10 C 21/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr Bronislavem Beranem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 1 975 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 375 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 26. 7. 2020 do 29. 1. 2021 ve výši 71 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 600 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 584,29 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [titul]. [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou u soudu dne 29. 1. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 975 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 26. 7. 2020 do 29. 1. 2021 ve výši 84 Kč. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu [číslo] k pojistnému produktu [označení pojistného produktu]. Počátek pojištění byl stanoven ke dni 18. 5. 2020, pojistné bylo splatné ročně a činilo 6 695 Kč. Za období od 18. 5. 2020 do 25. 7. 2020 včetně, kdy byla smlouva ukončena, dluží žalovaná žalobkyni na pojistném a poplatcích částku 1 975 Kč. Dne 16. 11. 2020 byla žalované zaslána předžalobní upomínka ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) s lhůtou k plnění do 15 dnů od odeslání upomínky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila. Soud má tedy za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí a rozhodl proto v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

6. Žalobkyně a žalovaná dne 18. 5. 2020 uzavřely pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [označení vozidla]. Bylo sjednáno pojistné ve výši 6 695 Kč s roční frekvencí placení. Pojistná smlouva zanikla dne 24. 7. 2020 oznámením změny vlastníka pojistiteli. Žalovaná neuhradil dlužné pojistné za období od 18. 5. 2020 do 24. 7. 2020 ve výši 1 375 Kč ani poté, co jí byla zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ve smyslu § 142a o. s. ř. Upomínka byla žalované odeslána na jí uvedenou korespondenční adresu [adresa], zásilka byla uložena dne 20. 11. 2020, jelikož adresát nebyl zastižen. Žalobkyně dále požadovala úhradu nákladů na vymáhání v celkové výši 600 Kč. Žalovaná k dnešnímu dni na dlužném pojistném ničeho neuhradila.

7. Podle § 2758 odst. 1, 2 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o. z.“) pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu.

8. Podle § 2782 odst. 1 o. z. pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění.

9. Podle § 2783 odst. 2 o. z. je jednorázové pojistné splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční.

10. Podle § 3 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vzniká pojištění odpovědnosti na základě pojistné smlouvy.

11. Podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem, kdy pojistník, jeho dědic, právní nástupce nebo vlastník vozidla, je-li osobou odlišnou od pojistníka, oznámil pojistiteli změnu vlastníka tuzemského vozidla.

12. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Zbývající část zaplaceného pojistného je pojistitel povinen vrátit. Nastala-li v době do zániku pojištění odpovědnosti škodná událost, vzniká pojistiteli právo na pojistné podle věty první; povinnost zbývající část pojistného vrátit má pouze tehdy, jestliže mu z této škodné události nevznikne povinnost plnit.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně a včas splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena pojistná smlouva, přičemž jejím předmětem bylo povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem ve smlouvě specifikovaného motorového vozidla, a to oproti závazku žalované jako pojistníka platit sjednané běžné pojistné s roční frekvencí ve výši 6 695 Kč. Pojištění bylo sjednáno dne 18. 5. 2020 a trvalo do 24. 7. 2020, kdy zaniklo oznámením změny vlastníka pojistiteli. Žalovaná za období od 18. 5. 2020 do 24. 7. 2020 nedostála své povinnosti vyplývající pro ni z předmětné pojistné smlouvy a neuhradila sjednané pojistné. V řízení bylo tedy pouze na žalované, aby úhradu dlužného pojistného za žalobkyní požadované období soudu tvrdila a prokázala. Žalovaná, v řízení zcela pasivní, netvrdila žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat, že dluh uhradila, případně, že uplatněná pohledávka zanikla některým z jiných zákonných důvodu a žádná taková skutečnost ani v průběhu řízení nevyšla najevo. Soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni, z titulu dlužného pojistného, částku ve výši 1 375 Kč spolu kapitalizovaným úrokem z prodlení z této částky za požadovanou dobu, tedy od 26. 7. 2020 do 29. 1. 2021 ve výši 71 Kč Lhůtu k plnění stanovil soud jakožto obecnou třídenní pariční v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

16. Naproti tomu soud shledal žalobu ve zbývajícím rozsahu, tedy co do výše 600 Kč, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení poplatků za vymáhání a poměrné části kapitalizovaných úroků z prodlení za nedůvodnou a zamítl ji. Žalovaná v předmětném smluvním vztahu vystupuje v právním postavení spotřebitele, a uplatní se na něj tedy úprava obsažená v § 1811 a 1812 o. z. Žalobkyně však v průběhu řízení ani netvrdila ani neprokázala, že žalovaná byla, jako spotřebitel řádně seznámena s konkrétním sazebníkem poplatků, a že by jí tedy byla známa konkrétní výše tzv.„ nákladů za vymáhání“, resp. že by mezi účastníky došlo k platnému uzavření dohody ohledně úhrady tohoto poplatku. V tomto směru tak nemůže obstát adhézní a neurčité prohlášení žalobkyně ve smlouvě (když navíc toto prohlášení je ve smlouvě zařazeno v podobě doložky psané miniaturním písmem a tedy je zvlášť obtížně čitelné), že„ součástí smlouvy jsou příslušné pojistné podmínky vyznačené na pojistné smlouvě a přehled poplatků z vybrané úkony pojistitele, jejichž aktuální podoba je k dispozici na webových stránkách pojistitele nebo na libovolné pobočce pojistitele“. Naopak platí, že smluvní sankce (i jiná sankční paušalizovaná plnění) musí být platně sjednána dle § 544 zákona č. 40/1964 Sb., resp. § 2048 o. z. (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3512/11:„ ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné“).

17. Za splnění podmínek stanovených v § 142a o. s. ř. pro přiznání náhrady nákladů v řízení úspěšné žalobkyni rozhodl soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 1 975 Kč s příslušenstvím, přičemž jí byla přiznána částka 1 375 Kč. Úspěch žalobkyně tak představuje 69,62 %, neúspěch 30,38 %. Odpočtem procesního neúspěchu od úspěchu je pak dán rozsah náhrady nákladů řízení 39,24 %. Při plném úspěchu by žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleželo 1 489 Kč a tato náhrada by sestávala ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za 3 úkony právních služeb zástupkyně žalobkyně po 200 Kč, tj. částky 600 Kč, určené dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), dále z náhrady za hotové výdaje zástupce žalobkyně při uvedených úkonech právních služeb podle 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč, tj. částky 300 Kč, a konečně z náhrady za 21 % DPH podle § 151 odst. 2 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad, tj. částky 189 Kč, když právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Podmínky pro aplikaci § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. S ohledem na rozsah přiznané náhrady nákladů řízení 39,24 % pak žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleží 584,29 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění určil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. jako třídenní.