10 C 46/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 51 198,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 248,33 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 28 499,61 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 23 834,09 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % a částku 450,16 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 50 747,94 Kč s příslušenstvím a částky 450,16 Kč. Žalobu odůvodnila tak, že mezi ní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 22 400 Kč s možností postupného čerpání, přičemž úvěr byl žalované postupně vyplacen bezhotovostně na účet v jednotlivých částkách dne , datum, ve výši 4 400 Kč, 1 500 Kč, 1 800 Kč a 300 Kč, dne , datum, ve výši 3 200 Kč, 1 500 Kč a 1 200 Kč, dne , datum, ve výši 111 Kč a dne , datum, ve výši 8 301 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Současně se zavázala hradit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny a poplatky za volitelné služby, a to službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ za 215,94 Kč, službu „, Anonymizováno, “ za 1 155 Kč a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, za 84,48 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, dostala se do prodlení se splácením denní splátky splatné dne , datum, a následně do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, přičemž žalobkyně smlouvu vypověděla dne , datum, a žalovaná se dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne , datum, . Žalovaná uhradila celkem na jistinu částku 65,23 Kč, a to dne , datum, částku 11,96 Kč, dne , datum, částky 0,79 Kč a 0,81 Kč, dne , datum, částku 46,26 Kč a dne , datum, částku 5,41 Kč. Ke dni podání žaloby eviduje žalobkyně dluh v celkové výši 50 747,94 Kč, který se skládá z jistiny 22 248,33 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 407,66 Kč, smluvního úroku 26 913,85 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ 98,82 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ 1 051,44 Kč a poplatku za , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, 27,84 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 450,16 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu konaného dne , datum, omluvili, žalovaná se k němu bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne , datum, poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ․ Listina není podepsána žalovanou (a to ani elektronicky zaslaná listina v pdf formátu). Z výzvy k úhradě před podáním žaloby a potvrzení o podeji doporučené zásilky soud zjistil, že zástupce žalobkyně sepsal dne , datum, předžalobní výzvu adresovanou žalované, kterou jí dne , datum, odeslal. Touto výzvou byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši 51 499,53 Kč, dále byla žalovaná vyzvána k úhradě nákladů řízení. Z autorizace ověření totožnosti a BankID výpisu soud zjistil, že žalobkyně ověřila identitu žalované prostřednictvím BankID. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., soud zjistil, že se jedná o dokument obsahující identifikační údaje případu č. , hodnota, , týkající se osoby uvedené jako , Jméno žalované, , rodné číslo , RČ, , s trvalým bydlištěm , adresa, , přičemž v listině je uvedeno, že společně hospodařící domácnost má celkem , hodnota, členy, z toho 2 s příjmem, dále že pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí 0 Kč a na bydlení 0 Kč, další nezbytné výdaje 3 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 40633 Kč, zatímco spotřebitelem uvedený čistý měsíční příjem činí 20 000 Kč, regionální koeficient je uveden jako 1, rezerva pro výdaje činí 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 13 139 Kč a disponibilní příjem 6 861 Kč, přičemž listina dále obsahuje údaj o počtu doporučených prodloužení 0 a závěr „posouzení úvěruschopnosti: úspěšné. Z dokumentů označeného jako identifikované příjmy soud zjistil, že žalobkyně evidovala příjmové transakce, které měly být doloženy prostřednictvím bankovního výpisu žalované za období od 2025-03-28 – 2024-03-27. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaného výpisu z interního systému) ze dne , datum, vyhotoveného bez zřejmého označení autora soud zjistil, že listina zachycuje jednotlivé bankovní transakce evidované pod variabilním symbolem , var. symbol, , u nichž jsou uvedeny identifikátory BankId, data provedení transakcí v období od , datum, do , datum, , konkrétní částky jednotlivých transakcí ve výši −4 400,00 Kč, −1 500,00 Kč, −300,00 Kč, −1 800,00 Kč, −3 200,00 Kč, −1 500,00 Kč, −1 200,00 Kč, − 111,95 Kč a −8 301,61 Kč, dále shodný protiúčet , č. účtu, , přičemž kolonka protistrana není vyplněna, a u každé transakce je uvedena poznámka obsahující označení „, Anonymizováno, , Anonymizováno, úvěr“ spolu s číslem orderId a peId, přičemž listina dále obsahuje kontaktní údaje společnosti , Jméno žalobkyně, . se sídlem v , Anonymizováno, . Z výzvy k úhradě soud zjistil že žalobkyně zaslala ne emailovou adresu žalované výzvu k úhradě dlužné částky. Z přípisu společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že účet č. , č. účtu, patřil žalované a že na uvedený účet byly v období od , datum, do , datum, zaznamenány příchozí úhrady v částkách 4400 Kč, 1500 Kč, 300 Kč, 1800 Kč, 3200 Kč, 1500 Kč, 1200 Kč, 111,95 Kč a 8301,61 Kč, tedy celkem 22 313,56 Kč vždy v měně CZK, s uvedeným protiúčtem s kódem banky , Anonymizováno, a názvem protiúčtu , Jméno žalobkyně, ., všechny s variabilním symbolem , var. symbol, a označením „PŘÍCHOZÍ ÚHRADA“, přičemž u jednotlivých transakcí je v detailním popisu uvedeno označení „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ doplněné identifikací konkrétní platby. Z ostatních důkazů (souhlas se zpracováním osobních údajů, informací pro spotřebitele, předpisu denních splátek, údajích o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru, údajích o poskytovateli spotřebitelského úvěru, obecných principů posuzování a filozofie společnosti, všeobecných obchodních podmínek) soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.

5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování a tvrzení žalobkyně k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Dne , datum, poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Listina není podepsána žalovanou (a to ani elektronicky zaslaná listina v pdf formátu). Žalobkyně na účet žalované č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, vedený u , právnická osoba, ., zaslala v období od , datum, do , datum, postupně částky 4 400 Kč, 1 500 Kč, 300 Kč, 1 800 Kč, 3 200 Kč, 1 500 Kč, 1 200 Kč, 111,95 Kč a 8 301,61 Kč, tedy celkem 22 313,56 Kč, přičemž všechny platby byly evidovány pod variabilním symbolem , var. symbol, a v jejich popisu bylo uvedeno označení „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “. Žalobkyně o žalované evidovala údaje o tom, že tato žila v době sjednávání úvěru v domácnosti o dvou členech, z nichž oba měli příjem, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 40 633 Kč, zatímco žalovanou uvedený příjem činil 20 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky a bydlení činily 0 Kč, další nezbytné výdaje 3 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč, vypočítané minimální výdaje 13 139 Kč, rezerva 500 Kč a disponibilní příjem 6 861 Kč, přičemž posouzení úvěruschopnosti bylo označeno jako úspěšné. Původ těchto údajů není soudu znám. Žalobkyně identitu žalované ověřila prostřednictvím systému BankID. Žalovaná byla žalobkyní opakovaně vyzývána k úhradě dluhu, mimo jiné předžalobní výzvou sepsanou dne , datum, a odeslanou žalované dne , datum, , v níž byla vyzvána k úhradě částky 51 499,53 Kč a nákladů řízení, jakož i prostřednictvím emailové zprávy zaslané na její emailovou adresu.

7. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen obč. zák.). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

8. Podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

9. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

10. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

11. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

12. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

13. Podle članku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

14. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

15. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

18. Vyplývá-li ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru pro spotřebitele určitá povinnost, vyžaduje taková smlouva písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v § 127 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem, jinak je neplatná (§ 125 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

19. Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem (§ 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

20. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, c) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se poskytování, změny nebo zániku spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, záznamu o indexu použitém podle § 102 odst. 5, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, d) záznamy z jiné komunikace mezi poskytovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a e) dokumenty nebo jiné záznamy uvedené v písmenech c) a d), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce nebo zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru (§ 78 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

21. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena (§ 78 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru).

22. Z ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zák. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1968 věta prvá obč. zák, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 obč. zák, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. Soud uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v požadované písemné formě, a to ani prostřednictvím elektronických prostředků ve smyslu § 562 občanského zákoníku. Ačkoliv z provedených důkazů plyne, že žalovaná byla identifikována prostřednictvím BankID a že jí byly na účet poukázány finanční prostředky označené jako úvěr žalobkyně, tyto skutečnosti samy o sobě neprokazují existenci právního jednání spočívajícího v akceptaci konkrétního smluvního obsahu žalovanou. V řízení nebyl předložen žádný záznam zachycující projevení vůle žalované uzavřít úvěrovou smlouvu (např. auditní stopa elektronické akceptace, autorizace konkrétního textu smlouvy či jiný technický záznam splňující požadavky čl. 26 nařízení eIDAS), přičemž pouhá identifikace osoby nenahrazuje její právní jednání. Za této situace nelze dospět k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva v tvrzeném znění.

25. I kdyby však žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě (a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana), žalobkyně dle názoru soudu v řízení neprokázala ani to, že by řádně zjišťovala úvěruschopnost žalované.

26. Jelikož žalovaná vystupovala jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla žalobkyně povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, tj. jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet.

27. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. , spisová značka, ).

28. Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že řádným způsobem ověřila schopnost žalované úvěr splácet. Z důvodu své neúčasti u jednání jí pak nemohlo být v tomto směru poskytnuto poučení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně soudu předložila své prohlášení o prověření úvěruschopnosti žalované, v němž je uveden počet členů domácnosti, ověřený příjem žalované, žalobkyně však již neuvádí žádné bližší údaje k příjmu žalované (u jakého zaměstnavatele je zaměstnána nebo z jakých jiných zdrojů tento příjem pochází, jak konkrétně tento příjem žalobkyně ověřila, z jakých konkrétních listin). V tomto posouzení úvěruschopnosti žalobkyně také vypočítala minimální výdaje žalované. Žalobkyně však nijak tyto výdaje nespecifikovala a zřejmě ani neověřovala. Žalobkyně tak netvrdila, ani neprokázala, že měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalované, a tyto věrohodným způsobem i ověřila.

29. Účastníku, který se k jednání nedostaví, ač řádně předvolán, soud poučení neposkytuje (poučení dle ust. § 118a o.s.ř. se poskytuje toliko při jednání). Potřebná poučení soud rovněž není oprávněn a povinen sdělovat účastníkovi jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2006, 550 s.). Nezúčastní-li se účastník nařízeného ústního jednání, vystavuje se riziku, že jej soud nebude moci upozornit na nedostatky ve splnění povinnosti tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1, písm. a), b) o.s.ř.)., této ochrany se tak účastník dobrovolně vzdává.

30. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku), neboť žalobkyně neprokázala existenci platného závazkového vztahu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jehož základě by bylo možno poskytnuté plnění právně podřadit. Zároveň se však nejedná o typické bezdůvodné obohacení, nýbrž o situaci vzniklou v souvislosti s poskytováním spotřebitelského úvěru, tedy právního vztahu, který je upraven zvláštním ochranným režimem zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Je proto namístě při určení obsahu a rozsahu vzájemných práv a povinností účastníků přihlédnout per analogiam k § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona, jenž upravuje důsledky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru spočívající v povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Tento postup odpovídá jak systematice právní úpravy, tak jejímu účelu, jímž je zvýšená ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany a prevence neodpovědného úvěrování ze strany poskytovatele. Jestliže zákonodárce výslovně omezuje práva věřitele již v situaci, kdy smlouva byla formálně uzavřena, avšak poskytovatel porušil svou povinnost odborně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, pak tím spíše je třeba obdobný ochranný režim aplikovat v případě, kdy existence smlouvy nebyla vůbec prokázána, což představuje pochybení ještě závažnější povahy. Opačný výklad by vedl k neodůvodněně příznivějšímu postavení věřitele, který nesplnil ani základní požadavek na prokázání vzniku závazku, než věřitele, jehož smlouva je „pouze“ stižena vadou vedoucí k neplatnosti. Takový důsledek by byl v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele i se zásadou, že nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního či nedbalého jednání. Soud proto uzavírá, že žalované vznikla povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení v rozsahu poskytnuté jistiny, a to za podmínek odpovídajících režimu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru aplikovanému per analogiam, tedy ve lhůtě přiměřené jejím možnostem.

31. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobkyně, když žalovaná ani netvrdila (a neprokazovala), že by něčeho žalobci zaplatila. Žalované byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 22 313,56 Kč. Žalovaná doposud žalobkyni dle jejího tvrzení uhradila toliko 65,23 Kč, výše bezdůvodného obohacení tudíž činí částku 22 248,33 Kč (výrok ad I.).

32. Jak uvedeno shora, dle ust. § 1968 věta prvá obč. zák. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. V případě určení neplatnosti smlouvy o úvěru, má věřitel právo na zaplacení nesplacené jistiny v nové lhůtě splatnosti. Nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. ve lhůtě, kterou si strany dohodnou nebo pokud dohody není, ve lhůtě určené soudem. Ukládá-li tedy soud spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nastává povinnost plnit dluh až vyhlášením rozsudku, resp. ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu. Z toho důvodu se žalovaná doposud v prodlení s plněním dluhu neocitla a nárok žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení důvodný dán není.

33. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to za situace, kdy byla žalovaná procesně úspěšnějším účastníkem řízení, nicméně v řízení zcela pasivní žalované žádné náklady řízení nevznikly a soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.