10 C 49/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 72 714,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 46 764 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 950,97 Kč- se zákonným úrokem z prodlení z částky 57 427,51 Kč ve výši 15 % p. a. od , datum, do zaplacení,- s úrokem z částky 49 747,88 Kč ve výši 29,91 % p. a. od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 72 714,97 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , jejíž podmínky žalovaný neplnil, a to ani na základě zaslané předžalobní výzvy. Na žalobkyni přešla pohledávka na základě jejího postoupení společností , právnická osoba, ..

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval a po celou dobu řízení zůstal vůči soudu nečinný. Žalovaný se k jednání soudu dne , datum, bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č, tel. číslo, , že právní předchůdce žalobkyně - společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a nákladů úvěru ve výši 136 272 Kč se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v 48 týdenních splátkách ve výši 3 236 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru, že věřitel dne , datum, uhradil na účet uvedený ve smlouvě o úvěru ze dne , datum, částku ve výši 50 000 Kč. Z oznámení ze dne , datum, , že věřitel zesplatnil spotřebitelský úvěr č. , hodnota, a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu v celkové výši 59 619 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky, podacího lístku a z plné moci ze dne , datum, , že žalobkyně dne , datum, , v zastoupení věřitele, zaslala žalovanému oznámení o tom, že došlo k postoupení pohledávky ze spotřebitelského úvěru ze dne , datum, na žalobkyni. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, a z podacího lístku, že žalovaný byl dopisem právního zástupce vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Ze společného prohlášení věřitele a žalobkyně a ze seznamu postoupených pohledávek, že dne , datum, byla mezi stranami uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky také za žalovaným. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru ze dne , Anonymizováno, , že žalovaný při sjednávání úvěru uvedl, že je zaměstnán, pravidelný měsíční příjem žalovaného činí 16 385 Kč, jeho výdaje činí 8 188 Kč. Je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , neběží mu výpovědní doba, má maturitní vzdělání, žije u rodičů. Z potvrzení o zaúčtování platby, že na účet žalovaného byla v měsíci 5, 6, 7, 8/2022 připsána mzda ve výši 12 904 Kč, 11 164 Kč, 21 028 Kč a 16 964 Kč. Z výpisu z registru SOLUS a NRKI, že žalobkyně si v rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaného opatřila výpisy z těchto registrů.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Mezi společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , , právnická osoba, , , adresa, (dále též jen „věřitel“), a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy věřitel posuzoval schopnost žalovaného úvěr získat a splácet. Žalovaný mu za tímto účelem předložil výpisy z účtu potvrzující přijetí mzdy, věřitel si dále také vyžádal informace z veřejných registrů SOLUS, NRKI. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč (dále jen „jistina“), a to bezhotovostním převodem na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve Smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit věřiteli úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou na celou dobu řádného splácení úvěru. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutých peněžních prostředků a úroků se žalovaný zavázal uhradit v 48 měsíčních splátkách po 3 236 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, věřitel úvěr zesplatnil a dopisem ze dne , datum, vyzval žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků a dlužných smluvních pokut za prodlení s úhradou jednotlivých splátek.Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany , právnická osoba, . na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a v souladu se Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena včetně příslušenství a se všemi právy s ní spojenými včetně práva na smluvní pokutu žalobci jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 3 236 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

9. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, a to co do žalovaným neuhrazené jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství.

17. Soud se prvně zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. , právnická osoba, s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy.

18. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne , datum, ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 , spisová značka, Evropské Unie ze dne , datum, ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

19. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, když žalovaný měl předložit dostatečné množství dokladů k osvědčení jeho příjmů a výdajů. Pro posouzení výše svých příjmů žalovaný předložil právnímu předchůdci žalobce výpis z účtu (potvrzení o přijetí mzdy 05,06,07 a 08/2022). Z informací a dokladů od žalovaného bylo právním předchůdcem žalobce zjištěno, že jeho průměrný měsíční příjem činí 16 385 Kč. Z údajů uvedených žalovaným mělo být rovněž patrné, že byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, na dobu neurčitou. Ohledně výdajů žalovaného bylo z prohlášení žalovaného zjištěno, že tyto činí celkem 8 188 Kč, přičemž bylo kalkulováno i životní minimum v aktuální výši 4 620 Kč stanovené zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a k němu vydaným nařízením vlády o zvýšení částek životního minima a existenčního minima. Nashromážděné informace o finanční situaci žalovaného, zaznamenané v dokumentu Hodnocení klienta ze dne , datum, , a předložené doklady žalovaného byly ze strany právního předchůdce žalobce zanalyzovány a verifikovány, mj. i na základě vyžádaných informací z veřejných registrů SOLUS, NRKI, ISIR a posouzeny. Bylo zjištěno, že žalovaný měl celkem měsíčně cca 7 197 Kč disponibilních finančních prostředků, tedy dostatek pro splácení požadovaného úvěru, přičemž vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení a v úvěrových registrech není veden jako dlužník se špatnou platební morálkou. Na základě takto provedeného odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Soud se s tvrzením žalobkyně, o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného neztotožňuje. Právní předchůdce žalobkyně se nejvíce zabýval příjmem žalovaného, který byl sice ověřen z dílčích výpisů z účtu žalovaného osvědčujících pouze příjem mzdy, avšak skutečnost o trvání pracovního poměru si neověřil (např. z pracovní smlouvy) a vyšel pouze z prohlášení žalovaného. , adresa, se však právní předchůdce žalobkyně nezabýval vůbec, byly výdaje žalovaného. Kalkuloval pouze s životním minimem ve výši 4 620 Kč a náklady na bydlení ve výši 3 568 Kč, ovšem vycházel pouze z tvrzení žalovaného, opět bez toho, aby si tyto náklady ověřil (např. nájemní smlouvou, výpisem z účtu). Pochybným se zdá také zjištění vyplývající z hodnocení klienta, že ostatní náklady žalovaného na dopravu, záliby apod. jsou ve výši 0 Kč. Není zřejmé, zda žalovaný neměl další dluhy, když právní předchůdkyně žalobkyně toto nezjišťovala z veřejně dostupných registrů (např. Centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík,).

21. Údaje získané právním předchůdcem žalobkyně nelze dle přesvědčení soudu považovat za dostatečné. Postup právní předchůdkyně žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného nelze považovat za řádný, provedený s odbornou péčí. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila, ani neprokázala, že by měla dostatečné informace zejména o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného. Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

22. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

23. Soud s ohledem na skutečnosti uvedené výše, zavázal žalovaného výrokem I. tohoto rozsudku k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 46 764 Kč, když sama žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil na shora označený úvěr celkem 3 236 Kč (naproti tomu čerpal částku 50 000 Kč). S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na další částky ve výši 25 950,97 Kč s příslušenstvím a v tomto rozsahu byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta.

24. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán (výrok I. rozsudku) a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalovaný měl ve věci větší procesní úspěch, než žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovanému - dle obsahu spisu - žádné náklady soudního řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.