10 C 29/2026
č. j. 10 C 29/2026-62
V PLATNOSTICitované zákony (13)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 580 § 588 § 1968 § 1970 § 2395 § 2396 § 2397 § 2398 § 2399 § 2993
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 86
Plný text
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 175 031 Kč s příslušenstvím
I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci pohledávku ve výši 134 516,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 134 516 Kč ve výši 12% ročně od , datum, do zaplacení, pohledávku ve výši 40 515,30 Kč, úrok ve výši 57,95 % p. a z částky 112 637,61 Kč od , datum, do , datum, ve výši 4 194,72 Kč, úrok ve výši 12 % p. a z částky 112 637,61 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 554 256,00 Kč, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 175 031 Kč s příslušenstvím a žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 150 000 Kč, přičemž část úvěru ve výši 121 282 Kč byla žalovanému vyplacena dne , datum, a zbývající část byla použita na úhradu či započtení jeho předchozích závazků podle dohody o konsolidaci, zatímco žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem sjednaným v nominální úrokové sazbě 57,95 % p. a. v 60 měsíčních splátkách po 7 698 Kč splatných vždy k 7. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2022 dle splátkového kalendáře, přičemž poslední splátka měla být uhrazena podle tohoto kalendáře. Žalovaný však své povinnosti neplnil řádně a včas a do data zesplatnění úvěru uhradil pouze 261 732 Kč. Žalovaný se opakovaně dostával do prodlení, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokuty v celkové výši 3 493 Kč a na náhradu nákladů spojených s prodlením v celkové výši 2 400 Kč. V návaznosti na prodlení žalovaného se splátkou č. , hodnota, splatnou dne , datum, došlo ke dni , datum, v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru a ke dni zesplatnění činila nová jistina úvěru 128 623,06 Kč sestávající z dlužné původní jistiny ve výši 112 637,61 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do dne zesplatnění ve výši 15 985,45 Kč. Žalovaný tuto částku neuhradil, a proto se žalobkyně domáhala zaplacení částky 134 516,00 Kč zahrnující dlužnou novou jistinu, smluvní pokuty a náhradu nákladů spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, , dále zaplacení smluvní pokuty za prodlení po zesplatnění úvěru ve výši 40 515,30 Kč, jakož i zaplacení úroku z částky 112 637,61 Kč ve výši 57,95 % p. a. od , datum, do , datum, ve výši 4 194,72 Kč a dále úroku ve výši 12 % p. a. z téže částky od , datum, do zaplacení, to vše tak, jak je v žalobě přesně specifikováno.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval, k jednání nařízenému na den , datum, se bez omluvy nedostavil.
3. Vzhledem k existenci cizího prvku ve věci soud nejprve zkoumal svou mezinárodní příslušnost (pravomoc) k projednání a rozhodnutí věci a dospěl k závěru, že pravomoc soudů České republiky je dána. Předmětem řízení je nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy ze spotřebitelské smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem. Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 může být spotřebitel žalován pouze u soudů členského státu, v němž má bydliště. Žalovaný má bydliště (trvalý pobyt) na území České republiky, a proto je dána pravomoc českých soudů. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalovaný je státním občanem Kosova, neboť podle čl. 4 odst. 1 citovaného nařízení jsou osoby mající bydliště v některém členském státě žalovány u soudů tohoto státu bez ohledu na státní občanství.
4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, že žalobkyně získala dne , datum, oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru; z prohlášení klienta, že dne , datum, , že žalovaný mimo jiné stvrdil svým podpisem, že se seznámil se všemi informacemi podle ust. § 92 zákona o spotřebitelském úvěru; že si je vědom, jaká je výše sjednaných úroků z úvěru a souhlasí s ní; že nemá žádné splatné dluhy; že se nenachází v úpadku; z hodnocení klienta, že dokument byl pořízen v souvislosti s posouzením bonity klienta , Jméno žalovaného, při sjednání spotřebitelského úvěru ve výši 150 000 Kč. Z listiny dále plyne, že klient uvedl pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 66 866 Kč, neměl příjmy partnera ani jiné další příjmy, jeho celkové měsíční výdaje byly vyčísleny částkou 18 082 Kč, přičemž tyto výdaje sestávaly z částky 3 860 Kč odpovídající životnímu minimu klienta, z částky 5 540 Kč vykázané na výdaje související s dětmi v domácnosti, z částky 3 513 Kč představující splátky závazků vůči společnosti , Jméno žalobkyně, ., a z částky 5 169 Kč určené na výdaje spojené s bydlením, tedy zejména nájemné a inkaso, zatímco výdaje na druhou osobu v domácnosti, spoření, konsolidované splátky třetím osobám a ostatní položky byly uvedeny v nulové výši. Z porovnání těchto výdajů s deklarovaným pravidelným čistým měsíčním příjmem klienta ve výši 66 866 Kč byl následně v listině uveden volný disponibilní zůstatek ve výši 47 784 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je ženatý, nežije s manželkou ve společné domácnosti, má maturitu, bydlí u rodičů; z předsmluvního formuláře, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru; z karty klienta, že rekapituluje obsah závazku ze smlouvy č. , hodnota, a že žalovaný nehradil splátky úvěru řádně ani včas, z předepsaných splátek splatil 261 732, opakovaně byl o zaplacení upomínán a zbývá doplatit žalobkyni celkem 243 266,26 Kč; z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru č. , hodnota, , že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a § 2395 a násl. občanského zákoníku, přičemž se jednalo o bezúčelový spotřebitelský úvěr; z části A) smlouvy o úvěru, že žalobkyni vznikl závazek poskytnout žalovanému úvěr, zatímco žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednanými úroky v pravidelných měsíčních splátkách; sjednaná zápůjční úroková sazba činila 57,94 % ročně, byla sjednána jako pevná na celou dobu splácení úvěru a odpovídající předpokládaná RPSN činila 76,1 %; úvěr byl sjednán na dobu 60 měsíců, s pravidelnými měsíčními splátkami, hrazenými anuitním způsobem, přičemž ve splátkách byla zahrnuta jak jistina, tak úrok za poskytnutí úvěru; z části B) smlouvy, že strany sjednaly důsledky prodlení žalovaného, a to zejména: vznik práva žalobkyně na smluvní pokutu za prodlení s úhradou jednotlivých splátek po dobu delší než 30 dnů, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení déle než 15 dnů, automatické zesplatnění celého úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky delším než 65 dnů, povinnost žalovaného zaplatit po zesplatnění novou jistinu nejpozději v den zesplatnění, a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny v případě prodlení s její úhradou; ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vyhotoveného společností , Jméno žalobkyně, . a z oznámení o schválení úvěru, zjistil, že mezi touto společností jako poskytovatelem úvěru a klientem , jméno FO, Gashim byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 150 000 Kč s dobou splatnosti 60 měsíců, přičemž účelem úvěru byla úhrada dluhů klienta z jiných smluvních vztahů s poskytovatelem a případný zbytek úvěru byl poskytnut bezúčelově, nebylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr a celková částka, kterou měl klient podle smlouvy zaplatit, činila 461 880 Kč. Ze splátkového kalendáře dále plyne, že úvěr měl být splácen v 60 měsíčních splátkách ve výši 7 698 Kč, splatných vždy k 7. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem , datum, a konče dnem , datum, , přičemž každá splátka byla tvořena proměnlivým poměrem úroku a jistiny bez jakékoli měsíční úhrady za pojištění, když podíl úroku postupně klesal a podíl jistiny se v čase zvyšoval až k úplnému splacení úvěru poslední splátkou; z dodatku č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru č. , hodnota, a podpisu na dálku, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru distančním způsobem; z dohody o konsolidaci ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vyhotovené společností , Jméno žalobkyně, . zjistil, že klient , Jméno žalovaného, požádal, aby poskytnutý úvěr byl přednostně použit na konsolidaci jeho závazků, zejména na úhradu dluhu vůči poskytovateli z jiné smlouvy o úvěru ve výši 28 718 Kč formou zápočtu, přičemž zbývající část prostředků ve výši 121 282 Kč měla být vyplacena na bankovní účet klienta, a smluvní strany se dohodly, že tímto postupem bude splněna povinnost poskytovatele úvěr podle smlouvy poskytnout; z ověření bankovního účtu ze dne , datum, vyhotoveného , právnická osoba, . zjistil, že na běžný účet klienta , Jméno žalovaného, č. , č. účtu, byla dne , datum, připsána částka 1 Kč jako příchozí úhrada od společnosti , právnická osoba, , z účtu č. , č. účtu, , s variabilním symbolem , var. symbol, , přičemž v popisu transakce byla uvedena zpráva „POJIŠTĚNÁ PŮJČKA , Anonymizováno, . PODPISOVÝ KÓD A IDENTIFIKACE , právnická osoba, POSKYTNUTÍ SPOTŘEBITELSKÉHO“, a z listiny dále plyne, že platba byla řádně zaúčtována dne , datum, a sloužila k ověření bankovního účtu klienta v souvislosti s poskytnutím spotřebitelského úvěru podle uvedené smlouvy; z dokladu o vyplacení úvěru, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky dne , datum, , a to bezhotovostním převodem, přičemž plnění bylo provedeno pod variabilním symbolem , var. symbol, , čímž byla splněna povinnost žalobkyně poskytnout sjednaný úvěr; z výzvy k zaplacení ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužných splátek č. , hodnota, , 23, 28, 29, 30, 31, 33, 34, 35, 36, 37 s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru; z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne , datum, , že žalobkyně adresovala žalovanému oznámení, v němž jej informovala o tom, že se dostal do prodlení s úhradou splátky úvěru sjednaného uvedenou smlouvou, a to v délce 65 dnů, v důsledku čehož došlo v souladu se smluvními ujednáními ke dni vyhotovení oznámení k okamžitému zesplatnění všech závazků ze smlouvy o úvěru. Z listiny dále plyne, že poskytovatel vyzval žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, a to v celkové výši 134 516 Kč, přičemž tato částka byla v oznámení konkretizována jako součet zbývající dlužné původní jistiny úvěru ve výši 112 637,61 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 15 985,45 Kč, neuhrazených smluvních pokut ve výši 3 493 Kč a náhrady nákladů spojených s prodlením ve výši 2 400 Kč. Současně bylo žalovanému sděleno, že v případě neuhrazení zesplatněné dlužné částky vznikne poskytovateli nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a že k dlužné částce přirůstá zákonný úrok z prodlení, a byl upozorněn na možnost soudního a případně exekučního vymáhání pohledávky; z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván přípisem ze dne , datum, k úhradě dlužné částky 134 516 Kč s příslušenstvím, a to 15 dnů od data odeslání této výzvy, která byla odeslána dne , datum, ; z Rámcové smlouvy o finančních službách ze dne , datum, vyhotoveného , právnická osoba, . zjistil, že mezi bankou a , Anonymizováno, , jméno FO, byla v Olomouci uzavřena rámcová smlouva o finančních službách, na jejímž základě banka klientovi od uvedeného dne vede běžný účet č. , č. účtu, v měně česká koruna, přičemž dokument obsahuje identifikační údaje banky a klienta, údaje o bydlišti a kontaktech klienta a skutečnost, že smlouva byla uzavřena podpisem klienta a elektronickým podpisem zástupce banky; z kopie OP žalovaného, že žalovaný poskytl žalobkyni k ověření své totožnosti průkaz k trvalému pobytu č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, ; z výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) k datu , datum, , že žalovaný dosáhl hodnoty CBS skóre 270, čímž byl zařazen do Kategorie I, tj. do segmentu klientů s vyšším rizikem nesplácení úvěru, u nichž je poskytování úvěrů standardně výrazněji limitováno výší vyplacené částky, případně žádost o úvěr zamítána; z výpisu záznamu s registru SOLUS pro osobu žalovaného k datu , datum, , že u žalovaného není evidována žádná dlužná splátka; z dokladu o vyplacení úvěru dne , datum, vyhotoveného , právnická osoba, ., že dne , datum, byly z účtu poskytovatele úvěru vedeného u , právnická osoba, provedeny dvě platební transakce související s vyplacením úvěru, a to částka 28 718 Kč poukázaná na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve prospěch společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, a částka 121 282 Kč poukázaná na účet klienta vedený u , právnická osoba, pod č. , č. účtu, , přičemž u obou transakcí byl jako variabilní symbol uveden údaj , Anonymizováno, identifikující předmětnou smlouvu o úvěru, a celkový objem takto realizovaných plateb odpovídal částce sjednaného úvěru. z reportu o vzdáleném podpisu smluvní dokumentace ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vyhotoveného společností , Jméno žalobkyně, . zjistil, že dne , datum, byla na bankovní účet klienta , Jméno žalovaného, zaslána ověřovací platba ve výši 1 Kč, klient byl téhož dne prostřednictvím SMS vyzván k potvrzení souhlasu se smluvní dokumentací a v 8:53 hodin odeslal z registrovaného telefonního čísla potvrzovací SMS ve znění „Souhlasím , Jméno žalovaného, , Anonymizováno, “, čímž došlo k uzavření a podpisu úvěrové smlouvy a souvisejících dokumentů na dálku.
5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně byla ke dni , datum, oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry a téhož dne uzavřela se žalovaným , jméno FO, Gashim distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, a to částečně zápočtem předchozího závazku žalovaného vůči žalobkyni a částečně bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Před uzavřením smlouvy žalovaný potvrdil seznámení se všemi předsmluvními informacemi, správnost a úplnost údajů o svých příjmech a výdajích i souhlas s výší sjednané úrokové sazby. Žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost na základě jím sdělených údajů a dostupných registrů. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací k datu , datum, soud zjistil, že žalovaný dosáhl hodnoty CBS skóre 270 a byl zařazen do rizikovější kategorie klientů s vyšší pravděpodobností nesplácení úvěrových závazků. Úvěr měl být splácen v 60 měsíčních splátkách, žalovaný však své splátkové povinnosti neplnil řádně a včas. Z předepsaných splátek uhradil celkem částku 261 732 Kč. Přes opakované výzvy k zaplacení se dostal do prodlení delšího než 65 dnů, v důsledku čehož žalobkyně dne , datum, úvěr v souladu se smlouvou zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila celková dlužná částka 134 516 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zesplatnění úvěru, ani po doručení předžalobní výzvy.
6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
8. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.
9. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.
10. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
11. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.
13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
15. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná.
18. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne , datum, ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 , spisová značka, Evropské Unie ze dne , datum, ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.
19. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě jím sdělených údajů a dostupných registrů. Žalobkyně současně v rámci hodnocení klienta uvedla, že výdaje žalovaného činily celkem 18 082 Kč měsíčně. Přestože žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, toto není podloženo žádnou nájemní či jinou smlouvou, či alespoň čestným prohlášením. Žalovaný také neuvedl žádné další výdaje nad rámec shora uvedených, přestože zcela jistě vynakládá prostředky také za dopravu do zaměstnání, mobilní telefon a disponuje také emilovou adresou, tedy lze předpokládat i náklady na internetové připojení či data v mobilu. Žalobkyně se v rámci hodnocení klienta nezabývala řádně ani příjmem žalovaného, když si nenechala předložit pracovní smlouvu, ani výpisy z účtu žalovaného, ze kterých by byla zřejmá bilance tohoto účtu, tedy, zda skutečně disponuje tvrzeným příjmem a zda tzv. není žalovaný v mínusu, jakož i pohyby na jeho účtu /skutečné příjmy a výdaje/. Takto jednala s vědomím, že hodnocení žalovaného dle registru NRKI je spíše negativní. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila, ani neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila (předložení dokladů o výdajích žalovaného žalobkyně ani netvrdila). Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
20. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně by tedy měla nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však dalších nákladů či příslušenství, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.
21. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému celkem částku ve výši 150 000 Kč. V řízení bylo žalobkyní tvrzeno a prokázáno, že žalovaný na svůj dluh uhradil částku 261 732 Kč. Žalovaný tak uhradil dokonce více, než byl povinen. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.
22. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný by jakožto plně procesně úspěšný účastník řízení měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.