10 C 28/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 15 719,37 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni- částku , částka- kapitalizovaný úrok ve výši , částka, .- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, .- úrok 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.- zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení nesplacené části úvěru, úroků, smluvních pokut a nákladů řízení, neboť žalovaná nesplnila své závazky vyplývající ze Smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, ., od níž žalobkyně pohledávku převzala na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, , přičemž celková dlužná částka byla stanovena na , částka, . Žalovaná uhradila pouze , částka, , čímž zůstala v prodlení s částkou , částka, . Dnem , datum, se žalovaná dostala do prodlení se splácením, což vedlo k dalšímu úročení dlužné částky úrokem 15 % ročně a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně. Součástí dluhu jsou rovněž poplatky za poskytnutí úvěru, administrativní činnost a umožnění hotovostních splátek, smluvní pokuta ve výši , částka, a úroky z prodlení ve výši , částka, . Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou zaslanou dne , datum, , avšak výzvu nepřevzala a částku neuhradila. Žalobkyně proto požaduje uhrazení celkové dlužné částky včetně úroků a smluvní pokuty a dále náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , zahrnující soudní poplatek a náklady právního zastoupení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č , Anonymizováno, a transakční historie, že právní předchůdce žalobkyně - společnost , právnická osoba, ., (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Částku ve výši , částka, žalovaná převzala v hotovosti v místě svého bydliště. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a nákladů úvěru ve výši , částka, se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v 14 měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalovaná uhradila na svůj závazek , částka, . Z oznámení o postoupení pohledávky, že právní předchůdkyně vyhotovila oznámení o postoupení pohledávek, a to dne , datum, , o tom, že došlo k postoupení pohledávky ze spotřebitelského úvěru ze dne , datum, na žalobkyni. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, a z podacího lístku, že žalovaná byla dopisem právního zástupce vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze seznamu postoupených pohledávek, že mezi původním věřitelem žalovaného a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky také za žalovanou. Z dodatku číslo jedna k nájemní smlouvě soud zjistil že žalovaná dne , datum, uzavřela tento dodatek na jehož základě došlo k stanovení nájemného na částku , částka, bez energií, s tím, že nájemné a úhrady spojené s užíváním bytu budou hrazeny bezhotovostním převodem na účet pronajímatele. Z první strany rozsudku Okresního soudu v Olomouci, č. j. , spisová značka, soud zjistil že žalovaná je matkou , adresa, narozeného , datum, a , adresa, narozeného , datum, , přičemž tímto rozsudkem byly , Anonymizováno, děti svěřeny do výchovy matky a otci bylo stanoveno výživné. Z první strany pracovní smlouvy soud nezjistil žádné relevantní informace. Z výplatních pásek soud zjistil že žalobkyně si od žalované obstarala za účelem zjištění jejího příjmu výplatní pásky za období 10/2020, 8/2020 a za období 9/2020.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované částku , částka, v hotovosti v místě jejího bydliště. Celková dlužná částka, zahrnující jistinu a sjednané náklady úvěru, činila , částka, a měla být uhrazena ve 14 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná však uhradila pouze , částka, . Pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , přičemž žalovaná byla o tomto postoupení informována oznámením ze dne , datum, . Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, , avšak na tuto výzvu nijak nereagovala.

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle druhého odstavce poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle druhého odstavce, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle třetího odstavce, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná.

18. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr.

19. Žalobkyně v podané žalobě netvrdila žádné relevantní informace týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované, proto byla v průběhu řízení poučena podle § 118a občanského soudního řádu, aby doplnila tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalované, tedy jak konkrétně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dospěla k závěru o tom, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, tedy jaké informace si opatřila k otázce skutečných měsíčních příjmů a zejména výdajů žalované, jaké listiny a doklady předložila žalovaná k prokázání svých příjmů a zejména výdajů, jak konkrétně ověřila výdaje žalované, zejména náklady na bydlení žalované, běžné životní výdaje, výši splátek a zůstatků jiných závazků žalované. Soud současně poučil žalobkyni, aby označila všechny důkazy k prokázání doplněných tvrzení, jinak může být se svou žalobou s ohledem na břemeno tvrzení a břemeno důkazní zcela nebo částečně neúspěšná.

20. Po tomto poučení právní zástupce žalobkyně uvedl, že žalobkyně šetřila úvěruschopnost žalované tak, že si vyžádala doklady o příjmu, tj. 3 výplatnice, dodatek k pracovní smlouvě a rozsudek o výživném a dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Soudu současně předložil výplatní pásky za období 9/2020, 8/2020 a 10/2020, , Anonymizováno, . stranu pracovní smlouvy uzavřené s , Anonymizováno, , právnická osoba, . , dodatek k nájemní smlouvě ze dne , datum, a , Anonymizováno, . stranu rozsudku OS v Olomouci č. j. , spisová značka, .

21. Soud se s tvrzením žalobkyně, o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného neztotožňuje. Právní předchůdce žalobkyně se zabýval příjmem žalované, který byl ověřen ze třech výplatních pásek. Čím se však právní předchůdce žalobkyně nezabýval téměř vůbec, byly výdaje žalované. Soudu byl předložen pouze dodatek k nájemní smlouvě z roku 2018, z něhož se podává výše nájemného avšak bez informace o nákladech spojených s užíváním bytu, navíc ani není zřejmé, zda tato nájemní smlouva byla v době sjednávání úvěru aktuální (toto bylo možné ověřit např. výpisem z účtu). Předchůdce žalobkyně se také patrně nezabýval ani ostatními náklady žalované na živobytí, dopravu, záliby apod., ani tím, zda žalovaná neměla další dluhy, když žalobkyně netvrdila, že by právní předchůdce žalobkyně toto jakkoliv zjišťoval, např. z veřejně dostupných registrů (Centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík). Údaje získané právním předchůdcem žalobkyně nelze dle přesvědčení soudu považovat za dostatečné. Postup právní předchůdkyně žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované nelze považovat za řádný, provedený s odbornou péčí. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila, ani neprokázala, že by měla dostatečné informace zejména o pravidelných měsíčních výdajích žalované.

22. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

23. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.24. ​Za této situace nelze než uzavřít, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní o tom, že splnila svoji povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru.

25. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

26. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši , částka, ponížené o platby žalované. Žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaná na svůj dluh uhradila částku , částka, , žalovaná tak na svůj dluh uhradila více, než musela a z těchto důvodů bylo nutno žalobu jakožto nedůvodnou v plném rozsahu zamítnout.

27. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná by jakožto plně procesně úspěšný účastník řízení měla nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.