10 C 48/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 15 315 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 315 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 120,64 Kč od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení z částky 15 315 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 %, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 645 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 15 315 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaná uzavřela dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně úvěrovou smlouvu, na jejímž základě jí byl poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který byl téhož dne převeden na bankovní účet žalované, přičemž žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, s poplatky za sjednanou službu Bezpečná splátka a s úroky, a to ve 24 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře, který je součástí smlouvy, kdy splatnost splátek se řídila tímto splátkovým kalendářem a poslední splátka měla být uhrazena v průběhu sjednané doby trvání úvěru. Žalovaná však podle tvrzení žalobkyně nehradila své splátkové povinnosti řádně a včas, v průběhu trvání smlouvy neuhradila ničeho a dostala se do prodlení, v jehož důsledku jí byly účtovány úroky, smluvní pokuty, poplatky za bezpečnou splátku a účelně vynaložené náklady, a po předchozí výzvě před zesplatněním byl úvěr ke dni , datum, zesplatněn. Ke dni sepsání žaloby žalobkyně evidovala vůči žalované dluh v celkové výši 15 315 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatků za bezpečnou splátku v celkové výši 495 Kč, neuhrazených úroků v celkové výši 1 960 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč, přičemž žalovaná do tohoto dne neuhradila žádnou část z dlužné částky. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení částky 15 315 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 120,64 Kč za období od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení z částky 15 315 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % ročně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalobkyně, její zástupce a žalovaný se z jednání soudu dne , datum, omluvili, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, ID žádosti , Anonymizováno, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníku a informačního memoranda soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala s RPSN 49,2 % splatit ve 24 měsíčních splátkách. Součástí smlouvy byl rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a informační memorandum o zpracování osobních údajů;- z opisu výpisu proplacení smlouvy a zprávy , právnická osoba, ., printscreenu a bankovního výpisu bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala dne , datum, částku 10 000 Kč na účet, který je uveden ve smlouvě o úvěru jako účet, na který má být úvěr poskytnut a že tento účet patří žalované – č. ú , č. účtu, ;- z kopie občasného průkazu soud zjistil, že žalobkyně disponovala tímto dokumentem;- z karty bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila dokument o tom, že provedla ověření bonity žalovaného a to tak, že provedla lustraci v registru ISIR a dalších rejstřících, zaznamenala příjem klienta ve výši 25 000 Kč;- z metodiky k posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalobkyně vypracovala takto označený dokument, kde obecně popisuje metodiku zkoumání úvěruschopnosti klientů;- z lustrace ISZR bylo zjištěno, že dřívější příjmení žalované bylo , Anonymizováno, ;- z výzvy k zaplacení ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dluhu a z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že dne , datum, byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalovanému odeslána dne , datum, ;5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně poskytla žalované dne , datum, spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, ta se zavázala jej zaplatit spolu s příslušnými poplatky ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaná na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho. Následně byl úvěr zesplatněn. Žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalované, když v tomto směru předložila pouze své vlastní potvrzení o provedení lustrace v rejstřících, ničeho dalšího. Žalované byla dne , datum, odeslána předžalobní výzva.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že při schvalování úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, k tomuto svému tvrzení však předložila pouze vlastní potvrzení, že provedla lustraci v registrech, které navíc nijak nedoložila (např. výstupy z provedených lustrací), ničeho dalšího netvrdila (např. stran prověření příjmů a výdajů žalované). Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného a označení důkazů k jejich prokázání. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou posoudil jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z.

18. Plnění poskytnuté žalované je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná žalobkyni neuhradila dle tvrzení žalobkyně ničeho. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě žalobou požadované jistiny ve výši 10 000 Kč. Pokud jde o příslušenství jistiny, soud postupoval v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek NS sp. zn. , spisová značka, ), která říká, že v případě vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle zásad bezdůvodného obohacení vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.

19. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu poplatků, úroků, nákladů a smluvních pokut. Dále rovněž nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny – odůvodnění viz bod 18. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná jen zčásti. Při zohlednění jistiny i příslušenství, včetně kapitalizace uplatněného úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku , datum, , činila hodnota předmětu řízení 16 043,62 Kč. Žalobkyni bylo přiznáno 10 000 Kč, její úspěch tak činí 62,33 %, úspěch žalované 37,67 % a čistý úspěch žalobkyně 24,66 %. Náklady žalobkyně tvoří soudní poplatek 800 Kč, odměna zástupce za tři úkony právní služby do podání návrhu včetně ve výši 1 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč a DPH 315 Kč, celkem 2 615 Kč. Z této částky náleží žalobkyni podle poměru jejího čistého úspěchu náhrada nákladů řízení ve výši 645 Kč.