10 C 294/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 49 194 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 800 Kč a dále částku ve výši 132 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni- částku 19 048 Kč,- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 159,29 Kč,- kapitalizovaný úrok ve výši 2 408,5 Kč,- zákonný úrok z prodlení z částky 13 253,23 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %,- úrok 23,79 % ročně z částky 13 253,23 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení,- částku 22 214 Kč,- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 261,85 Kč,- kapitalizovaný úrok ve výši 4 318,46 Kč,- zákonný úrok z prodlení z částky 14 886,59 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 %,- úrok 25,23 % ročně z částky 14 886,59 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky 49 194 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovaným byla dne 14. 9. 2020 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Nedílnou součástí Smlouvy jsou Podmínky otištěné na zadní straně Smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku na základě informací získaných od žalovaného a ověřených z dokladů. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku ve výši 19 048 Kč v 78 týdenních splátkách po 437 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena do 14. 3. 2022. Žalovaný však splátky řádně nehradil, poslední úhrada proběhla dne 21. 11. 2021. Ke dni 14. 3. 2022 činila dlužná jistina 13 253 Kč a dlužné poplatky 13 594 Kč. Žalovaný uhradil celkem 7 200 Kč, z toho 1 746 Kč na jistinu. Pohledávka byla dne 14. 12. 2022 postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení činila dlužná částka bez příslušenství 37 646,86 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení celkové částky 26 848 Kč včetně příslušenství dle smlouvy.

2. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovaným byla dále dne 27. 10. 2019 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Nedílnou součástí Smlouvy jsou Smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku na základě informací získaných od žalovaného a ověřených z dokladů. Na základě Smlouvy obdržel žalovaný 25 000 Kč, přičemž v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 22 214 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po 1 968 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 27. 10. 2021, avšak žalovaný své závazky řádně neplnil. Poslední úhrada byla provedena dne 21. 11. 2021. Celkem žalovaný zaplatil na svůj dluh 24 868 Kč. Ke dni 26. 3. 2022 činila dlužná jistina 14 886,59 Kč a dlužný poplatek 7 459,41 Kč. Pohledávka byla dne 14. 12. 2022 postoupena žalobkyni s účinností od 16. 12. 2022. Žalobkyně požaduje zaplacení 22 346 Kč (dlužná jistina 14 886 Kč a poplatek 7 459 Kč) s příslušenstvím. Předžalobní výzva k plnění byla žalovanému zaslána.

3. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval a po celou dobu řízení zůstal vůči soudu nečinný. Žalovaný se z jednání soudu dne 16. 1. 2025 omluvil, o odročení jednání nepožádal. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.

4. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 14. 9. 2020, že právní předchůdce žalobkyně prověřoval úvěruschopnost žalovaného na základě pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek za měsíce 7 a 8/2020. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že je svobodný, bydlí v nemovitosti ve spoluvlastnictví, má středoškolské vzdělání, je majitelem auta, nevyživuje další osoby, pracuje na plný úvazek, má příjem ze zaměstnání ve výši 25 000 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 10 000 Kč. Žalovaný uvedl odhadované měsíční výdaje ve výši 3 500 Kč a výdaje na interní splátky ve výši 2 200 Kč. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 27. 10. 2019, že právní předchůdce žalobkyně prověřoval úvěruschopnost žalovaného na základě pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek za měsíce 9 a 10/2019. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že je rozvedený, bydlí ve vlastní nemovitosti, má středoškolské vzdělání, je majitelem auta, nevyživuje další osoby, pracuje na plný úvazek, má příjem ze zaměstnání ve výši 22 520 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč. Žalovaná uvedla odhadované měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č , Anonymizováno, , že právní předchůdce žalobkyně - společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 14. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Celkovou dlužnou částku, představující součet poskytnuté půjčky a poplatku, ve výši 34 048 Kč se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v 78 týdenních splátkách ve výši 437 Kč (poslední ve výši 399 Kč). Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č , Anonymizováno, , že právní předchůdce žalobkyně - společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 27. 10. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Celkovou dlužnou částku, představující součet poskytnuté půjčky a poplatku, ve výši 47 214 Kč se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v 24 měsíčních splátkách ve výši 1 968 Kč (poslední ve výši 1 950 Kč). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem ze dne 16. 12. 2022. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, , že žalovaný zaplatil věřiteli celkem částku ve výši 7 200 Kč. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, že žalovaný zaplatil věřiteli celkem částku ve výši 24 868 Kč. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 1. 6. 2023 a z podacího lístku, že žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 1. 6. 2023 vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřel se žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. První smlouva č. , hodnota, byla uzavřena dne 27. 10. 2019, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč, přičemž celková dlužná částka ve výši 47 214 Kč měla být uhrazena ve 24 měsíčních splátkách. Druhá smlouva č. , hodnota, byla uzavřena dne 14. 9. 2020, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, přičemž celková dlužná částka ve výši 34 048 Kč měla být uhrazena v 78 týdenních splátkách. Úvěruschopnost žalovaného měla být v obou případech prověřena prostřednictvím pracovní smlouvy, výplatních pásek a informací poskytnutých žalovaným, přičemž žalovaný uvedl různé údaje o svém rodinném stavu, příjmech a výdajích v žádostech z roku 2019 a 2020. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byly pohledávky z uvedených smluv postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován doporučeným dopisem. Žalovaný uhradil věřiteli na základě smlouvy č. , hodnota, částku 24 868 Kč a na základě smlouvy č. , hodnota, částku 7 200 Kč. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 1. 6. 2023 byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k úhradě zbývající dlužné částky.

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

18. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neprokázala, že posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů, když k důkazu o posouzení úvěruschopnosti nepředložila vyjma zákaznických karet žádné důkazy. Soud byl připraven žalobkyni o tomto poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a zbavila se tak svého práva být soudem poučena o svém důkazním břemenu. Žalobkyně tak důkazní břemeno o tom, že řádně a úplně posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, v tomto řízení neunesla.

19. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

20. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.

21. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

22. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok pouze na uhrazení dlužné jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo platně dojít ke sjednání poplatků za poskytnutí úvěru, či dalšího příslušenství. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 7 800 Kč, když dle tvrzení žalobkyně žalovaný před podáním žaloby zaplatil částku 7 200 Kč na úvěr číslo , hodnota, a k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 132 Kč, když dle tvrzení žalobkyně žalovaný před podáním žaloby zaplatil částku 24 868 Kč na úvěr číslo , hodnota, . Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

23. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již shora uvedených zamítnuta.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně více úspěšným účastníkem byl žalovaný, avšak dle obsahu spisu tomuto žádné náklady řízení nevznikly.