11 C 119/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Eliškou Bognárovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 40 341,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 10 341,11 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 40 341,11 Kč od 15. 9. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 438,20 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 40 341,11 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která představuje nevrácené peníze, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené s obchodní společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 14. 5. 2024. k Výzvě soudu ohledně posuzování úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost dlužníka byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie, žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací. Uplatňované nároky byly na žalobkyni postoupeny.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti:- Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně vyjádřily 6. 12. 2023 vůli uzavřít smlouvu o postoupení pohledávek platnou od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024, na základě které byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy č. , hodnota, (smlouva o postoupení pohledávek a dílčí seznam pohledávek č. l. 5-16).- Postoupení pohledávek bylo žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno dne 19. 10. 2024 (č. l. 17 - oznámení o postoupení pohledávek + podací arch č. l. 19)- Dne 19. 10. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě před podáním žaloby (č. l. 18- výzva k úhradě před podáním žaloby).- Dne 14. 5. 2024 vyjádřil žalovaný a společnost , právnická osoba, vůli uzavřít smlouvu o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, . Výše úvěru byla sjednána na částku 30 000 Kč, doba úvěru na 9 měsíců, přičemž každá splátka bude činit 5 163,92 Kč, úroková sazba činí 117,37 %, RPSN 206,40 %, celková výše úvěru činí 46 475,28 Kč, způsob poskytnutí: , č. účtu, . Strany si sjednaly i splátkový kalendář (úvěrová smlouva č. l. 20).- Na bankovní účet , č. účtu, byla dne 14. 5. 2024 uhrazena částka 30 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, (výpis z účtu č. l. 22).- Dne 14. 9. 2024 byla vyhotovena předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu adresovaná žalovanému, v níž byl dluh vyčíslen na částku 40 935,84 Kč.

4. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy ze dne 14. 5. 2024 částku 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky do 9 měsíců, v celkové výši 46 475,28 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně neprověřovala před poskytnutím financí úvěruschopnost žalované. Žalovaný ničeho neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na obsahu smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovanou z titulu výše uvedené smlouvy. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu na základě výše uvedené smlouvy.

5. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.

6. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.

8. U vymáhaných nároků došlo k platné změně věřitele na žalobkyni (§ 1879 a násl. občanského zákoníku), jelikož byly platně smlouvou postoupeny na žalobkyni. Žalobkyně se proto předmětných nároků může domáhat soudní cestou.

9. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pro nadbytečnost se nezabýval případnou neplatností smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 občanského zákoníku.

10. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip odpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 86 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Dále z § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru uchovávat dokumenty, na jejichž základě bude možné proces prověření úvěruschopnosti přezkoumat.

11. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.

12. Vzhledem k tomu, že již z tvrzení žalobkyně vyplývá, že úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru neposoudil řádně, když se spolehla na výstupy z registrů a pouhé tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů, celá úvěrová smlouva je ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž žalovaná je v takovém případě povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. Soud proto pro nedůvodnost zamítl požadavky na zaplacení úroku, jelikož na tuto položku právní předchůdkyni žalobkyně nevznikl nárok (nebyla platně sjednána). Pro úplnost soud dodává, že byl připraven na nařízeném jednání žalobkyni poučit o nedostatečnosti jejích tvrzení a absenci jakýchkoliv důkazů k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti. Jelikož se však žalobkyně na jednání nedostavila, připravila se o možnost být v tomto ohledu poučena.

13. Protože žalobkyně tvrdila, že žalovaný na předmětný úvěr ničeho neuhradil a žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, a uložil žalovanému vrátit žalobkyni poskytnuté plnění ve výši 30 000 Kč.

14. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Vzhledem k tomu se žalovaná dosud nemohla dostat do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, čj. , spisová značka, ); soud proto jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.

15. Žalovaný ke svým majetkovým poměrům ničeho netvrdil a ze spisu se k této otázce ničeho nepodává, uložil tedy žalovanému zaplatit dlužnou jistinu najednou.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 438,20 Kč, přičemž tato částka představuje 31,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 200 Kč a dále nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle vyhl. č. 254/2015 Sb., za 2 úkony, a to za výzvu k plnění a sepis žaloby dle § 1 odst. 3 písm. a), ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky a dle § 151 odst. 3 OSŘ v částce 200 Kč. Náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal pro jejich neúčelnost s ohledem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 585/17, ze dne 10. 4. 2018, (odst. 22 nálezu), ze kterého vyplývá, že je-li účastníkem řízení obchodní společnost, jejíž podnikatelská činnost spočívá ve vymáhání pohledávek, je zřejmé, že by taková právnická osoba měla sama disponovat příslušným aparátem pro správu svých pohledávek. Jestliže je tento předpoklad obcházen tím způsobem, že se účastník nechává zastoupit právním zástupcem, který je nadto jeho nepřímým vlastníkem, získává takový postup charakter zneužití práva na náhradu nákladů řízení, neboť účelově navyšuje náklady s vymáháním pohledávky spojené. Žalobkyně sama v žalobě uvádí, že je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních a nebankovních subjektů. Žalobkyně u zdejšího soudu pravidelně uplatňuje odkoupené pohledávky a lze konstatovat, že její podání mají převážně formulářový charakter, lišící se jen žalovanou částkou a osobou žalovaného (například ve věcech sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, kde byla podána žaloba identického znění). Právní zástupce žalobkyně je pak dle výpisu z evidence skutečných majitelů skutečným majitelem žalobkyně. Soud proto uzavírá, že uplatňování nákladů za právní zastoupení lze v tomto případě označit za zneužití práva na náhradu nákladů řízení, když podání žaloby si žalobkyně byla jednoznačně schopna obstarat sama, neboť jejím předmětem podnikání je právě vymáhání pohledávek. , adresa, ,20 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní.