10 C 71/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 17 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni- částku ve výši 17 000 Kč- zákonný úrok z prodlení z částky 17 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 9,75 % ročně,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části požadující po žalované zaplacení- úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 17 000 Kč od , datum, do zaplacení a- zákonného úroku z prodlení z částky 17 000 Kč od , datum, do , datum, ve výši 9,75 % ročně, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u Okresního soudu v Olomouci dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 17 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou a žalovaná strana se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět, spolu s příslušenstvím, ve 13-ti splátkách, když první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy o úvěru a poslední splátka k , datum, . Žalovaná dluh nesplnila, ačkoliv byla k úhradě žalobcem před podáním tohoto návrhu písemně vyzvána. Proto se žalobce tímto návrhem vůči žalované straně domáhá úhrady jistiny dluhu ve výši 17 000 Kč, smluvního úroku z jistiny dluhu ve výši 25,85 % p.a., a to od poskytnutí jistiny dluhu, tedy od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z jistiny dluhu ode dne následujícího po splatnosti jistiny dluhu, tedy ode dne , datum, do zaplacení. Ostatní nároky dle smlouvy o úvěru žalobce po žalované straně nepožaduje.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nijak nerozporovala, k jednání nařízenému na den , datum, se nedostavila a po celou dobu zůstala v řízení pasivní.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- z předžalobní výzvy a podacího lístku, že dne , datum, byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalované odeslána dne , datum, , s tím že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 39 365,47 Kč,- ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne , datum, , že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč s tím, že celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 11 730 Kč a celková dlužná částka, kterou měla žalovaná vrátit byla 28 730 Kč, a to ve 13-ti měsíčních splátkách á 2 210 Kč. RPSN tak činila 189,38 % (v případě nulového poplatku za uzavření smlouvy činila 166,07 %) a roční zápůjční úroková sazba pak činila 63,36 % ročně,- z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že při výši úvěru 17 000 Kč bude celková dlužná částka činit 28 730 Kč, a tato bude splatná ve 13-ti měsíčních splátkách á 2 210 Kč. RPSN tak činila 189,38 % (v případě nulového poplatku za uzavření smlouvy činila 166,07%),- z čestného prohlášení žalované, že tato bydlí v nájmu a měsíční nájemné ve výši 7 500 Kč platí v hotovosti a přivydělává si , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ,- z historie transakcí, že žalovaná obdržela dne , datum, mzdu od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . ve výši 1 966 Kč,- z výplatních pásek žalované za měsíce 4, 3, 2/2018, že obdržela výplatu ve výši 13 042 Kč, 13 295 Kč a 11 531 Kč od společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, .,- ze smlouvy o nájmu bytu ze dne , datum, , že žalovaná si pronajala byt a za tento nájem hradí částku 6 042 Kč a za zálohy na služby spojené s užíváním bytu hradí 1 458 Kč,- z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, že žalovaná je svobodná, bydlí v nájmu, v domácnosti žijí 2 výdělečně činné osoby, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnaná u společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . jako , Anonymizováno, , její příjem ze závislé činnosti činí 12 622 Kč, průměrné měsíční výdaje žalované za poslední 3 měsíce činí celkem 5 400 Kč. Žalovaná k žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru doložila výpis z účtu, čestné prohlášení a výplatní pásky. Ke svým výdajům doložila smlouvy a čestné prohlášení,- z finanční analýzy , Jméno zainteresované osoby 0/0, , že při výpočtu měsíčních volných finančních zdrojů žadatele vycházela žalobkyně z výše měsíčního příjmu žadatele celkem 14 588 Kč a z výše měsíčních výdajů žadatele celkem 5 400 Kč. Měsíční volné finanční zdroje tedy činily 8 188 Kč,- z předžalobní výzvy ve smyslu ust. § 142a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. o. s. ř. a podacího lístku, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to výzvou ze dne , datum, , která jí byla odeslána dne , datum, ,- ze sdělení od , jméno FO, a.s., že spotřebitelské úvěry sjednané v květnu 2018, bez sledování účelu, bez zajištění, na částku 17 000 Kč, při splatnosti 13 měsíců, měly základní úrokovou sazbu 5,9 % – 15,9 % a sazbu RPSN 6,07 % – 17,15 %,- ze sdělení , právnická osoba, ., že v květnu 2018 byla obvyklá výše roční úrokové sazby 18,9 %, s odpovídající hodnotou RPSN 20,9 %, za kterou poskytovali neúčelové spotřebitelské nezajištěné úvěry ve výši 17000 Kč při splatnosti prostřednictvím 13 měsíčních splátek,- z oznámení o postoupení pohledávky a seznamu pohledávek, že společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a. s. oznámila žalované postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy číslo , hodnota, – 0 6 5 1 na společnost , právnická osoba, ,- ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, a , právnická osoba, . ze dne , datum, a seznamu pohledávek, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na společnost , právnická osoba, .,- ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a. s. a společností , právnická osoba, ze dne , datum, a seznamu pohledávek, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou, na společnost , právnická osoba, ,- ze smlouvy o prodeji části závodu, že pohledávku za žalovanou nabyla společnost , právnická osoba, ., identifikační číslo: , IČO, .

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

5. Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 17 000 Kč, jehož převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru, tj. zaplatit částku v celkové výši 28 730 Kč ve 13 měsíčních splátkách á 2 210 Kč. RPSN tak činila 189,38 % (v případě nulového poplatku za uzavření smlouvy činila 166,07 %) a roční zápůjční úroková sazba pak činila 63,36 % ročně. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne , datum, , podaným na poštu dne , datum, k úhradě dlužné částky v celkové výši 39 365,47 Kč před podáním žaloby. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně prověřila schopnost žalované úvěr splácet.

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle ust. § 547 občanského zákoníku právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

10. Dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

15. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, když právní úprava spotřebitelského úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb.je úpravou speciální k úpravě obecné dle o. z.. Tato obsahuje i speciální důvod neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 87), která je sankcí za porušení povinnosti poskytovatele s odbornou péčí posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované.

16. Soud se dále zabýval platností úvěrové smlouvy, kdy dospěl k závěru, že ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru ve výši 11 730 Kč je nutno posoudit jako de facto ujednání o úrocích, když dle názoru soudu se žalobkyně ujednáním o poplatku za správu úvěru i ujednáním poplatku za hotovostní výběr splátek snaží zkreslit skutečně ujednanou výši úroků za poskytnutý úvěr. Soud tedy na základě výše uvedeného částku představující celkové náklady spotřebitelského úvěru posuzoval jako úrok, když se jedná o finanční prostředky, které byla žalovaná dle smlouvy za poskytnutí úvěru žalobkyni povinna uhradit. V daném případě náklady úvěru (jistina úvěru 17 000 Kč, náklady úvěru 11 730 Kč), představují cca 69 % poskytnuté jistiny úvěru. Soud je toho názoru, že uvedené ujednání je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz).

17. Soud vycházel ohledně výše úroků ze sdělení , jméno FO, bank a. s. a , právnická osoba, ., a zjistil, že horní hranice úrokových sazeb činila 18,9 % a horní hranice RPSN činila 20,9 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a proto je třeba posuzovanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Na této situaci pak nemění nic ani skutečnost, že se žalobkyně podanou žalobou zaplacení poplatku za správu úvěru a poplatku za hotovostní výběr splátek nedomáhala.

18. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 obč. zák., podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava obč. zák. totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná [srov. Lavický, P. a kol.: občanský zákoník I. obecná část (§ 1 – 654). Komentář k prvnímu vydání. , adresa, . , právnická osoba, . Beck 2014. strana 2060 až 2064]. Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši celkových nákladů spotřebitelského úvěru, které jsou v daném případě úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr a dle smlouvy žalovaná neměla možnost smlouvu uzavřít bez příslušných poplatků a sjednaná výše těchto nákladů několikanásobně převyšuje úroky bank, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši nákladů spotřebitelského úvěru, posouzených v daném případě jako úroky. Žalobkyně tedy na úhradu nákladů spotřebitelského úvěru ani na úhradu úroku z neplatně sjednaného úvěru nárok nemá.

19. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy na rozdíl od předchozí právní úpravy (§ 457 obč. zák.) nezakládá možnost soudu bez návrhu žalovaného provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně všech plnění poskytnutých žalovanou žalobkyní. Nová právní úprava v ustanovení § 2993 věta druhá občanského zákoníku naopak vyžaduje aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalovaného, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytl. S ohledem na tuto podstatnou změnu textu zákonného ustanovení upravujícího vzájemné vypořádání nároků z neplatné smlouvy pak již nelze použít dřívější judikaturu k této otázce, která se vztahovala k ustanovení § 457 obč. zák. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, tj. částky 17 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od data, od kterého byla k zaplacení této částky vyzvána žalobkyní poprvé, tj. od data uvedeného v předžalobní výzvě. Tato byla žalované odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne , datum, a dle ust. § 573 o. z. se tak má za to, že došla třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy , datum, . Ode dne následujícího, tj. od , datum, je tedy žalovaná s úhradou svého dluhu v prodlení. Ačkoliv ke dni , datum, byla sazba zákonného úroku z prodlení 10 %, žalobkyně požadovala zákonný úrok ve výši 9,75 % a proto jí soud přiznal zákonný úrok z prodlení v této nižší sazbě.

20. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již shora uvedených zamítnuta.

21. Lhůta k plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když ve věci byla procesně úspěšným účastníkem řízení žalovaná, které však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.