10 C 65/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci manžela: Jméno manžela , narozený Datum narození manžela bytem Adresa manžela zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A a manželky: Jméno manželky , narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B pro rozvod manželství

I. Manželství manžela , Jméno manžela, , nar. , Datum narození manžela, a manželky , Jméno manželky, , rozené , rodné přijmení, , nar. , Datum narození manželky, , se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manžel se návrhem ze dne , datum, domáhal rozvodu manželství. Návrh odůvodnil tím, že manželství účastníků, uzavřené dne , datum, , je podle jeho názoru hluboce a trvale rozvráceno. Uvedl, že manželství zpočátku probíhalo standardně a bez výraznějších problémů, avšak postupem času začalo docházet k opakovaným konfliktům vyplývajícím z rozdílných povahových vlastností obou manželů. Tyto rozdíly se projevovaly zejména ve způsobu vedení společné domácnosti, trávení volného času a schopnosti vzájemné komunikace. Podle manžela vedly uvedené skutečnosti k citovému ochlazení a následnému odcizení mezi manžely. Partnerské soužití mělo být ukončeno již před patnácti lety, po narození jejich dcery, přičemž rozdíly mezi manžely se dále prohlubovaly. Manžel výslovně uvedl, že nemá zájem na obnovení společného soužití a má za to, že manželství již nelze obnovit.

2. Manželka se ve svém vyjádření ze dne , datum, vyjádřila tak, že zásadně nesouhlasí s tvrzeními manžela o dlouhodobém nefunkčním soužití. Uvedla, že až do roku 2023 považovala manželství za harmonické, s minimem konfliktů a s fungující vzájemnou podporou, přičemž podle jejího vnímání spolu manželé vedli spokojený rodinný život, trávili společně volný čas a plánovali budoucnost. Za změnu v dynamice vztahu považuje teprve období od začátku roku 2024, kdy začala pozorovat manželovo citové ochlazení, a na podzim téhož roku zjistila jeho důvěrnou komunikaci s jinou ženou. Manželka uvedla, že manžel své skutečné důvody zpětně racionalizuje, a za příčiny rozvratu označila zejména neschopnost obou partnerů čelit životním těžkostem, dále neschopnost vypořádat se s krizí středního věku a s obavami spojenými s postupujícím věkem, jakož i neschopnost přijmout dynamiku dlouhodobého vztahu, v němž je přirozené určité zevšednění, které je třeba vyvažovat jinými hodnotami a aktivní snahou o obnovu partnerského obsahu. Za hlavní příčinu pak označila manželovu nulovou komunikaci o vztahu a jeho potřebách, kdy podle jejího názoru nikdy nevyjádřil, co mu ve vztahu nevyhovuje, co by chtěl změnit či jak si společné soužití představuje. Uvedla rovněž, že zatímco s ní manžel v roce 2025 nadále sdílel společnou domácnost a plánoval společné aktivity, současně podle ní skrytě připravoval rozvod a vlastní odchod. Manželka zdůraznila, že se snažila manželství zachovat a nabízela využití odborné pomoci, avšak manžel to odmítl. Dodala, že situace výrazně dopadá na nezletilou dceru.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, jakož i výslechy účastníků a svědkyň, přičemž ve spojení s nespornými tvrzeními účastníků učinil tato skutková zjištění: Z oddacího listu vydaného Obecním úřadem v , Anonymizováno, dne , datum, , že účastníci uzavřeli manželství dne , datum, před Obecním úřadem v , Anonymizováno, , když osobní stav obou účastníků před uzavřením manželství byl svobodný/svobodná; Z rozsudku OS Olomouc, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, a z rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, soud zjistil, že již bylo pravomocně rozhodnuto o péči a výživném ve vztahu k doposud nezletilé dceři , jméno FO, , nar. , datum, . Nezletilá , jméno FO, byla svěřena do péče matky pro dobu do i po rozvodu a bylo schváleno výživné. Odvolací soud změnil výrok o výživném tak, že schválil dohodu manželů, kdy otec se zavázal přispívat částkou , částka, měsíčně s účinností od , datum, i s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu a konstatoval, že dluh na výživném za období od , datum, do , datum, nevznikl. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že z manželství se narodil již zletilý syn , jméno FO, nar. , datum, a doposud nezletilá dcera , jméno FO, nar. , datum, a k ukončení vedení společné domácnosti došlo v červenci 2025. Z výslechu manžela soud zjistil, že mu nejsou známy okolnosti, které by měly bránit rozvodu. Již skoro 9 měsíců nežije s manželkou ve společné domácnosti. Každý z manželů žije již po svém, manžel doposud ještě hradí náklady na energie v nemovitosti, ve které manželé žili společně předtím, neboť manželka tyto ještě nepřepsala na sebe. S manželkou se potkává cca jednou za 2 měsíce. Přál by si trávit společný čas s dětmi, což bohužel v tuhle chvíli úplně neprobíhá, ale s manželkou již společnou budoucnost neplánuje. S manželkou žádné společné akce nerealizuje. Rodina i přátelé ví o jejich rozchodu. Pokud jde o intimní život, již posledních 10 let mezi manžely neprobíhá. Z pohledu manžela již není možné obnovení manželského soužití, jedná se o dlouhodobý proces rozvratu. Považuje manželství za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené. Rozvrat manželství počal někdy během covidu. Pokud jde o citový vztah k manželce, manžel uvedl, že žili vedle sebe, ale nikoliv spolu, pracovali spolu jako kolegové, byli dobří kamarádi, ale nikoliv manželé. K narušení důvěry mezi nimi nedošlo. Manžel dále uvedl, že neví přesně, jestli ze společné domácnosti odešel v červnu nebo červenci, neví tedy jestli je to , právnická osoba, 9 měsíců. Přesně nedokáže říct, kdy podával návrh na rozvod. Pokud jde o společné soužití v době podání návrhu na rozvod manželství, manželé bydleli spolu, jedli spolu, komunikovali. Pokud jde o komunikaci, tato byla asymetrická. Manžel považoval vztah za harmonický a pohodový, neboť se o to intenzivně snažil. Choval se tak, aby to vyhovovalo manželce. Manžel uvedl, že je velmi nekonfliktní typ, ale jakákoliv kritika manželky končila hádkou nebo dusným prostředím. Před manželkou se před podáním návrhu na rozvod o rozvodu nezmiňoval, a to zejména kvůli dětem. Pro párovou terapii nebyl důvod, neměli mezi sebou konflikty. Absolvovali však 2 mediace a byli u psychologa. Manžel již nemá zájem pokračovat v těchto aktivitách. Manželka se bohužel dozvěděla o rozvodu manželství prostřednictvím zprávy Whatsapp, protože manžel neměl odvahu jí to říct. Z výslechu manželky soud zjistil, že manžel se odstěhoval ze společné domácnosti a společné soužití mezi nimi fakticky neprobíhá. V současné době považuje manželské soužití za trvale narušené. Pokud jde o obnovení manželského soužití, jelikož z manželovi strany není vůle, tak obnovení není možné. Na venek nefungují jako manželé, rodina je srozuměna s tím, že se rozešli. Intimní soužití mezi nimi neprobíhá a v tuto chvíli již společnou budoucnost neplánují. Manžel manželství rozvrátil, na vztah musí být dva, proto manželství považuje za rozvrácené. Pokud jde o rozvod, tento může vzít pouze na vědomí. Dlouhou dobu žila v tom, že manželství je v pořádku, manžel měl delší dobu na to se s tímto ztotožnit. Pro manželku je to relativně nové. Pokud jde o intimní soužití, poslední kontakt proběhl naposled na podzim roku 2023, manželé měli problémy, které souvisely s věkem, ale manžel toto odmítal řešit, i když manželka navrhovala sexuální poradnu.

4. Na základě provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

5. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, před Obecním úřadem v , Anonymizováno, . Z manželství se narodily děti , jméno FO, , nar. , datum, , a , jméno FO, , nar. , datum, . Společné soužití manželů bylo ukončeno v červenci 2025, kdy se manžel odstěhoval ze společné domácnosti. O poměrech k nezletilé dceři bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne , datum, ,č. j. , spisová značka, a následně rozsudkem Krajského soudu v , adresa, – pobočka v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Těmito rozhodnutími byla nezletilá , jméno FO, svěřena do péče matky pro dobu do i po rozvodu manželství a bylo rozhodnuto i o výživném. Manželské soužití účastníků dlouhodobě fakticky neprobíhá. Manželé již delší dobu (od července 2025) nežijí ve společné domácnosti, každý vede vlastní způsob života a rodina je s jejich rozchodem srozuměna. Intimní soužití mezi nimi neprobíhá. Obtíže v této oblasti nebyly mezi manžely řešeny. Manžel rozvrat vztahu vnímal již v období pandemie, komunikace byla podle něj jednostranná, citová blízkost se vytratila a manželé podle jeho vyjádření žili spíše vedle sebe než spolu, ačkoliv navenek manželství působilo jako spokojené. Pro manželku byl návrh na rozvod manželství překvapivým, neboť manželství za rozvrácené nepovažovala, když manžel o problémech s manželkou nekomunikoval. Vzhledem k tomu, že manžel již nechce v manželství pokračovat ani usilovat o obnovu vztahu, manželce nezbylo než tuto situaci akceptovat a manželství považovat za rozvrácené. Účastníci v minulosti podstoupili mediace a konzultaci u psychologa, obnova soužití však nenastala a manžel již nemá zájem ve snaze o nápravu pokračovat. Na základě těchto skutečností soud uzavírá, že společné soužití účastníků bylo přerušeno v rovině faktické, citové i intimní, že již není vůle soužití obnovit a že stav jejich vztahu nese znaky dlouhodobosti a nevratnosti. Manželství účastníků je proto hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno.

6. Soud konstatuje, že ačkoli řízení o rozvod manželství bylo zahájeno v roce 2025, ve věci bylo rozhodováno po 1. 1. 2026, kdy nabyl účinnosti zákon č. 268/2025 Sb. (čl. XIX). Tímto zákonem došlo ke změnám hmotněprávní úpravy rozvodu v občanském zákoníku (srov. § 755 až § 757) a rovněž k úpravám procesních pravidel řízení o rozvod v zákoně o zvláštních řízeních soudních (srov. např. § 384 a § 389). Citovaný zákon č. 268/2025 Sb. neobsahuje přechodné ustanovení, které by ve vztahu k řízením o rozvod manželství výslovně určovalo dokončení řízení zahájených přede dnem jeho účinnosti podle dosavadní právní úpravy. Procesní postup soudu se proto řídil právní úpravou účinnou v době provádění procesních úkonů a rozhodování. Z hlediska hmotného práva soud vyšel z obecného intertemporálního ustanovení občanského zákoníku, podle něhož se – není-li stanoveno jinak – ustanoveními tohoto zákona řídí i právní poměry týkající se práv osobních a rodinných (§ 3028 odst. 2). Současně platí, že vznik těchto poměrů a práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti se posuzují podle dosavadních právních předpisů. V projednávané věci však nejde o posouzení vzniku manželství ani o zpětné hodnocení již vzniklých práv a povinností, nýbrž o konstitutivní rozhodnutí o změně osobního stavu do budoucna. Proto soud aplikoval právní úpravu rozvodu účinnou ke dni vyhlášení tohoto rozsudku.

7. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „občanský zákoník“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

8. Podle § 755 odst. 3 občanského zákoníku, mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

9. Podle § 756 občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství. Příčiny rozvratu zjišťuje, jen je-li manželem, který návrh na rozvod nepodal, tvrzeno, že je dán důvod pro zamítnutí návrhu podle § 755 odst. 2 písm. b).

10. Podle § 758 občanského zákoníku spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

11. Soud vzhledem k výše uvedenému skutkovému stavu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky shora citovaného ustanovení § 755, § 756 občanského zákoníku, když manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Z manželství se narodila doposud nezletilá dcera , jméno FO, , soud pravomocně schválil dohodu rodičů o úpravě poměrů nezletilé pro dobu po rozvodu manželství.

12. Soud se dále zabýval návrhem manželky na přiznání náhrady nákladů řízení. Řízení o rozvod manželství je řízením statusovým, na něž dopadá § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v těchto řízeních nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů lze přiznat pouze tehdy, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud si je vědom, že pro manželku bylo podání návrhu na rozvod překvapivé, že jej nepovažovala za nevyhnutelný a že rozpad manželství prožívá jako velmi bolestnou a emočně náročnou situaci. Je nejen pochopitelné, ale i lidsky přirozené, že se za daných okolností cítí zraněná a bezmocná. Soud zcela rozumí tomu, že ji hluboce zasáhlo i to, že jí manžel svůj záměr rozvést manželství sdělil pouze prostřednictvím zprávy v aplikaci WhatsApp, což z hlediska partnerského vztahu nebyl způsob taktní ani citlivý. Tato skutečnost mohla její pocit zaskočení a bezmoci ještě umocnit. Manželství je však vztahem dvou osob a žádný z manželů nemůže být nucen v něm setrvat proti své vůli. Rozhodnutí manžela odejít z manželství, ačkoli pro manželku bolestné a překvapivé, není protiprávním a nemůže být soudem vykládáno jako okolnost odůvodňující prolomení obecného pravidla o nákladech řízení, zvlášť za situace, kdy i sama manželka popsala, že jejich vztah měl dlouhá léta harmonický a podporující charakter a manželství v podstatě až do odstěhování manžela ze společné domácnosti fungovalo jako běžné partnerské soužití. Soud rovněž zohlednil, že ačkoliv manžel již v době podání návrhu nedisponoval vůlí vztah obnovovat, z provedeného dokazování vyplývá, že se účastnil dvou mediací i společné konzultace u psychologa. Nelze proto uzavřít, že by bezdůvodně odmítal jakoukoli formu řešení či smíření, a že by právě jeho osobní nebo procesní postoj vyvolal řízení způsobem, který by činil nespravedlivým setrvání u obecného pravidla § 23 věty první. To, že manželé ani za pomoci odborníků nedokázali obnovit funkční partnerské soužití, je okolností nešťastnou pro celou rodinu, avšak nikoli okolností, která by činila přiměřeným přiznat náhradu nákladů řízení manželce. Soud proto neshledal takové specifické „okolnosti případu“ ve smyslu § 23 věty druhé ZŘS, které by odůvodňovaly prolomení obecného pravidla, že každý z účastníků nese své náklady řízení sám. Návrhu manželky na přiznání náhrady nákladů řízení tak nebylo možné vyhovět a za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.