 2020. Součástí každého daňového dokladu je rovněž uznání dluhu co do důvodu a výše s uvedením data a podpisem žalovaného (vyúčtování úhrady za záchyt v záchytné stanici VNO s uznáním dluhu co do důvodu a výše ze dnů 7. 1. 2020, 8. 1. 2020, 19. 1. 2020, 20. 2. 2020, 21. 2. 2020 a 22. 2. 2020, č.l. 12-17). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvy ve smyslu ust. § 142a o. s. ř. ve dnech 22. 6. 2020 (k dluhům které žalovaný uznal ve dnech 7. 1. 2020, 8. 1. 2020 a 17. 1. 2020) a 30. 6. 2020 (k dluhům které žalovaný uznal ve dnech 20. 2. 2020, 21. 2. 2020 a 22. 2. 2020) na adresu trvalého pobytu. Zásilky se vrátily zpět s tím, že si je žalovaný nevyzvedl (výzvy k zaplacení dluhu ze dnů 15. 6. 2020 a 26. 6. 2020, podací archy a kopie vrácených obálek, č.l. 18-23). Žalovaný k dnešnímu dni na dluhu žalobkyni ničeho neuhradil.

4. Podle § 89b odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin.

5. Podle § 89e odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách, věty první před středníkem, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta.

6. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může věřitel, který řádně a včas splnil své smluvní povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

8. Soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně provedla ve dnech 6. 1. 2020, 7. 1. 2020, 18. 1. 2020, 19. 2. 2020, 20. 2. 2020 a 21. 2. 2020 záchyty žalobce ve smyslu § 89b zákona o specifických zdravotních službách. Žalovaný je v souladu s § 89e zákona o specifických zdravotních službách povinen uhradit žalobkyni, jako poskytovatelce záchytné služby, náklady na poskytnuté záchytné služby, které žalobkyně vyčíslila ve výši 2 500 Kč za každý jednotlivý záchyt. Splatnost dluhu byla stanovena do 8 dnů od vystavení jednotlivých daňových dokladů, které žalovaný osobně převzal a převzetí stvrdil svým podpisem ve dnech 7. 1. 2020, 8. 1. 2020, 19. 1. 2020, 20. 2. 2020, 21. 2. 2020 a 22. 2. 2020. V dané procesní situaci bylo pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobkyni dluh, byť částečně, uhradil, případně, že uplatněná pohledávka zanikla jinak. Žalovaný, v řízení zcela pasivní, netvrdil žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat, že dluh uhradil, případně, že uplatněná pohledávka zanikla některým z jiných zákonných důvodu a žádná taková skutečnost ani v řízení nevyšla najevo. Soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč. Dále byl žalovaný zavázán podle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., k úhradě zákonného úroku z prodlení z částky 2 500 Kč plynoucího ode dne následujícího po splatnosti každého jednotlivého vystaveného daňového dokladu.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla plně procesně úspěšným účastníkem a žalovaný tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 000 Kč sestávající z uhrazeného soudního poplatku. Žalobkyně nad rámec uvedeného účtovala náhradu za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, konkrétně za 5 úkonů právní služby a 5x paušální náhradu hotových výdajů, vše navýšené o náhradu za daň z přidané hodnoty, jejímž je advokát zastupující žalobkyni plátcem. Tyto náklady však soud nepovažuje na účelně vynaložené a nepřiznal proto jejich náhradu v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu k této problematice (k tomu viz nálezy Ústavního soudu týkající organizačních složek státu např. sp. zn. II. ÚS 3855/14 a institucí napojených na veřejné prostředky, např. České televize, sp. zn. I. ÚS 3344/12, sp. zn. II. ÚS 1333/14, Všeobecné zdravotní pojišťovny, sp. zn. IV. ÚS 474/13, fakultní nemocnice, sp. zn. I. ÚS 195/11). Ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 2933/15 Ústavní soud přímo ve vztahu k žalobkyni a účelnosti jí vynaložených nákladů na právní zastoupení ve stejné právní věci (přiznání nákladů záchytu) konstatoval, že„ Ústavní soud přitom dal ve svých rozhodnutích najevo, že podobný postup, při němž se prostřednictvím placených právních služeb přesouvají veřejné prostředky do rukou soukromých subjektů, a dochází tak mimo jiné k neúměrnému navyšování nákladů řízení, nebude tolerovat……Pokud jde o náklady spojené s právním zastoupením žalobkyně, okresní soud se v prvé řadě měl zabývat otázkou jejich účelnosti. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem obrany, hospodařící s majetkem státu, a tak bylo namístě, aby okresní soud posoudil žalobkyní vynaložené náklady na právní zastoupení pohledem principů vymezených v judikatuře Ústavního soudu, jak byla nastíněna výše.“ K uvedenému pak soud již jen dodává, že žalobkyně jako příspěvková organizace Ministerstva obrany je navázána na veřejné prostředky, z nichž je financován její provoz a měla by prostředky státu vynakládat účelně. V případě jako je tento, kdy se v řízeních o přiznání nákladů záchytu jedná svým obsahem o naprosto jednoduchá, až banální podání, které navíc žalobkyně podává opakovaně (viz např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 2/2021, sp. zn. 10 C 14/2020, sp. zn. 10 C 15/2020, sp. zn. 10 C 43/2020, sp. zn. 10 C 67/2020, sp. zn. 10 C 78/2020, sp. zn. 10 C 88/2020 a mnoho dalších), a ve zcela identické podobě (liší se jen ve jménu osoby, datu záchytu a výši žalované částky), však nepovažuje soud náklady na právní zastoupení žalobkyně za účelně vynaložené. A to tím spíše, že žalovaná je v těchto řízeních úspěšná a není tedy od ní vyžadována žádná procesní aktivita nad rámce učiněného podání ve věci samé. Soud proto o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnost jemu uloženou tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.