11 C 101/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zatloukalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 12 112,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 454,98 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1657,33 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 454,98 Kč od 1. 5. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 674,14 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 649,90 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 10 454,98 Kč od 30. 7. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 657,33 Kč od 5. 10. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 495,44 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 112,31 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 454,98 Kč od 1. 5. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 657,33 Kč od 5. 10. 2023 do zaplacení s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 674,14 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 649,90 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 10 454,98 Kč od 30. 7. 2023 do zaplacení a s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 434 Kč. [příjmení] 12 112,31 Kč představuje jistinu ve výši 10 454,98 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 657,33 Kč. Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 15. 5. 2023 mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], bd [příjmení] 1, [číslo] [anonymizováno], [země], zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Obchodním soudem v Paříži pod reg. č. [tel. číslo] ([číslo]), jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalobkyní došlo s účinností ke dni 19. 5. 2023 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 25. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které mu poskytla úvěr ve výši 11 690 Kč tak, že za žalovaného uhradila zboží. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splácet ve 48 pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 389 Kč splatných vždy k 17. dni příslušného měsíce počínaje dnem 17. 2. 2022. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli, za předpokladu řádného splacení, zaplatit částku ve výši 18 672 Kč. Dále se zavázal zaplatit za prodlení s úhradou splatné splátky smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalovaný porušil svou povinnost pravidelně a včas hradit sjednané měsíční splátky, právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku v celkové výši 3 501 Kč, z tohoto na jistinu částku 1 235,02 Kč. Zbytek úhrad žalovaného byl započten na smluvní úrok z úvěru, popř. smluvní pokuty a úroky z prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a úvěr na základě odstoupení od úvěrové smlouvy prohlásila ke dni 30. 4. 2023 za splatný. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 10 454,98 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny ve výši 10 454,98 Kč za období od 20. 4. 2023 do 4. 10. 2023, tj. do dne předcházejícího dni podání žalobního návrhu, tj. ve výši 1 657,33 Kč. Výše požadovaného příslušenství pohledávky v žalobním návrhu uvedeného jako kapitalizovaný úrok ve výši 1 674,14 Kč je tvořena součtem nesplaceného smluvního úroku ve výši 1 263,14 Kč, když úroková sazba byla sjednána ve výši 25,21 % ročně a úrok je počítán z nesplacené jistiny ve výši 10 454,98 Kč za dobu od 6. 11. 2022 do 30. 4. 2023, tj. do data zesplatnění, a nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek žalovanému ve výši 411 Kč (odchozí dopis 48 Kč, odchozí dopis doporučeně 74 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč, osobní návštěva 217 Kč). Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z jistiny ve výši 10 454,98 Kč za období od prvního dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, tj. od 1. 5. 2023 do zaplacení, dále smluvní úrok z úvěru v sazbě 25,21 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 10 454,98 Kč za období 90 dnů ode dne následujícího po dni k němuž byl vypočten postoupený smluvní úrok z úvěru, tedy ode dne 1. 5. 2023 do 29. 7. 2023 ve výši 649,90 Kč a dále pak smluvní úrok z úvěru v sazbě 15 % ročně za období ode dne následujícího po uplynutí shora uvedených devadesáti dní, tj. od 30. 7. 2023 do zaplacení. Žalobkyně rovněž požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky, a to ve výši 434 Kč za cestu pověřeného terénního pracovníka žalobkyně na kontaktní adresu žalovaného z důvodu osobní návštěvy v počtu 2. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 11. 9. 2023. Žalovaný dosud na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení byl zcela pasivní. Žalobkyně ani žalovaný se nedostavili k jednání soudu, čímž se zbavili práva být poučení ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. <b>Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:</b> 3. Z výpisu z OR žalobkyně, že žalobkyně je v obchodním rejstříku zapsána s datem zápisu 21. 12. 2010.

4. Z výpisu z OR právní předchůdkyně žalobkyně, že odštěpný závod právní předchůdkyně žalobkyně je v obchodím rejstříku zapsán s datem zápisu 20. 2. 2015.

5. Ze žádosti/smlouvy o klasický úvěr [číslo] že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli na základě žádosti žalovaného ze dne 25. 1. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 11 690 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 389 Kč splatných vždy k 17. dni příslušného měsíce spolu s úrokem ve výši 25,21 % ročně. Cena úvěru činila 6 982 Kč a celková částka k zaplacení činila 18 672 Kč. Žalovaný se dále zavázal za prodlení s úhradou splatné splátky zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení a dále náklady spojené s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl, že žije s družkou/druhem, bydlí v nájmu, nemá vyživované dítě, je zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Dále uvedl celkový příjem domácnosti ve výši 48 000 Kč, celkové náklady domácnosti ve výši 15 000 Kč a finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet apod.) ve výši 3 000 Kč.

6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru, že žalovanému byly poskytnuty informace o spotřebitelském úvěru – klasický úvěr a informace o zprostředkovateli úvěru [právnická osoba]

7. Z informace o schválení úvěru ze dne 27. 1. 2022, že právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 27. 1. 2022 žalovaného informovala o tom, že jeho žádost o klasický úvěr ve výši 11 690 Kč schválila. Současně uvedla podrobnosti o úvěru: č. smlouvy a úvěrového účtu [číslo], úvěr je čerpán od 26. 1. 2022, výše úvěru 11 690 Kč, roční úroková sazba pevná 25,21 %, RPSN: 28,78 %, první měsíční splátka 17. 2. 2022, způsob splácení bankovním převodem, číslo bankovní účtu, variabilní symbol, specifický symbol, výše měsíčních splátek 389 Kč, počet měsíčních splátek 48.

8. Z přehledu platební historie úvěrového účtu, že úvěr ve výši 11 690 Kč byl žalovaným čerpán dne 26. 1. 2022 v prodejním místě. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, když na svůj dluh uhradil částku 1 235,02 Kč a v říjnu 2022 se ocitl se splácením úvěru v prodlení.

9. Z odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] že právní předchůdkyně žalobkyně v dopise ze dne 24. 3. 2023 adresovaném žalovanému uvedla, že vzhledem k prodlení žalovaného se splácením úvěru tímto odstupuje od smlouvy o úvěru a úvěr se ke dni 30. 4. 2023 stává splatným. Žalovaného současně vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 12 250 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2023, včetně přílohy [číslo] – seznamu postupovaných pohledávek, z potvrzení o provedení transakce ze dne 19. 5. 2023, že pohledávka za žalovaným specifikovaná č. smlouvy [číslo] ve výši 12 249,57 Kč byla postoupena ze [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jednající v ČR prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, na žalobkyni. Pohledávka přešla na žalobkyni ke dni 19. 5. 2023, kdy byla zaplacena kupní cena za postoupení pohledávek.

11. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 5. 2023 a z upomínky ze dne 25. 5. 2023, že postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně žalovanému oznámily dopisy ze dne 25. 5. 2023. Žalobkyně současně žalovaného vyzvala k úhradě částky 12 271,05 Kč do 12. 6. 2023. Dále jej upozornila na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání s tím, že tyto činí za odchozí dopis 48 Kč, za odchozí dopis (doporučeně) 74 Kč, za odchozí telefonický hovor 72 Kč a za osobní návštěvu 217 Kč. Z podacího archu České pošty bylo zjištěno, že oznámení s upomínkou bylo žalovanému odesláno dne 31. 5. 2023 na adresu [adresa žalovaného].

12. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 2. 10. 2023, že cesta pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu žalovaného byla realizována dne 7. 8. 2023 a dne 10. 7. 2023.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 9. 2023 bylo zjištěno, že touto výzvou právní zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k zaplacení částky 12 249,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 454,98 Kč od 19. 5. 2023 do 11. 9. 2023 ve výši 489,81 Kč do 21. 9. 2023. Z podacího archu České pošty bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 14. 9. 2023 na adresu [adresa žalovaného]. <b>Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:</b> 14. Dne 19. 5. 2023 došlo k postoupení žalované pohledávky ze [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jednající v ČR prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 5. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli na základě žádosti žalovaného ze dne 25. 1. 2022 smlouvu o úvěru, základě které mu poskytla úvěr ve výši 11 690 Kč tak, že za žalovaného uhradila zboží. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splácet ve 48 pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 389 Kč splatných vždy k 17. dni příslušného měsíce počínaje dnem 17. 2. 2022. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací sdělených žalovaným, že žije s družkou/druhem, bydlí v nájmu, nemá vyživované dítě, je zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Dále uvedl celkový příjem domácnosti ve výši 48 000 Kč, celkové náklady domácnosti ve výši 15 000 Kč a finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet apod.) ve výši 3 000 Kč. Žádné dokumenty, které by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala nebyly soudu doloženy. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 1 235,02 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

22. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

23. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně (respektive právní předchůdkyně žalobkyně) dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splatit pracovala s údaji sdělenými žalovaným, avšak tyto si jakkoliv neověřila. Žalobkyně si zejména nijak neověřila výdaje žalovaného, nevyžádala si v tomto směru výpisy z účtu, ačkoliv žalovaný uvedl, že disponuje bankovním účtem, ani nájemní smlouvu či jiné doklady. Žalobkyně si tedy řádně neověřila, že žalovaným uváděné výdaje odpovídají skutečnosti. Dle soudu tak nemohla mít ucelený přehled o životní a majetkové situaci žalovaného. Pokud žalobkyně vycházela z takto neúplných, a nijak nedoložených údajů, nedostála dle soudu své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat dle § 87 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu.

24. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Co se týče zúčtování vzájemných plnění z neplatné smlouvy Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3008/2007, konstatoval, že„ byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Jestliže tedy jde o vrácení vzájemných peněžitých plnění z neplatné smlouvy, je třeba po vzájemném zúčtování těchto plnění uložit plnění rozdílu jednomu z účastníků“. Tento závěr pak Nejvyšší soud rozvedl v rozhodnutí ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 33 Cdo 23/2016, tak, že toto ustanovení„ zakotvuje vzájemnou vázanost práv a povinností účastníků neplatné nebo zrušené smlouvy; nárok každé ze smluvních stran na vrácení plnění, které poskytla, je nárokem ze zákona podmíněným její povinností vrátit to, co podle smlouvy přijala, druhé smluvní straně. Protože práva a povinnosti každého z účastníků neplatné nebo zrušené smlouvy jsou vzájemně podmíněny, platí, že uplatnění a uspokojení práva jedné ze stran na vrácení plnění z takové smlouvy je vázáno na uspokojení obdobného práva druhé smluvní strany; jinak řečeno, povinnost jednoho subjektu plnit (vrátit přijaté plnění) je vázána na tutéž povinnost subjektu druhého. Vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy je každá její strana oprávněna požadovat po druhé smluvní straně jen tehdy, jestliže již sama vrátila nebo současně s uplatněním svého práva vrací či nabídne vrácení všeho, co sama podle této smlouvy přijala“ (obdobně rozhodnutí Finančního arbitra č. j. FA/SR/SU /525/2017-1). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému dne 26. 1. 2022 poskytla částku 11 690 Kč. Žalobkyně pak sama v žalobě uvedla, že žalovaný uhradil na svůj dluh částku 1 235 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal žádné další vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný, žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 10 454,98 Kč.

25. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní, když žalovaný v řízení netvrdil ničeho ohledně svých možností vrátit poskytnutou jistinu, ačkoliv břemeno tvrzení a důkazní nesl právě on.

26. Ve zbylé části soud žalobou uplatněný nárok výrokem II. zamítl. V souladu se závěry Nejvyššího soudu pak soud žalobkyni nepřiznal ani požadované zákonné úroky z prodlení, neboť nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 17 049,18 Kč. Žalovaný byl zavázán k úhradě částky 10 454,98 Kč. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 22 % z předmětu řízení. Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, náklady právního zastoupení a to za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) a 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně 21 % DPH z těchto částek. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 252 Kč, 22 % z této částky je 495,44 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 495,44 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.