10 C 38/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Bronislavem Beranem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa svědkyně, žalobkyně, žalobce, svědka a žalované b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa svědkyně, žalobkyně, žalobce, svědka a žalované oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zdržení se zásahu,

I. Žalovaná jako vlastník pozemku p. č. St [číslo], ležícího v katastrálním území Tršice (dále jen pozemek žalované), je povinna zdržet se omezování žalobců a) a b) v užívání jejich rodinného domu [adresa], který je součástí pozemku p. č. st. [číslo], ležícího v katastrálním území Tršice (dále jen rodinný dům žalobců), a to stíněním a znečišťováním dvou oken v prvním nadzemním podlaží a fasády, ve štítové zdi rodinného domu, a to v důsledku na pozemku žalované před okny a fasádou rodinného domu umístěné konstrukce sestávající ze sloupků a plastové fólie a rovněž skládky stavebního řeziva a dále je žalovaná povinna zdržet se omezování žalobců a) a b) v užívání jejich rodinného domu stíněním okna v druhém nadzemního podlaží, ve štítové zdi rodinného domu, v důsledku na pozemku žalované umístěné konstrukce sestávající z žebříku a desky umístěné před tímto oknem.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům a) a b) společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení 41 749,06 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [jméno].

1. Žalobci se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 5. 6. 2020 domáhali po žalované zdržení se zásahu do jejich práva na pokojné užívání rodinného domu [adresa], který je součástí pozemkové stavební parcely [číslo] spočívajícího ve stínění, znečišťování omítky a oken rodinného domu v důsledku umístění dřevěné skládky a fólie z PVC v těsné blízkosti zdi rodinného domu. Žalobci uvedli, že okna z jejich domu jsou situována ve směru na pozemkovou parcelu žalované číslo st. [číslo] a cca 40 cm od oken jejich domu ve štítové zdi žalovaná postavila vysokou skládku stavebního dřeva, která zasahuje, resp. zasahovala do poloviny oken. Tato skládka brání pronikání světla do jejich oken, tedy stíní, prach ze skládky při větru létá do oken, a když prší, voda z celty položené na skládce se odráží na štítovou zeď a do oken. Na výzvy k odstranění skládky dřeva žalovaná nereagovala. Dále žalovaná na svém pozemku umístila železné stavební kozy včetně dřevěné podlážky, rovněž před okno žalobců ve štítové zdi. Poté, co byla žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobců, aby se zdržela zásahů do jejich práv, žalovaná odstranila stavební kozu včetně dřevěné podlážky a nahradila ji fólií z PVC nastříkanou barvou, a to ve vzdálenosti cca 10 cm od jejich oken, která zasahuje do poloviny výšky oken. Při větru a dešti se fólie dotýká oken a omítky domu, obtěžuje je hlukem, při svitu slunce zapáchá a zamezuje přístupu světla. Vše se děje nad míru přiměřenou místním poměrům. Následně žalobci žalobu doplnili a uvedli, že ke znečišťování omítky a oken rodinného domu v důsledku umístění skládky dřeva a fólie z PVC dochází jednak tím, že nečistoty a prach, který ulpívá na skládce a fólií, odlétává v případě větru nebo i deště přímo do oken na štítové zdi, tedy dochází k znečištění prachem a vodou smíšenou s nečistotami. Neprůhledná plastová fólie se síťovinou je nastříkaná syntetickou barvou a je vzdálena 17 cm od oken po celé délce štítové zdi a zakrývá obě okna ve štítové zdi. Omítka za fólií nevětrá a vlhne až do výše 1,25 m. Při větrném počasí dále fólie naráží do skel oken a do omítky domu a způsobuje hlučnost. Fólie značně zapáchá, proto žalobci nemůžou řádně větrat. Místnosti jsou zastíněné a fólie zabraňuje pronikání světla do místností. Rovněž je znemožněn přístup ke štítové zdi v případě její údržby nebo oprav. Dále žalobci upřesnili, že rušební jednání žalované se týká spodních oken pokojů ve štítové zdi na jižní straně domu, tato štítová zeď má tři okna a rušení se týká spodních oken. Žalobci odeslali žalované předžalobní výzvu, žalovaná se však ani po odeslání výzvy zásahů do práv žalobců nezdržela.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný v žalobě neuznává. Uvedla, že složila na svém pozemku kupu dřevěných prken a dřeva do míst, kde jí nezavazí při běžném užívání pozemku, a že dřevo má sloužit k rekonstrukci a opravě jejího domu. Pouze v souladu se zákonem využívá svého vlastnického práva a nakládá se svým majetkem a její konání nelze podřadit ani pod § 1013 o. z., ani pod § 1012 o. z. Namítla, že současnou situaci zapříčinili právě žalobci tím, že dům [adresa] postavili v rozporu se stavební dokumentací přímo na hranici pozemků a bez příslušného odstupu od sousedního pozemku, jak je zjevné ze stavebního spisu. Požadavek žalobců, aby omezila užívání vlastního pozemku, je proto v rozporu s dobrými mravy. Uvedla, že ze stavební dokumentace je zjevné, že mezi štítovou zdí domu žalobců a jejím pozemkem parcelní č. st. [číslo] měl být volný prostor v šířce 0,85 metrů a že žalobci si tedy postavili dům větších rozměrů, než předpokládalo územní rozhodnutí, když stavební čára byla stanovena ve vzdálenosti 13 metrů od objektu na pozemku parcelní [číslo] dům měl mít rozměry 12,15 metrů na 10 metrů. Žalobci tedy postavili tzv. černou stavbu a podala proto podnět na zahájení řízení o odstranění nepovolené stavby a také podnět na přezkum stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí. Závěrem svého vyjádření žalovaná navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

3. V replice k vyjádření žalované žalobci uvedli, že nelze akceptovat tvrzení žalované, že pouze vykovává své vlastnické právo a že dřevo před jejich okny nesložila proto, aby je obtěžovala nebo poškozovala. Upozornila, že žalovaná v minulosti na stejném místě před jejich okna umísťovala různé předměty a překážky, kterými bránila výhledu z jejich oken, jako například neprůhlednou fólií či dřevěné zábrany. Dále upozornili, že dne 6. 4. 2021 vyřídil Krajský úřad Olomouckého kraje, Odbor strategického rozvoje kraje, oddělení stavebního úřadu podnět žalované k přezkumu kolaudačního rozhodnutí a podnět k zahájení řízení o odstranění nepovolené stavby a uvedl, že z kolaudačního rozhodnutí je zjevné, že stavba byla provedena podle dokumentace ověřené ve stavebním řízení, že byly splněny podmínky územního rozhodnutí a stavebního povolení, a že není dán žádný zákonný důvod pro odstranění stavby. V průběhu řízení žalobci soudu sdělili, že dům žalované měl být v minulosti odstraněn, a to po dožití rodičů žalobkyně 2) a žalované, kteří v něm v minulosti bydleli, čímž měly být zajištěny odstupové vzdálenosti od hřbitova a pohledové poměry v křižovatce a na pozemku žalované měla být vybudována infrastruktura. Proč k tomuto záměru nakonec nedošlo, žalobci neví.

4. Žalovaná ve svém dalším vyjádření uvedla, že účelem fólie umístěné těsně před okny žalobců je ochrana před stalkingem, kdy ona i její syn jsou ze strany žalobců dlouhodobě sledováni a natáčeni z okna domu žalobců.

5. Žalobci při jednání soudu dne 13. 10. 2021 navrhli změnu žaloby, a to její rozšíření, kdy vedle stávajících nároků se dále domáhají, aby se žalovaná zdržela stínění okna v druhém nadzemním podlaží jejich domu v důsledku umístění desky před toto okno na konstrukci žebříku, když k tomuto zásahu došlo po podání žaloby. Soud změnu žaloby usnesením ze dne 15. 3. 2022 připustil.

6. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutková zjištění: -) Z nákresu štítové zdi domu žalobců pořízeného v souvislosti se stavebním povolením v roce 1973, že ve štítové zdi domů žalobců jsou umístěna celkem tři okna, z toho dvě ve spodní části (v přízemí) a jedno ve vrchní části (v prvním patře) a že všechna okna jsou otevíratelná. -) Z fotografií předložených žalobci, že z oken žalobců v přízemí domu je výhled na skládku dřeva, stavební kozy překryté fólií a fólii z PVC s barvou bránící výhledu z oken a ze zákresu předloženého žalobci na situačním snímku s popisem oken žalobců, včetně další legendy, že fólie má zakrývat obě okna v přízemí štítové zdi žalobců ve vzdálenosti 17 cm od oken a že skládka dřeva se má nacházet ve vzdálenosti 20 – 40 cm od štítové zdi domu žalobců. -) Z kopie katastrálního snímku, že pozemek žalobců parc. č. st. [číslo] a pozemek žalované parc. č. st. [číslo] spolu bezprostředně sousedí a že dům žalobců je postaven přímo na hranici obou pozemků. -) Z kopie výpisu z katastru nemovitostí, list vlastnictví [číslo] pro katastrální území Tršice, že žalovaná je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům. -) Z kopie výpisu z katastru nemovitostí, list vlastnictví [číslo] pro katastrální území Tršice, že žalobci mají ve společném jmění manželů pozemek parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům. -) Z předžalobní výzvy odeslané žalované žalobci ze dne 26. 3. 2020, že žalobci vyzvali žalovanou ke zdržení se zásahu do jejich práv a k odstranění skládky dřeva a železné stavební kozy, včetně dřevěné podlážky, které jim brání výhledu z oken, a způsobují stínění a znečišťování zdi a oken. -) Z kopie územního rozhodnutí ze dne 12. 3. 1973 [číslo] 1973 ve spojení s originálem tohoto rozhodnutí nacházejícího se ve spisu Stavebního úřadu [obec], týkajícího se rodinného domu žalobců [adresa], že toto územní rozhodnutí bylo vydáno s platností dvou let pro stavbu rodinného domu žalobců a že vydání územního rozhodnutí předcházelo místní šetření, kdy při něm bylo konstatováno, že pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Tršice je využíván jako stavební plocha, je zastavěn bývalou zemědělskou usedlostí s obytnými a hospodářskými objekty a k tomu přináleží i zahrada parc. [číslo]; rozdělením usedlosti a zahrady bude získáno stavební místo pro novostavbu rodinného domu žalobců, objekt stodoly a dvorních kůlen musí být asanován. Obytný objekt s ostatními hospodářskými objekty, který je situován v ochranném pásmu hřbitova a v rozhledovém trojúhelníku státní silnice je určen v budoucnu také k asanaci. -) Z kopie kolaudačního rozhodnutí ze dne 19. 9. 1985 ve spojení s originálem kolaudačního rozhodnutím ze dne 19. 9. 1985 nacházejícího se ve spisu Stavebního úřadu [obec], týkajícího se rodinného domu žalobců [adresa] a dále z kopie předvolání k místnímu šetření v rámci kolaudačního řízení ze dne 8. 8. 1985, že žalobcům bylo po zahájení kolaudačního řízení a provedení místního šetření dne 27. 8. 1985 povoleno užívání stavby – rodinného domu na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Tršice, neboť stavba byla provedena podle dokumentace ověřené ve stavebním řízení a byly splněny podmínky územního rozhodnutí a stavebního povolení; současně bylo žalobcům uloženo odstranit drobné nedostatky stavby oplechováním dveří od garáže a kotelny a zajištěním stálého odvětrání koupelny v prvním patře. -) Z kopie geometrického plánu na oddělení stavebního místa č. zakázky [tel. číslo] [číslo], obec Tršice bylo zjištěno zakreslení dělení pozemků v dané lokalitě. -) Z kopie technické zprávy k projektu na stavbu rodinného domu žalobců prováděného svépomocí z dubna 1973 (zpracované projektantem K. [příjmení]) ve spojení s originálem této zprávy nacházející se ve spisu Stavebního úřadu [obec], týkajícího se rodinného domu žalobců [adresa], že štítová zeď domu bude postavena těsně na hranici pozemku, rozměr stavby bude 12,15 m x 10,00 m, že projekt plně respektuje požadavky a podmínky územního rozhodnutí. -) Z kopie sdělení Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru strategického rozvoje, oddělení stavebního řádu ze dne 6. 4. 2021, adresovaného právnímu zástupci žalované, že se tento úřad zabýval podnětem žalované k provedení přezkumného řízení kolaudačního rozhodnutí ze dne 19. 9. 1985, týkajícího se rodinného domu žalobců a podnětem k zahájení řízení o odstranění stavby rodinného domu [adresa] žalobců s tím výsledkem, že kolaudační rozhodnutí ze dne 19. 9. 1985 již s ohledem na uplynutí objektivní lhůty nelze účinně přezkoumat a že rodinný dům žalobců byl proveden v souladu s rozhodnutím o přípustnosti stavby ze dne 26. 7. 1973, a není dán zákonný důvod pro zahájení řízení o jeho odstranění. Z geometrického plánu vyhotoveného v březnu 1997 za účelem vyznačení budovy do katastru nemovitostí vyplývá, že dům žalobců byl realizován o šířce 12,2 metrů a hloubce 10,0 metrů. Podkladem pro rozhodnutí o umístění domu žalobců byl ověřený snímek pozemkové mapy, kde je červenou tužkou vyznačeno navrhované umístění domu žalobců a také v té době neexistující rozdělení pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] avšak předmětem tohoto rozhodnutí bylo pouze umístění domu, nikoliv dělení pozemků, které nakonec bylo realizováno jiným způsobem. -) Z fotografií z místního šetření konaného dne 16. 11. 2021, že na pozemku žalované je vybudovaná konstrukce sestávající ze dvou sloupů, na nich nataženého lana a fólie pověšené přes lano, která přiléhá ke štítové zdi domu žalobců ve vzdálenosti asi 17 cm a která dílčím způsobem brání výhledu z obou oken žalobců z prvního nadzemního podlaží (z pokoje a z haly) tak, že zamezuje výhledu do poloviny výše oken. Rovněž je vybudovaná konstrukce desky na žebříku, která je umístěna u domu žalobců tak, že deska na žebříku brání výhledu z otevíratelného spodního okna (tzv. ventilačky) ve druhém nadzemním podlaží. Toto okno je přitom včetně jeho vrchní neotvíratelné části z neprůhledného skla. Z fotografií deponovaného dřevního materiálu bylo zjištěno, že tato skládka se nachází ve vzdálenosti asi 40 cm od štítové zdi žalobců pod oknem do pokoje v přízemí, je dlouhá asi 5,10 metrů, vysoká asi 1,50 metrů a je zakrytá černou umělohmotnou plachtou zatíženou cihlami. Z fotografií bezprostředně sousedícího pozemku žalované s pozemkem žalobců a přiléhajícího pozemku (zahrady) žalované je zjevné, že na těchto pozemcích je minimálně na dvou místech jiné vhodné místo pro uložení skládky dřeva, první v místě na hranici pozemků účastníků, avšak u průjezdu (podél dřevěné hnědé zdi), z jehož uspořádání je zřejmé, že k projíždění automobilu neslouží a dřevo by tam nezavazelo, druhé pak na přilehlé zahradě vedle jiné zastřešené skládky dřeva. -) Z přípisu Obecního úřadu Tršice, stavebního úřadu ze dne 29. 11. 2021, že stavební úřad v [obec] se stavbami před okny rodinného domu žalobců zabýval od roku 2001, žalovaná několikrát požádala stavební úřad o stavební záměr na umístění, provedení stavby před okny rodinného domu žalobců, kdy poslední projednání stavebního záměru proběhlo v roce 2019, přičemž uvedeným případem se stavební úřad zabýval v roce 2001 1x, v roce 2002 1x, v letech 2003 až 2005 2x, v letech 2010 až 2012 1x, v roce 2013 1x, v letech 2014 až 2015 3x, v roce 2018 1x a v roce 2019 1x; stavební úřad v minulosti popsané záležitosti podle § 5 předchozího občanského zákoníku v rámci řešení zásahu do pokojného stavu neřešil. -) Ze spisu Stavebního úřadu [obec] (dále také jen„ stavební úřad“), věc označena jako [číslo], stížnost (keře) – složka„ A“, že žalobci podali dne 29. 10. 2001 u stavebního úřadu žádost o provedení místního šetření ve věci odstranění plotu na pozemku žalované z důvodu, že žalovaná zabudovala před okny ve vzdálenosti 15 – 20 cm od domu žalobců kovové nosníky za účelem zneprůhlednění oken a rovněž v blízkosti štítové zdi nasadila dřeviny, přičemž ohledně výsadby růží a tújí stavební úřad sdělil, že tato problematika do jeho kompetence nespadá a ohledně železných U profilů ve zjištěné vzdálenosti 15 cm od štítu domu žalobců v počtu 5 kusů a výšky 27 cm sdělil, že žalovaná nebyla schopna uvést důvod využití, avšak byla poučena, že v případě úmyslu provést v této souvislosti jakoukoliv stavbu, je povinna písemně požádat stavební úřad v dostatečném předstihu o posouzení stavby. -) Z podstatného obsahu spisu Stavebního úřadu [obec], věc označená jako [číslo], konstrukce pod okny číslo popisné 42 – složka„ B“, že žalobci požádali dne 17. 5. 2002 stavební úřad o prošetření drobné stavby provedené žalovanou, která stojí asi 15 cm od jejich domu a je vybudovaná z příček ve výši 3 – 4 metry, přičemž stavební úřad zjistil, že konstrukce je postavena mezi spodními okny umístěnými ve štítové zdi domu žalobců ve vzdálenosti 10 cm od této zdi (a že je tedy nepřekrývá), má délku celkem 3 metry a v nejvyšším bodě výšku 4 metry a sdělil, že tato konstrukce nepodléhá ohlášení a v případě údržby domu žalobců je odstranitelná. -) Z podstatného obsahu spisu Stavebního úřadu [obec], věc označená jako [číslo], tabule před okny – složka„ C“, že žalobci požádali dne 26. 6. 2003 stavební úřad o zahájení správního řízení ve věci konstrukce umístěné u štítu jejich domu, kdy žalovaná původní konstrukci rozšířila na celou délku štítové zdi včetně okenních otvorů se záměrem zneprůhlednění oken, kdy do konstrukce zabudovala neprůhledné desky, na základě čehož vydal stavební úřad dne 29. 8. 2003 rozhodnutí o odstranění stavby bez stavebního povolení dvou kusů neprůhledných umělohmotných tabulí s osazením v dřevěných rámech před okny obytných místností domu žalobců, včetně dvou kusů krajových hranolů, na kterých jsou tabule upevněny a dvou kusů lišt pod tabulemi s odůvodněním, že stavba nesplňuje požadavky na denní osvětlení, oslunění a zachování pohody bydlení a provedením stavby dochází k špatnému osvětlení obytných místností v domě žalobců. Odvolání žalované proti tomuto rozhodnutí bylo dne 3. 11. 2003 Krajským úřadem Olomouckého kraje, odbor strategického rozvoje kraje zamítnuto a napadené rozhodnutí stavebního úřadu bylo potvrzeno. Součástí spisu je fotografie předmětné konstrukce, ze které je patrné, že v konstrukci zasazené dvě umělohmotné tabule v bezprostřední blízkosti u zdi zcela zakrývají dvě okna umístěná v přízemí domu žalobců ve štítové zdi. Dne 8. 12. 2005 sdělila žalovaná stavebnímu úřadu, že stavbu odstranila. -) Z podstatného obsahu spisu Stavebního úřadu [obec], věc označená jako [číslo], výkon rozhodnutí, odstranění umělohmotných tabulí – složka„ D“, že dne 22. 1. 2004 podali žalobci podnět k podání návrhu na výkon rozhodnutí Obecního úřadu Tršice, stavebního úřadu ze dne 29. 8. 2003 provedením prací z důvodu, že žalovaná nesplnila, co jí bylo rozhodnutím pravomocným ke dni 15. 11. 2003 uloženo. Výkon rozhodnutí byl nařízený rozhodnutím Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a k odvolání žalované bylo toto rozhodnutí okresního soudu potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. -) Z podstatného obsahu spisu Stavebního úřadu [obec], věc označená jako [spisová značka] [číslo] – odstranění stavby, [číslo], dodatečné povolení – složka„ F“, že stavební úřad oznámil účastníkům řízení a dotčeným orgánům přípisem ze dne 30. 5. 2013 zahájení řízení o odstranění stavby – dřevěné konstrukce pro popínavé rostliny a patek, do kterých je konstrukce zakotvena, včetně patek, do kterých byly zakotveny neprůhledné tabule na pozemku žalované před domem žalobců. Toto řízení bylo následně přerušeno z důvodu žádosti žalované o vydání dodatečného povolení stavby, avšak řízení o této žádosti žalované bylo usnesením stavebního úřadu ze dne 20. 11. 2013 zastaveno, neboť neodstranila podstatné vady žádosti. [ulice] úřad následně rozhodnutím ze dne 26. 5. 2014 nařídil odstranění předmětné nepovolené stavby. -) Z podstatného obsahu spisu Stavebního úřadu [obec], věc označená jako [spisová značka] – řízení o odstranění stavby oplocení – složka„ G“, že žalovaná podala dne 20. 11. 2014 ke stavebnímu úřadu žádost o dodatečné povolení stavby – oplocení dekorativní a ochranné na pozemku žalované, přičemž stavební úřad oznámil účastníkům řízení a dotčeným orgánům přípisem ze dne 8. 12. 2014 zahájení řízení o dodatečném povolení této stavby. [ulice] úřad poté usnesením ze dne 9. 1. 2015 řízení o žádosti žalované o dodatečné povolení stavby zastavil, neboť žalovaná vzala svoji žádost zpět. -) Z podstatného obsahu spisu Stavebního úřadu [obec], věc označená jako [spisová značka] [číslo] – žádost o výkon rozhodnutí – složka„ H“, že věc se týká výkonu rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 29. 8. 2003 o odstranění dvou kusů umělohmotných tabulí před okny obytných místností domu žalobců. Žalobci v tomto řízení žádali stavební úřad dne 10. 9. 2014 a opětovně dne 24. 11. 2014 o provedení výkonu rozhodnutí s poukazem na to, že věc se řeší již od roku 2002. Dne 6. 5. 2015 oznámili žalobci stavebnímu úřadu, že 30. 4. 2015 žalovaná odstranila pouze nadzemní část nepovolené stavby a žádali o odstranění stavby v plném rozsahu. Při kontrolní prohlídce dne 29. 5. 2015 stavební úřad zjistil, že nadzemní část již byla odstraněna, že patka v místě pod oknem do pokoje byla také odstraněna, ale že nebyla odstraněna patka v místě pod oknem do haly a že tedy nedošlo k naplnění rozhodnutí o odstranění stavby. Příkazem ze dne 2. 6. 2015 uložil stavební úřad žalované pokutu 1 500 Kč za přestupek spočívající v neodstranění stavby ve lhůtě stanovené v rozhodnutí. Dne 2. 6. 2015 následovala v této věci další kontrolní prohlídka, na základě které stavební úřad konstatoval, že podzemní části stavby – patky byly odstraněny, čímž považuje rozhodnutí o odstranění stavby za naplněné a ukončené. -) Z podstatného obsahu spisu Stavebního úřadu [obec], věc označená jako [spisová značka] [číslo] 2018 – stížnost na postavení konstrukce před okny RD [adresa], [obec], že žalobci podali dne 30. 7. 2018 u stavebního úřadu stížnost na žalovanou, že před stěnou jejich domu postavila dřevěné sloupy o výšce asi 3 metry a na ně zavěsila síťovanou plachtu o rozměrech asi 2 m x 10 m, která je umístěná před jejich okny do pokoje a do haly, přičemž snižuje osvětlení a větrání místností a zapáchá. Při kontrolní prohlídce dne 4. 9. 2018 stavební úřad zdokumentoval tuto stavbu a konstatoval, že vzhledem k výšce stavby překračující 2 metry (naměřená výška 220 cm, vzdálenost od zdi asi 20 – 29 cm) jde o stavbu nepovolenou a doporučuje do 10 dnů její odstranění, jinak bude zahájeno řízení o odstranění stavby. Na plachtě pověšené na konstrukci stavby byla místa, kde se nachází okna domu žalobců v přízemí, pomalovaná zelenou barvou tak, aby byl výhled z oken znemožněn. Jako důvod této stavby žalovaná uvedla ochranu svého soukromí. Při kontrolní prohlídce dne 18. 9. 2018 stavební úřad zjistil, že nepovolená stavba odstraněna nebyla a zahájil řízení o jejím odstranění. Současně stavební úřad konstatoval, že žalovaná znemožnila stavebnímu úřadu dne 18. 9. 2018 řádně provést kontrolní prohlídku, když zástupce žalované vykázal pracovníky stavebního úřadu z pozemku žalované a žalovaná se nedoslavila na úřad za účelem sepsání a podepsání zápisu. -) Z podstatného obsahu spisu Stavebního úřadu [obec], věc označená jako [spisová značka] 2019 – řízení o odstranění stavby, že přípisem ze dne 10. 10. 2018 oznámil stavební úřad účastníkům řízení zahájení řízení o odstranění stavby zjištění při kontrolní prohlídce dne 4. 9. 2018 a usnesením ze dne 1. 2. 2019 toto řízení zastavil, neboť zjistil při kontrolní prohlídce dne 31. 1. 2019, že stavba (konstrukce pod okny žalobců) byla odstraněna a tedy věc, jíž se řízení týkalo, zanikla. -) Z podstatného obsahu spisu Stavebního úřadu [obec], věc označená jako [spisová značka] [číslo] 2010 – zábrana před okny – složka„ E“ a z podstatného obsahu spisu Stavebního úřadu [obec], věc označená jako [spisová značka] 600/ 2010 – zábrany před okny, že dne 16. 6. 2010 podala žalovaná u stavebního úřadu žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby – zábran před okny domu žalobců v počtu dvou kusů a tento návrh stavební úřad rozhodnutím ze dne 14. 7. 2010 zamítl s odůvodněním, že již 29. 8. 2003 vydal o stejné stavbě (která se lišila pouze rozměrově o několik cm²) rozhodnutí o odstranění stavby, která byla nakonec odstraněna a od vydání tohoto rozhodnutí o odstranění stavby se nevyskytly žádné nové skutečnosti, které by umožňovaly nový pohled na projednání žádosti, proto stavbu nelze na pozemku žalované umístit. K odvolání žalované Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor strategického rozvoje kraje dne 19. 10. 2010 rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání z důvodu, že stavba, která byla předmětem rozhodnutí ze dne 29. 8. 2003, není stejnou stavbou, která je předmětem posuzovaného řízení a navíc v předchozím řízení byla žalované ukládaná povinnost, kdežto nyní by žalované vzniklo právo. Následně stavební úřad vydal dne 14. 5. 2012 rozhodnutí o umístění stavby – zábran před okny rodinného domu žalobců ve vzdálenosti 0,17 m od domu, které bylo rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje, odbor strategického rozvoje ze dne 27. 9. 2012 zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání mimo jiné z důvodu, že se podle odvolacího orgánu jedná o stavbu oplocení, která musí splňovat požadavky na vzájemné odstupy staveb (urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, státní památkové péče, požární ochrany, bezpečnosti, civilní ochrany, prevence závažných havárií, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování kvality prostředí) a musí umožňovat údržbu staveb a užívání prostoru mezi stavbami pro technická či jiná vybavení a činnosti, což v tomto případě nebylo splněno. -) Z podstatného obsahu spisu Stavebního úřadu [obec], věc označená jako [spisová značka] [číslo] – sdělení odstranění zábran, že žalobci podali dne 23. 10. 2013 u stavebního úřadu žádost o okamžité odstranění nepovolené stavby – dřevěné konstrukce a patek, v nichž jsou zakotveny neprůhledné tabule 14 cm od oken jejich domu ve štítové zdi, že řízení o žádosti žalované o dodatečném povolení stavby bylo zastaveno usnesením ze dne 20. 11. 2013 z důvodu neodstranění podstatných vad žádosti a že po nabytí právní moci tohoto usnesení bude pokračováno v řízení o odstranění stavby. -) Ze spisu Stavebního úřadu [obec], týkajícího se rodinného domu žalobců [adresa] – ze zastavovací situace z dubna 1973 poměry v dané lokalitě výstavby. -) Ze spisu Stavebního úřadu [obec], týkajícího se rodinného domu žalobců [adresa] – z rozhodnutí o přípustnosti rodinného domku na pozemku parcelní [číslo] ze dne 26. 7. 1973, že na základě žádosti žalobců ze dne 12. 5. 1973 o povolení novostavby rodinného domu bylo dne 17. 7. 1973 provedeno místní řízení a že na základě výsledků stavebního řízení vydal odbor výstavby a plánování v [obec] rozhodnutí o přípustnosti této novostavby. -) Ze spisu Stavebního úřadu [obec], týkajícího se rodinného domu žalobců [adresa] – z připomínek k vydanému stavebnímu povolení manželů [příjmení] bylo zjištěno, jak byly vypořádány připomínky vlastnice sousední stavby. -) Z dokumentace Stavebního úřadu [obec], označené jako okno – štít, [obec a číslo],„ a“, [číslo], [číslo] a 210 2000, že stavební úřad sdělil v roce 1998 žalobcům k jejich úmyslu provést výměnu prasklé sklobetonové tvárnice ve štítové zdi za okno, že tato změna podléhá stavebnímu povolení. -) Ze spisu Stavebního úřadu [obec], sp. zn. Ob [spisová značka] 2020, že dne 11. 6. 2020 sdělil stavební úřad k podnětu žalované na prošetření neotvíratelnosti okna ve druhém podlaží ve štítové zdi domu žalobců po provedení kontrolní prohlídky, že podle projektové dokumentace k řízení o povolení stavby je okno ve 2. nadzemním podlaží součástí povolené novostavby a podle této dokumentace je otvíratelné a průhledné bez dalšího omezení. Instalací stávajícího okna s matnou výplní, které je z 2/3 výšky tvořeno pevnou částí a z 1/3 výšky tzv. ventilačkou, nedošlo ke zhoršení podmínek oproti povolenému oknu z roku 1973. -) Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně], že tato je vnučkou žalobců a od narození bydlí v jejich domě, kde užívá pokoj v přízemí s výhledem k žalované. Uvedla, že v tomto pokoji nemůže spát a řádně jej užívat, neboť do pokoje po dobu delší než čtyři roky směřuje kamera žalované a před okny je po dobu čtyř let umístěna plachta a dřevo, což působí hluk, proto v pokoji už tři roky nepřebývá a využívá pokoj v prvním patře. V době, kdy pokoj ještě využívala, plachta před oknem stínila, v pokoji nebyl dostatek světla a musela používat lampu. Také mohla větrat pouze ventilačkou, ne otevřením celého okna, jinak by se do pokoje z plachty dostal prach. V případě deště a větru vnímala hluk, zejména šustění, v létě vnímala zápach, jakoby plísně, ten připisovala oné plachtě. Z minulosti si pamatuje opatření, které však zakrývalo výhled z haly, ne z jejího pokoje. Neví o tom, že by v důsledku umístění konstrukcí a složeného dřeva došlo k poškozování nemovitosti prarodičů, ví pouze o tom, že byla zašpiněná okna. Nikdy nepozorovala, že by prarodiče z okna jejího pokoje či okna v hale či okna nad schodištěm nahrávali dění na pozemku žalované, že by tzv. šmírovali dění na pozemku. Pokud do pokoje svítí slunce, v pokoji je vidět, ona si však kvůli ostrosti světla a namířené kameře dává záclonu a závěs s tím, že pak si na učení svítí. Pokud jsou špatné světelné podmínky venku, je zamračeno, pak jsou světelné podmínky v pokoji nedobré, musí použít umělé osvětlení, rovněž si zatahuje záclonu a závěs z důvodu, že někdy na dvoře žalované je zapnuté světlo a míří tam kamera. Ze strany žalované či jejího syna nevnímá nepříjemné sledování, jako nepříjemné ale vnímá umístění kamer, ze svého pokoje vidí jednu a ta je umístěna pod střechou protějšího domu. Uvedla, že studuje, učí se ráno, odpoledne a večer si to opakuje. Aktuálně studuje již třetí střední školu, u všech škol se jednalo o denní studium. -) Z usnesení Statutárního města Olomouc, komise pro projednávání přestupků, ze dne 6. 4. 2020 bylo zjištěno, že přestupkové řízení proti svědkovi [celé jméno svědka] pro skutek tam uvedený bylo zastaveno.

7. Naproti tomu soud nemá za prokázané tvrzení žalované o tzv. stalkingu ze strany žalobců. Takové skutkové zjištění soud neučil z výpovědi svědka [jméno] [jméno], neboť tomuto svědkovi soud neuvěřit (k tomu viz níže, bod 13) a ani toto skutkové zjištění neučinil z výpovědi samotné žalované (viz níže bod 13).

8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobci mají ve společném jmění manželů pozemek parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, v němž bydlí. Žalovaná je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, v němž žije se svým synem. Pozemky se nachází v katastrálním území a obci [obec]. Na hranici předmětných pozemků žalobců a žalované stojí rodinný dům žalobců [adresa] se štítovou zdí umístěnou směrem k pozemku žalované. Dům žalobců byl postaven na základě stavebního povolení (rozhodnutí o přípustnosti stavby) z roku 1973, kterému předcházelo územní rozhodnutí s místním šetřením, při němž bylo konstatováno, že objekt, který je nyní ve vlastnictví žalované, je určen k asanaci (zbourání). V technické zprávě k projektu stavby rodinného domu žalobců je výslovně uvedeno, že štítová zeď domu bude postavena těsně na hranici pozemku, rozměr stavby bude 12,15 m x 10,00 m a že projekt plně respektuje požadavky a podmínky územního rozhodnutí pro umístění stavby. Užívání stavby rodinného domu žalobců bylo následně povoleno s tím, že stavba byla provedena podle dokumentace ověřené ve stavebním řízení a byly splněny podmínky územního rozhodnutí a stavebního povolení; současně bylo žalobcům uloženo odstranit pouze drobné nedostatky stavby (oplechování dveří, větrání koupelny). Štítová zeď domu žalobců byla od počátku projektovaná tak, že v ní jsou umístěna celkem tři okna, která jsou otevíratelná, z toho dvě okna jsou umístěna v přízemí domu (1. NP) a jedno okno v prvním poschodí (2. NP). [ulice] úřad sdělil žalované v roce 2020 v souvislosti s jejím podnětem týkajícím se otevíratelnosti okna v prvním poschodí (2. NP), že podle projektové dokumentace k řízení o povolení stavby je toto okno součástí povolené novostavby a podle této dokumentace je otvíratelné a průhledné bez dalšího omezení, přičemž k výměně předmětného okna došlo již v rozmezí let 1998 - 2000 Krajský úřad Olomouckého kraje, odboru strategického rozvoje, oddělení stavebního řádu následně v roce 2021 v reakci na podněty žalované na přezkum kolaudačního rozhodnutí týkajícího se domu žalobců a na zahájení řízení o odstranění stavby – domu žalobců sdělil, že kolaudační rozhodnutí již s ohledem na uplynutí objektivní lhůty nelze účinně přezkoumat, že rodinný dům žalobců byl proveden v souladu s rozhodnutím o přípustnosti stavby a není dán zákonný důvod pro zahájení řízení o jeho odstranění a že dům byl realizován o šířce 12,2 metrů a hloubce 10,0 metrů. Podkladem pro rozhodnutí o umístění domu žalobců byl ověřený snímek pozemkové mapy, kde bylo červenou tužkou vyznačeno navrhované umístění domu žalobců a také v té době neexistující rozdělení pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] avšak předmětem tohoto rozhodnutí bylo pouze umístění domu, nikoliv dělení pozemků, které nakonec bylo realizováno jiným způsobem. Žalovaná umístila v bezprostřední vzdálenosti u štítové zdi žalobců v roce 2018 skládku dřeva (stavebního řeziva), kdy tato skládka je umístěna asi 40 centimetrů od zdi, má délku asi 5,10 metrů, výšku 1,50 metrů a je zakrytá černou umělohmotnou plachtou zatíženou cihlami. Skládka brání výhledu z okna žalobců v pokoji v přízemí domu a stíní. Soud při místním šetření zjistil, že skládka může být na pozemku žalované umístěna nejméně na dvou jiných místech (u dveří průjezdu a na zahradě). Dále žalovaná postavila na svém pozemku konstrukci sestávající ze dvou sloupů, na nich nataženého lana a fólie pověšené přes lano, která přiléhá ke štítové zdi domu žalobců ve vzdálenosti asi 17 cm a která dílčím způsobem brání výhledu z obou oken žalobců v přízemí (z pokoje a z haly) tak, že zamezuje výhledu do poloviny výše oken a současně stíní. Tato konstrukce a skládka dřeva navíc znečišťují fasádu domu a obě okna v přízemí domu žalobců ve štítové zdi. Žalovaná rovněž, v průběhu řízení, nechala vybudovat konstrukci desky na žebříku, která je umístěna u domu žalobců tak, že deska na žebříku brání výhledu z otevíratelného spodního okna (tzv. ventilačky) z druhého nadzemního podlaží a stíní. Toto okno je přitom včetně jeho vrchní neotvíratelné části z neprůhledného skla, dříve zde byly sklobetonové tvárnice (tzv. luxfery), přičemž toto okno bylo od počátku podle projektové dokumentace k novostavbě povoleno jako okno otevírací a zcela průhledné. [ulice] úřad v [obec] se stavbami před okny rodinného domu žalobců zabýval od roku 2001, žalovaná několikrát požádala stavební úřad o schválení provedení stavby před okny rodinného domu žalobců, kdy poslední projednání stavebního záměru proběhlo v roce 2019, přičemž uvedeným případem se stavební úřad zabýval v roce 2001 1-krát, v roce 2002 1-krát, v letech 2003 až 2005 2-krát, v letech 2010 až 2012 1-krát, v roce 2013 1-krát, v letech 2014 až 2015 3-krát, v roce 2018 1-krát a v roce 2019 1-krát, celkem tedy 11-krát. Žalovaná nejdříve postavila v roce 2002 před domem žalobců ve vzdálenosti asi 10 centimetrů od štítové zdi stavbu – konstrukci, která byla umístěna mezi okny žalobců v přízemí, měla délku asi 3 metry a v nejvyšším bodě měřila 4 metry. Tato konstrukce okna žalobců nepřekrývala. V roce 2003 žalovaná tuto konstrukci rozšířila na celou délku štítové zdi včetně okenních otvorů se záměrem zneprůhlednění oken, kdy do konstrukce zabudovala neprůhledné desky, na základě čeho vydal stavební úřad rozhodnutí o odstranění této stavby bez stavebního povolení s odůvodněním, že stavba nesplňuje požadavky na denní osvětlení, oslunění a zachování pohody bydlení a provedením stavby dochází k špatnému osvětlení obytných místností v domě žalobců. Odvolání žalované proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto, napadené rozhodnutí stavebního úřadu bylo potvrzeno a nabylo právní moci dne 15. 11. 2003. Dne 8. 12. 2005 sdělila žalovaná stavebnímu úřadu, že stavbu odstranila, to se však stalo až poté, co nerespektovala pravomocné rozhodnutí správního orgánu o odstranění nepovolené stavby a ve věci byl Okresním soudem v Olomouci nařízený výkon rozhodnutí (ve spojení s potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu). V roce 2010 podala žalovaná u stavebního úřadu žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby – zábran před okny domu žalobců v počtu dvou kusů a tento návrh stavební úřad zamítl s odůvodněním, že již 29. 8. 2003 vydal o stejné stavbě rozhodnutí o odstranění stavby a od vydání tohoto rozhodnutí o odstranění stavby se nevyskytly žádné nové skutečnosti, které by umožňovaly nový pohled na projednání žádosti, proto stavbu nelze na pozemku žalované umístit. K odvolání žalované Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor strategického rozvoje kraje rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a věc vrátil k novému projednání z důvodu, že stavba, která byla předmětem rozhodnutí ze dne 29. 8. 2003, není toutéž stavbou, která je předmětem posuzovaného řízení a navíc v předchozím řízení byla žalované ukládaná povinnost, kdežto nyní by žalované vzniklo právo. Následně stavební úřad vydal v roce 2012 rozhodnutí o umístění stavby – zábran před okny rodinného domu žalobců ve vzdálenosti 0,17 m od domu, které však bylo opětovně rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje, odbor strategického rozvoje ze dne 27. 9. 2012 zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání mimo jiné z důvodu, že se podle odvolacího orgánu jedná o stavbu oplocení, která musí splňovat požadavky na vzájemné odstupy staveb (urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, státní památkové péče, požární ochrany, bezpečnosti, civilní ochrany, prevence závažných havárií, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování kvality prostředí) a musí umožňovat údržbu staveb a užívání prostoru mezi stavbami pro technická či jiná vybavení a činnosti, což v tomto případě nebylo splněno. Rozhodnutí o umístění stavby z roku 2012 tak nikdy nenabylo právní moci. Proběhlo další řízení o odstranění stavby - dřevěné konstrukce pro popínavé rostliny a patek, do kterých je konstrukce zakotvena, včetně patek, do kterých byly zakotveny neprůhledné tabule na pozemku žalované před domem žalobců, a stavební úřad odstranění nepovolené stavby nařídil. Řízení o dodatečné povolení stavby na základě žádostí žalované z roku 2013 a z roku 2014 byla zastavena. Žalovaná poté teprve v dubnu 2015 odstranila nadzemní část do té doby neodstraněné stavby a patku v místě pod oknem do pokoje, neodstranila však patku v místě pod oknem do haly, proto jí byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč za přestupek spočívající v neodstranění stavby. Dne 2. 6. 2015, tedy po více než dvanácti letech od právní moci rozhodnutí o odstranění stavby (která nastala dne 15. 11. 2003) bylo zjištěno, že stavba byla odstraněna zcela. V roce 2018 postavila žalovaná u štítové zdi žalobců dřevěné sloupy o výšce 2,20 metrů a na ně zavěsila síťovanou plachtu o rozměrech asi 2 m x 10 m, která byla umístěná před okny žalobců do pokoje a do haly ve vzdálenosti 20 – 29 centimetrů. Na plachtě pověšené na konstrukci stavby byla místa, kde se nachází okna domu žalobců v přízemí, pomalovaná zelenou barvou tak, aby byl výhled z oken znemožněn. Jako důvod této stavby žalovaná uvedla ochranu svého soukromí. [ulice] úřad doporučil žalované stavbu odstranit, avšak následně zjistil, že nepovolená stavba odstraněna nebyla a zahájil řízení o jejím odstranění. Řízení však stavební úřad následně v lednu 2019 zastavil, neboť zjistil, že stavba byla odstraněna a tedy věc, jíž se řízení týkalo, zanikla. V současné době se tak na pozemku žalované v bezprostřední blízkosti štítové zdi domu žalobců kromě skládky dřeva nachází konstrukce ze dvou sloupů, mezi nimi nataženého lana a na něm pověšené zelené fólie, která zjevně vznikla pouhou„ obměnou“ konstrukce z roku 2018, kterou stavební úřad doporučil odstranit, s tím, že fólie nyní zakrývá okna domu žalobců do výše jejich jedné poloviny. Žalovaná konstrukci před okny domu žalobců postavila z důvodu tzv. stalkingu, tedy proto, že se cítí i se svým synem být ze strany žalobců obtěžována pohledy, fotografováním a nahráváním. Konstrukce, které jsou vystavěny před okny žalobců, včetně oné konstrukce na žebříku, stavěl syn žalované na její popud.

9. Podle § 1012 o. z. má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. [příjmení] se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

10. Podle § 1013 odst. 1 o. z. se vlastník zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

11. Podle § 1042 o. z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

12. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

13. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Po zhodnocení všech provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba žalobců je důvodná. Svůj závěr soud opírá o § 1012 o. z., v jehož druhé větě jsou deklarovány základní povinnosti vlastníka – na jedné straně je zde vyjádřený zákaz nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, na straně druhé pak zákaz zneužití vlastnického práva (zákaz vykonávat činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit), který navazuje na § 8 o. z. (zákaz šikany). Zatímco v prvním případě rušení práv jiných osob musí soud zkoumat a vyjádřit onu míru přiměřenou poměrům jejím zkoumáním a poměřováním s mírou rušení v konkrétní věci, v případě zneužití vlastnického práva je takové jednání vlastníku zakázáno vždy, bez ohledu na závažnost zásahu do práv osob a bez ohledu na přesah míry přiměřené poměrům. Soud má za to, že v tomto případě bylo bezesporu prokázáno, že jednání žalobkyně je jednáním odpovídajícím zneužívání jejího vlastnického práva a nebylo potřeba prokazovat, zda rušební jednání překračuje míru přiměřenou místním poměrům. Z provedeného dokazování vyšlo najevo, že žalovaná jako vlastník sousedního pozemku se aktivně snaží již nejméně od roku 2002 neoprávněně zneprůhlednit okna žalobců na štítové zdi jejich domu, která směřují na její pozemek. Z toho důvodu postavila, popř. nechala postavit, v období posledních dvaceti let před okny žalobců několik různých staveb - konstrukcí (od konstrukce, která byla ze začátku umístěna pouze mezi okny žalobců, přes konstrukce, které z bezprostřední blízkosti cíleně zakrývaly umělohmotnými neprůhlednými tabulemi obě okna žalobců v přízemí domu, až po konstrukce nacházející se na jejím pozemku v současné době – tedy zelené PVC fólie pověšené na laně, která v posledních letech dozrála té změny, že fólie je pověšená„ pouze“ do poloviny výše oken, a konstrukce na žebříku zamezující výhledu z okna v prvním patře) a v poslední době také skládku dřeva, za účelem dosáhnout předsevzatého cíle. Ze strany žalované se zjevně jedná o naschvály vůči žalobcům. V průběhu celého tohoto období řešil věc mimo jiné stavební úřad v [obec], který nikdy žádnou z těchto staveb pravomocně postavit neumožnil a opakovaně vedl řízení o odstranění různých nepovolených staveb. Žalovaná dokonce opakovaně nerespektovala pravomocné rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění stavby z roku 2003, ve věci musel být veden výkon rozhodnutí a byla jí dokonce uložena pokuta za přestupek spočívající v neodstranění stavby, kterou v konečném důsledku odstranila až v roce 2015. Avšak již v roce 2018 postavila před okny žalobců novou konstrukci zelené fólie visící na laně upevněném na sloupech, kterou stavební úřad opětovně nařídil odstranit, kdy se jednalo o jakousi„ předchůdkyni“ konstrukce stávající (kdy rozdíl spočívá v tom, že aktuálně fólie zasahuje do jedné poloviny výše oken). V souvislosti s tímto řízením zástupce žalované neumožnil zaměstnancům stavebního úřadu provedení kontrolní prohlídky na pozemku žalované, z pozemku je vykázal a žalovaná se následně navzdory výzvě stavebního úřadu nedostavila k sepsání zápisu o kontrolní prohlídce. Navíc je zjevné, že žalobkyně své jednání vůči žalobcům stupňuje, což bylo prokázáno jednak tím, že od konstrukce umístěné mezi okny žalobců tuto rozšířila na celou délku štítové zdi a tedy na obě okna žalobců, v roce 2018 položila pod okno do pokoje v přízemí ve vzdálenosti pouhých 40 cm skládku dřeva v délce přesahující 5 metrů a ve výši 1,5 metrů a po podání žaloby postavila zcela novou konstrukci za žebříku, která zamezuje výhledu a stíní oknu v prvním poschodí. Přitom bylo prokázáno, že skládka dřeva může být umístěna nejméně na dvou jiných místech na pozemcích žalované (kdy takové umístění by jistě nezhoršovalo použití- tzv. přesun hmot - materiálu při tvrzené opravě střechy), že okno v prvním poschodí je neprůhledné, bylo vyměněno již v rozmezí let 1998 - 2000 a bylo povoleno (navíc jakožto okno průhledné) v rámci stavebního povolení v roce 1973. Pokud žalovaná jako důvod svého počínání uvádí tzv. stalking ze strany žalobců ve formě obtěžování pohledem, fotografováním a natáčením, toto soud nemá za prokázané. Žalovaná nepředložila žádný důkaz o tom, že by k takovému obtěžování mělo docházet, naopak toto tvrzení vyvrátila při své svědecké výpovědi vnučka žalobců, která výslovně uvedla, že nikdy nepozorovala, že by žalobci z oken umístěných ve štítové zdi nahrávali dění na pozemku žalované a že by dění na jejím pozemku tzv. šmírovali. Žalovaná pouze uvedla, že má pocit, že se tak děje. Svědeckou výpověď syna žalované soud považuje za nevěrohodnou s ohledem na skutečnost, že byl na svoji výpověď předem připravený, což soud zjistil z jeho písemných poznámek a zejména proto, že již v úvodu své výpovědi prokazatelně lhal soudu o tom, že nikdy nebyl odsouzen za trestný čin, ačkoliv se tak v roce 2018 stalo (neplacení výživného na dceru). Pokud pak zapření svého odsouzení bagatelizoval tím, že zapomněl, soud takovému vysvětlení nevěří, když se mělo jednat o jeho jediné trestní odsouzení, nadto v relativně velmi nedávné době. Při hodnocení výpovědi tohoto svědka má tedy soud za to, že svědek má tendenci stavět se tzv. do lepšího světla a i za použití vědomé lži, proto tomuto svědkovi neuvěřil a z jeho výpovědi neučinil skutková zjištění. Pokud žalovaná uvedla, že tzv. stalking dokazují fotografie, které žalobci předložili v různých správních či soudních řízeních, k tomu soud uvádí, že jde o irelevantní tvrzení, když je zjevné, že pokud žalobci nějaké fotografie pozemku žalované a její osoby či osoby jejího syna pořizovali, tak pouze za účelem bránění svých práv v důsledku jejich porušování žalovanou (případně jejím synem). Na takové situace myslí i občanský zákoník, který v § 88 výslovně stanoví, že svolení člověka pro účely narušení jeho soukromých prostor, sledování soukromého života nebo v té souvislosti k pořizování zvukových či obrazových záznamů není třeba, pakliže se takové záznamy použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. Závěr soudu o tom, že se v tomto případě jedná o zneužití práva, podporují také závěry Nejvyššího soudu z rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], který, ačkoliv se týká jiného právního nároku (náhrady za nemajetkovou újmu), dopadá dle názoru soudu i na tento případ. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí konstatoval, že porušení povinnosti stavět ve smyslu stavebního zákona jen na základě stavebního povolení, jakož i vědomé ignorování rozhodnutí stavebního úřadu a soudu zakazujících realizaci stavby, je úmyslným porušením důležité právní povinnosti ve smyslu § 2971 o. z. Dále konstatoval, že žalovaný osvědčil v tomto případě mimořádnou míru arogance a pohrdání základními pravidly právního státu, jež vyžadují respektování zákona a pravomocných (vykonatelných) rozhodnutí příslušných správních orgánů a soudů. Žalovaná léta také opakovaně stavěla stavby – různé konstrukce, aniž by k tomu měla příslušná povolení a navíc ve chvíli, kdy jí byla pravomocným rozhodnutím stavebního úřadu v roce 2003 uložena povinnost stavbu odstranit, toto rozhodnutí ignorovala, ve věci musel proběhnout soudní výkon rozhodnutí, byla jí za neodstranění stavby uložená pokuta a stavbu zcela odstranila po více než dvanácti letech. Nad rámec uvedeného má dále soud za to, že na projednávaný případ lze aplikovat také § 1013 odst. 1 věta druhá o. z., a že se tedy v případě žalovanou umísťovaných staveb – konstrukcí a dřevěné skládky před okny žalobců jedná o tzv. přímou imisi působící na pozemek žalobců.„ Nepřímou imisí jsou pouze takové vlastnické úkony, jichž bezprostřední účinky jeví se na vlastním pozemku a jež jedině z jiných příčin mimo vůli vlastníka a bez jeho přispění působí i na pozemek sousedův. O přímou imisi jde tehdy, mají-li vlastnické úkony vzápětí bezprostřední účinky nejen na vlastní pozemek, nýbrž i na pozemek sousedův, anebo vůbec jen na tento pozemek“ (NS Rv II [číslo] = Vážný [číslo]) – viz [příjmení], J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ [číslo]). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, [číslo] s . Bylo prokázáno, že stavby žalované před okny žalobců a dřevěná skládka mají jediný cíl, a sice zamezovat výhledu z oken žalobců ve štítové zdi a stínit a jsou zaměřeny jen a pouze na nemovitost žalobců; na pozemek samotné žalované nijak nepůsobí, resp. neexistuje žádný relevantní důvod, proč tyto stavby žalovaná na svém pozemku staví a že by měly pozemku žalované jakkoliv smysluplně sloužit. Přímé imise jsou přitom zakázány bez ohledu na jejich míru. Soud považuje za nutné zdůraznit, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobci postavili dům [adresa] bez stavebního povolení či v rozporu s ním, tedy tzv. černou stavbu, že by nedodrželi stanovenou dobu pro zahájení stavby nebo stanovenou stavební čáru a že by tedy danou situaci jakkoliv zavinili. Naopak, bylo prokázáno, že na novostavbu jejich rodinného domu bylo vydáno řádné stavební povolení, že dům byl postaven zcela podle schválené projektové dokumentace a jeho užívání bylo bez výhrad povoleno. Bylo také prokázáno, že stavební objekty na pozemcích žalované měly být zbourány a patrně i z toho důvodu byla stavba domu žalobců povolena na samé hranici pozemků, na které se nachází štítová zeď s okny. Námitky žalované ohledně neoprávněnosti stavby domu žalobců a také o nedodržení vzdálenosti od společných hranic pozemků dle současných právních předpisů nemohl soud v tomto řízení akceptovat, neboť tyto námitky měly být vzneseny v předmětném řízení o povolení stavby, což prokázáno nebylo, a navíc dnešní právní předpisy není možné aplikovat zpětně na řízení z roku 1973. K námitkám žalované k neoprávněnosti stavby žalobců a k jejímu návrhu na zahájení řízení o odstranění této stavby se vyčerpávajícím způsobem vyjádřil dne 6. 4. 2021 také Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor strategického rozvoje kraje. Nelze souhlasit ani s námitkou žalované, že dne 13. 10. 2021 při jednání soudu došlo ke změně žaloby tak, že v důsledku této změny zůstalo předmětem řízení pouze zdržení se zásahů žalované spočívající ve stínění okna ve druhém nadzemním podlaží. Dne 13. 10. 2021 žalobci navrhli změnu žaloby, a to její rozšíření, kdy žalovaná po podání žaloby postavila před jejich okno ve druhém nadzemním podlaží konstrukci, která zamezuje výhledu z tohoto okna a stíní. Soud o připuštění změny žaloby rozhodl až před vyhlášením rozsudku v této věci a nepochybně po celou dobu bylo předmětem řízení rušební jednání žalované týkající se oken v prvním nadzemním podlaží domu, tak posléze i okna umístěného ve druhém nadzemním podlaží, o němž soud ve výroku I. rozsudku rozhodl a dokazování bylo vedeno k celému předmětu řízení. Žalobci ve svém návrhu (v kontextu jeho následného doplnění) a potažmo v návrhu na změnu žaloby zcela určitě a jednoznačně konkretizovali rušební činnost žalované jednak jejím předmětem (konstrukce před okny v přízemí i v prvním poschodí, skládka dřeva), jednak výsledkem této činnosti, tedy jejími nežádoucími důsledky (stínění, znečišťování). Soud následně rozhodl o podaném návrhu tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž formulace výroku obsahově zcela odpovídá požadavkům žalobců formulovaných v jejich návrzích. Návrhy na provedení důkazů výslechem žalobců a na provedení důkazů listinami ze spisu Krajského úřadu pro Olomoucký kraj ve věci žalobců sp. zn. KÚOK [číslo] soud zamítl pro jejich nadbytečnost, neboť provedením těchto důkazů by soud neučinil žádná pro rozhodnutí ve věci relevantní skutková zjištění.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobcům, kteří byli v řízení zcela úspěšní a oba byli zastoupeni jedním zmocněncem, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 41 749,06 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 a § 12 odst. 4 (navýšení za zastoupení dvou a více osob) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 2 x 1 500 Kč za každý z deseti účelně vynaložených úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, 5 x účast při jednání soudu, z toho ve dvou případech šlo o jednání přesahující 2 hodiny) snížené o 20 % ve výši 24 000 Kč, včetně dvaceti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 6 000 Kč, cestovní náhrada v celkové výši 2 850,46 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou k jednání soudu dne 13. 10. 2021 náhrada 577,36 Kč za 62 ujetých km (vzdálenost uvedená právním zástupcem žalobců ve vyčíslení nákladů řízení) v částce 377,36 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,2 l [číslo] km a 4,40 [spisová značka] za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou k jednání soudu dne 5. 1. 2022 náhrada 630,17 Kč za 62 ujetých km (vzdálenost uvedená právním zástupcem žalobců ve vyčíslení nákladů řízení) v částce 430,17 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 6,2 l [číslo] km a 4,70 [spisová značka] za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou k jednání soudu dne 25. 2. 2022 náhrada 630,17 Kč za 62 ujetých km (vzdálenost uvedená právním zástupcem žalobců ve vyčíslení nákladů řízení) v částce 430,17 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 6,2 l [číslo] km a 4,70 [spisová značka] za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou k jednání soudu dne 7. 3. 2022 náhrada 630,17 Kč za 62 ujetých km (vzdálenost uvedená právním zástupcem žalobců ve vyčíslení nákladů řízení) v částce 430,17 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 6,2 l [číslo] km a 4,70 [spisová značka] za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou k místnímu šetření v [obec] dne 16. 11. 2021 náhrada 382,59 Kč za 30 ujetých km v částce 182,59 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 6,2 l [číslo] km a 4,40 [spisová značka] za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. Jelikož zmocněnec žalobců osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud na nákladech řízení podle § 137 odst. 3 o. s ř. také tuto daň v sazbě 21 % z částky 32 850,46 Kč ve výši 6 898,60 Kč. Soud nepřiznal žalobcům nárok na náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne 6. 8. 2020, neboť zde uváděná tvrzení a doložené důkazy měli žalobci předložit již společně s návrhem na zahájení řízení a dále za repliku k vyjádření žalované ze dne 6. 5. 2021, když zde uváděná tvrzení a předkládané důkazy bylo možné uplatnit při jednání soudu a nebylo nutné ani účelné je soudu zasílat a repliku sepisovat. Částku 41 749,06 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobcům společně a nerozdílně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobců. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.