10 C 4/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr Bronislavem Beranem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 500 Kč od 22. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta údaje o zástupci.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 1. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 12. 12. 2019 byl žalovaný převezen do záchytné stanice žalobkyně, kde mu bylo poskytnuto nezbytné vyšetření, ošetření a následný pobyt ve smyslu §89a a násl. zákona č. 373/2011 Sb., zákon o specifických zdravotních službách (dále jen„ zákon o specifických zdravotních službách“). Za tyto úkony účtovala žalobkyně žalovanému náklady ve výši 2 500 Kč, žalovaný svůj dluh co do výše a důvodu dne 13. 12. 2019 uznal, a to s povinností zaplatit jej do 8 dnů, tj. do 21. 12. 2019, ničeho však neuhradil. Žalobkyně dále uplatnila nárok na úrok z prodlení v zákonné výši ročně z částky 2 500 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení. Předžalobní výzvu ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ze dne 12. 5. 2020 odeslala žalobkyně žalovanému doporučeně dne 12. 5. 2020.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval. K výzvě soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný taktéž nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Ve dnech od 12. 12. 2019 do 13. 12. 2019 byl proveden záchyt žalovaného v záchytné stanici žalobkyně, za který žalobkyně účtovala částku 2 500 Kč, splatnou do osmi dnů ode dne vystavení daňového dokladu, k čemuž došlo dne 13. 12. 2019. Žalovaný daňový doklad téhož dne osobně převzal. Při přijetí v záchytné stanici byla u žalovaného zjištěna dechovým analyzátorem hladina alkoholu 3,6 promile. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ve smyslu ust. § 142a o. s. ř. dne 12. 5. 2020 na adresu trvalého pobytu. Žalovaný k dnešnímu dni na dluh žalobkyni ničeho neuhradil.

5. Podle § 89b odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin.

6. Podle § 89e odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách, věty první před středníkem, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta.

7. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může věřitel, který řádně a včas splnil své smluvní povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dne 12. 12. 2019 provedla žalobkyně záchyt žalovaného ve smyslu zákona o specifických zdravotních službách a byla u něho prokázána přítomnost alkoholu ve výši 3,6 promile v dechu. Žalovaný je tedy povinen nést náklady záchytu a pobytu na záchytné stanici do 13. 12. 2019 podle § 89e zákona o specifických zdravotních službách, a žalobkyně je oprávněna je vymáhat. Splatnost dluhu byla přitom určena do 8 dnů od vystavení daňového dokladu, který žalovaný dne 13. 12. 2019 osobně převzal. V dané procesní situaci bylo pouze na žalovaném, aby tvrdil a současně soudu prokázal, že žalobkyni dluh, byť částečně, uhradil, resp. že tento zanikl jinak. Žalovaný, v řízení zcela pasivní, netvrdil žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat, že dluh uhradil, případně, že uplatněná pohledávka zanikla některým z jiných zákonných důvodu a žádná taková skutečnost ani v řízení nevyšla najevo. Soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 500 Kč. Dále byl žalovaný zavázán podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., k úhradě zákonného úroku z prodlení plynoucího ode dne následujícího po splatnosti vystaveného daňového dokladu.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla plně procesně úspěšným účastníkem a žalovaný tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 000 Kč sestávající z uhrazeného soudního poplatku. Žalobkyně nad rámec uvedeného účtovala náhradu za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, konkrétně za tři úkony právní služby a tři paušální náhrady hotových výdajů, vše navýšené o náhradu za daň z přidané hodnoty, jejímž je advokát zastupující žalobkyni plátcem. Tyto náklady však soud nepovažuje na účelně vynaložené a nepřiznal proto jejich náhradu. Žalobkyně je příspěvkovou organizací Ministerstva obrany, je tedy navázána na veřejné prostředky, z nichž je financován její provoz, včetně právního oddělení. I taková instituce samozřejmě může využít externího právního zastoupení v jakémkoli svém sporu, ovšem v případě jako je tento, kdy se jedná o tzv. bagatelní věc, skutkově i právně jednoduchou, pro žalobkyni typovou a nikoli překvapivou, nepovažuje soud v souladu s aktuální rozhodovací praxí Ústavního soudu náklady vynaložené na právní zastoupení žalobkyně za účelné (k tomu viz nálezy Ústavního soudu týkající se institucí napojených na veřejné prostředky, např. České televize, sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 (N 129/70 SbNU 193), Všeobecné zdravotní pojišťovny, sp. zn. IV. ÚS 474/13 ze dne 16. 12. 2014 (N 229/75 SbNU 557), fakultních nemocnic, sp. zn. I. ÚS 195/11 ze dne 15. 12. 2011 (N 215/63 SbNU 473), a nepřímo ve věci konkrétně žalobkyně též nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2933/15 ze dne 9. 2. 2016 (N 31/80 SbNU 401). Soud proto o náhradě nákladů řízení rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. shora.

11. Lhůty k plnění stanovil soud jakožto obecné třídenní pariční lhůty v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Místo plnění stanovil v případě hrazení nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.