11 C 159/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Jechovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o výživné

I. Řízení o placení dalšího výživného ve výši 2 000 Kč měsíčně s účinností od 27. 12. 2020 se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen platit na výživu žalobkyně částku 2 500 Kč měsíčně s účinností od 27. 12. 2020 vždy k 1. dni příslušného měsíce.

III. Výživné za dobu od 27. 12. 2020 do 30. 11. 2021 ve výši 23 903 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek až do úplného zaplacení dlužné částky s účinností od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu v Olomouci dne 24. 6. 2021 a doplněnou dne 14. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném placení výživného ve výši 4 500 Kč měsíčně od 27. 12. 2020, když žalovaný odešel dne 10. 7. 2020 ze společné domácnosti a za toto období přispěl na její výživu pouze částkou 4 000 Kč. Žalobkyně byla v době podání žaloby studentkou 3. ročníku [ulice] [anonymizováno] školy a [ulice] odborné školy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] školy s právem státní [anonymizováno] zkoušky v [obec].

2. Žalovaný k žalobě žalobkyně uvedl, že částku ve výši 4 500 Kč není schopen hradit, jelikož jeho měsíční příjem je ve výši asi 20 000 Kč a z toho platí 9 900 Kč nájemné a splácí úvěr ve výši 4 800 Kč. Tento úvěr si vzal na opravu domu, ve kterém žalobkyně s matkou bydlí a po odchodu ze společné domácnosti se s matkou žalobkyně dohodl, že on bude splácet úvěr a matka bude dceru zaopatřovat sama a současně si uplatní slevu na dani za dítě. Žalobkyně byla s touto dohodou obeznámena a proto je překvapený, že nyní žádá výživné, když si i sama přivydělává na brigádách, ze kterých si může hradit své náklady na studium. Uvedl, že je schopen platit výživné v částce 1 500 Kč měsíčně.

3. V průběhu řízení se souhlasem žalovaného vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a ohledně placení výživného ve výši 2 000 Kč měsíčně s účinnosti od 27. 12. 2020.

4. Z výpovědi žalobkyně, z rodného listu žalobkyně, z potvrzení o studiu ze dne 31. 8. 2020, ze sdělení školy žalobkyně ze dne 11. 10. 2021, z daňového dokladu od Vodafone na částku 799 Kč a na částku 499 Kč, z platebního dokladu SIPO, z prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 11. 11. 2021, z potvrzení o výdělcích matky žalobkyně, z prohlášení matky žalobkyně ze dne 30. 10. 2021, z platebního dokladu SIPO, z prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 11. 11. 2021, z dohody o vypořádání partnerů ze dne 1. 5. 2020, z dokladu o úhradě autoškoly ze dne 7. 4. 2021, z velkého technického průkazu č. [anonymizováno], z dokladu o úhradě platební kartou ze dne 22. 9. 2021 na částku 450 Kč a z pokladního příjmového dokladu ze dne 22. 9. 2021 na částku 800 Kč ohledně poměrů žalobkyně soud zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně se narodila dne 27. 12. 2002, žalovaný je v rodném listě zapsána jako její otec. Od svého narození bydlela s rodiči v domě, jehož polovina patří babičce žalobkyně a druhá polovina patří dědečkovi žalobkyně, přičemž prarodiče spolu nebydlí. Nyní v domě bydlí žalobkyně s matkou a dále babička, přičemž v domě jsou dvě bytové jednotky. Náklady žalobkyně na jídlo, ošacení, obuv, drogerii apod. činí zhruba 6 000 Kč měsíčně, za telefon platila původně paušál 499 Kč měsíčně a od srpna 2021 platí 799 Kč měsíčně, za antikoncepci platí 500 Kč za 3 měsíčně, dále má běžné výdaje za léky. Žalobkyně je v současné době žákyní 4. B třídy oboru vzdělávání zdravotní asistent na [ulice] zdravotnické škole a vyšší odborné školy zdravotnické [jméno] [příjmení] a jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky, měsíční jízdné do školy činí 232 Kč, v letošním školním roce za výlety do [obec] a do Osvětimi zaplatila cca 1500 Kč, náklady na nákup učebnic a pomůcek činí 3 900 Kč ročně, ve škole se nestravuje. Za kurz autoškoly zaplatila 12 800 Kč, řidičský průkaz ještě nezískala, výuka stále probíhá. Matka za ní platí odpady ve výši 612 Kč ročně a za stočné 1 160 Kč. Dále matka za žalobkyni babičce platí zálohy za elektřinu a plyn ve výši 2 200 Kč měsíčně. Podle dokladu SIPO je celková výše záloh za plyn a elektřinu, kterou platí babička žalobkyně, 6 120 Kč, ostatní platby jsou ve výši 526 Kč. Matka má vyživovací povinnost pouze k žalobkyni, je zaměstnána v Psychiatrické léčebně [obec], kromě platu od zaměstnavatele jiné příjmy nemá. Příjem matky žalobkyně činil v prosinci 2019 částku 14 172 Kč čistého, její průměrný měsíční příjem za rok 2020 činil 18 312 Kč čistého a za období leden až srpen 2021 činil 23 005 Kč čistého. Žalobkyně ani její matka nepobírají přídavky na dítě ani žádné sociální dávky. Zvýšené výdaje se svým zdravotním stavem matka žalobkyně nemá a nevlastní nemovité věci, či hodnotnější movité věci. Zhruba od března 2021 se žalobkyně s žalovaným nestýká. Žalovaný zaplatil na její výživu v březnu nebo dubnu 2021 v hotovosti částku 4 000 Kč. V době nezletilosti dostala k narozeninám a Vánocům od žalovaného dárkový box s vínem, voňavku a finanční hotovost 1 500 Kč. Žalovaný uzavřel dne 1. 5. 2020 s matkou žalobkyně„ Dohodu o vypořádání po rozchodu partnerů“, podle které si ze společného bydlení odvezl v ní uvedené movité věci a obdržel finanční vypořádání 30 000 Kč. Součástí dohody je ujednání o tom, že žalovaný nebude platit na žalobkyni žádné výživné jako kompenzaci za to, že provedl úpravy v domě za dobu společného bydlení. Žalobkyně je od září 2021 vlastníkem osobního automobilu Fiat Stilo, který zakoupila za 15 000 Kč, přičemž 8 000 Kč zaplatila sama z vydělaných peněz z brigády a zbytek jí doplatila matka jako dárek k 18. narozeninám. Za technickou prohlídku vozidla zaplatila žalobkyně 450 Kč a za zápis do evidence vozidel 800 Kč. Žalobkyně má uzavřenou dohodu o provedení práce s [právnická osoba], podle které vykonává obsluhu restaurace v rozsahu maximálně 300 hodin měsíčně za sjednanou hodinovou odměnu 150 Kč za hodinu.

5. Z výpovědi žalovaného, ze mzdového listu žalovaného za rok 2021, z potvrzení pronajímatele ze dne 12. 10. 2021, z výpisů z účtů žalovaného vedeného u ČSOB, z potvrzení o výdělcích žalovaného za období prosinec 2019 a za rok 2020, ze zprávy MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. ze dne 9. 11. 2021 ohledně poměrů žalovaného soud zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně se narodila mimo manželství, otcovství k ní žalovaný dobrovolně uznal. S matkou žalobkyně žalovaný nežije ve společné domácnosti od června 2020. Výživné pro žalobkyni nikdy nebylo stanoveno. Na výživu žalobkyně přispěl částkou 4 000 Kč zhruba v březnu nebo dubnu 2021. K posledním narozeninám dal žalovaný žalobkyni věcný dar, na Vánoce 2020 jí dal finanční částku 1 500 Kč. Od března 2021 se s žalobkyní nestýká. S žalobkyní se bavil o tom, že by po něm chtěla nějaké výživné, ale o konkrétní částce se nebavili. Po dobu, co je žalobkyně na světě, se o ni staral řádně, měla vždycky všechno, co chtěla. Vyživovací povinnost má žalovaný pouze k žalobkyni. Žalovaný uzavřel s matkou žalobkyně dohodu o vypořádání majetku, na základě které získal v ní uvedené movité věci a dále částku 30 000 Kč na vyrovnání. Uvedl, že za matku žalobkyně, za již zletilého syna, a za žalobkyni musel zaplatit za odpady, stočné a za psa za dobu 7 let, kdy to matka neplatila. Od rozchodu s matkou žalobkyně bydlí žalovaný v pronajatém bytě, výše nájemného činí 9 900 Kč měsíčně včetně energií (elektřina). Kromě platu od zaměstnavatele jiné příjmy nemá, žádné sociální dávky nepobírá. Od počátku srpna 2021 je žalovaný v pracovní neschopnosti, nemocenské dávky mu vyplácí OSSZ Olomouc, v plánu jsou další odborná vyšetření a cílená terapie v trvání nejméně 3 – 4 týdnů. Léčí se s bolestí pravé nohy a třísly, zatím žádný operační zákrok nepodstoupil. Dále má problémy se srdcem, léčí se v [nemocnice] ve [obec] na kardiologii, za léky doplácí částku 300 – 500 Kč za 3 měsíce. Další výdaje nemá. Vlastní osobní automobil tovární zn. Volkswagen, který má zhruba [číslo] let, platí zákonné pojištění ve výši cca 2 400 Kč ročně, jiný majetek nemá. Za trvání soužití s matkou žalobkyně si žalovaný vzal hypotéku 300 000 Kč na rekonstrukci domu prarodičů žalobkyně, měsíčně splácí úvěrové splátky ve výši 4 973 Kč od srpna 2019. Zaměstnavatel žalovaného [příjmení] – [právnická osoba] potvrdil, že žalovaný je u něj zaměstnán s příjmem 21 765 Kč za měsíc prosinec 2019, s průměrným čistým měsíčním příjmem (včetně cestovních náhrad) za rok 2020 ve výši 20 009 Kč a za období leden až srpen 2021 ve výši 19 432 Kč. Na základě provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

6. Žalobkyně se narodila dne 27. 12. 2002 matce [jméno] [příjmení] a žalovanému, v současné době je žákyní 4. B třídy oboru vzdělávání zdravotní asistent na [ulice] zdravotnické škole a vyšší odborné školy zdravotnické [jméno] [příjmení] a jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky. Žalobkyně žije ve společné domácnosti s matkou a matkou matky, bydlí v domě, který je ve vlastnictví prarodičů ze strany matky. Náklady žalobkyně na jídlo, ošacení, obuv, hygienické potřeby apod. činí zhruba 6 000 Kč měsíčně, náklady na telefon od srpna 2021 799 Kč měsíčně (předtím 499 Kč měsíčně), měsíční jízdné do školy 232 Kč, náklady na antikoncepci 500 Kč za 3 měsíčně. V letošním školním roce činily náklady za výlety do Prahy a do Osvětimi cca 1500 Kč, náklady na nákup učebnic a pomůcek 3 900 Kč ročně, kurz autoškoly 12 800 Kč Tyto výdaje hradila či hradí žalobkyni její matka. Matka za ní platí také odpady ve výši 612 Kč ročně a za stočné 1 160 Kč. Dále matka za žalobkyni babičce platí zálohy za elektřinu a plyn ve výši 2 200 Kč měsíčně, přičemž celková výše měsíčních záloh za elektřinu a plyn je 6 120 Kč, ostatní výdaje jsou podle dokladu SIPO ve výši 526 Kč (koncesionářské poplatky a pojistné) a celkem je na základě dokladu SIPO placeno 6 646 Kč. Žalobkyně je od září 2021 vlastníkem osobního automobilu Fiat Stilo, který zakoupila za 15 000 Kč, přičemž 8 000 Kč zaplatila sama z vydělaných peněz z brigády a zbytek jí doplatila matka jako dárek k 18. narozeninám. Za technickou prohlídku vozidla zaplatila žalobkyně 450 Kč a za zápis do evidence vozidel 800 Kč. Žalobkyně má uzavřenou dohodu o provedení práce s [právnická osoba], podle které vykonává obsluhu restaurace v rozsahu maximálně 300 hodin měsíčně za sjednanou hodinovou odměnu 150 Kč za hodinu. Matka žalobkyně má vyživovací povinnost pouze k žalobkyni, je zaměstnána v Psychiatrické léčebně [obec], kromě platu od zaměstnavatele jiné příjmy nemá. Příjem matky žalobkyně činil v prosinci 2019 14 172 Kč čistého, její průměrný měsíční čistý příjem za rok 2020 činil 18 312 Kč a za období leden až srpen 2021 23 005 Kč. Žalobkyně a její matka nepobírají přídavky na dítě a ani žádné sociální dávky. Matka žalobkyně nemá zvýšené výdaje se svým zdravotním stavem a nevlastní žádný hodnotnější majetek. Žalovaný má vyživovací povinnost také pouze k žalobkyni. Od rozchodu s matkou žalobkyně bydlí žalovaný v pronajatém bytě, výše nájemného činí 9 900 Kč měsíčně včetně energií (elektřina). Kromě platu od zaměstnavatele jiné příjmy nemá, žádné sociální dávky nepobírá. Žalovaný je zaměstnán u [anonymizováno] – [právnická osoba] s příjmem 21 765 Kč za měsíc prosinec 2019, s průměrným čistým měsíčním příjmem (včetně cestovních náhrad) za rok 2020 ve výši 20 009 Kč a za období leden až srpen 2021 ve výši 19 432 Kč. Od počátku srpna 2021 je v pracovní neschopnosti, nemocenské dávky mu vyplácí OSSZ Olomouc, podle sdělení praktické lékařky jsou v plánu další odborná vyšetření a cílená terapie v trvání nejméně 3 – 4 týdnů. Žalovaný se léčí s bolestí pravé nohy a třísly, zatím žádný operační zákrok nepodstoupil, má problémy se srdcem, léčí se v [nemocnice] ve [obec] na kardiologii, za léky doplácí částku 300 – 500 Kč za 3 měsíce. Další výdaje nemá. Žalovaný vlastní osobní automobil tovární zn. Volkswagen, auto je staré zhruba [číslo] let, platí zákonné pojištění ve výši asi 2 400 Kč ročně, jiný majetek nemá. Za trvání soužití s matkou žalobkyně si žalovaný vzal hypotéku 300 000 Kč na rekonstrukci domu prarodičů žalobkyně, měsíčně splácí úvěrové splátky ve výši 4 973 Kč. Žalobkyně se od března 2021 s žalovaným nestýká. Žalovaný zaplatil na výživu žalobkyně v březnu nebo dubnu 2021 v hotovosti částku 4 000 Kč, k loňským narozeninám dal žalobkyni věcný dar a k Vánocům jí dal peníze. Žalovaný uzavřel dne 1. 5. 2020 s matkou žalobkyně„ Dohodu o vypořádání po rozchodu partnerů“, podle níž ze společného bydliště odvezl v ní uvedené movité věci a dostal finanční vypořádání 30 000 Kč. Součástí dohody je ujednání o tom, že žalovaný nebude platit na žalovanou výživné, a to jako kompenzaci za to, že provedl úpravy v domě za dobu společného bydlení.

7. Dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., (dále jen o. z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

8. Dle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

9. Dle § 913 odst. 1, o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

10. Dle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, k míře, v jaké tak činí. Přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

11. Dle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

12. Dle § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

13. Dle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu tří let zpět od tohoto dne.

14. Dle § 1982 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

15. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně v průběhu řízení se souhlasem žalovaného vzala částečně žalobu zpět, soud v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení v souladu s ust. § 96 odst. 2 zastavil (výrok I).

17. Soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně na určení výživného je důvodná.

18. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok na přiznání výživného vůči žalovanému, neboť je studentkou střední školy, její studium je nepochybně řádnou přípravou na budoucí povolání a z důvodu studia není žalobkyně schopna sama se živit. V takovém případě náleží vyživovací povinnost rodičům žalobkyně. Soud zdůrazňuje, že pokud si žalobkyně příležitostně přivydělává na brigádách, není to její povinnost a nelze po ní právě z důvodu denního řádného studia požadovat, aby se sama živila.

19. Soud následně zkoumal dvě základní a navzájem provázaná kritéria pro úpravu výživného, tj. na jedné straně odůvodněné potřeby oprávněné (žalobkyně), na straně druhé výdělkové možnosti a schopnosti povinného (žalovaného), u něhož se přihlíží zejména k majetkovým poměrům, životní úrovni a počtu vyživovaných osob. Soud se musel zabývat otázkou, v jaké výši žalobkyni nárok na výživné vůči žalovanému přiznat a současně od kdy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nabyla zletilosti dne 27. 12. 2020 a že žalovaný, který s ní nežije ve společné domácnosti, až doposud nijak na její výživu nepřispíval, s výjimkou částky 4 000 Kč. Žalobkyně požadovala výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně od 27. 12. 2020 z důvodu, že se soustavně v denní formě vzdělávání připravuje na své budoucí povolání na střední škole; následně vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět co do částky 2 000 Kč s účinností od 27. 12. 2020. Soud dospěl k závěru, že odůvodněným potřebám žalobkyně, jakož i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného, požadované výživné ve výši 2 500 Kč od 27. 12. 2020 odpovídá. Podle nezávazné doporučující tabulky vydané MPSV ČR za účelem sjednocení soudní praxe při výpočtu výživného by se výživné pro žalobkyni mělo pohybovat dle jejího věku 18 let a více v rozmezí od 19 do 25 % příjmu žalovaného. Požadovaná výše výživného 2 500 Kč neodpovídá ani nejnižší sazbě 19 % z dosahovaného průměrného příjmu žalovaného. Žalovaný dosahoval v roce 2020 čistého průměrného výdělku ve výši 20 009 Kč a za období leden až srpen 2021 ve výši 19 432 Kč, jinak je nemajetný. Soud současně přihlédl k odůvodněným výdajům žalovaného na obživu, na bydlení a k výdajům spojeným s jeho zdravotním stavem, přičemž k jeho výdaji na splátku úvěru soud nepřihlížel, neboť placení výživného na dítě má vždy přednost před placením jiných finančních závazků. Výdělkové možnosti a schopnosti žalovaného a jeho majetkové poměry odpovídají v souladu s ust. § 913 odst. 1 o. z. tomu, aby přispíval na výživu žalobkyně částkou 2 500 Kč měsíčně, neboť její odůvodněné potřeby této částce zcela odpovídají. Žalobkyně je studentkou střední školy, s čímž se pojí zvýšené náklady na cestování, stravu, školní potřeby a další vybavení. Kromě osobního automobilu Fiat Stilo v hodnotě 15 000 Kč ničeho nevlastní. Žalobkyně v letošním roce navíc uhradila kurz autoškoly pro skupinu„ B“, což nepochybně do budoucna také zvyšuje její možnosti uplatnění na trhu práce. Soud zohlednil i majetkové a výdělkové poměry matky žalobkyně, s níž tato žije ve společné domácnosti. Matka žalobkyně s ohledem na věk žalobkyně je povinna se na její výživě podílet již zcela finančně, a bylo prokázáno, že matka svoji vyživovací povinnost vůči žalobkyni zcela plní. Doposud hradila veškeré výdaje žalobkyně, včetně nákladů na bydlení (což bylo prokázáno dokladem SIPO, čestným prohlášením matky a babičky žalobkyně a výslechem žalobkyně), zaplatila jí kurs autoškoly a přispěla jí na zakoupení auta. Matka žalobkyně je zaměstnaná a její průměrný čistý měsíční příjem v roce 2020 byl ve výši 18 312 Kč a za období leden až srpen 2021 ve výši 23 005 Kč, jinak je nemajetná. Soud posoudil odůvodněné potřeby žalobkyně a její majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalovaného v souladu s ust. § 913 odst. 1 o. z., a došel k závěru, že žalovaný je schopen dostát své vyživovací povinnosti vůči žalobkyni a platit jí výživné tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, když s přihlédnutím k poměrům žalobkyně a žalovaného a s ohledem na doporučující tabulky MPSV ČR bylo možno přiznat i výživné vyšší, avšak soud je žalobním návrhem žalobkyně vázán a nemůže ho překročit. Žalovaný je tak v souladu s výrokem II. rozsudku s odkazem na ust. § 921 odst. 1 o. z. povinen platit žalobkyni běžné výživné vždy k 1. dni příslušného měsíce. Dále soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni dlužné výživné za dobu od 27. 12. 2020 do 30. 11. 2021 ve výši 23 903 Kč (dluh 403 Kč jakožto alikvotní částka za měsíc prosinec 2020 a dluh 23 500 Kč za měsíce leden až listopad 2020, s odečtením zaplaceného výživného ve výši 4 000 Kč). Zaplacení dluhu na výživném umožnil soud žalovanému s ohledem na jeho výdělkové a majetkové poměry v měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy spolu s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek (výrok III).

20. K námitce žalovaného, že s matkou žalobkyně uzavřel dohodu o tom, že jako kompenzaci za úpravy v domě, které provedl, nebude žalobkyni platit žádné výživné, je třeba uvést, že uzavřená dohoda je neplatná z důvodu rozporu se zákonem, proto soud k této námitce žalovaného nemohl přihlédnout. Zápočet pohledávky je možný pouze v případě, kdy si strany zápočtu navzájem dluží plnění stejného druhu. Výživné je však nárokem náležejícím pouze a výhradně žalobkyni (je jejím majetkem). Nárok žalovaného z titulu zhodnocení domu však není nárokem vůči žalobkyni, z čehož je zřejmé, že žalovaný žádný započitatelný nárok vůči žalobkyni nemá. Proto byl a je povinen s účinností od 18 let věku žalobkyně platit k jejím rukám výživné, když se jedná o povinnost vyplývající pro něho přímo ze zákona. Pokud jde o námitku žalovaného týkající se uplatňování daňové slevy na dítě, taková sleva náleží podle příslušných právních předpisů pouze takovému poplatníkovi daně z příjmu fyzických osob, se kterým dítě žije ve společné domácnosti, což je matka žalobkyně. Proto soud nepřihlédl ani k námitce žalovaného, že součástí dohody o tom, že výživné na dceru platit nebude, bylo ujednání, že si slevu na dani bude uplatňovat matka žalobkyně.

21. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 2. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně, která byla v řízení převážně úspěšná, a jíž vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, se tohoto práva výslovně vzdala (výrok IV).