11 C 142/2019

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr Jaroslavou Jechovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o 3 445 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 445 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 11. 11. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 19 924,98 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku zmocněnci žalované [titul]. [jméno] [příjmení].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Olomouci náklady řízení ve výši 15 450 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 3 445 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že žalovaná užívá z titulu vlastnictví stavby bez čp/če, zemědělská stavba, zapsané na [list vlastnictví], stojící na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o výměře [výměra], zapsaném na [list vlastnictví], vše v [katastrální uzemí] nad [příjmení], [územní celek], pozemek ve vlastnictví České republiky, a to parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o výměře [výměra], zapsaný na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí] nad [příjmení], [územní celek], tedy cizí věc bez právního důvodu, tj. bez řádně uzavřené smlouvy či jiného titulu, který by ji opravňoval k užívání, a to v období od 1. 6. 2016 do 30. 9. 2017 bez jakékoliv úhrady za toto užívání. Majetkovým vyjádřením prospěchu žalované získaného plněním bez právního důvodu v období od 1. 6. 2016 do 30. 9. 2017 je peněžitá částka ve výši 3 445 Kč, která odpovídá částce, kterou by žalovaná byla povinna za obvyklých okolností platit, pokud by byla uzavřena nájemní smlouva s odkazem na ustanovení § 27 odst. 3) zákona č. 219/2000 Sb., v platném znění, jako cenu nájmu v místě a čase obvyklou. Žalovaná požadovanou částku žalobkyni neuhradila ani přes výzvu k úhradě uplatněné částky, z důvodu prodlení se zaplacením peněžité pohledávky požaduje žalobkyně zaplatit i zákonný úrok z prodlení ode dne 11. 11. 2017 z uplatněné pohledávky až do jejího úplného zaplacení. Zákonem č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, byl zřízen Státní pozemkový úřad jako správní úřad s celostátní působností, který je organizační složkou státu. Podle § 22 odst. 1 tohoto zákona dnem nabytí účinnosti tohoto zákona vstoupila Česká republika do všech práv a povinností Pozemkového fondu ČR. K výkonu těchto práv a povinností je příslušný Státní pozemkový úřad.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaný nárok byl oprávněný, když naopak v řízení bylo prokázáno, že stavba zanikla, žalovaná pozemek neužívala a neužívá.

3. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

4. Předmětem řízení je zaplacení částky 3 445 Kč. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

5. Dle výpisu z katastru nemovitostí jakožto veřejného seznamu byla Česká republika v období od 1. 6. 2016 do 30. 9. 2017 a je doposud zapsána jako výlučný vlastník pozemku parc. [číslo] o výměře 1291 m2, zastavěná plocha a nádvoří, zapsaného na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] nad [příjmení], [územní celek], přičemž právo hospodaření s tímto majetkem má organizační složka státu, a to [název žalobkyně]. Žalovaná byla ve shodném období a je doposud zapsána jako výlučný vlastník stavby bez čp/če, zemědělské stavení, zapsané na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] nad [příjmení], [územní celek], a to na základě potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby dle zákona č. 26/2000 Sb. ze dne 14. 2. 2005, přičemž tato zapsaná nemovitá věc je umístěna na pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], zastavěná plocha a nádvoří, zapsaném na [list vlastnictví] pro katastrální území Vysoká u Hustopečí nad [příjmení], obec Hustopeče nad Bečvou. Mezi oběma vlastníky nebyla v období od 1. 6. 2016 do 30. 9. 2017 uzavřena žádná nájemní či pachtovní smlouva z titulu užívání uvedeného pozemku žalovanou jako vlastníkem stavby zapsané ve veřejném seznamu. Žalovaná odmítá zaplatit žalobkyni za uvedené období částku ve výši 3 445 Kč z titulu bezdůvodného obohacení z důvodu umístění stavby na pozemku žalobkyně dle veřejného seznamu, neboť tvrdí, že tento pozemek neužívá, když zemědělské stavení, resp. budova již neexistuje. Ohledně uvedené budovy bylo zahájeno řízení u [stát. instituce], stavebního úřadu, což bylo žalované oznámeno výzvou ze dne 29. 4. 2020. Předmětem tohoto správního řízení je nařízení neodkladného odstranění předmětné stavby ve vlastnictví žalované, která svým závadným stavem ohrožuje životy osob nebo zvířat tím, že hrozí zřícením. Na předmětném pozemku se nachází zbytky původní zemědělské stavby o půdorysných rozměrech 68 x 17 m s rohovou částí o rozměrech 12 x 9 m. V jižní části stavby zůstaly torza zdí o výšce až 2,5 m, v severozápadním rohu je část stavby o rozměrech 9 (5) m x 12 (6) m a výšce 2,5 m, na které je ještě patrné 1. nadzemní podlaží a kde nad touto částí je částečně celistvý a částečně probořený strop, na stavbě leží zbytky stavebního materiálu vč. eternitové střechy a patrně pod celou stavbou se nachází základová konstrukce. V severozápadní části stavby chybí okenní i dveřní výplně. Kolem zemědělské stavby se nachází zpevněná betonová plocha o šířce cca 6 m, zemědělská stavba je v neobnovitelném stavu. Ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, a z oboru stavebnictví, odvětví stavby dopravní, obytné a průmyslové, [číslo] [titul]. [celé jméno znalce] ze dne 7. 8. 2020 vč. připojených fotografií soud zjistil, že zemědělská stavba sestává ze stavby hlavní – odchovny mladého dobytka a stavby vedlejší s ní účelově spojené – sociálního zařízení a skladu krmiva. Uvedená stavba se nacházela v bývalém zemědělském areálu, kdy od poloviny devadesátých let byla odpojena od inženýrských sítí, tj. vody, a byl zrušen i transformátor. U hlavní stavby došlo již v roce 2008 z důvodu odstranění vnitřních nosných ocelových sloupů ke zřícení střešní konstrukce v západní části, dle znalce se však stále jednalo o stavbu. V roce 2009 v důsledku odstranění veškerých nosných ocelových konstrukcí – sloupů, příhradových vazníků, ocelových nosníků nad otvory včetně dalšího stavebního materiálu – oken, dveří, prefa překladů a cihel, se již nedalo hovořit o stavbě, stavba z hlediska stavebně-technického zanikla, pouze část stavby vedlejší by mohla být ještě posuzovaná jako stavba. Dle znalce se jedná o zánik stavby, ke kterému došlo destrukcí obvodového zdiva pod úroveň stropu nad první nadzemním podlažím a odstraněním zdiva příček, jejich funkci plnily vnitřní nosné ocelové sloupy. Nemusí však jít o úplný zánik, bude postačovat, aby došlo k podstatnému poškození stavby v takovém rozsahu, že již nebude schopna plnit svůj hlavní účel. Dle znalce pokud zanikla stavba hlavní, je již právním hodnocením otázka zániku stavby vedlejší, která je společně užívaná se stavbou hlavní, která nebude schopna dále plnit svůj účel, i když má ještě část zastřešení a obvodové zdivo po úroveň stropu prvního nadzemního podlaží. Zánikem stavby dochází i k zániku vlastnického práva k ní. V roce 2014, 2016, 2019 a 2020 pokračovala faktická destrukce vlivem přírodních vlivů – déšť, mráz, náletová zeleň. V roce 2016 se stavba hlavní již projevovala jako zaniklá, přičemž stavba vedlejší bez stavby hlavní neměla využití a její stavebně technický stav byl havarijní. Znalec dospěl k závěru, že pokud by stavba hlavní i vedlejší existovaly v plném rozsahu, byť neprovozované, bez přípojek vody a transformátoru, provozuschopné, ale vyžadující náklady na znovuobnovení provozu, činil by odhad obvyklého nájemného za pozemek [parcelní číslo] v období od 1. 6. 2016 do 30. 9. 2017 částku 1 420 Kč ročně, když zastavěná plocha činila 1291 m2. Pokud by stavba hlavní zanikla, avšak stavba vedlejší existovala, byť neprovozovaná, bez přípojek vody a transformátoru, ale vyžadující náklady na znovuobnovení provozu, případně pro jiný účel a využití, činil by odhad obvyklého nájemného za pozemek [parcelní číslo] v období od 1. 6. 2016 do 30. 9. 2017 částku 72 Kč ročně, když zastavěná plocha činila 80 m2. Dle znalce však s ohledem na faktický stav předmětné stavby v období od 1. 6. 2016 do 30. 9. 2017, kdy stavba zanikla a zaniklo tak i vlastnické právo žalovaného ke stavbě, činí odhad obvyklého nájemného za pozemek [parcelní číslo] částku 0 Kč ročně, když zastavěná plocha činila 0 m2. Jednatel žalované [titul]. [jméno] [příjmení] vypověděl, že mu není známo, že by se aktuálně nebo v období od 1. 6. 2016 do 30. 9. 2017 na předmětném pozemku nalézalo něco, co by bylo ve vlastnictví žalované, z hlediska stavby na pozemku nezůstalo nic, nicméně stávající stav mu není znám, nebyl tam několik let, neví, zda se případné zbytky stavby nacházejí na předmětném pozemku, dle ortofotomapy nenasvědčuje nic tomu, že by na pozemku něco stálo. Původně se na předmětném pozemku nacházela stavba pro zemědělskou výrobu„ odchovna jalovic“ postavená před rokem 1989, kdy se jednalo o stavbu pevně spojenou se zemí, měla kovovou konstrukci a hliníkové opláštění, byla zřízena bezúplatně na základě zákona o socialistickém družstevnictví. Žalovaná tuto stavbu vydražila v rámci dražby podniku dle zákona o dražbách, v době od jejího vydražení do jejího faktického předání se stavba stala nájezdem sociálně nepřizpůsobivých občanů, kteří stavbu demolovali a jejich jednání bylo předmětem šetření PČR. Do 1. 6. 2016 za žalovanou platil její jednatel jako fyzická osoba žalobkyni částku za užívání pozemku, když žalovaná žádné finanční prostředky neměla, a to s cílem vyhnout se negativnímu hodnocení žalované z titulu zadluženosti na ekonomickém trhu. Dle jednatele žalované není žalobkyně omezena žádnou stavbou ve vlastnictví žalované v nakládání s předmětným pozemkem. Svědkyně [titul]. [celé jméno svědkyně] vypověděla, že jako zaměstnankyně žalobkyně osobně viděla asi v roce 2014 na předmětném pozemku zbytky stavby, polorozpadlé obvodové zdivo, základy a stavební suť, střešní krytinu z betonu, cihly, na zemi byly betonové pásy. Dále na podzim 2019 byl na pozemku její kolega [titul]. [příjmení], aby ověřil aktuální stav a dle něj byl stav v podstatě nezměněn. Předmětný pozemek se nachází mimo intravilán, porovnáním leteckého snímku a katastrální mapy se půdorys stavby shoduje s parcelou [číslo]. V období let 2005 – 2017 navštívil jednatel žalované ředitele žalobkyně, žalovaná doplatila platby za užívání pozemku zpětně od roku 2013 do roku 2015, za další období na výzvu žalobkyně reagoval jednatel žalované v říjnu 2015, zpochybňoval výši požadované částky a namítl promlčení. Po odpovědi žalobkyně reagoval právní zástupce žalované tak, že stavba je legální, postavená podle příslušných právních předpisů a že je vyřešeno vlastnictví stavby a vlastnictví pozemku, nicméně žádná nájemní smlouva uzavřena nebyla. Výši nájemného žalobkyně stanovuje podle interních pokynů, nebylo prokázáno zemědělské užívání pozemku, když žalovaná nemá v obchodním rejstříku zapsánu zemědělskou činnost, nájemné bylo tedy účtováno jako nájemné pro nezemědělské účely. Dle výměru Ministerstva financí je nejvyšší částka za nájemné pro nezemědělské účely pro nepodnikání ve výši 20 Kč/m2, nejnižší sazba naopak byla stanovena na 2 Kč/m2 pro zemědělské účely. Žalobkyně tedy žalované nejprve naúčtovala 3 Kč/m2, na základě námitek pak ústředí souhlasilo se snížením na 2 Kč/m2 s ohledem na havarijní stav budovy na pozemku. Dle svědkyně stavba souhlasí s výměrou pozemku, přičemž vychází z leteckého snímku, na kterém je část obvodového zdiva, v rohu polorozpadlá stavba, panelová plocha, která navazuje na zbytky obvodového zdiva a nachází se na obecním pozemku. Žalovaná požadovanou částku ve výši 3 445 Kč žalobkyni neuhradila ani přes výzvu k úhradě uplatněné částky. Za jiné období (od 1. 10. 2017 do 30. 9. 2019) uplatňovala žalobkyně svůj nárok ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka], kdy rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto, že žaloba žalobkyně se zamítá, když tato není důvodná.

6. Podle § 2991 občanského zákoníku v platném znění kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

7. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu platit sám.

8. Soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná, proto ji v plném rozsahu zamítnul.

9. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 3 445 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, kdy žalovaná měla v období od 1. 6. 2016 do 30. 9. 2017 užívat z titulu vlastnictví stavby bez čp/če, zemědělská stavba, zapsané na [list vlastnictví], stojící na pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], zastavěná plocha a nádvoří, zapsaném na [list vlastnictví], vše v [katastrální uzemí] nad [příjmení], [územní celek], pozemek ve vlastnictví České republiky, a to parc. [číslo] o výměře [výměra], zastavěná plocha a nádvoří, zapsaný na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí] nad [příjmení], [územní celek], tedy cizí věc bez právního důvodu, tj. bez řádně uzavřené smlouvy či jiného titulu, který by ji opravňoval k užívání, bez jakékoliv úhrady za toto užívání, přičemž žalobkyně je oprávněna takový nárok vůči vlastníku stavby vznést bez ohledu na skutečnost, zda tuto stavbu užívá samotný její vlastník nebo třetí osoba, které tuto stavbu vlastník stavby poskytl do užívání. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem předmětného pozemku, tudíž je ve sporu aktivně legitimována. Na předmětném pozemku je dle zápisu ve veřejném rejstříku umístěna stavba bez čp/če jakožto samostatná nemovitá věc v právním slova smyslu, a to zemědělské stavení ve výlučném vlastnictví žalované, která je tedy ve sporu pasivně legitimována. V případě neexistence právního titulu užívání pozemku vlastníkem stavby v podobě nájemní či pachtovní smlouvy, je skutečně vlastník pozemku oprávněn požadovat po vlastníku stavby úhradu bezdůvodného obohacení, které získal na úkor vlastníka pozemku, přičemž hodnota tohoto bezdůvodného obohacení spočívání v obvyklé výši nájemného, které by byl povinen vlastník stavby za užívání obdobného a srovnatelného pozemku i s ohledem na účel užívání v daném období jinému vlastníkovi pozemku zaplatit. Žalobkyně si stanovila svými metodickými vnitřními předpisy výši nájemného pro obdobné účely, nicméně tato výše nemusí být obvyklá v daném místě a čase pro daný účel. Soud připouští, že se současně jedná o zvláštní segment trhu, který se váže k charakteru stavby umístěné v bývalém zemědělském areálu, a je tedy někdy i s obtížemi možné v rámci použití porovnávací znalecké metody takové nájemné zjistit, a proto se využívá pro tyto účely porovnání vzorů v rámci širšího plošného rozsahu nabídka vzorků v rámci celé ČR, a teprve poté je možné přistoupit k využití metody odlišné, a to propočtem z obvyklé ceny nemovitosti. Je tedy zřejmé, že uvedená otázka musí být zodpovězena toliko znaleckým posudkem a postup žalobkyně nebyl správný. Podstatou sporu mezi účastníky řízení však byla otázka právního posouzení samotného právního institutu existence věci (stavby) jako takové v právním slova smyslu. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že v roce 2009 v důsledku odstranění veškerých nosných ocelových konstrukcí včetně dalšího stavebního materiálu, se již nedalo hovořit o stavbě, kdy stavba z hlediska stavebně-technického zanikla, pouze část stavby vedlejší by mohla být ještě posuzovaná jako stavba. Došlo k zániku stavby hlavní destrukcí obvodového zdiva pod úroveň stropu nad první nadzemním podlažím a odstraněním zdiva příček, plně tedy postačuje, že došlo k podstatnému poškození stavby v takovém rozsahu, že již nebyla schopna plnit svůj hlavní účel. Stavba vedlejší, společně užívaná se stavbou hlavní, je sice samostatnou věcí, nicméně její skutečné využití a stav nelze považovat za provozuschopné, a to jak z účelu souvisejícího s využitím stavby hlavní, tak i z faktického pohledu stavby vedlejší jako samostatné věci, která postrádá napojení na vodu a na transformátor. Zánikem stavby došlo i k zániku vlastnického práva k ní. V následujících letech jen pokračovala faktická destrukce původní stavby vlivem přírodních vlivů. Problematikou nabytí vlastnictví ke stavbě, resp. změny a zániku stavby se Nejvyšší soud opakovaně zabýval (srov. rozsudek z 30. 9. 1998, sp. zn. 33 Cdo 11/898, publikovaný v Soudních rozhledech č. 12/1998 a rozsudek z 5. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 761/2001, publikovaný pod C 1524/svazek 21 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck), kdy v těchto rozhodnutích uvedl, že„ nadzemní stavba zaniká a přestává být věcí ve smyslu práva tehdy, není-li již patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. (…) i stavby sloužící výrobním účelům zanikají vždy destrukcí obvodového zdiva pod úroveň stropu nad prvním nadzemním podlažím (obvykle při současném odstranění zdiva příček), v důsledku čehož zaniká stav poskytující obraz o dispozičním řešení původní stavby. (…) pro závěr o zachování dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží je rozhodující zda došlo k úplné nebo částečné destrukci obvodových zdí prvního nadzemního podlaží. Při úplné destrukci těchto obvodových zdí je nepochybné, že původní stavba zanikla. Při částečném zbourání těchto zdí je nutno posoudit míru těchto zásahů“ (vizte např. NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2088/2001). Z těchto důvodů v období od 1. 6. 2016 do 30. 9. 2017 se stavba již projevovala jako zaniklá a žalovaná k ní neměla vlastnické právo. Dále soud uzavírá, že pokud žalobkyně odkazuje na to, že při destrukci předmětné stavby vznikl odpad v podobě stavební suti, a že je to nově oddělená věc, patřící do vlastnictví původního vlastníka stavby, pak je třeba uvést, že právní úpravu odpadů obsahuje veřejnoprávní předpis, a to zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech. Dle ust. § 3 odst. 1 uvedeného zákona o odpadech je odpadem každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Dle veřejného práva je tedy odpad věcí, nikoli však dle práva občanského. Dále pro vyhodnocení stavby jako zbořeniště soud posoudil, zda zbývající rozsah věci po její destrukci plní hospodářskou účelnost, tedy že se jedná stále o věc v právním slova smyslu. V dané věci ze spisu vyplývá, že tomu tak není, když případné zbytky stavby nemají na pozemku žalobkyně samostatný hospodářský význam, nejsou samy o sobě funkční a nejsou tudíž samostatným předmětem právních vztahů. Nelze tedy dospět k závěru, že by případné zbytky stavby představovaly použitelnost rozpadlého materiálu a tyto se staly věcí, a je nutno uzavřít, že uvedené stavby, které byly původně spojené se zemí pevným základem a představovaly tudíž věci nemovité, jsou v posuzované době zbořeništěm, staly se tedy součástí pozemku, na kterém byly umístěny, tedy pozemku žalobkyně, která je nabyla přírůstkem (např. NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2125/2000). Stavba vedlejší tvoří tedy společně se stavbou hlavní zbořeniště, které však nelze považovat za samostatnou věc v právním slova smyslu. Z uvedeného důvodu tedy není dán ani základní předpoklad obsahu realizace vlastnického práva k věci spočívající ve složce užívací, což navíc žalovaná v řízení zdůrazňovala, že uvedený pozemek nijak neužívala a neužívá. Nadto ve stejné skutkové věci mezi týmiž účastníky, pouze v rozdílném časovém období, bylo rozhodováno již v řízení pod sp. zn. 24 C 282/2020 vedené u zdejšího soudu, s jehož závěry se soud ztotožňuje i v této věci. Soud tedy uzavírá, že nedošlo a ani nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení žalované na úkor žalobkyně, když v žalovaném období od 1. 6. 2016 do 30. 9. 2017 byla stavba již zaniklá a žalovaná k ní neměla vlastnické právo. Soud proto žalobě žalobkyně nevyhověl a jako nedůvodnou ji v plném rozsahu zamítl.

10. O nákladech řízení soud rozhodl rovněž dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované, která měla ve věci plný procesní úspěch, náklady řízení ve výši 19 924,98 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. zmocněnci žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení představují náklady právního zastoupení žalované, a to odměnu advokáta ve výši 8 000 Kč za 8 úkonů právní služby (příprava s převzetím zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne 15. 7. 2019, účast u jednání dne 4. 10. 2019, účast u jednání dne 26. 11. 2019, účast u jednání dne 5. 10. 2020, vyjádření ve věci samé ze dne 21. 9. 2020, vyjádření ve věci samé ze dne 5. 10. 2020, účast u jednání dne 26. 4. 2021) po 1 000 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 2 400 Kč z 8 úkonů právní služby (viz shora) po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, náhradu za promeškaný čas v celkové výši 1 700 Kč, a to ve výši 1 600 Kč za 4 cesty k jednání u Okresního soudu v Olomouci ze sídla advokáta a zpět, tj. 4 x 2 x 2 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a ve výši 100 Kč za zpoždění zahájení jednání soudu dne 4. 10. 2019, které činilo 34 minut, dle § 14 odst. 1 písm. b) a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, cestovní náhradu v celkové výši 4 366,93 Kč za cesty osobním automobilem tovární značky MERCEDES-BENZ z Ostravy do Olomouce a zpět podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 4. 10. 2019 za 190 ujetých km v částce 1 091,82 Kč (33,60 Kč za litr motorové nafty dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě dle technického průkazu 4,9 l /100 km dle § 4 písm. c) vyhl. č. 333/2018 Sb. a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle § 1 písm. b) téže vyhlášky), v souvislosti s cestou realizovanou dne 26. 11. 2019 za 190 ujetých km v částce 1 091,82 Kč (33,60 Kč za litr motorové nafty dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě dle technického průkazu 4,9 l /100 km dle § 4 písm. c) vyhl. č. 333/2018 Sb. a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle § 1 písm. b) téže vyhlášky), v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 1. 2020 za 190 ujetých km v částce 1 094,06 Kč (31,80 Kč za litr motorové nafty dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě dle technického průkazu 4,9 l /100 km dle § 4 písm. c) vyhl. č. 358/2019 Sb. a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle § 1 písm. b) téže vyhlášky) a v souvislosti s cestou realizovanou dne 26. 4. 2021 za 190 ujetých km v částce 1 089,23 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě nafty dle technického průkazu 4,9 l /100 km dle § 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb. a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle § 1 písm. b) téže vyhlášky) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 466,93 Kč ve výši 3 458,05 Kč, neboť zmocněnec žalované osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, proto mu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. vzniklo právo na zaplacení DPH.

11. O náhradě nákladů státu rozhodl soud v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku sporu tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Olomouci náklady řízení v celkové výši 15 450 Kč, které byly hrazeny ze státních prostředků a které představují znalečné vyplacené [titul] [celé jméno znalce] za vypracování znaleckého posudku [číslo] ze dne 7. 8. 2020.