10 C 70/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 13 650,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 600 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 050,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 650,12 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 650,12 Kč s příslušenstvím odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, ., která žalovanému poskytla dne , datum, na základě úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, spotřebitelský úvěr ve výši 6 600 Kč, splatný nejpozději , datum, . Úvěr byl sjednán prostřednictvím webového rozhraní www., Anonymizováno, .cz, smlouva byla uzavřena formou ověřovacího SMS kódu. Žalovaný prostředky převzal, avšak k datu splatnosti ani později ničeho neuhradil. Žalobkyně požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 6 600 Kč a smluvního poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 050,12 Kč, tedy celkem 13 650,12 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval a po celou dobu řízení zůstal vůči soudu nečinný. Žalovaný se k jednání soudu dne , datum, bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a ze seznamu postoupených pohledávek, že na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , byla dne , datum, mezi stranami uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Z potvrzení o platbě, že dne , datum, byla na účtu vedeném na majitele , právnická osoba, . zaúčtována platba ve výši 6 600 Kč, na protiúčet č. , č. účtu, , specifikovaná jako Zápůjčka , Anonymizováno, . Ze sdělení , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . ze dne , datum, , že účet číslo , č. účtu, patřil , jméno FO, , r. č. , RČ, , bytem , adresa, a na tento účet byla dne , datum, připsána částka 6 600 Kč, která byla převedena ze strany společnosti , právnická osoba, . s označením Zápůjčka , Anonymizováno, . Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č , Anonymizováno, , že právní předchůdce žalobkyně - společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 600 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a nákladů úvěru ve výši 2 694,12 Kč po slevě a 7 050,12 Kč před slevou se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli jednorázově, a to do 29 dnů. Žalovaný v této smlouvě označil číslo účtu , č. účtu, . Z oznámení o postoupení pohledávky že právní předchůdce žalobkyně vyhotovil dne , datum, oznámení o tom, že došlo k postoupení pohledávky ze spotřebitelského úvěru na žalobkyni. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, a z podacího lístku, že žalovaný byl dopisem právního zástupce vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě mu poskytl částku 6 600 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku zahrnující i smluvní poplatek, a to do 29 dnů. Žalovaný v této smlouvě uvedl účet č. , č. účtu, , na který byla dne , datum, tato částka skutečně převedena, jak vyplývá z potvrzení o platbě i sdělení , právnická osoba, ., přičemž uvedený účet patřil , jméno FO, , r. č. , RČ, , bytem , adresa, . Uvedená pohledávka byla následně postoupena žalobkyni na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, podle rámcové smlouvy ze dne , datum, . Žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle § 1954 občanského zákoníku k řádnému splnění se vyžaduje, aby byl dluh splněn ve stanoveném místě. Nelze-li místo plnění zjistit ze smlouvy, povahy závazku nebo z účelu plnění, plní se v místě stanoveném zákonem.

11. Podle § 2995 občanského zákoníku vedlo-li plněni k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný.

12. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

20. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů, když k důkazu o posouzení úvěruschopnosti nepředložila žádné důkazy. Soud byl připraven žalobkyni o tomto poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a zbavila se tak svého práva být soudem poučena o svém důkazním břemenu. Žalobkyně tak důkazní břemeno o tom, že řádně a úplně posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, v tomto řízení neunesla.

21. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

22. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.

23. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

24. Soud samozřejmě vnímal i skutečnost, že částka 6 600 Kč byla zaslána na účet ve vlastnictví osoby odlišné od žalovaného. V souladu s aktuální judikaturou však uzavřel, že tato skutečnost nemá na pasivní legitimaci žalovaného žádný vliv. Dle judikatury (srov. , spisová značka, ) aktivní a pasivní věcná legitimace z hlediska práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním dle neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy svědčí zásadně toliko smluvním stranám, ledaže jsou naplněny aplikační předpoklady některého z ustanovení, jež umožňují tuto zásadu prolomit, zejména § 2995 o. z. ( takové závěry však soud nečiní a v tomto směru relevantní skutečnosti ani nebyly předmětem tvrzení a dokazování) je tomu tak z důvodu vzájemné spjatosti práv a povinností stran smlouvy, které mezi sebou dobrovolně založily právní poměr, a měly by tudíž nároky odvíjející se od dotčeného kontraktu uplatňovat jedna vůči druhé. Naproti tomu by bylo nepraktické a často nespravedlivé, pokud by strana smlouvy musela vznášet právo na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého smluvním plněním proti třetímu (na smlouvě neúčastnému) subjektu, jehož majetkový stav se realizací povinností ze smlouvy fakticky zvýšil, avšak jehož identita plniteli vůbec nemusela být známa. Rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a v něm citovaná rozhodnutí) je pak ustálena i v závěru, že plnění poskytnuté na základě určitého (byť třeba později odpadnuvšího) právního důvodu mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby vymezený coby platební místo nelze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele tohoto účtu na úkor osoby peníze zasílající. Zaplacení určité částky na účet třetí osoby u peněžního ústavu představující sjednané platební místo s úmyslem dostát smluvenému závazku je totiž třeba pokládat za plnění druhé smluvní straně, a nikoliv majiteli účtu. Takováto platba směřuje ke splnění závazku jedné smluvní strany vůči druhé, nezakládá právní vztah mezi osobou zasílající peníze a majitelem účtu a v důsledku její realizace v podstatě nabývá plnění osoba odlišná od subjektu, pro nějž byl zřízen bankovní účet.

25. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok na uhrazení dlužné jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo platně dojít ke sjednání poplatku za poskytnutí úvěru. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 6 600 Kč, když dle tvrzení žalobkyně žalovaný před podáním žaloby ničeho nezaplatil. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

26. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již shora uvedených zamítnuta.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně více úspěšným účastníkem byl žalovaný, avšak dle obsahu spisu tomuto žádné náklady řízení nevznikly.