10 C 88/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 55 566,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 000 Kč a dále částku ve výši 10 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni- částku ve výši 14 719,2 Kč- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 148,94 Kč,- s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 465,98 Kč,- se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 448,65 Kč ve výši 8,25 % p. a. od , datum, do zaplacení- s úrokem z částky 14 448,65 Kč ve výši 23,79 % p. a. od , datum, do zaplacení,- částku ve výši 17 347 Kč- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 741,53 Kč,- s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 361,16 Kč,- se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 709,39 Kč ve výši 8,25 % p. a. od , datum, do zaplacení- s úrokem z částky 11 709,39 Kč ve výši 24,36 % p. a. od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 27 719,2 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 17 118 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 817 Kč, s úrokovou sazbou 88 % ročně (na základě rozhodnutí žalobce požadované nakonec s úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami sjednána, tj. 23,79 % ročně), částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč a částku za pojištění ve výši 1 950 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 65 týdenních splátkách ve výši 495 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku ve výši 2 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 14 448,65 Kč a dlužný poplatek ve výši 13 270,55 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 465,98 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 148,94 Kč, úrok ve výši 23,79 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 448,65 Kč od , datum, do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 448,65 Kč od , datum, do zaplacení.

2. Žalobkyně se dále podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 27 847 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala v souvislosti s poskytnutou půjčkou zaplatit částku ve výši 20 071 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 12 088 Kč, s úrokovou sazbou 88% ročně (na základě rozhodnutí žalobce požadované nakonec s úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami sjednána, tj. 24,36 % ročně), částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 143 Kč a částku za pojištění ve výši 2 340 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 78 týdenních splátkách ve výši 450 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 4 500 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 11 709,39 Kč a dlužná částka poplatku ve výši 16 137,61 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 361,16 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 741,53 Kč, úrok ve výši 24,36 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 709,39 Kč od , datum, do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 709,39 Kč od , datum, do zaplacení.

3. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nerozporovala a po celou dobu řízení zůstala vůči soudu nečinná. Žalovaná se k jednání soudu dne , datum, bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala.

4. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č, tel. číslo, , že právní předchůdce žalobkyně - společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 17 118 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 32 118 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 65 týdenních splátkách ve výši 495 Kč (poslední ve výši 438 Kč). Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, , že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované na základě pracovní smlouvy a dvou výpisů z bankovního účtu za měsíce 8 a 9/2020. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že je vdaná, bydlí v nájmu, má , Anonymizováno, vzdělání, má příjem ze zaměstnání ve výši 11 481 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 33 400 Kč. Žalovaná uvedla odhadované měsíční výdaje ve výši 3 700 Kč a výdaje na interní splátky ve výši 1 980 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , že právní předchůdce žalobkyně - společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 20 071 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 35 071 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 78 týdenních splátkách ve výši 450 Kč (poslední ve výši 421 Kč). Ze zákaznické karty ze dne , datum, , že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované na základě pracovní smlouvy a dvou výpisů z bankovního účtu za měsíce 7 a 8/2020. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že je vdaná, bydlí v nájmu, má , Anonymizováno, vzdělání, má příjem ze zaměstnání ve výši 11 703 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 29 300 Kč. Žalovaná uvedla odhadované měsíční výdaje ve výši 4 100 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem ze dne , datum, . Z tabulky umoření ke smlouvě č. , tel. číslo, , že žalovaná zaplatila věřiteli celkem částku ve výši 2 000 Kč. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , tel. číslo, , že žalovaná zaplatila věřiteli celkem částku ve výši 4 500 Kč. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, a z podacího lístku, že žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Výpisu z účtu žalované že za období , datum, do , datum, byla na účet připsána částka 10 916 Kč od plátce , právnická osoba, ., na vrub účtu pak bylo zúčtováno celkem 8 122,5 Kč.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutý úvěr částku 17 118 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 32 118 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 65 týdenních splátkách ve výši 495 Kč (poslední ve výši 438 Kč). Právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované na základě dvou výpisů z účtu a pracovní smlouvy. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že je vdaná, bydlí v nájmu, má , Anonymizováno, vzdělání, má příjem ze zaměstnání ve výši 11 481 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 33 400 Kč. Žalovaná uvedla odhadované měsíční výdaje ve výši 3 700 Kč a výdaje na interní splátky ve výši 1 980 Kč. Žalovaná na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, uhradila částku ve výši 2 000 Kč.Věřitel dále uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutý úvěr částku 20 071 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 35 071 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 78 týdenních splátkách ve výši 450 Kč (poslední ve výši 421 Kč). Věřitel prověřil úvěruschopnost žalované na základě dvou výpisů z účtu a pracovní smlouvy. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že je vdaná, bydlí v nájmu, má učňovské vzdělání, má příjem ze zaměstnání ve výši 11 703 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 29 300 Kč. Žalovaná uvedla odhadované měsíční výdaje ve výši 4 100 Kč. Žalovaná na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, uhradila 4 500 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem ze dne , datum, . Žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle druhého odstavce poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle druhého odstavce, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle třetího odstavce, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, a to co do žalovanou neuhrazené jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství.

18. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne , datum, ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 , spisová značka, Evropské Unie ze dne , datum, ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

19. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované, žalovaná měla předložit dostatečné množství dokladů k osvědčení jejich příjmů a výdajů, avšak k těmto svým tvrzením žalobkyně nenavrhla a nepředložila odpovídající důkazy, a to ani k opakované výzvě soudu. Žalovaná v zákaznické kartě (u obou dvou úvěrů), kterou s ní sepsala zástupkyně právního předchůdce žalobce uvedla, že je vdaná, má , Anonymizováno, vzdělání a žije v nájmu. Na plný úvazek pracovala jako , Anonymizováno, u společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, a k tomuto měla doložit podle záznamu v zákaznické kartě pracovní smlouvu a dva výpisy z účtu. Tyto však žalobkyně soudu k důkazu nepředložila (předložila toliko jeden výpis z účtu za měsíc září 2020), a to ani po opakovaném poučení. Čistý příjem uvedla žalovaná 11 481 Kč a 11 703 Kč, další čisté příjmy domácnosti pak 33 400 Kč a v druhém případě 29 300 Kč, naopak jako výdaj označila splátku interní ve výši 1 980 Kč a nespecifikovaní měsíční výdaje 3 700 Kč, potažmo 4 100 Kč. Tyto výdaje přitom nebyly žalobkyní nijak ověřeny. Navíc z výpisu z účtu za měsíc září 2020 se podává, že žalovaná ze svého účtu vydala celkem 8 122,5 Kč, tedy že údaj o jejích výdajích ze zákaznické karty není pravdivý. Za této situace dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila, ani neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalované na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila a rovněž soudu nepředložila žádné důkazy prokazující, že si od žalované obstarala podklady k výši skutečných příjmů žalované a její domácnosti.

20. Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.Nad rámec shora uvedeného je třeba poukázat také na skutečnost, že obě smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jsou ve smyslu ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné také proto, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům. V daném případě byla žalovaná smlouvou zavázána k tomu, že nad rámec vrácení jistiny prvního úvěru ze dne , datum, ve výši 15 000 Kč zaplatí právní předchůdkyni žalobkyně navíc na poplatcích částku ve výši 20 071 Kč, a u druhého úvěru ze dne , datum, zaplatí vedle jistiny ve výši 15 000 Kč také poplatky v celkové výši 17 118 Kč. Tyto poplatky dokonce převyšují jistinu úvěru a jejich sjednání je zcela zřejmě v rozporu s dobrými mravy.

21. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

22. Soud s ohledem na skutečnosti uvedené výše, zavázal žalovaného výrokem I. tohoto rozsudku k úhradě části dlužné jistiny úvěru, tj. částky 13 000 Kč, pokud jde o úvěr ze dne , datum, (když sama žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila na úvěr ze dne , datum, celkem 2 000 Kč) a dále částky 10 500 Kč, pokud jde o úvěr ze dne , datum, (když sama žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila úvěr ze dne , datum, celkem 4 500 Kč) S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na další částky tvořící poplatky ve výši 14 719,2 Kč s příslušenstvím (pokud jde o úvěr ze dne , datum, ) a částky tvořící poplatky ve výši 17 347 Kč s příslušenstvím (pokud jde o úvěr ze dne , datum, ) a v tomto rozsahu byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta.

23. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán (výrok I. rozsudku) a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně více úspěšným účastníkem byla žalovaná, avšak dle obsahu spisu této žádné náklady řízení nevznikly.