10 C 59/2019

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Bronislavem Beranem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o 11 480 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 11 480 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 480 Kč od 2. 4. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 11 480 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2. 4. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že dne [datum] byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o ustájení a péči o koně [označení koně] [anonymizováno] ve vlastnictví žalované, přičemž dne 25. 3. 2019 si žalovaná svého koně ze stájí žalobkyně odvedla, avšak zůstala dlužna žalovanou částku. Tato sestává z neuhrazené ceny za ustájení a péči o uvedeného koně za měsíc únor 2019 v celkové částce 4 480 Kč (4 000 Kč ustájení, 480 Kč odčervení koně) a z neuhrazené ceny za ustájení za měsíce duben a květen 2019 v částce 3 500 Kč za každý z uvedených měsíců. Úhradu za měsíce duben a květen 2019 žalobkyně požadovala i přes obdržené okamžité ukončení smlouvy ze strany žalované, neboť k okamžitému ukončení smlouvy nebyl dán důvod a smlouva tak v dotčených měsících coby výpovědní době ještě nadále trvala. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho ani přes dvě písemné výzvy žalobkyně, poslední ze dne 3. 6. 2019.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok v celém rozsahu rozporovala s odůvodněním, že dne 25. 3. 2019 podala okamžitou výpověď ze smlouvy, ve které uvedla její důvody v souladu s čl. V odst. 3 smlouvy, a koně odvedla, žalobkyně proto úhradu za ustájení jejího koně za měsíce duben a květen 2019 účtovala neoprávněně. Důvod okamžité výpovědi předmětné smlouvy byl oprávněný, neboť žalobkyně porušila několik sjednaných povinností ze smlouvy, když nejenže porušila zákaz využívat koně pro potřeby jezdeckého výcviku, ale dokonce koně žalované užívala ke komerčním účelům a především pak dne 25. 3. 2019 došlo ke zranění koně žalované (10 cm tržná rána na pravé zadní noze, 5 cm oděrky na předních nohou, stržená srst i kůže na pleci) v době, kdy ho měla žalobkyně v péči, přičemž žalobkyně v rozporu se smluvním ujednáním nezajistila koni akutní veterinární péči a ani o zranění koně žalovanou neinformovala. Po zjištění této skutečnosti si žalovaná svého koně v odpoledních hodinách dne 25. 3. 2019 odvedla a zajistila mu veterinární ošetření. Pokud jde o úhradu částky 4 480 Kč za ustájení a péči o koně za měsíc únor 2019, tuto žalobkyni uhradila v hotovosti do rukou předsedkyně spolku v jejím domě a současně sídle žalobkyně dne 15. 2. 2019, přitom údajný dluh následně nebyl účtován ani ve faktuře za březen 2019, ani v původní faktuře [číslo faktury] [anonymizováno] za ustájení za měsíce duben a květen 2019 coby výpovědní dobu, nýbrž až v pořadí druhé faktuře [číslo faktury] [anonymizováno].

3. V průběhu řízení žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně dlužné částky ve výši 4 480 Kč coby platby za poskytnuté služby za únor 2019 tak, že existence dvou znění faktury [číslo faktury] [anonymizováno] je odůvodněna tím, že o dluhu za měsíc únor 2019 v době vystavení faktury v prvním znění nevěděla, proto byla vystavena v pořadí druhá faktura [číslo faktury] [anonymizováno], kde byl již dluh za únor 2019 připočten, přičemž nejprve žalobkyně tvrdila, že faktury vystavovala účetní žalobkyně, paní [celé jméno svědkyně], následně změnila své tvrzení tak, že faktury vystavovala sama předsedkyně žalobkyně s tím, že v pořadí druhou fakturu [číslo faktury] [anonymizováno] vystavovala na základě upozornění od účetní, že není uhrazena platba za měsíc únor.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci řízení spolu dne 16. 6. 2017 uzavřeli na dobu neurčitou smlouvu o ustájení a péči o koně, jejímž předmětem bylo ustájení a péče o koně [označení koně] [anonymizováno] ve vlastnictví žalované s ujednanou cenou za ustájení a péči o koně ve výši 3 500 Kč měsíčně, splatnou vždy předem do 30. dne předchozího měsíce na základě faktury. Žalobkyně se v uvedené smlouvě mimo další zavázala k povinnosti zajistit akutní veterinární péči a v případě potřeby i převoz do veterinární nemocnice, a to i na základě samostatného rozhodnutí, pokud se nelze s majitelem koně ihned spojit, jakož i bezodkladně informovat majitele o každé změně zdravotního stavu koně. Strany smlouvy si dále ujednaly, že smlouvu lze ukončit mimo jiné písemnou výpovědí s 2 měsíční výpovědní lhůtou, přičemž tato začíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi, nebo okamžitým odstoupením od smlouvy z důvodů závažného porušení jejích podmínek, a to sdělením písemně druhé straně (smlouva o ustájení a péči o koně). Faktury za poskytnuté služby ustájení a péče o koně si žalobkyně v období od roku 2017 – 2019 vystavovala sama prostřednictvím své předsedkyně, tyto následně předkládala účetní, jež je zaúčtovala do příslušného softwaru a k těmto pak evidovala platby, sama účetní nikdy neupozorňovala žalobkyni na to, že jí někdo dluží peníze či že by se měla nějaká částka vyfakturovat, a to ani ve vztahu k žalované (svědecká výpověď svědkyně [příjmení svědkyně], osoby zpracovávající účetnictví žalobkyni). Za rok 2018 žalovaná uhradila veškeré faktury vystavené na její vrub žalobkyní, a to bankovním převodem (svědecká výpověď svědkyně Snášelové). Úhrada za ustájení a péči o koně žalované za měsíc únor 2019 činila částku 4 480 Kč (nesporná tvrzení účastníků), přičemž tuto žalovaná uhradila v únoru 2019 hotově do rukou předsedkyně žalobkyně v místě jejího sídla (svědecká výpověď svědka [příjmení svědka], bývalého přítele žalované). Dne 25. 3. 2019 kolem 15. hodiny se žalovaná dostavila do sídla žalobkyně za účelem vyjížďky na svém koni, na místě však zjistila, že její kůň je zraněn (svědecká výpověď svědka [příjmení svědka] a jím pořízená fotografie zachycující poranění koně a obsahující místní a časový údaj pořízení). Žalovaná z toho důvodu svého zraněného koně odvedla ze stájí v sídle žalobkyně do výběhu v [obec], kam mu přivolala veterinářku, která koni následně poskytla veterinární ošetření (svědecké výpovědi svědka [příjmení svědka] a svědkyně [příjmení svědkyně] [anonymizováno], veterinářky, faktura ze dne 6. 6. 2019 vystavená svědkyní [příjmení svědkyně] na vrub žalované za ošetření koně). Zranění koně žalované spočívalo v cca 10 cm krvácející tržné ráně na pravé pánevní končetině zasahující kůži a podkoží, v oděrkách, stržené kůži a srsti na pleci a cca 2 cm ráně na přední pravé noze v oblasti spěnky (svědecká výpověď svědkyně [příjmení svědkyně], fotografie zranění koně, listina označená jako klinické vyšetření ze dne 25. 3. 2019 vyhotovena svědkyní [příjmení svědkyně]). K uvedenému zranění koně žalované došlo předmětného dne, tj. 25. 3. 2019, v dopoledních hodinách, nejpravděpodobněji kolem poledne (svědecká výpověď svědkyně [příjmení svědkyně]), a to ve výběhu v sídle žalobkyně (nesporné tvrzení účastníků), když zranění typově odpovídá pokousání, pokopání či zavadění o ohradník v rámci výběhu (svědecká výpověď svědkyně [příjmení svědkyně]). Přípisem ze dne 25. 3. 2019 žalovaná s okamžitou platností k témuž dni vypověděla žalobkyni smlouvu o ustájení a péči o koně ze dne [datum] z důvodu jejího závažného porušení v části IV. bodu 9 smlouvy pro opakované využívání jejího koně pro potřeby jezdeckého výcviku i komerčnímu ježdění a z důvodu zranění jejího koně, kterému i přes závažnost poranění nebyla poskytnuta veterinární péče a o zranění koně nadto nebyla informována (okamžitá výpověď smlouvy ze dne 25. 3. 2019). Okamžitá výpověď smlouvy byla žalobkyni doručena dne 29. 3. 2019 (nesporné tvrzení účastníků). Dne 24. 3. 2019 byla žalobkyní na vrub žalované vystavena faktura [číslo faktury] [anonymizováno] znějící na částku celkem 7 000 Kč s fakturovaným plněním„ výpovědní lhůta duben, květen 2019“ a datem splatnosti téhož dne (faktura [číslo faktury] [anonymizováno] ze dne [datum]), tato faktura však není součástí účetnictví žalobkyně, nebyla tedy ani stornována (svědecká výpověď svědkyně [příjmení svědkyně]). Následně dne 29. 3. 2019 byla žalobkyní na vrub žalované vystavena nová faktura [číslo faktury] [anonymizováno] znějící na částku celkem 11 480 Kč s fakturovaným plněním„ neuhrazená faktura [číslo faktury] [anonymizováno] za cenu 4 480 Kč a výpovědní lhůta dle smlouvy duben, květen 2019 za cenu 7 000 Kč“ a datem splatnosti dne 1. 4. 2019 (faktura [číslo faktury] [anonymizováno] ze dne [datum]). Tato v pořadí druhá faktura je součástí účetnictví žalobkyně, její vystavení nebylo iniciováno ze strany účetní žalobkyně (svědecká výpověď svědkyně [příjmení svědkyně]). Uvedený postup spočívající v opětovném vystavení ve změněném znění již jednou vystavené faktury neodpovídá právním předpisům, když správně v případě vystavení nesprávné faktury by mělo následně dojít k jejímu stornování a vystavení tzv. dobropisu. Stejně tak postup spočívající v přenesení faktury za únor 2019 do faktury vystavené v březnu 2019 za výpovědní dobu není správný, faktura za únor 2019 měla být dobropisována, což nebyla, přičemž takto jsou faktury vedeny v účetnictví žalobkyně i přes upozornění ze strany účetní žalobkyně na základě požadavku její předsedkyně. Obdobný postup nikdy v minulosti nebyl u žalobkyně uplatňován (svědecká výpověď svědkyně [příjmení svědkyně]). Faktura za měsíc březen byla vystavena dne 5. 3. 2019, výpisy z banky byly doručovány až pozdějšího dne, veškeré účetní doklady byly k dispozici vždy po 10. dni v kalendářním měsíci (svědecká výpověď svědkyně [příjmení svědkyně]). Žalobkyně následně upomínkami ze dne 26. 4. 2019 a ze dne 3. 6. 2019 vyzvala žalovanou k úhradě žalobou požadované částky, na což žalovaná reagovala přípisem ze dne 7. 6. 2019 tak, že požadavek žalobkyně odmítla (upomínky ze dne 26. 4. 2019 a ze dne 3. 6. 2019 včetně podacích stvrzenek a dodejek, přípis žalované ze dne 7. 6. 2019).

5. Z ostatních provedených důkazů (fotografe zachycující koně žalované s různými jezdkyněmi a svědecká výpověď svědkyně [příjmení svědkyně]) soud vzhledem k níže uvedenému právnímu posouzení věci již pro nadbytečnost nečinil žádná skutková zjištění.

6. Podle § 1724 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen jako „o. z.“), smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

7. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

8. Podle § 1998 odst. 1, 2 o. z., závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Je-li závazek vypovězen, zaniká uplynutím výpovědní doby. Lze-li však závazek vypovědět bez výpovědní doby, zaniká závazek účinností výpovědi.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu a citovaných zákonných ustanovení zhodnotil soud věc po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu nedůvodná.

10. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení ceny za poskytnuté služby ustájení a péči o koně ve vlastnictví žalované, které žalobkyně žalované poskytovala na základě uzavřené smlouvy. Předmětem projednávaného sporu byly přitom dva samostatné nároky žalobkyně opírající se o rozdílné skutkové důvody, a to jednak požadavek na úhradu částky 7 000 Kč představující úhradu za ustájení koně žalované za dvouměsíční výpovědní dobu, ohledně něhož se rozcházela tvrzení účastníků co do samotné existence výpovědní doby, a jednak požadavek na úhradu částky 4 480Kč představující dluh žalované za žalobkyní poskytnuté služby v měsíci únoru 2019, ohledně něhož žalovaná tvrdila jeho včasnou úhradu.

11. V řízení bylo prokázáno, že účastníci sporu mezi sebou uzavřeli tzv. inominátní smlouvu dle § 1746 odst. 2 o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytovala žalované služby spočívající v ustájení a péči o jejího koně, za což se žalovaná zavázala hradit stanovenou měsíční úhradu. Jako jeden ze způsobů ukončení uvedené smlouvy uzavřené na dobu neurčitou si účastníci řízení ujednali„ okamžité odstoupení od smlouvy z důvodů závažného porušení jejích podmínek, a to sdělením písemně druhé straně“, jež soud na základě obsahu a smyslu takového ustanovení smlouvy v kontextu celého jejího obsahu i přes rozdílné označení vyhodnotil jako výpověď bez výpovědní doby dle § 1998 odst. 2 o. z., na jejímž základě závazek zaniká účinností takové výpovědi. K uvedenému hodnocení soud přistoupil z toho důvodu, že zatímco výpovědí dochází k zániku trvalého závazku, tedy typicky v případě smluv uzavřených na dobu neurčitou, s účinky ex nunc, tzn. do budoucna, v případě odstoupení od smlouvy dochází zásadně ke zrušení závazku zpětně od samého počátku, čímž vzniká povinnost stran se mezi sebou vypořádat. Z obsahu smlouvy soud dovodil, že účel dotčeného způsobu ukončení smlouvy směřoval k možnosti sankčního ukončení trvání smlouvy s účinky toliko do budoucna v případě jejího závažného porušení.

12. Za dané procesní situace tak bylo především na žalované, aby soudu tvrdila a prokázala důvody, pro které jsou požadavky žalobkyně nedůvodné, tedy jednak ukončení uzavřené smlouvy s okamžitou účinností a především pak naplnění důvodu pro takové ukončení smlouvy, který byl žalobkyní rozporován, a dále pak úhradu úplaty za žalobkyní poskytnuté služby v měsíci únoru 2019.

13. Pokud jde o úhradu částky 4 480 Kč za ustájení a péči o koně žalované v měsíci únoru 2019, je soud přesvědčen, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná tuto žalobkyni skutečně uhradila. Provedení předmětné úhrady má soud za prokázané především ze svědecké výpovědi svědka [příjmení svědka], který potvrdil, že viděl předání žalované částky žalovanou v hotovosti do rukou předsedkyně žalobkyně. Ve svědecké výpovědi uvedeného svědka se sice objevily drobné nepřesnosti oproti tvrzení žalované, zejména co do místa, ze kterého měl předání peněz pozorovat, dále nebyl schopen učinit přesné časové určení, tj. kterého konkrétního dne k předání peněz došlo, nicméně tyto jsou dle přesvědčení soudu výsledkem přirozené ztráty paměťové stopy v důsledku delšího časového odstupu (více než rok) od předmětné události. Na tomto místě nutno zdůraznit, že v základních rysech se svědecká výpověď uvedeného svědka shodovala s tvrzením žalované, tzn. že k platbě došlo v únoru 2019 v místě sídla žalobkyně, kde svědek s žalovanou zastavili, když svědek žalovanou vezl do jejího zaměstnání, žalovaná předala hotovost ve výši přesahující 4 000 Kč do rukou předsedkyně žalobkyně, která v daný okamžik zrovna telefonovala. Z tohoto důvodu i přes bývalý partnerský vztah žalované s uvedeným svědkem soud neměl důvod pochybovat o jeho věrohodnosti. Nadto soud vycházel rovněž ze svědecké výpovědi svědkyně [příjmení svědkyně], která jednoznačně popřela tvrzení žalobkyně o tom, že měla iniciovat vystavení v pořadí druhé faktury [číslo faktury] [anonymizováno] poté, co měla žalobkyni upozornit na existenci dluhu žalované za únor 2019, naopak sama svědkyně soudu potvrdila neobvyklost a rovněž nesprávnost žalobkyní zvoleného postupu v podobě vystavení druhého změněného znění faktury evidované pod stejným číslem. Tento postup žalobkyně se tak soudu jeví jako při nejmenším nelogický, a to tím spíše, což soud považuje za nutné zdůraznit, že nelze vycházet ani z tvrzení žalobkyně o tom, že při vystavení prvního znění faktury [číslo faktury] [anonymizováno] dne 24. 3. 2019 ještě o dluhu žalované za měsíc únor 2019 nevěděla, když z tvrzení žalobkyně a především pak ze svědecké výpovědi svědkyně [příjmení svědkyně] bylo zjištěno, že výpisy z bankovního účtu byly k dispozici po 10. dni v měsíci. Již při vystavování prvního znění uvedené faktury dne 24. 3. 2019 by tak žalobkyně již musela mít povědomí o existenci dluhu žalované. Z uvedených důvodů soud proto považuje žalobou uplatněný nárok na zaplacení částky 4 480 Kč za nedůvodný, neboť se žalované podařilo v řízení prokázat, že tento zanikl jeho úhradou.

14. Co se týče žalované částky ve výši 7 000 Kč, jež měla představovat sjednanou úplatu za ustájení koně za výpovědní dobu, tj. měsíce duben a květen 2019, byla předmětem posouzení soudu otázka naplnění důvodu pro výpověď bez výpovědní doby, kteroužto možnost ukončení závazku si strany sjednaly pro případ závažného porušení podmínek uzavřené smlouvy, neboť mezi účastníky řízení bylo nesporné, že si žalovaná koně odvedla ze stájí žalobkyně dne 25. 3. 2019 a okamžitou výpovědí z téhož dne, jež byla následně doručena žalobkyni, uzavřenou smlouvu vypověděla. Hlavním důvodem výpovědi dotčené smlouvy ze strany žalované bylo zranění jejího koně a s ním související porušení smluvní povinnosti žalobkyně, která koni nezajistila akutní veterinární péči a nadto ani neinformovala žalovanou o zdravotním stavu jejího koně. V řízení bylo prokázáno, že ke zranění koně došlo dne [datum] v době kolem poledne, a to ve výběhu v sídle žalobkyně, přičemž žalovaná se o zranění koně dozvěděla téhož dne kolem 15. hodiny až tím, že se sama dostavila na místo, když se chtěla na svém koni projet. Zranění koně přitom bylo takové povahy, že vyžadovalo bezodkladné veterinární ošetření, jež mu zajistila teprve až žalovaná poté, co si svého koně ze stájí žalobkyně odvedla. V uzavřené smlouvě se žalobkyně zavázala k povinnosti zajistit akutní veterinární péči a v případě potřeby i převoz do veterinární nemocnice, a to i na základě samostatného rozhodnutí, pokud se nelze s majitelem koně ihned spojit (čl. IV. bod 4„ povinnosti majitele stáje“), jakož i k povinnosti bezodkladně informovat majitele o každé změně zdravotního stavu koně (čl. IV. bod 5„ povinnosti majitele stáje“), přičemž porušení obou uvedených povinností v nyní projednávaném případě je dle přesvědčení soudu nutno vyhodnotit jako závažné. Předmětem dotčené smlouvy bylo nejen ustájení koně, ale zejména zajištění řádné péče o koně zahrnující kromě krmení, zajištění čisté podestýlky a dalších i řádné ošetřování koně. Za situace, kdy kůň žalované byl zraněn a nejméně po dobu tří hodin nejenže nebyl ošetřen, ale zranění koně nebylo žalované ani oznámeno a velmi pravděpodobně tedy ani nebylo ze strany žalobkyně zjištěno, proto nelze dle názoru soudu vyhodnotit jinak. Ve shodě s žalovanou tak soud v uvedeném shledal naplnění závažného porušení podmínek uzavřené smlouvy, jež žalovanou v souladu s čl. V bod 3 smlouvy opravňovalo k okamžitému ukončení závazku, tedy k vypovězení smlouvy bez výpovědní doby v souladu s § 1998 odst. 1, 2 o. z. V případě výpovědi bez výpovědní doby závazek zaniká účinností výpovědí, tedy jejím doručením druhé straně, k čemuž v nyní projednávaném případě došlo dnem 29. 3. 2019. K tomuto dni tak závazek z dotčené smlouvy zanikl bez dalšího, proto žalobkyni nevznikl nárok na úhradu měsíční úplaty za následující dva měsíce, a soud tudíž i tento žalobní požadavek vyhodnotil jako nedůvodný. S ohledem na posouzení soudu, jež shledal oprávněnost výpovědi bez výpovědní doby již ze samotného důvodu zranění koně a s ním souvisejícím neposkytnutí péče a neinformování o stavu koně se proto již soud dále pro nadbytečnost nezabýval otázkou porušování smlouvy žalobkyní v podobě využívání koně žalované pro potřeby jezdeckého výcviku či pro komerční vyjížďky s třetími osobami.

15. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná, byť měla plný úspěch ve věci, nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala.