10 C 65/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 30 295,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 945,98 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 23 650,42 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,5 % a částku 349,91 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 203,91 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 945,98 Kč s příslušenstvím a částky 349,91 Kč. Žalobu odůvodnila tak, že mezi ní a žalovaným byla dne datum distančním způsobem uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 32 800 Kč s možností postupného čerpání, přičemž žalovanému byla dne datum vyplacena částka 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne datum a konec kreditového rámce měl nastat dne datum. Při sjednání smlouvy si žalovaný zvolil službu „Anonymizováno Anonymizováno“ za poplatek 21,96 Kč, službu „Anonymizováno“ za poplatek 165 Kč a informační SMS servis za poplatek 5,76 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně smlouvu dne datum vypověděla a žalovaný se podle jejích tvrzení dostal dne datum do prodlení s úhradou celého úvěru. Ke dni podání žaloby evidovala žalobkyně vůči žalovanému dluh v celkové výši 29 945,98 Kč, sestávající z jistiny 23 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 457,70 Kč, smluvního úroku 6 295,56 Kč, poplatku za službu „Anonymizováno Anonymizováno“ 21,96 Kč, poplatku za službu „Anonymizováno“ 165 Kč a poplatku za informační SMS servis 5,76 Kč. Dále požadovala smluvní pokutu ve výši 349,91 Kč, kterou uplatnila za období od datum do datum. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení částky 29 945,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 23 650,42 Kč od datum do zaplacení a dále zaplacení částky 349,91 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu konaného dne datum omluvili, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:  Z rámcové smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne datum poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota․ Listina není podepsána žalovaným (a to ani elektronicky zaslaná listina v pdf formátu).  Z výzvy k úhradě před podáním žaloby a potvrzení o podeji doporučené zásilky soud zjistil, že zástupce žalobkyně sepsal dne datum předžalobní výzvu adresovanou žalovanému, kterou mu dne datum odeslal. Touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 31 799,34 Kč, dále byla žalovaná vyzvána k úhradě nákladů řízení.  Z autorizace ověření totožnosti a BankID výpisu soud zjistil, že žalobkyně ověřila identitu žalované prostřednictvím BankID.  Z výpisu posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba soud zjistil, že se jedná o dokument obsahující identifikační číslo případu Anonymizováno, týkající se osoby Jméno žalovaného, rodné číslo RČ, s trvalým bydlištěm adresa. V listině je dále uvedeno, že žije sám, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem činí 1, pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí 4 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení 17 400 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč a ostatní zbytné výdaje 5 000 Kč. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je uvedena částkou 34 950 Kč, zatímco spotřebitelem uvedený čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč. Regionální koeficient je uveden hodnotou hodnota, rezerva pro výdaje částkou 500 Kč, vypočítané minimální výdaje částkou 26 165 Kč a disponibilní příjem částkou 8 785 Kč. Listina dále obsahuje údaj o počtu doporučených prodloužení 0 a závěr „Posouzení úvěruschopnosti: úspěšné“  Z dokumentu označeného jako „Identifikované příjmy“ soud zjistil, že se jedná o listinu společnosti právnická osoba. V listině je uvedeno, že příjem byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu k účtu č. IBAN obsahujícího příjmové transakce za období od datum do datum, přičemž dokument obsahuje přehled jednotlivých příjmových transakcí v tomto období. Listina dále uvádí, že případné další příjmy byly spotřebitelem doloženy jiným způsobem a že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 34 950 Kč.  Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaného výpisu z interního systému) soud zjistil, že se jedná o listinu společnosti právnická osoba, označenou jako „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaný výpis z interního systému)“, obsahující jednu transakci evidovanou pod variabilním symbolem var. symbol. V listině je uveden identifikátor BankId „Anonymizováno:Anonymizováno-Anonymizováno“, datum transakce datum, částka −23 000,00 Kč, protiúčet č. účtu, nevyplněná kolonka „Protistrana“ a poznámka „Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno úvěr; Anonymizováno:Anonymizováno Anonymizováno:Anonymizováno“.  Z výzvy k úhradě soud zjistil že žalobkyně zaslala ne emailovou adresu žalovaného výzvu k úhradě dlužné částky.  Z přípisu společnosti právnická osoba. ze dne datum soud zjistil, že banka vedla na jméno Jméno žalovaného, narozeného dne Datum narození žalovaného dále uvedeno, že žalovaný byl majitelem tohoto účtu i v soudem vymezeném období a současně jedinou osobou s dispozičními právy k uvedenému účtu. jméno FO dále sdělila, že na účet č. č. účtu eviduje ke dni datum příchozí platbu ve výši 23 000,00 Kč pod variabilním symbolem var. symbol.  Z ostatních důkazů (souhlas se zpracováním osobních údajů, informací pro spotřebitele, předpisu denních splátek, údajích o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru, údajích o poskytovateli spotřebitelského úvěru, obecných principů posuzování a filozofie společnosti, všeobecných obchodních podmínek) soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.

5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování a tvrzení žalobkyně k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Dne datum poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota. Listina není podepsána žalovaným (a to ani elektronicky zaslaná listina v pdf formátu). Žalobkyně na účet žalovaného č. č. účtu vedený u právnická osoba. zaslala dne datum částku 23 000 Kč, přičemž platba byla evidována pod variabilním symbolem var. symbol a v jejím popisu bylo uvedeno označení „Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno“. Žalobkyně o žalovaném evidovala údaje o tom, že tento žil sám, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 34 950 Kč, zatímco žalovaným uvedený příjem činil 35 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky činily 4 000 Kč a na bydlení 17 400 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč a ostatní zbytné výdaje 5 000 Kč, vypočítané minimální výdaje 26 165 Kč, rezerva 500 Kč a disponibilní příjem 8 785 Kč, přičemž posouzení úvěruschopnosti bylo označeno jako úspěšné. Původ těchto údajů není soudu znám. Žalobkyně identitu žalovaného ověřila prostřednictvím systému BankID. Žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, mimo jiné předžalobní výzvou sepsanou dne datum a odeslanou žalovanému dne datum, v níž byl vyzván k úhradě částky 31 799,34 Kč a nákladů řízení, jakož i prostřednictvím e-mailové zprávy zaslané na jeho e-mailovou adresu. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.

7. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen obč. zák.). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

8. Podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

9. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

10. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

11. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

12. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

13. Podle članku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

14. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

15. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

18. Vyplývá-li ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru pro spotřebitele určitá povinnost, vyžaduje taková smlouva písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v § 127 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem, jinak je neplatná (§ 125 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

19. Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem (§ 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

20. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, c) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se poskytování, změny nebo zániku spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, záznamu o indexu použitém podle § 102 odst. 5, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, d) záznamy z jiné komunikace mezi poskytovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a e) dokumenty nebo jiné záznamy uvedené v písmenech c) a d), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce nebo zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru (§ 78 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

21. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena (§ 78 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru).

22. Z ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zák. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1968 věta prvá obč. zák, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 obč. zák, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. Soud uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v požadované písemné formě, a to ani prostřednictvím elektronických prostředků ve smyslu § 562 občanského zákoníku. Ačkoliv z provedených důkazů plyne, že žalovaný byl identifikován prostřednictvím BankID a že mu byly na účet poukázány finanční prostředky označené jako úvěr žalobkyně, tyto skutečnosti samy o sobě neprokazují existenci právního jednání spočívajícího v akceptaci konkrétního smluvního obsahu žalovaným. V řízení nebyl předložen žádný záznam zachycující projevení vůle žalovaného uzavřít úvěrovou smlouvu (např. auditní stopa elektronické akceptace, autorizace konkrétního textu smlouvy či jiný technický záznam splňující požadavky čl. 26 nařízení eIDAS), přičemž pouhá identifikace osoby nenahrazuje její právní jednání. Za této situace nelze dospět k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva v tvrzeném znění.

25. I kdyby však žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě (a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana), žalobkyně dle názoru soudu v řízení neprokázala ani to, že by řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného.

26. Jelikož žalovaný vystupoval jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla žalobkyně povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, tj. jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet.

27. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. spisová značka).

28. Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že řádným způsobem ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Z důvodu své neúčasti u jednání jí pak nemohlo být v tomto směru poskytnuto poučení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně soudu předložila své prohlášení o prověření úvěruschopnosti žalovaného, v němž je uveden počet členů domácnosti, ověřený příjem žalovaného, žalobkyně však již neuvádí žádné bližší údaje k příjmu žalovaného (u jakého zaměstnavatele je zaměstnán nebo z jakých jiných zdrojů tento příjem pochází, jak konkrétně tento příjem žalobkyně ověřila, z jakých konkrétních listin). V tomto posouzení úvěruschopnosti žalobkyně také vypočítala minimální výdaje žalovaného. Žalobkyně však nijak tyto výdaje nespecifikovala a zřejmě ani neověřovala. Žalobkyně tak netvrdila, ani neprokázala, že měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalovaného, a že tyto věrohodným způsobem i ověřila.

29. Účastníku, který se k jednání nedostaví, ač řádně předvolán, soud poučení neposkytuje (poučení dle ust. § 118a o.s.ř. se poskytuje toliko při jednání). Potřebná poučení soud rovněž není oprávněn a povinen sdělovat účastníkovi jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2006, 550 s.). Nezúčastní-li se účastník nařízeného ústního jednání, vystavuje se riziku, že jej soud nebude moci upozornit na nedostatky ve splnění povinnosti tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1, písm. a), b) o.s.ř.)., této ochrany se tak účastník dobrovolně vzdává.

30. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku), neboť žalobkyně neprokázala existenci platného závazkového vztahu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jehož základě by bylo možno poskytnuté plnění právně podřadit. Zároveň se však nejedná o typické bezdůvodné obohacení, nýbrž o situaci vzniklou v souvislosti s poskytováním spotřebitelského úvěru, tedy právního vztahu, který je upraven zvláštním ochranným režimem zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Je proto namístě při určení obsahu a rozsahu vzájemných práv a povinností účastníků přihlédnout per analogiam k § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona, jenž upravuje důsledky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru spočívající v povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Tento postup odpovídá jak systematice právní úpravy, tak jejímu účelu, jímž je zvýšená ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany a prevence neodpovědného úvěrování ze strany poskytovatele. Jestliže zákonodárce výslovně omezuje práva věřitele již v situaci, kdy smlouva byla formálně uzavřena, avšak poskytovatel porušil svou povinnost odborně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, pak tím spíše je třeba obdobný ochranný režim aplikovat v případě, kdy existence smlouvy nebyla vůbec prokázána, což představuje pochybení ještě závažnější povahy. Opačný výklad by vedl k neodůvodněně příznivějšímu postavení věřitele, který nesplnil ani základní požadavek na prokázání vzniku závazku, než věřitele, jehož smlouva je „pouze“ stižena vadou vedoucí k neplatnosti. Takový důsledek by byl v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele i se zásadou, že nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního či nedbalého jednání. Soud proto uzavírá, že žalované vznikla povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení v rozsahu poskytnuté jistiny, a to za podmínek odpovídajících režimu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru aplikovanému per analogiam, tedy ve lhůtě přiměřené jejím možnostem.

31. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobkyně, když žalovaný ani netvrdia (a neprokazoval), že by něčeho žalobci zaplatil. Žalované byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 23 000 Kč. Žalovaný doposud žalobkyni dle jejího tvrzení ničeho neuhradil, výše bezdůvodného obohacení tudíž činí částku 23 000 Kč (výrok ad I.).

32. Jak uvedeno shora, dle ust. § 1968 věta prvá obč. zák. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. V případě určení neplatnosti smlouvy o úvěru, má věřitel právo na zaplacení nesplacené jistiny v nové lhůtě splatnosti. Nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. ve lhůtě, kterou si strany dohodnou nebo pokud dohody není, ve lhůtě určené soudem. Ukládá-li tedy soud spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nastává povinnost plnit dluh až vyhlášením rozsudku, resp. ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu. Z toho důvodu se žalovaný doposud v prodlení s plněním dluhu neocitl a nárok žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení důvodný dán není.

33. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 203,91 Kč, přičemž tato částka představuje 40,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,1 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 29,9 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 201 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 000,33 Kč (při určení tarifní hodnoty soud nepřihlíží k příslušenství), sestávající z částky 2 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 650 Kč ve výši 1 606,50 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.