10 C 52/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 13 868,99 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 500 Kč, zastavuje.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni- částku 13 868,99 Kč,- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do , datum, ve výši 6 293,97 Kč,- kapitalizovaný úrok z úvěru do , datum, ve výši 3 363,43 Kč,- zákonný úrok z prodlení z částky 8 177,80 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 10 %,- úrok z úvěru ve výši 15% z částky 7 890,20 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 868,99 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne , datum, byla mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku 40 894 Kč včetně úroků a poplatků ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč, s poslední splátkou splatnou do , datum, . Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas, čímž porušil své závazky. Po datu splatnosti poslední splátky, tj. , datum, , byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo nejpozději tohoto dne právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Poslední platba ve výši 1 200 Kč byla provedena dne , datum, , ale celková dlužná částka nebyla uhrazena. Ke dni , datum, činila dlužná částka: jistina úvěru 7 890,20 Kč, úrok 287,60 Kč, poplatky za poskytnutí úvěru 3 655,23 Kč, administrativní poplatky 693,22 Kč a poplatky za hotovostní splátky 1 342,74 Kč. Neuhrazená jistina úvěru se od , datum, úročí sazbou 15 % ročně. Žalobce tvrdil, že má také nárok na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně. Pohledávka byla postoupena žalobci dne , datum, . Žalovaný na výzvy k úhradě nereagoval, a proto se žalobce domáhá splnění nároku prostřednictvím soudu..

2. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky ve výši 500 Kč. Soud tedy řízení výrokem III. tohoto rozsudku v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř.

3. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval a po celou dobu řízení zůstal vůči soudu nečinný. Žalovaný se k jednání soudu dne , datum, nedostavil, svojí neúčast omluvil telefonicky, o odročení jednání nepožádal.

4. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č , Anonymizováno, a transakční historie, že právní předchůdce žalobkyně - společnost , právnická osoba, ., (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Částku ve výši 22 000 Kč žalovaný převzal v hotovosti v místě svého bydliště. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a nákladů úvěru ve výši 40 894 Kč se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v 14 měsíčních splátkách ve výši 2 921 Kč. Žalovaný uhradil na svůj závazek ke dni , datum, celkem 27 025 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky, že právní předchůdkyně vyhotovila oznámení o postoupení pohledávek, a to dne , datum, , o tom, že došlo k postoupení pohledávky ze spotřebitelského úvěru ze dne , datum, na žalobkyni. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, a z podacího lístku, že žalovaný byl dopisem právního zástupce vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby a současně mu bylo oznámeno postoupení pohledávky. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z potvrzení o zaplacení kupní ceny a ze seznamu postoupených pohledávek, že mezi původním věřitelem žalovaného a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky také za žalovaným. Z potvrzení o výši přijmu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, v rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaného, zajistila potvrzení o výši příjmů, ze kterého se podává, že žalovaný byl ke dni , datum, zaměstnán na dobu neurčitou u , jméno FO, , na pracovní pozici dělník, přičemž jeho čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil 46 500 Kč. Z žádosti o úvěr, že žalovaný je zaměstnaný, k ověření svého příjmu předložil žalovaný potvrzení od zaměstnavatele, jeho příjem činí 46 500Kč, měsíční výdaje uváděné žalovaným jsou 5 000 Kč za bydlení a energie a 5 300 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady. Žalovaný bydlí u rodičů, je svobodný, má středoškolské vzdělání a vlastní bankovní účet.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, ., (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnutého úvěru a poplatků ve výši 40 894 Kč se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 14 měsíčních splátkách ve výši 2 921 Kč. Právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný, má středoškolské vzdělání a vlastní bankovní účet, jeho příjem činí 46 500 Kč, měsíční výdaje jsou 5 000 Kč za bydlení a energie a 5 300 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady. Žalovaný na svůj dluh uhradil ke dni , datum, částku ve výši 27 025 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, a následně také v rámci předžalobní výzvy ze dne , datum, . Žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle druhého odstavce poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle druhého odstavce, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle třetího odstavce, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, a to co do části žalovanou neuhrazené jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství.

18. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 , spisová značka, Evropské Unie ze dne , datum, ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

19. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, žalovaný měl předložit dostatečné množství dokladů k osvědčení jeho příjmů a výdajů, avšak k těmto svým tvrzením žalobkyně nepředložila odpovídající důkazy, a to ani k opakované výzvě soudu. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho měsíční výdaje jsou 5 000 Kč za bydlení a energie a 5 300 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady. Tyto výdaje přitom nebyly žalobkyní nijak ověřeny. Ačkoliv žalobkyně uvádí, že tyto výdaje byly ověřeny z výpisu k bankovnímu účtu, tento výpis nebyl žalobkyní, a to ani k opakované výzvě soudu, předložen. Za této situace dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru, neboť neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila, když soudu nepředložila žádné důkazy prokazující, že si od žalovaného obstarala podklady k výši jeho skutečných výdajů.

20. Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

21. Nad rámec shora uvedeného je třeba poukázat také na skutečnost, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, by dle názoru soudu mohla být posouzena jako neplatná také proto, že se příčí dobrým mravům, když v daném případě byl žalovaný smlouvou zavázán k tomu, že nad rámec vrácení jistiny úvěru ve výši 22 000 Kč zaplatí právní předchůdkyni žalobkyně navíc na poplatcích částku ve výši 18 894 Kč, což představuje (dle smlouvy o úvěru) roční procentní sazbu nákladů týkajících se úvěru z této smlouvy ve výši 272,44%. Právní úprava spotřebitelského úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb. je však úpravou speciální k úpravě obecné dle o. z.. Tato obsahuje i speciální důvod neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 87), která je sankcí za porušení povinnosti poskytovatele s odbornou péčí posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele. Uvedený závěr je pak třeba do postupu soudu promítnout v tom směru, že smlouvu o spotřebitelském úvěru je v prvé řadě třeba podrobit testu její platnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což nalézací soud učinil a až v případě, že tímto testem projde, je namístě se zabývat otázkou její platnosti ve světle jiných v úvahu připadajících důvodů, jako např. otázky platnosti sjednaných úroků. Soud se proto podrobněji otázkou výše sjednaných úroků a poplatků nezabýval.

22. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však dalších poplatků, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

23. Soud s ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru, ve spojení s faktem, že žalovaný na svůj dluh již uhradil dokonce více (27 525 Kč) než byla jeho povinnost, žalobu v plném rozsahu zamítl.

24. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán (výrok I. rozsudku) a v této části byla žaloba také zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně více úspěšným účastníkem byl žalovaný, avšak dle obsahu spisu tomuto žádné náklady řízení nevznikly.