10 C 5/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 25 399,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 460,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 919,31 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 965,62 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12 % a částku 19,98 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi účastnicemi dne , datum, distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz. Smlouva byla uzavřena elektronicky potvrzením volby „Podepisuji“ v klientském profilu po dvoufaktorovém ověření. Žalované byla smluvní dokumentace následně automaticky zaslána na její emailovou adresu. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované na základě údajů sdělených žalovanou, údajů získaných prostřednictvím licence AISP z jejího bankovního účtu, předložených výpisů z účtu, výplatních pásek a dotazů do příslušných registrů, přičemž žalovanou vyhodnotila jako schopnou úvěr splácet. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 33 100 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná úvěr čerpala dne , datum, postupně ve výši 3 500 Kč a 8 000 Kč, celkem 11 500 Kč. Na úhradu jistiny úvěru žalovaná zaplatila částku 39,38 Kč. Pro neplnění denních splátek žalobkyně smlouvu vypověděla dne , datum, , o čemž žalovanou informovala emailem. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne , datum, . Ke dni podání žaloby činila celková dlužná částka 25 379,93 Kč, sestávající z nesplacené jistiny 11 460,58 Kč, poplatku za vyplacení tranší 206,84 Kč, smluvního úroku 13 414,31 Kč a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ 298,20 Kč. Žalobkyně uplatnila rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 11 965,62 Kč od , datum, do zaplacení a dále smluvní pokutu za 90 dní prodlení ve výši 19,98 Kč. Pro případ, že by soud neshledal důvodnost nároku ze smlouvy, žalobkyně tvrdila, že žalovaná se přijetím poskytnutých prostředků na svůj bankovní účet bez právního důvodu obohatila.2 Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3 Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu konaného dne , datum, omluvili, žalovaná se k němu bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.4 Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne , datum, poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ․ Listina není podepsána žalovanou (a to ani elektronicky zaslaná listina v pdf formátu). Z výzvy k úhradě před podáním žaloby a potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že zástupce žalobkyně sepsal dne , datum, předžalobní výzvu adresovanou žalované a , datum, ji prostřednictvím provozovatele poštovních služeb odeslal jako doporučenou zásilku, podací číslo , Anonymizováno, , na adresu , adresa, . Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP) vedený na jméno , Jméno žalované, dne , datum, . Z dokumentu „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ soud zjistil, že žalobkyně k identifikačnímu číslu případu , Anonymizováno, evidovala údaje o žalované, zejména že ve společně hospodařící domácnosti žily celkem 4 osoby, z toho 2 osoby s příjmem, ověřený čistý měsíční příjem činil 31 536 Kč, příjem uvedený spotřebitelem činil 34 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky činily 8 000 Kč, výdaje na bydlení 10 000 Kč, další nezbytné výdaje 8 000 Kč, zbytné výdaje 600 Kč, vypočtené minimální výdaje činily 18 105 Kč, rezerva pro výdaje 700 Kč a disponibilní příjem činil 9 900 Kč. Z dokumentu označeného jako „Identifikované příjmy“ soud zjistil, že žalobkyně evidovala příjmové transakce žalované doložené bankovními výpisy za období od , datum, do , datum, . Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně odeslala žalované dne , datum, dvě platby, a to částku 3 500 Kč a částku 8 000 Kč, obě na účet žalované č. , č. účtu, , s uvedením poznámek „Váš , Anonymizováno, úvěr“. Z výzvy k úhradě soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne , datum, na emailovou adresu žalované upozornění, že žalovaná je v prodlení 92 dní, současně byla vyzvána k úhradě částky 25 504,91 Kč splatné v plné výši. Z přípisu společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná , Jméno žalované, , nar. , Datum narození žalované, , bytem , adresa, , byla majitelkou účtu č. , č. účtu, ve sledovaném období a byla také jedinou osobou s dispozičními právy k tomuto účtu. K datu , datum, činil zůstatek na tomto účtu 25,94 Kč. Zároveň bylo potvrzeno, že na tento účet byly dne , datum, připsány dvě příchozí platby pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to ve výši 3 500 Kč a 8 000 Kč. Z ostatních předložených dokumentů (zejména všeobecných obchodních podmínek, informací pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů, obecných principů posuzování a filozofie společnosti, předpisu denních splátek, údajích o poskytovateli spotřebitelského úvěru, bank ID výpis) soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro posouzení předmětu tohoto sporu.

5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování a tvrzení žalobkyně k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Dne , datum, poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Listina není podepsána žalovanou (a to ani elektronicky zaslaná listina v pdf formátu). Žalobkyně na účet žalované, vedený u , právnická osoba, ., zaslala dne , datum, dvě platby, a to částku 3 500 Kč a částku 8 000 Kč, tedy celkem 11 500 Kč. Žalobkyně o žalované evidovala údaje o tom, že ve společně hospodařící domácnosti žily celkem 4 osoby, z toho 2 osoby s příjmem, ověřený čistý měsíční příjem činil 31 536 Kč, příjem uvedený spotřebitelem 34 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky 8 000 Kč, výdaje na bydlení 10 000 Kč, další nezbytné výdaje 8 000 Kč, zbytné výdaje 600 Kč, vypočtené minimální výdaje 18 105 Kč, rezerva 700 Kč a disponibilní příjem 9 900 Kč. Původ těchto údajů není soudu znám. Identitu žalované ověřila žalobkyně prostřednictvím autorizace ověření totožnosti AISP (přímý náhled na bankovní účet) dne , datum, . Žalovaná byla žalobkyní opakovaně vyzývána k úhradě dluhu, mimo jiné i předžalobní výzvou sepsanou dne , datum, a odeslanou žalované dne , datum, . Žalobkyně žalovanou vyzvala rovněž emailem zaslaným na její emailovou adresu. Žalovaná dosud uhradila pouze částku 39,38 Kč.

7. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen obč. zák.). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

8. Podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

9. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

10. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

11. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

12. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

13. Podle članku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

14. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

15. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

18. Vyplývá-li ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru pro spotřebitele určitá povinnost, vyžaduje taková smlouva písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v § 127 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem, jinak je neplatná (§ 125 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

19. Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem (§ 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

20. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, c) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se poskytování, změny nebo zániku spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, záznamu o indexu použitém podle § 102 odst. 5, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, d) záznamy z jiné komunikace mezi poskytovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a e) dokumenty nebo jiné záznamy uvedené v písmenech c) a d), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce nebo zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru (§ 78 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

21. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena (§ 78 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru).

22. Z ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zák. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1968 věta prvá obč. zák, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 obč. zák, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana. Jak již bylo uvedeno shora, k elektronické verzi Smlouvy o úvěru (jakož i dalších listin předkládaných v elektronické podobě) není připojen podpis žalované v elektronické podobě. Z důvodu své neúčasti u jednání jí pak nemohlo být v tomto směru poskytnuto poučení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

25. Účastníku, který se k jednání nedostaví, ač řádně předvolán, soud poučení neposkytuje (poučení dle ust. § 118a o.s.ř. se poskytuje toliko při jednání). Potřebná poučení soud rovněž není oprávněn a povinen sdělovat účastníkovi jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 550 s.). Nezúčastní-li se účastník nařízeného ústního jednání, vystavuje se riziku, že jej soud nebude moci upozornit na nedostatky ve splnění povinnosti tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1, písm. a), b) o.s.ř.)., této ochrany se tak účastník dobrovolně vzdává.

26. I kdyby však žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě (a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana), žalobkyně dle názoru soudu v řízení neprokázala ani to, že by řádně zjišťovala úvěruschopnost žalované.

27. Jelikož žalovaná vystupovala jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla žalobkyně povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, tj. jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet.

28. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. , spisová značka, ).

29. Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že řádným způsobem ověřila schopnost žalované úvěr splácet. Z důvodu své neúčasti u jednání jí pak nemohlo být ani v tomto směru poskytnuto poučení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně soudu předložila své prohlášení o prověření úvěruschopnosti žalované, v němž je uveden počet členů domácnosti, ověřený příjem žalované, žalobkyně však již neuvádí žádné bližší údaje k příjmu žalované (u jakého zaměstnavatele je zaměstnána nebo z jakých jiných zdrojů tento příjem pochází, jak konkrétně tento příjem žalobkyně ověřila, z jakých konkrétních listin). V tomto posouzení úvěruschopnosti žalobkyně také vypočítala minimální výdaje žalované. Žalobkyně však nijak tyto výdaje nespecifikovala a zřejmě ani neověřovala. Žalobkyně tak netvrdila, ani neprokázala, že měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalované, a tyto věrohodným způsobem i ověřila.

30. Po právní stránce soud tak věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.) s tím, že se jedná o bezdůvodné obohacení sui generis a je nutné přihlížet (per analogiam) i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. Jestliže zákon o spotřebitelském úvěru chrání spotřebitele v případech, kdy poskytovatel úvěru se spotřebitelem sice úvěrovou smlouvu uzavře v písemné formě, ale řádně nezjišťuje úvěruschopnost spotřebitele, tím spíše jej musí chránit i v případech, kdy úvěrová smlouva písemně uzavřena není (což je zjevně ještě závažnější pochybení). I v tomto případě je namístě uložit spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (tj. aplikace ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, per analogiam).

31. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaná ani netvrdila (a neprokazovala), že by něčeho žalobci zaplatila. Žalované byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 11 500 Kč. Žalovaná doposud žalobkyni dle jejího tvrzení uhradila toliko 39,38 Kč, výše bezdůvodného obohacení tudíž činí částku 11 460,62 Kč (výrok ad I.).

32. Jak uvedeno shora, dle ust. § 1968 věta prvá obč. zák. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. V případě určení neplatnosti smlouvy o úvěru, má věřitel právo na zaplacení nesplacené jistiny v nové lhůtě splatnosti. Nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. ve lhůtě, kterou si strany dohodnou nebo pokud dohody není, ve lhůtě určené soudem. Ukládá-li tedy soud spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nastává povinnost plnit dluh až vyhlášením rozsudku, resp. ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu. Z toho důvodu se žalovaná doposud v prodlení s plněním dluhu neocitla a nárok žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení důvodný dán není.

33. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to za situace, kdy byla žalovaná procesně úspěšnějším účastníkem řízení, nicméně v řízení zcela pasivní žalované žádné náklady řízení nevznikly a soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.