10 C 99/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 33 904,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení- částky 11 904,96 Kč- zákonného úroku z prodlení z částky 26 054,6 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 %- úroku ve výši 30 % ročně z částky 22 000 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 904,96 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , jejíž podmínky žalovaný neplnil, a to ani na základě zaslané předžalobní výzvy. Na žalobkyni přešla pohledávka na základě jejího postoupení společností , právnická osoba, ..

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil až při jednání soudu dne , datum, , kdy uvedl, že si finanční prostředky půjčil, ale v současné době spolupracuje s insolvenčním správcem na přípravě insolvenčního návrhu a tento bude v dohledné době podán.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru č , Anonymizováno, , že právní předchůdce žalobkyně - společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Celková dlužná částka, kterou měl žalovaný vrátit věřiteli v 48 měsíčních splátkách ve výši 1 438 Kč, činila 69 024 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru, že věřitel dne , datum, uhradil na účet uvedený ve smlouvě o úvěru ze dne , datum, částku ve výši 22 000 Kč. Z oznámení ze dne , datum, , že věřitel zesplatnil spotřebitelský úvěr č. , hodnota, a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu v celkové výši 27 452 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky, podacího lístku a z plné moci ze dne , datum, , že žalobkyně dne , datum, , v zastoupení věřitele, zaslala žalovanému oznámení o tom, že došlo k postoupení pohledávky ze spotřebitelského úvěru č. , hodnota, na žalobkyni. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, a z podacího lístku, že žalovaný byl dopisem právního zástupce vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Ze společného prohlášení věřitele a žalobkyně a ze seznamu postoupených pohledávek, že dne , datum, byla mezi stranami uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky také za žalovaným. Z výpisu z účtů žalovaného za měsíc 12/2022, že příjem na účtu činil celkem 181 388 Kč a výdej činil celkem 187 455 Kč, za měsíc 11/2022 činil příjem na účtu 56 865 Kč a výdej 50 273 Kč, za měsíc 10/2022 činil příjem na účtu 39 896,85 Kč a výdej z účtu činil 42 738,20 Kč a za měsíc 9/2022 činil příjem na účtu 55 555,05 Kč a výdej z účtu 51 981 Kč. Z účtu jsou činěny nespecifikované odchozí úhrady v řádech desetitisíců, dále úhrady na jiné spotřebitelské úvěry. Z výpisu z registru SOLUS a NRKI, že žalobkyně si v rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaného opatřila výpisy z těchto registrů. Z výslechu žalovaného, že pracuje v , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem 21 000 Kč, exekučně je mu sráženo cca 5 - 6 000 Kč měsíčně a dále dluží přibližně 200 000 Kč dalším věřitelům. Není v jeho možnostech zaplatit dlužnou částku naráz. Insolvenční návrh je již připraven k podání a po vyřešení některých záležitostí bude v nejbližší době podán. Své ostatní dluhy v současné době vůbec nesplácí. Je schopen hradit nejvýše 2 000 Kč měsíčně.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Mezi společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , , právnická osoba, , , adresa, (dále též jen „věřitel“), a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy věřitel posuzoval schopnost žalovaného úvěr získat a splácet. Žalovaný mu za tímto účelem předložil výpisy z účtu, věřitel si dále také vyžádal informace z veřejných registrů SOLUS, NRKI. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč (dále jen „jistina“), a to bezhotovostním převodem na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve Smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit věřiteli úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou na celou dobu řádného splácení úvěru. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutých peněžních prostředků a úroků se žalovaný zavázal uhradit v 48 měsíčních splátkách po 1 438 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, věřitel úvěr zesplatnil a dopisem ze dne , datum, vyzval žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků a dlužných smluvních pokut za prodlení s úhradou jednotlivých splátek.Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany , právnická osoba, . na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a v souladu se Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek postoupena včetně příslušenství a se všemi právy s ní spojenými včetně práva na smluvní pokutu žalobci jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci ničeho neuhradil. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou.Žalovaný je zaměstnán v , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem 21 000 Kč, exekučně je mu sráženo cca 5 - 6 000 Kč měsíčně a dále dluží přibližně 200 000 Kč dalším věřitelům. Není v jeho možnostech zaplatit dlužnou částku naráz. Své ostatní dluhy v současné době vůbec nesplácí. Je schopen hradit nejvýše 2 000 Kč měsíčně.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

8. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené , jméno FO, národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

16. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne , datum, ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 , spisová značka, Evropské Unie ze dne , datum, ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

17. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, když tento jí poskytl požadované informace a předložil k ověření své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje, a to výpisy z účtu - potvrzující přijetí mzdy za měsíce 9–12/2022. Z těchto dokladů bylo zřejmé, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , jméno FO, republika s. r. o. a jeho průměrný měsíční příjem činí 23 373 Kč. Ohledně výdajů bylo právní předchůdkyní žalobkyně kalkulováno se životním minimem ve výši 4 860 Kč měsíčně. Dále si předchůdkyně žalobkyně opatřila informace z registrů NRKI, SOLUS.

18. Z provedených důkazů vyplynulo, že pohyby na účtu žalovaného vůbec neodpovídají příjmům a výdajům zjištěným právním předchůdcem žalobkyně. Za měsíc prosinec 2022 činily příjmy celkem 181 388 Kč a výdaje 187 455 Kč. Za měsíc listopad 2022 činily příjmy na účtu žalovaného 56 865 Kč a výdaje pak 50 273 Kč. Za měsíc říjen 2022 činily příjmy na účtu žalovaného 39 896,85 Kč a výdaje pak 42 738,2 Kč. Za měsíc září 2022 činily příjmy na účtu žalovaného 55 555,05 a výdaje pak 51 981,12 Kč. Z těchto výpisů se podává, že výdaje žalovaného výrazně převyšují výdaje, které žalovaný uvedl v rámci žádosti o poskytnutí úvěru. Rovněž je z těchto výpisů patrné, že žalovaný splácí i jiný spotřebitelský úvěr a činí množství nespecifikovaných plateb v řádech desetitisíců na vrub svého účtu. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně důsledně posoudila údaje vyplývající z výpisů z účtu žalovaného a současně by získala dostatečné informace o jeho příjmech a výdajích a tyto by podložila příslušnými dokumenty, je otázkou, zda by vůbec k poskytnutí spotřebitelského úvěru přistoupila, když údaje uváděné žalovaným se příkře lišily od údajů, které byly zjištěny z těchto výpisů.

19. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru, neboť prokázala, že neměla dostatečné informace o pravidelných výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, splátky jiných závazků, příp. jiných pravidelných výdajích, které byly zřejmé především z bankovních výpisů, a tyto při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nezohlednila.

20. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem 22 000 Kč. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě poskytnuté jistiny ve výši 22 000 Kč. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu příslušenství.

21. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán a v této části byla žaloba zamítnuta. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaný tvrdil v průběhu řízení, že s ohledem na své majetkové poměry je schopen splácet maximálně částku ve výši 2 000 Kč měsíčně, rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit v době přiměřené jeho možnostem, tedy v pravidelných měsíčních splátkách dle svých schopností a možností, ve výši 2 000 Kč měsíčně.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalovaný měl ve věci větší procesní úspěch, než žalobkyně (úspěch žalobkyně 48,9 % a úspěch žalovaného 51,1 %). Vzhledem k tomu, že žalovanému - dle obsahu spisu - žádné náklady soudního řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.