10 C 42/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Bronislavem Beranem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 748 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 748 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 26 Kč za dobu od 26. 12. 2020 do 27. 5. 2021, se zamítá.

II. Žalovaný nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne 27. 5. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 748 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 26. 12. 2020 do 27. 5. 2021 ve výši 26 Kč. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] k pojistnému produktu acp iii – 2014 combi. Počátek pojištění byl stanoven ke dni 21. 9. 2015, pojistné bylo splatné ročně a činilo 459 Kč. Pojistná smlouva byla ukončena ke dni 25. 12. 2020, žalovaný však neuhradil pojistné splatné dne 21. 9. 2020 a dluží tak žalobkyni na pojistném částku 148 Kč a poplatcích částku 600 Kč. Dne 9. 4. 2021 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně, její zástupce ani žalovaný se k jednání dne 23. 9. 2021 nedostavili, soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř., věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

6. Žalobkyně a žalovaný dne 21. 9. 2015 uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo autopojištění Combi Plus III. Bylo sjednáno pojistné ve výši 459 Kč s roční frekvencí placení. Pojistná smlouva měla zaniknout dne 24. 12. 2020, a to z důvodu nezaplacení pojistného ve lhůtě stanovené v upomínce. Z vlastní evidence žalobkyně soud dále zjistil, že žalovaný měl za dobu trvání pojistného vztahu (resp. žalobkyní evidované doby pojištění) na pojistném uhradit částku 2.548 Kč (tzv. předepsané pojistné), přičemž takto uhradil 2.760 Kč. S ohledem na uvedené tak soud nemá za prokázanou existenci dluhu na pojistném za dobu od 21. 9. 2020 do 25. 12. 2020; z důvodů dále vyložených soud rovněž nemá za prokázanou existenci dluhů z titulu poplatků.

7. Podle § 2758 odst. 1, 2 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o. z.“) pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu.

8. Podle § 2782 odst. 1 o. z. pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění.

9. Podle § 2783 odst. 2 o. z. je jednorázové pojistné splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně a včas splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena pojistná smlouva, přičemž jejím předmětem bylo autopojištění Combi Plus III, a to oproti závazku žalovaného jako pojistníka platit sjednané běžné pojistné s roční frekvencí. Pojištění bylo sjednáno ode dne 21. 9. 2015. Žalovaný za období od počátku pojištění do 25. 12. 2020 (domnělý konec pojištění) uhradil žalobkyni na pojistném celkem částku 2 760 Kč, žalobkyní byla na pojistném předepsána celkem částka 2 548 Kč. Pokud žalobkyně tvrdila existenci dluhu na pojistném za období od 21. 9. 2020 do 25. 12. 2020 ve výši 148 Kč, pak soud dospěl k závěru, že žalovaný ničeho žalobkyni nedlužil a proto soud žalobu zamítl. Jestliže žalovaná dále tvrdila existenci nároku na poplatky či z žalovaným provedených plateb si tyto započítávala na tvrzené poplatky, pak tyto nároky rovněž nejsou důvodné. Žalovaný v předmětném smluvním vztahu vystupuje v právním postavení spotřebitele, a uplatní se na něj tedy úprava obsažená v § 1811 a 1812 o. z. Žalobkyně v průběhu řízení ani netvrdila ani neprokázala, že žalovaný byl jako spotřebitel řádně seznámen s konkrétním sazebníkem poplatků, a že by mu tedy byla známa konkrétní výše tzv.„ nákladů na vymáhání“, resp. že by mezi účastníky došlo k platnému uzavření dohody ohledně úhrady tohoto poplatku. V tomto směru tak nemůže obstát adhézní a neurčité prohlášení žalobkyně ve smlouvě, že„ součástí pojistné smlouvy jsou příslušné pojistné podmínky vyznačené na pojistné smlouvě a přehled poplatků z vybrané úkony pojistitele, jejichž aktuální podoba je k dispozici na webových stránkách pojistitele nebo na libovolné pobočce pojistitele“. Žalobkyni tedy nesvědčí nároky na zaplacení požadovaných poplatků, proto soud zamítl žalobu i v této části.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., a to za situace, kdy žalovaný byl sice procesně plně úspěšným účastníkem a měl by ve věci vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladu řízení, avšak zcela pasivnímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.