10 C 42/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 944 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které mu byla poskytnuta částka 50 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně nehradil a tento se stal splatný celý. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Předžalobní upomínka ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) byla žalovanému odeslána dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu dne datum omluvili, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.

4. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: - ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota ze dne datum s přílohami bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, který byl splatný ke dni datum. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % měsíčně, RPSN činilo 435,03 %, spolu s jistinou měl být uhrazen úrok ve výši 90 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách 7 500 Kč. Celkem měl žalovaný uhradit 140 000 Kč. Jednou z příloh smlouvy bylo posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ve kterém bylo uvedeno, že žalovaný není v insolvenci, není proti němu vedena exekuce, byla provedena lustrace v SOLUS, AML, dle REPI se jedná o extrémně rizikového klienta. Dále bylo uvedeno, že žalovaný má příjem ve výši 25 728 Kč, náklady na bydlení byly stanoveny žalobkyní na 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky byly stanoveny na 7 790 Kč. Závěr byl, že finanční zůstatek žalovaného je 7 438 Kč. - z detailu pohybu – bezhotovostní platba bylo zjištěno, že žalobkyně uhradila dne datum z účtu č. účtu na účet č. účtu částku 50 000 Kč s poznámkou Anonymizováno úvěr, jméno FO úvěr; - z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne datum z účtu č. účtu s názvem Jméno žalovaného na účet č. účtu částku 1 Kč a s poznámkou Jméno žalovaného; - ze zprávy právnická osoba., že pro žalovaného vede účet č. č. účtu, přičemž na tento účet byla v květnu 2024 připsána částka 50 000 Kč. - z upomínky č. hodnota žalobkyně ze dne datum adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala upomínku s výzvou žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 8 000 Kč; - z upomínky č. hodnota žalobkyně ze dne datum adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala upomínku s výzvou žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 8 500 Kč; - z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že dne datum vyhotovil zástupce žalobkyně předžalobní výzvu adresovanou žalovanému a tato byla stejného dne odeslána žalovanému na adresu trvalého pobytu; 5. Na základě výše uvedených skutkových zjištění soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč dne datum s tím, že úroková sazba byla sjednána na 15 % p.m., tedy 180 % p.a.. A celkem měl žalovaný uhradit do datum žalobkyni částku 140 000 Kč (RPSN 435,03 %) Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně neprokázala řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovanému byla dne datum odeslána předžalobní výzva.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka.

18. V posuzované věci žalobkyně neprokázala, že posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně sice tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v databázích a ověřila příjmy a výdaje žalovaného z výpisu z účtu nicméně k tomu nedoložila vůbec ničeho s výjimkou samotnou žalobkyní vypracovaného dokumentu o posouzení úvěruschopnosti. Z jednání soudu se žalobkyně omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného a zejména k označení důkazů k jejich prokázání. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a je nutné posoudit smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku.

19. Současně je zde dán i další důvod absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy dle ustanovení § 39 o. z., neboť ujednání o výši úroků je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozhodnutí NS sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka či sp. zn. spisová značka). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné absolutně. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka je odporující dobrým mravům úrok téměř čtyřnásobně přesahující horní hranici obvyklé úrokové míry. S ohledem na výše citovanou judikaturu je dle soudu nutné ujednání o úroku 15 % p. m. (180 % p. a.) posoudit jako ujednání zjevně rozporné s dobrými mravy a smlouvu jako absolutně neplatnou.

20. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč. Žalovaný žalobkyně neuhradil dosud ničeho. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě poskytnuté jistiny ve výši 50 000 Kč. Pokud jde o příslušenství jistiny, soud postupoval v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek NS sp. zn. spisová značka), která říká, že v případě vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle zásad bezdůvodného obohacení vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Lhůtu k plnění soud stanovil jako obecnou třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

21. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu nákladů vymáhání. Dále rovněž nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny – odůvodnění viz bod 20. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., § 142a odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla procesně prakticky plně úspěšným účastníkem (až nepatrnou část předmětu řízení) a přiznal ji plnou náhradu nákladů řízení ve výši 4 944 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 040 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif - dále jen „a. t.”, sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Podmínky § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil jako obecnou třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.