10 C 35/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Bronislavem Beranem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 832 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 832 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 832 Kč od 25. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit státu Česká republice – Okresnímu soudu v Olomouci soudní poplatek z podané žaloby ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet Okresního soudu v Olomouci.

1. Žalobou podanou u soudu dne 25. 6. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 832 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 25. 6. 2021 do zaplacení. Návrh žalobce odůvodnil tím, že žalovaný byl dne 17. 2. 2021 příslušníky Policie ČR dopraven služebním vozidlem ze obec do protialkoholní záchytné stanice ve označení zdravotnického zařízení v obec. Dle záznamu o provedení dechové zkoušky provedené zakročujícími policisty byla u žalovaného zjištěna hladina alkoholu 3,17 promile. Náklady na dopravu žalovaného z obec do obec do protialkoholní záchytné stanice, které v této souvislosti žalobci vznikly, byly vyčísleny na 832 Kč. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě, ale žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

5. Dne 17. 2. 2021 ve 21:30 hodin byla vyslána hlídka Policie ČR na adresu adresa, na základě oznámení, že ve vlaku jedoucího z obec spí opilý muž a nereaguje na výzvy a nechce opustit vagón. Osoba byla ztotožněna jako žalovaný a byla u něj provedena dechová zkouška s naměřenou hodnotou 3,17 promile alkoholu v dechu. Žalovaný nebyl schopen samostatné chůze, proto byl převezen do protialkoholní záchytné stanice ve označení zdravotnického zařízení v obec, kde byl přijat. Jízda ze obec do označení zdravotnického zařízení se uskutečnila služebním vozidlem označení vozidla. Celkové náklady za dopravu žalovaného příslušníky PČR ze obec do záchytné stanice činily 832 Kč. Uvedená částka představuje náklady za ujetých 130 km při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,40 Kč, kombinované spotřebě PHM ve výši 7,2 l /100 km a průměrné ceně PHM ve výši 27,80 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě výzvou ze dne 26. 4. 2021, tato se žalobci vrátila zpět z důvodu, že si žalovaný danou zásilku nevyzvedl.

6. Podle § 89a a násl. zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.

7. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Soud po provedeném dokazování, s ohledem na výše citovaná ustanovení právních norem uzavírá, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl dne 17. 2. 2021 dopraven hlídkou žalobce do záchytné stanice, přičemž u něj byla zjištěna přítomnost alkoholu. Žalobci proto vznikl vůči žalovanému nárok na úhradu částky 832 Kč za dopravu žalovaného do záchytné stanice dle shora citovaného zákonného ustanovení. V dané procesní situaci bylo pouze na žalovaném, aby tvrdil a současně soudu prokázal, že žalobci žalobní nárok, byť částečně, uhradil, resp. že tento zanikl jinak. Žalovaný takovou skutečnost netvrdil a z provedeného dokazování se nepodává. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 832 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, kdy žalobcem tvrzený počátek prodlení odpovídá skutkovým zjištěním soudu. Lhůta k plnění byla stanovena jakožto obecná třídenní pariční lhůta, a to ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

10. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s §142a, § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 300 Kč, neboť žalobce byl v řízení plně procesně úspěšný, a proto mu přísluší náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. V souladu s ustanovením § 151 odstavec 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 a 2 vyhlášky 254/2015 Sb. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odstavec 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, náleží paušální náhrada ve výši 100 Kč za jeden úkon, v daném případě tři úkony, tj. podání žaloby, výzva k plnění a účast zástupce žalobce u jednání dne 31. 8. 2021 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.

11. O povinnosti žalovaného k zaplacení soudního poplatku z podané žaloby bylo rozhodnuto dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když žalobce je ze zákona od soudních poplatků osvobozen a byl v řízení zcela úspěšný. Výše soudního poplatku pak byla stanovena dle položky 1, bod 1, písm.a) sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.