11 C 114/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Eliškou Bognárovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 54 510 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 18 400 Kč, částky 12 510 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 7. 5. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 54 510 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba., IČO IČO, uzavřel se žalovaným dne 10. 5. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému částku ve výši 30 000 Kč. Žalovaná pohledávka 54 510 Kč se skládá z jistiny úvěru 30 000 Kč, smluvního úroku 12 000 Kč a smluvní pokuty 12 510 Kč. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaný dne 10. 9. 2024 dostal do prodlení s úhradou dluhu, a proto požaduje rovněž úhradu zákonného úroku z prodlení od tohoto dne do zaplacení. Žalovaný byl podle žalobkyně opakovaně upomínán o úhradu dluhu, naposledy předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že nárok uplatněný žalobkyní neuznává, když mezi účastníky je sporná oprávněnost uplatněné pohledávky. Žalovaný tvrdil, že dne 12. 5. 2026 podal návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem, ve kterém se domáhá přezkoumání práv a povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy, z níž žalobkyně svůj nárok odvozuje. Podle žalovaného může mít výsledek řízení před finančním arbitrem význam pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, a proto žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl. Žalovaný soudu rovněž předložil listinné důkazy vč. úvěrové smlouvy, která je označena jiným číslem (Anonymizováno) než úvěrová smlouva předložená žalobkyní (č. hodnota), avšak obě smlouvy jsou totožného obsahu. K samotnému nároku uplatněnému v žalobě se žalovaný věcně nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, resp. proti tomu nevznesli námitky ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: - ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba., jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným měla být uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše 30 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně. RPSN činí 5 529,84 %. Ve smlouvě je uvedeno č. bankovního účtu žalovaného: č. účtu, číslo bankovního účtu pro splácení úvěru: č. účtu, variabilní symbol pro splátky úvěru: 9512065728. Předložená smlouva není datována ani podepsána, když v podpisové části je pouze uvedeno jméno úvěrovaného a je k ní připojeno digitální vyobrazení podpisu jednatelky právního předchůdce žalobkyně (smlouva na č. l. 21-22); - z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že dne 10. 5. 2024 vypracoval právní předchůdce žalobkyně tento formulář, který obsahuje informace o úvěru stejných parametrů jako jsou uvedeny ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. hodnota (č. l. 17-18); - ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že tato smlouva měla být uzavřena mezi stejnými stranami jako smlouva č. hodnota, přičemž obě smlouvy jsou takřka stejného obsahu, když jediným rozdílem je číselné označení smlouvy a výše vypočtené RPSN, která je ve smlouvě č. hodnota uvedena ve výši 5517,17 %. Smlouva č. hodnota rovněž není datována a není podepsána, když v podpisové části je pouze uvedeno jméno úvěrovaného a je k ní připojeno digitální vyobrazení podpisu jednatelky právního předchůdce žalobkyně (smlouva na č. l. 61-62); - z listiny předložené žalobkyní, která je označena jako žádost o spotřebitelský úvěr č. hodnota, bylo zjištěno, že v této listině jsou uvedeny osobní údaje žalovaného, je uvedena výše jeho příjmu, jeho výdajů, místo zaměstnání, vzdělání a způsob bydlení, přičemž tato listina není datována ani podepsána a v zápatí je označena kontaktními údaji právního předchůdce žalobkyně (č. l. 23, 24); - právní předchůdce žalobkyně má vypracovaný sazebník poplatků (č. l. 60) a všeobecné obchodní podmínky (č. l. 25-34), se kterými je žalovaný seznámen (VOP předložené žalovaným č. l. 63-76); - z potvrzení o finančních transakcích bylo zjištěno, že na bankovní účet č. č. účtu byla právním předchůdcem žalobkyně odeslána s variabilním symbolem var. symbol částka 5 000 Kč dne 19. 4. 2024 a částka 30 000 Kč dne 10. 5. 2024 (potvrzení na č. l. 8, 35); - ze sdělení právnická osoba. ze dne 18. 6. 2026 bylo zjištěno, že bankovní účet č. č. účtu byl ke dni 10. 5. 2024 touto společností vedený ve prospěch žalovaného, přičemž na tento účet byla dne 10. 5. 2024 připsána částka 30 000 Kč od právnická osoba (č. l. 35); - dne 10. 5. 2024 byla z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu odeslána částka ve výši 6 400 Kč na bankovní účet č. č. účtu s variabilním symbolem var. symbol (č. l. 80); - z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 9. 9. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 9. 9. 2024 a vyzval žalovaného k úhradě částky 85 354,88 Kč s variabilním symbolem var. symbol do tří dnů od doručení dopisu (č. l. 6); - ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2025 vč. přílohy č. hodnota (seznamu pohledávek) bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni (č. l. 9-16); - z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 10. 2025, bylo zjištěno, že žalovaný byl právním předchůdcem žalobkyně vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni (č. l. 7); - z předžalobní výzvy ze dne 29. 10. 2025 a potvrzení o odeslání zásilky ze dne 31. 10. 2025 bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (č. l. 7v, 20); - z e-mailu ze dne 28. 3. 2026 soud zjistil, že žalovanému byla doručena předžalobní výzva, ve které jej právní zástupkyně žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky ze smlouvy č. hodnota uzavřené mezi žalovaným a společností Anonymizováno právnická osoba. (č. l. 77); - z námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že se jedná o nedatovanou a nepodepsanou listinu bez uvedení jména autora, který v listině uvádí, že mu byl na základě smlouvy č. hodnota právním předchůdcem žalobkyně poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, na který autor listiny uhradil 6 400 Kč (č. l. 78); - z podacího lístku č. Anonymizováno bylo zjištěno, že žalovaný odeslal dne 13. 4. 2026 žalobkyni zásilku prostřednictvím právnická osoba. (č. l. 79); - z doručenky datové zprávy ID Anonymizováno soud zjistil, že žalovaný podal dne 12. 5. 2026 Kanceláři finančního arbitra návrh na zahájení řízení (č. l. 56), kterým se domáhá nového znění smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, v níž bude řádně vyčíslena zbývající dlužná částka a stanovena úroková sazba odpovídající obvyklému úroku stanovenému bankami (č. l. 57-59). Na základě těchto skutkových zjištění dospěl soud k závěru o relevantním skutkovém stavu:

5. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný vyjádřili vůli uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně (480 % ročně). RPSN ze Smlouvy činí více než 5 500 %. Právní předchůdce žalobkyně uhradil dne 10. 5. 2024 na bankovní účet žalovaného částku 30 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil téhož dne na bankovní účet právního předchůdce žalobkyně částku 6 400 Kč. Předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a byla mu zaslána předžalobní výzva. Žalovaný podal po zahájení řízení před nadepsaným soudem finančnímu arbitrovi návrh na zahájení řízení, kterým se domáhal nového znění předmětné smlouvy o úvěru.

6. Ačkoliv soudu nebyla žádným z účastníků řízení předložena datovaná a podepsaná smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřeném mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, dospěl soud k závěru o tom, že obě strany písemně projevily vůli zavázat se smlouvou o úvěru s konkrétními smluvními ujednáními, když oba účastníci řízení soudu předložili smlouvu takřka totožného obsahu (byť rozdílného číselného označení), jejíhož uzavření se oba dovolávali.

7. Platbu 5 000 Kč s uvedeným variabilním symbolem var. symbol, která byla dne 19. 4. 2024 odeslána na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, soud nepovažuje za relevantní ve vztahu k projednávanému vztahu účastníků z předmětné úvěrové smlouvy, když podle tvrzení žalobkyně byla smlouva uzavřena až dne 10. 5. 2024, a žalovaný obdržel jen 30 000 Kč.

8. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) a ze zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, v rozhodném znění (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o postoupení pohledávky (§ 1879 občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 občanského zákoníku); ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku) a ustanovení o nepřípustnosti návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem (§ 9 zákona o finančním arbitrovi).

9. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2025. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.

10. Soud se dále zabýval námitkou žalovaného, že je o předmětné smlouvě dosud vedeno řízení před finančním arbitrem, které nebylo skončeno, když jeho výsledek může mít význam pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Tuto námitku soud shledal nedůvodnou, když z předložené doručenky datové zprávy žalovaného soud zjistil, že návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem byl žalovaným podán až po zahájení řízení před nadepsaným soudem, a proto je návrh podle § 9 písm. b) zákona o finančním arbitrovi nepřípustný.

11. Úvěrovou smlouvu soud vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu absence řádného prověřování úvěruschopnosti žalovaného; pro nadbytečnost se tedy soud nezabýval možnou absolutní neplatností smlouvy podle § 588 občanského zákoníku pro výši sjednaného smluvního úroku, ačkoli úrok ve výši 480 % ročně se již na první pohled jeví jako zjevně rozporný s dobrými mravy.

12. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že žalovaný byl před uzavřením Smlouvy lustrován v celé řadě registrů a rejstříků, přičemž žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně poskytl výpisy ze svého bankovního účtu, případně výplatní listy, pročež nedošlo k důvodným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Takové posouzení úvěruschopnosti dlužníka však nelze považovat za řádné, když žalobkyně ani výše uvedená tvrzení o lustraci žalovaného a o poskytnutí výpisu z bankovního účtu žalovaného přes výzvu soudu nedoložila žádnými důkazy.

13. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

14. Žalobkyně tak v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně pouze uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z výpisů z bankovního účtu žalovaného a z výsledků lustrací žalovaného v dostupných databázích, tyto dokumenty však žalobkyně soudu nepředložila.

15. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného zjevně nedostál požadovanému standardu odborné péče při ověřování úvěruschopnosti, když dostatečně neověřoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit (řádně neověřoval jeho majetkové poměry, příjmovou ani výdajovou stránku). Smlouvu o spotřebitelském úvěru je proto nutné posoudit jako absolutně neplatnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, č. j. 33 Cdo 656/2024-380, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24).

16. Vzhledem k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru sníženou o případné platby žalovaného v době přiměřené svým možnostem. Žalovaný obdržel částku 30 000 Kč, na kterou právnímu předchůdci žalobkyně uhradil částku 6 400 Kč. Žalobkyně proto má nárok na vrácení částky 23 600 Kč; soud v tomto rozsahu žalobě výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl.

17. Požadavek na úhradu části jistiny úvěru ve výši 6 400 Kč, smluvního úroku a smluvní pokuty není důvodný, jelikož jistina v uvedené části již byla žalovaným vrácena právnímu předchůdci žalobkyně a smluvní úrok jakož i smluvní pokuta nebyly platně sjednány z důvodu absolutní neplatnosti celé smlouvy; soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

18. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu úvěru v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Existence sporu je dána objektivně tím, že žalovaný jistinu dobrovolně nevrátil. Jelikož však žalovaný své možnosti jistinu vrátit ve svém vyjádření nijak nespecifikoval, určil soud lhůtu k vrácení jistiny v délce tří dnů od právní moci rozsudku analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaný (dosud) nemohl dostat do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021); soud proto výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovanému, který byl ve sporu pouze částečně úspěšnější, však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.