11 C 148/2018
č. j. 11 C 148/2018-453
V PLATNOSTICitované zákony (22)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 137 § 142 § 148 § 149 § 160 § 164 § 206 § 212 § 214 § 219
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 7 § 13 § 14
- ze dne 13. července 1999 o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), 168/1999 Sb. — § 1 § 24
- o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, 361/2000 Sb. — § 4
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1879 § 1970 § 2927 § 2952 § 2969
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
Plný text
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované pro doručování adresa žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 40.044 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného 2. proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 4. 2021, č. j. 14 C 148/2018-419,
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. o lhůtě k plnění ve vztahu k žalovanému 2. potvrzuje.
II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. ve vztahu k žalovanému 2. potvrzuje.
III. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. ve vztahu k žalovanému 2. mění takto: „ Žalovaný 2. je povinen, a to společně a nerozdílně s žalovanou 1., které tato povinnost byla uložena výrokem III. rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 4. 2021, č. j. 11 C 148/2018-419, zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Olomouci náklady řízení ve výši 31.303,25 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 4.500 Kč splatných vždy k 25. dni příslušného měsíce pod ztrátou výhody splátek až do úplného zaplacení dlužné částky s účinností od právní moci tohoto usnesení.“
IV. Žalovaný 2. je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2.359,50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Shora označeným rozsudkem okresní soud žalovaným 1. a 2. uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 40.044 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení v pravidelných měsíčních splátkách po 6.000 Kč splatných vždy k dvacátému pátému dni příslušného měsíce pod ztrátou výhody splátek až do úplného zaplacení dlužné částky (výrok I.). Žalovaným 1. a 2. uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 35.533 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 4.500 Kč splatných vždy k dvacátému pátému dni příslušného měsíce pod ztrátou výhody splátek až do úplného zaplacení dlužné částky (výrok II.). Žalovaným 1. a 2. uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Olomouci náklady řízení ve výši 33.303,25 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 4.500 Kč splatných vždy k dvacátému pátému dni příslušného měsíce pod ztrátou výhody splátek až do úplného zaplacení dlužné částky (výrok III.).
2. Rozsudek okresního soudu napadl včasným odvoláním žalovaný 2., a to konkrétně výrok I. s žádostí o snížení stanovených měsíčních splátek, ve kterých má na pohledávku se zákonným úrokem z prodlení plnit, a to tak, aby výše měsíční splátky činila částku 3.000 Kč měsíčně. Dále napadl odvoláním výrok II., kterým byli žalovaní zavázáni společně a nerozdílně uhradit žalobci na nákladech řízení částku 35.533 Kč, když má za to, že žalobkyně je společností zabývající se ve své činnosti výhradně nákupem pohledávek a jejich uplatněním, takto byla konstituována a z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že v době zahájení řízení až do 31. 1. 2020 byl členem jejího představenstva advokát Mgr. [jméno] [příjmení]. Žalobkyně je přitom součástí koncernu, do kterého jako interní AK patří [právnická osoba], advokátní kancelář sídlící na téže adrese jako žalobkyně, v rámci které v průběhu celého řízení působili Mgr. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] i JUDr. [jméno] [příjmení]. Je udivující, že v průběhu řízení udělila žalobkyně procesní plnou moc k zastupování Mgr. [jméno] [příjmení] advokátovi, ač ten v uvedené době byl společníkem a jednatelem [právnická osoba], když dle ustanovení § 15 odst. 4 zákona č. 85/96 Sb., platí, že advokáti, kteří jsou společníky společnosti, vykonávají advokacii jménem společnosti a na její účet. Uvedená konstrukce, kdy advokátní kancelář je součástí téhož koncernu jako žalobkyně a kdy její společník a jednatel je současně členem představenstva zakládá domněnku o neúčelnosti takto účtovaných nákladů za právní služby, když jejich jediným smyslem je samoúčelné navýšení překoupené pohledávky. Pokud soud přiznává ve sporu úspěšnému účastníku náhradu nákladů podle § 142 odst. 1 o. s. ř., potřebných k účelnému uplatňování práva, takovýmto vynaloženým nákladem stěží může být úkon, který formálně za žalobkyni, jejíž statutárním orgánem je advokát, činí sesterská organizace. Konečně odvolatel napadl i výrok III. opět s návrhem, aby stanovené splátky náhrady nákladů státu byly o polovic sníženy. Z těchto důvodů navrhoval změnu rozsudku okresního soudu.
3. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že se s napadeným rozhodnutím soudu prvého stupně zcela ztotožňuje a nesouhlasí s uvedenými odvolacími důvody. Pokud se jedná o požadavek žalovaného 2., aby mu bylo umožněno dlužnou částku splácet měsíčními splátkami po 3.000 Kč, tento nepovažuje za odvolací důvod pouze procesní obstrukci žalovaného 2. sledující faktické oddálení plnění a splnění uložené povinnosti, které je dle výroku napadeného rozhodnutí vázáno na právní moc rozhodnutí soudu prvého stupně. Pokud by soud požadavku žalovaného 2. vyhověl, byly by jen jistina a náklady řízení uhrazeny nejdříve koncem roku 2023, tedy v době, kdy žalovanému 2. bude 75 let. V této souvislosti žalobkyně dodala, že povinnost uložená žalovaným je solidární, a tedy má být plněna společně a nerozdílně oběma žalovanými, proto není důvod, aby korespondovala toliko s možnostmi žalovaného 2., které navíc nebyly nějak prokázány. Pokud pak žalovaný 2. rozporuje přiznání nákladů právního zastoupení žalobkyně, protože má za to, že právní zastoupení žalobkyně bylo pouze účelové, nikoliv účelné a bylo vedeno snahou žalobkyně o navýšení příslušenství pohledávky, žalobkyně uvedené zcela odmítá jako nepravdivé a nepodložené tvrzení. Naopak sděluje, že dle její interní evidence probíhala ze strany žalobkyně v období od [číslo] do [číslo] intenzivní snaha o mimosoudní vyřešení sporu a teprve až v momentu, kdy žalovaná zcela odmítla žalovaný nárok jakkoliv řešit, nezbylo žalobkyni než podat ve věci žalobu. Je pravdou, že žalobkyně je společností, která se zabývá především zprávou a vymáhání pohledávek, nicméně se jedná spíše o malou společnost, která zaměstnává pouze několik vlastních zaměstnanců administrativy, nikoliv ale právníky schopné samostatně řešit sporovou agendu u soudu. Z těchto důvodů žalobkyně navrhovala, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věcně správné potvrzeno.
4. Po zjištění, že odvolání žalovaného 2. je přípustné, podané včas a oprávněnou osobou, krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu (§ 206 a § 212 o. s. ř.), aniž by bylo zapotřebí k projednání odvolání nařídit jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není, ke změně výroku III. došlo pouze z důvodu pochybení výpočtu výše nákladů.
5. Z obsahu spisu krajský soud zjistil, že se žalobkyně původně po žalovaných domáhala úhrady částky 54.669 Kč s příslušenstvím, po částečném zpětvzetí žaloby v důsledku plnění žalovaným 2. bylo usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 11. 2018, č. j. 11 C 148/2018-116 řízení do této částky zastaveno a předmětem řízení zůstala částka 40.044 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci odvoláním napadeným, byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 40.044 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, které soud umožnil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně v pravidelných měsíčních splátkách po 6.000 Kč měsíčně, splatných vždy k dvacátému pátému dni příslušného měsíce pod ztrátou výhody splátek až do úplného zaplacení dlužné částky, lhůtu k plnění ve splátkách stanovil i pro náklady řízení, které uložil žalovaným uhradit společně a nerozdílně i nákladům řízení vůči státu.
6. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. je zpravidla lhůta ke splnění povinnosti (tzv. pariční lhůta) 3 dny od právní moci rozsudku. Soud sice může určit delší lhůtu ke splnění povinnosti nebo může stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejíž výši a podmínky splatnosti určí, měl by mít ale na zřeteli, že se již jedná o výjimku, pro jejíž uplatnění výměry svědčí konkrétní okolnosti případu a racionální důvody zohledňující zejména povahu projednávané věci, přiznaný nárok a osobní poměry účastníků. Soud musí s ohledem na konkrétní okolnosti případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou rovnováhu mezi zájmy sporných stran (srov. usnesení NS ČR sp. zn. 22 Cdo 5352/2016).
7. Okresní soud přihlédl k žádosti žalovaných a s ohledem na jejich sociální situaci a se souhlasem žalobkyně umožnil, aby lhůta ke splnění povinnosti se stala ve splátkách, jejichž výši shledal přiměřenou situaci.
8. Vzhledem k tomu, že plnění ve splátkách bylo stanoveno se souhlasem žalobkyně, nelze hovořit o neúměrném zvýhodnění dlužníka vůči věřiteli a splátky, tak jak byly stanoveny okresním soudem, lze vzhledem k jejich výši akceptovat. Racionální důvody pro vyhovění žádosti žalovaného 2. o snížení splátek soudem stanovených na polovinu však již odvolací soud neshledal. Takovým postupem by došlo jednak k neúměrnému prodloužení doby, do kdy by pohledávka byla celkově věřiteli uhrazena, jednak bylo nutno přihlédnout taktéž k závazku solidárního plnění obou dlužníků, kdy má být plněno společně a nerozdílně oběma žalovanými, což fakticky pro žalovaného 2. představuje měsíční splátku 3.000 Kč, kterou jako splátku odvolatel považoval za přiměřenou svým možnostem a schopnostem.
9. Z těchto důvodů byl rozsudek okresního soudu ve výroku I. o lhůtě k plnění přisouzené pohledávky s úrokovým příslušenstvím potvrzen dle § 219 o. s. ř.
10. Jako věcně správný byl potvrzen i výrok II. rozsudku okresního soudu, neboť s námitkami žalovaného 2., ve vztahu k výroku II. a jeho návrhu, že žádnému z účastníků by neměly být náklady přiznány, neboť ze strany zástupce žalobkyně se nemůže jednat o účelně vynaložené náklady, ale náklady účelové, se odvolací soud neztotožňuje. Konstrukce žalovaného o spojitosti žalobkyně jako součásti koncernu, do kterého jako interní advokátní kancelář patří [právnická osoba], advokátní kancelář, s. r. o., na základě čehož by advokáti, kteří jsou společníky společnosti, měli vykonávat advokacii jménem společnosti a na její účet, nebyly nikterak důkazy, na které zástupce žalobkyně poukazoval (výpisy z obchodního rejstříku žalobkyně a [právnická osoba], s. r. o.), prokázány.
11. Výrok o náhradě nákladů vůči státu (výrok III.) byl vůči žalovanému 2. změněn pouze v jeho výši, neboť ve výroku okresního soudu uvedená částka, kterou soud uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně ve výši 33.303,25 Kč je v rozporu s částkou uvedenou v odůvodnění jeho rozhodnutí (výpočet výše v odůvodnění uvedený je správný).
12. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. skutečností, že žalovaný 2. nebyl se svým odvoláním úspěšný, a proto žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.021 Kč skládající se z odměny ve výši jedné poloviny sazby, tj. 3.300 Kč: 2 = 1.650 Kč, 300 Kč režijní paušál s navýšením o 409,50 Kč DPH se jedná celkově o 2.359,50 Kč, které soud uložil k úhradě žalovanému 2.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.