11 C 166/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Spáčilovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecnou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o výživné

I. Výživné stanovené žalovanému vůči žalobci naposledy rozsudkem Okresního soudu Plzeň – sever ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve výši 700 Kč měsíčně, se počínaje dnem 1. 1. 2022 zvyšuje na 2 500 Kč měsíčně s tím, že žalovaný je povinen výživné hradit vždy k 20. dni v měsíci předem k rukám žalobce.

II. Nedoplatek na výživném za dobu od 1. 1. 2022 do 31. 5. 2023 ve výši 30 600 Kč, jakož i výživné, které dospěje do konce měsíce, v němž tento rozsudek bude doručen žalovanému, je žalovaný povinen zaplatit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, a to vždy spolu s běžným výživným splatným po doručení tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost platit žalobci na výživné s účinností od 1. 1. 2022 částku ve výši 3 500 Kč měsíčně, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou původně u Okresního soudu Plzeň-sever dne 10. 5. 2022, ve znění doplnění ze dne 11. 8. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zvýšení výživného, stanoveného naposledy rozsudkem Okresního soudu Plzeň – sever ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z částky 700 Kč na částku 6 000 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 1. 2022. Uvedl, že mu žalovaný vyjma výživného ničím jiným nepřispívá, nikdy od něho nedostal dárek a nejsou spolu v kontaktu. Veškeré výdaje žalobce (oblečení na praxi, školní pomůcky, oblečení, internát, stravu, jízdné hromadnou dopravou, autoškolu, nože do školy apod.) hradí jeho matka. Žalobce je svobodným, bezdětným studentem SOU [obec], [ulice a číslo], kde v září nastupuje do třetího ročníku v oboru kuchař. Je průměrným studentem bez mimoškolní zájmové činnosti. Nemá žádné vyživovací povinnosti ani pravidelný měsíční příjem, vyjma částky 300 – 700 Kč od školy. Nepobírá dávky státní sociální podpory, pouze výživné 700 Kč od žalovaného. Zvýšené výdaje v souvislosti se svým zdravotním stavem nemá, potřebuje pouze brýle na čtení. Nevlastní žádné movité věci ani nemovitosti. Žije ve společné domácnosti se svou matkou [jméno] [příjmení], přes týden je ubytován v DM SOU [obec], kdy náklady za ubytování činí 1 100 Kč měsíčně. Za městskou dopravu žalobce je vynakládána částka 1 764 Kč ročně, za stravu cca 1 000 Kč týdně. Na víkend jezdí žalobce domů, kde za bydlení ničeho neplatí. Dále žalobce v podané žalobě specifikoval příjmy a výdaje své matky – uvedl, že tato disponuje měsíčním příjmem v průměrné výši 32 000 Kč a pravidelně vynakládá prostředky na nájem, elektřinu, pojistky (vč. pojistky žalobce), úvěry na nemovitost a auto, internát žalobce, jeho kapesné, MHD, odvoz odpadu, telefon, oblečení, internet, benzín. Rodinné, osobní a majetkové poměry žalovaného nejsou žalobci známy, ví pouze to, že jmenovaný je výlučným vlastníkem a spoluvlastníkem několika nemovitostí a že nepracuje, neboť je v invalidním důchodu. Bydlí na adrese [obec a číslo] se svou matkou [jméno] [příjmení]. Zvýšené výživné žádal žalobce hradit vždy do 20. dne v měsíci ke svým rukám.

2. Žalovaný se vyjádřil k podané žalobě tak, že uplatněný nárok neuznává, neboť není schopen platit více než již stanovených 700 Kč měsíčně. Soud učinil následující skutková zjištění:

3. Z výpisu z CEO bylo zjištěno, že žalobce je synem žalovaného.

4. Ze sdělení MMOL, odboru agendy řidičů a motorových vozidel bylo zjištěno, že žalobce ani žalovaný nejsou evidováni v registru vozidel jako vlastník a provozovatel žádného vozidla.

5. Ze sdělení Finančního úřadu pro Olomoucký kraj bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v r. 2021 registrován k dani z příjmu.

6. Ze sdělení Úřadu práce ČR bylo zjištěno, že žalobce ani žalovaný nepobírají žádné sociální dávky, nejsou vedeni jako osoba společně posuzovaná s jiným příjemcem nepojistných sociálních dávek a není s nimi vedeno ani žádné řízení o přiznání dávek.

7. Ze zpráv ČSSZ bylo zjištěno, že není evidován otevřený pojistný vztah žalovaného u zaměstnavatele. Žalovaný pobírá invalidní důchod druhého stupně, jehož výše v rozhodném období činila 9 464 Kč (leden – květen 2022), 9 921 Kč (červen – srpen 2022), 10 235 Kč (září – prosinec 2022) a 10 699 Kč (od ledna 2023).

8. Z posudku o invaliditě žalovaného ze dne 28. 4. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný byl uznán invalidním pro invaliditu druhého stupně. Dle závěrů posudku činí míra poklesu jeho pracovní schopnosti (posuzováno k původní profesi stavebního dělníka) 55 %.

9. Ze zprávy [pojišťovna] ze dne 1. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalovanému je vyplácena náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v pravidelné měsíční výši 1 625 Kč.

10. Z výpisů z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem 1/3 podílu na pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, p. [číslo] zahrada, p. [číslo] zahrada, p. [číslo] zahrada, p. [číslo] zahrada a p. [číslo] zahrada, vše v k. ú. [obec]. Dále je žalovaný v k. ú. [obec] výlučným vlastníkem pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, p. [číslo] orná půda a spolu s matkou žalobce spoluvlastníkem pozemků p. [číslo] orná půda, p. [číslo] orná půda, p. [číslo] orná půda a p. [číslo] orná půda.

11. Z přehledu volných pracovních míst určených pro osoby se zdravotním postižením, evidovaných Úřadem práce ČR – kontaktním pracovištěm [obec] bylo zjištěno, že úřad evidoval v období od 1. 1. 2022 doposud celkem 53 volných pozic, a to např. následující pozice, které lze považovat za vhodné pro žalovaného: manipulační pracovník, úvazek 20 hod. týdně, nabízená mzda 8 650 Kč hrubého měsíčně (tj. cca 7 700 Kč čistého), pracovník ostrahy, úvazek 20 hod. týdně, nabízená mzda 9 200 Kč hrubého měsíčně (tj. cca 8 200 Kč čistého), pracovník úklidu, úvazek 10 hod. týdně, nabízená mzda 5 000 Kč hrubého měsíčně (tj. cca 4 450 Kč čistého), pomocný uklízeč, úvazek 15 hod. týdně, nabízená mzda 6 488 Kč hrubého měsíčně (tj. cca 5 700 Kč čistého), noční vrátný, úvazek 20 hod. týdně, nabízená mzda 10 000 Kč hrubého měsíčně (tj. cca 8 900 Kč čistého), recepční/vrátný, úvazek 15 hod. týdně, nabízená mzda 6 900 Kč hrubého měsíčně (tj. cca 6 100 Kč čistého), vrátný, úvazek 20 hod. týdně, nabízená mzda 9 200 Kč hrubého měsíčně (tj. cca 8 200 Kč čistého).

12. Z přehledu volných pracovních míst určených pro osoby se zdravotním postižením, evidovaných Úřadem práce ČR – kontaktním pracovištěm [obec] bylo zjištěno, že úřad evidoval v období od 1. 1. 2022 doposud celkem 100 volných pozic, a to např. následující pozice, které lze považovat za vhodné pro žalovaného: pracovník úklidu, úvazek 20 hod. týdně, nabízená mzda 10 500 Kč hrubého měsíčně (tj. cca 9 300 Kč čistého), provozní pracovník, úvazek 20 hod. týdně, nabízená mzda 8 100 Kč hrubého měsíčně (tj. cca 7 200 Kč čistého), úklidový pracovník, úvazek 20 hod. týdně, nabízená mzda 8 100 Kč hrubého měsíčně (tj. cca 7 200 Kč čistého), pracovník úklidu, úvazek 20 hod. týdně, nabízená mzda 8 100 Kč hrubého měsíčně (tj. cca 7 200 Kč čistého), pracovník úklidu, úvazek 20 hod. týdně, nabízená mzda 8 100 Kč hrubého měsíčně (tj. cca 7 200 Kč čistého), administrativní pracovník, úvazek 20 hod. týdně, nabízená mzda 10 000 Kč hrubého měsíčně (tj. cca 8 900 Kč čistého), prodavač, úvazek 10 hod. týdně, nabízená mzda 4 720 Kč hrubého měsíčně (tj. cca 4 200 Kč čistého), pracovník úklidu, úvazek 10 hod. týdně, nabízená mzda 4 400 Kč hrubého měsíčně (tj. cca 3 900 Kč čistého), pracovník úklidu, úvazek 15 hod. týdně, nabízená mzda 9 000 Kč hrubého měsíčně (tj. cca 8 000 Kč čistého), úklid, úvazek 15 hod. týdně, nabízená mzda 8 568 Kč hrubého měsíčně (tj. cca 7 600 Kč čistého), distributor reklamních letáků, úvazek 10 hod. týdně, nabízená mzda 4 325 Kč hrubého měsíčně (tj. cca 3 800 Kč čistého), pracovník úklidu, úvazek 15 hod. týdně, nabízená mzda 7 850 Kč hrubého měsíčně (tj. cca 6 900 Kč čistého), pracovník úklidu, úvazek 15 hod. týdně, nabízená mzda 8 650 Kč hrubého měsíčně (tj. cca 7 700 Kč čistého).

13. Ze zprávy Odborné školy výroby a služeb [ulice a číslo], [obec] ze dne 14. 9. 2022, bylo zjištěno, že žalobce nastoupil na uvedenou školu dne 1. 9. 2020 do tříletého oboru vzdělávání [číslo] Stravovací a ubytovací služby a aktuálně je žákem třetího ročníku. Po celou dobu studia patří mezi studenty s průměrným prospěchem. Na konci druhého ročníku byl jeho průměrný prospěch 2,17 a ve druhém pololetí zameškal 181 hodin, kdy však absence byla vždy řádně a včas omluvená. Ve škole je při vyučování většinou pasivní, zadané úkoly plní a věci na výuku má v pořádku. Je slušný, s chováním k vyučujícím nemá žádné problémy. Zajímá se o dění ve třídě a se spolužáky dobře vychází. Je spíše pozitivní, nekonfliktní, přístupný domluvě. Na odborném výcviku je hodnocen známkou 3. Spolupráci rodiny se školou lze označit za dobrou.

14. Z vysvědčení žalobce z let 2020 2021 a 2021 2022 bylo zjištěno, že žalobce dosahoval v uvedených letech průměrných studijních výsledků.

15. Z rozsudku [příjmení] [okres] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že jím byla naposledy stanovena vyživovací povinnost žalovaného vůči jeho dvěma synům – [jméno] [celé jméno žalobce] a žalobci. Na výživu [jméno] [celé jméno žalobce] byl žalovaný zavázán přispívat částkou 800 Kč měsíčně a na výživu žalobce částkou 700 Kč měsíčně, v obou případech s účinností od 1. 9. 2014. Dále byl žalovaný zavázán k úhradě nedoplatků na výživném ve výši 1 800 Kč pro každého ze synů. Z odůvodnění rozsudku se mimo jiné podává, že žalovaný pobíral v době jeho vyhlášení invalidní důchod ve výši 6 358 Kč a dále částku 1 611 Kč od pojišťovny, jinými prostředky nedisponoval. Kromě vyživovacích povinností vůči jmenovaným synům plnil výživné ještě na svou dceru [jméno], a to částkou 500 Kč měsíčně. Matka žalobce, s níž oba synové žili, disponovala v dané době průměrným čistým měsíčním příjmem 14 021 Kč a dále příjmy z příležitostných brigád.

16. Z dokladů předložených žalobcem – výpisů z účtu, stvrzenek z autoškoly, jízdenek meziměstskou hromadnou dopravou, dokladů o úhradách za rondony, poukazů na brýle, dokladů o úhradě za tramvajenky a dokladu o úhradě za odvoz komunálního odpadu – bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem matky žalobce činil v rozhodném období cca 33 000 Kč čistého. Tato vynakládá každý měsíc na splátky úvěrů částku 3 648 Kč (1 133 Kč + 2 515 Kč), na úhradu sjednaných pojistek částku 2 182 Kč (1 226 Kč + 188 Kč + 225 Kč + pojistka žalobce 543 Kč), na nájemné za byt částku 6 450 Kč, na úhradu za energie částku 1 770 Kč. Dále hradí částku 5 136 Kč ročně za pojištění rodinného domu v k. ú. [obec] (2x 2 568 Kč) a částku 1 800 Kč (900 [spisová značka]) za poplatky za odvoz komunálního odpadu. Od ledna do června 2022 vynakládala částku 1 100 Kč měsíčně a od září do října částku 1 400 Kč měsíčně na úhradu za internát žalobce. Za jednu jízdu hromadnou dopravou žalobce z místa bydliště v [obec] do školy v [obec] a zpět vynakládá částku 58 Kč, na roční tramvajenku v [obec] pak částku cca 1 800 Kč. Za kurz autoškoly žalobce zaplatila jeho matka v r. 2022 celkem částku 11 500 Kč, na následné kondiční jízdy vynaložila celkem 1 600 Kč. Na nákup rondonů žalobce na praxi vynaložila 3 380 Kč, na nákup pomůcek do školy částku 2 216 Kč a dále žalobci zakoupila nové brýle.

17. Z dokladů předložených žalovaným – dokladů SIPO, faktur za vodné a stočné, dokladu o úhradě poplatků za komunální odpad a z faktury za palivové dřevo – bylo zjištěno, že v domácnosti žalovaného je vynakládána měsíčně částka cca 3 500 Kč za energie (plyn, elektřina) a částka 350 Kč za televizní a rozhlasové poplatky. Za vodné a stočné byla za rok 2022 vynaložena celkem částka 2 424 Kč, za leden 2023 – 9. 2. 2023 pak částka 340 Kč. Žalovaný hradí ročně poplatek za odvoz komunálního odpadu 700 Kč. V r. 2023 vynaložil dále jednorázově částku 20 400 Kč na nákup palivového dřeva.

18. Žalovaný k věci uvedl, že žalobci aktuálně hradí výživné ve výši 700 Kč měsíčně, víc mu nijak nepřispívá. Sám má základní vzdělání. V minulosti pracoval jako stavební dělník ve [právnická osoba] Bohemia, ale to je už tak 20 let zpátky. Následně se mu stal prac. úraz, po němž mu byl přiznán plný invalidní důchod. Následně, zhruba po 6 letech, mu byl důchod snížen na II. stupeň. Aktuálně činí tento důchod cca 10 000 Kč, v průběhu roku 2022 se navyšoval. Vzhledem k jeho zdrav. stavu jej aktuálně nikdo nechce zaměstnat. Má problémy s pamětí a pohybem, kdy má kratší nohu o 3,5 cm. O uplatnění na trhu práce měl zájem, obcházel firmy, ale bezúspěšně. Byl i na úřadu práce, kde mu předali seznam volných prac. míst na pozici dělníka, ale nikdo jej přesto nezaměstnal. Jeho měsíční příjmy sestávají z invalidního důchodu a dále z částky 1 600 Kč od Kooperativa pojišťovny v souvislosti s odškodněním prac. úrazu. Ze zaměstnání, z pronájmu nemovitosti ani z jiných plateb od státu příjem nemá. Vlastní 1/3 rodinného domu v [obec], společně se svými bratry, a dále 1/3 zahrady, která se nachází zhruba 1 km od domu. Jiné nemovité věci nevlastní, jiným majetkem vyšší hodnoty nedisponuje. Pokud jde o výdaje, bydlí žalovaný společně se svou matkou v rodinném domě, přičemž platí napůl energie ve výši cca 3 000 Kč měsíčně. Na stravu pro sebe vynaloží měsíčně cca 4 000 Kč, na ošacení cca 1 000 Kč měsíčně. Kupuje si léky v hodnotě cca 800 Kč měsíčně. Na telefon vynaloží měsíčně 600 Kč. V souvislosti s koníčky výdaje nemá, dříve byl aktivním dobrovolným hasičem, avšak nyní už je pouze pozorovatelem, vzhledem ke svému zdrav. stavu. [příjmení] vyživovací povinnost, než vůči žalobci, nemá a neměl ani k 1. 1. 2022. Vynakládá ještě peníze na pravidelnou údržbu domu.

19. Svědkyně [jméno] [příjmení] (matka žalobce) k věci uvedla, že žalobce aktuálně studuje 3. ročník na učilišti [ulice] v [obec], obor kuchař. V 1. ročníku měl na vysvědčení 3 trojky, ve 2. ročníku pak 2 trojky. Základní školu dostudoval v 16 letech, poté začal chodit na učiliště v [obec], obor kuchař, avšak zhruba v březnu 1. šk. roku musel studium ukončit z důvodu šikany jeho osoby. Následně nastoupil na učiliště [ulice], kde studuje dodnes. Pokud jde o bydlení žalobce, do listopadu 2022 to fungovalo tak, že žalobce byl přes týden na internátu v [obec] a na víkendy jezdil domů, od listopadu 2022 je pak systém takový, že týden je žalobce na praxi v místě svého bydliště a týden dojíždí každý den do školy. Bydlí tedy doma. Na výdaje žalobce vynakládá svědkyně cca 1 000 Kč měsíčně za oblečení, 3 000 – 4 000 Kč za stravu. Na praxi má žalobce obědy, jinak jí doma (ve škole obědy nemá). Dále vynakládá 6 250 Kč na nájem bytu, v němž bydlí sami dva se žalobcem, 1 770 Kč na energie, 500 Kč týdně na jízdné, a to v týdnech, kdy žalobce jezdí do školy. Pokud jde o koníčky žalobce, jde pouze o počítač. Na jeho pořízení vynaložila svědkyně částku 45 000 Kč, a to během covidu, kdy probíhala on-line výuka. V souvislosti se zdrav. stavem žalobce nemá žádné zvýšené výdaje, pouze musí ob dva roky hradit cca 2 500 Kč za brýle. Dále platí žalobci telefon 300 Kč měsíčně. V souvislosti s jeho studiem vynakládá 2 x ročně cca 3 000 Kč na oblečení na praxi, dále pořizovala učebnice do 1. ročníku za částku cca 5 500 Kč. Dále platí 1 764 Kč za žalobcovu roční tramvajenku a měsíčně 553 Kč na jeho životní pojištění. Taktéž mu měsíčně poskytuje kapesné ve výši 500 Kč. Co se týče jejích vlastních výdajů, hradí nad rámec stravy, ošacení a nájmu měsíčně 6 569 Kč na hypotéku na dům, 4 100 Kč na úvěr na auto a ročně 1 800 Kč na popelnice. Vyživovací povinnost má pouze k žalobci. Svědkyně pracuje jako ošetřovatelka v nemocnici s příjmem cca 35 000 Kč čistého měsíčně. Má absolvované 2 zdravotnické kurzy, jinak vystudovala obor pekař. Od státu žádné dávky nepobírá, stejně jako žalobce. Žalobce má příjem do 1 000 Kč měsíčně ze školní praxe, brigádně si nepřivydělává. Co se týče majetku vyšší hodnoty, vlastní svědkyně 1/4 nemovitosti (domu) a automobil, přičemž na obojí má úvěr. Žalobce žádným majetkem vyšší hodnoty nedisponuje, snad vyjma počítače. Vše, co uvedla, platilo již od 1. 1. 2022, od kdy je žádáno zvýšení výživného. K osobním a majetkovým poměrům žalovaného je jí známo pouze to, že vlastní dva domy a že dodnes pobírá odškodnění za pracovní úraz. O jeho zdrav. stavu ničeho neví. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

20. Žalobce je synem žalovaného. Po celé rozhodné období (od 1. 1. 2022 doposud) je studentem tříletého oboru Stravovací a ubytovací služby na Odborné škole výroby a služeb [ulice a číslo], [obec], kde je aktuálně žákem třetího ročníku. Jedná se o v pořadí druhé studium žalobce na střední škole, kdy jeho předchozí studium na odborném učilišti bylo předčasně ukončeno z důvodu šikany jeho osoby. Studijní výsledky žalobce jsou průměrné, zadané úkoly plní, věci na výuku mívá v pořádku, se spolužáky vychází a spolupráci rodiny se školou je možno hodnotit jako dobrou. Jediným pravidelným příjmem žalobce v rozhodném období byla a je částka do 1 000 Kč měsíčně získávaná v rámci povinné školní praxe a dále kapesné od matky ve výši 500 Kč měsíčně. Brigádně si žalobce žádným způsobem nepřivydělává, a to ani o letních prázdninách. Pokud jde o jeho výdaje, tyto jsou hrazeny jednak z výživného od žalovaného (co do výše 700 Kč měsíčně), ve zbylém rozsahu pak z příjmů matky žalobce ze zaměstnání (tyto činily v rozhodném období cca 33 000 Kč měsíčně). Žalobce bydlí s matkou v pronajatém bytě, přičemž nájemné činí 6 450 Kč měsíčně a náklady na energie (elektřinu) činí 1 770 Kč. Jednou za rok hradí matka za žalobce poplatek za odvoz komunálního odpadu ve výši 900 Kč. Do října 2022 pobýval žalobce přes týden na internátu v [obec], na což byla vynakládána částka ve výši 1 100 Kč měsíčně (od ledna do června 2022), resp. 1 400 Kč měsíčně (od září do října 2022), následně však začal absolvovat praxi v místě svého bydliště, a proto byl internát zrušen. Systém je od uvedené doby takový, že žalobce dva týdny v měsíci dojíždí každý pracovní den do školy (na každou zpáteční cestu vynaloží 58 Kč za jízdenky) a další dva týdny pobývá doma, odkud dochází na praxi. Náklady vynakládané matkou na stravu žalobce činí cca 3 000 – 4 000 Kč měsíčně, náklady na jeho ošacení pak cca 1 000 Kč měsíčně. Žalobce má sjednanou životní pojistku, na kterou je hrazeno pojistné 543 Kč měsíčně, za jeho telefon je hrazeno 300 Kč měsíčně. Jednou ročně je vynakládána částka v průměrné výši cca 1 800 Kč na tramvajenku žalobce v [obec]. Matka žalobce dále vynaložila v rozhodném období na jeho potřeby i další spíše jednorázové částky, např. částku cca 2 000 Kč na školní potřeby (batoh, sešity apod.), částku v prokázané výši cca 3 400 Kč na rondony na praxi, částku ve výši cca 13 000 Kč na autoškolu a kondiční jízdy apod. V souvislosti se zdravotním stavem žalobce nejsou vynakládány žádné pravidelné výdaje, pouze cca ob dva roky je nutno pořídit mu nové brýle. Volnočasové aktivity žalobce v zásadě žádné nemá (vyjma počítače), pravidelně tedy není v tomto ohledu vynakládána de facto žádná částka. Majetkem vyšší hodnoty žalobce nedisponuje. Pokud jde o žalovaného, tento je invalidním důchodcem ve druhém stupni, kdy míra poklesu jeho pracovní schopnosti – posuzováno ve vztahu k původní profesi stavebního dělníka – činí 55 %. Jeho příjmy v rozhodném období byly tvořeny invalidním důchodem ve výši 9 464 Kč (leden – květen 2022), 9 921 Kč (červen – srpen 2022), 10 235 Kč (září – prosinec 2022) a 10 699 Kč (od ledna 2023), dále pak žalovaný pravidelně pobíral od [právnická osoba] částku 1 625 Kč měsíčně z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a to v souvislosti s kdysi prodělaným pracovním úrazem. Žalovaný nebyl v rozhodném období nijak výdělečně činný, přestože se v obvodech [obec] a [obec] (tj. v blízkosti bydliště žalovaného) na trhu práce nacházela celá řada nabízených pracovních pozic určených pro OZP s úvazky od 10 do 20 hodin týdně a s nabízenou mzdou v průměrné výši cca 6 900 Kč čistého měsíčně. Žalovaný žije se svou matkou v domě, jehož je spoluvlastníkem, přičemž oba se podílejí na nákladech na bydlení napůl. Náklady vynakládané na energie (el., plyn) činily v rozhodném období cca částku 3 500 Kč měsíčně, poplatky za televizi a rozhlas částku 350 Kč měsíčně, za vodné a stočné bylo v roce 2022 vynaloženo celkem 2 424 Kč a od ledna do 9. 2. 2023 pak 340 Kč – ze všech těchto nákladů připadla tedy na žalovaného ½. Dále hradí žalovaný poplatek za komunální odpad v roční výši 700 Kč. Na stravu pro svou osobu vynaloží cca částku 4 000 Kč měsíčně, na ošacení cca 1 000 Kč měsíčně, na léky cca 800 Kč měsíčně a na telefon cca 600 Kč měsíčně. V r. 2023 vynaložil dále žalovaný jednorázově částku 20 400 Kč za dřevo. Žalovaný nemá žádné volnočasové aktivity, s nimiž by měl pravidelné výdaje. Disponuje majetkem větší hodnoty, a to 1/3 podílem na celkem 6 pozemcích v k. ú. [obec] (jeden z nich je zastavěn domem, v němž žalovaný bydlí), je výlučným vlastníkem dalších dvou pozemků v k. ú. [obec] (jeden opět zastavěn) a spolu s matkou žalobce má ve spoluvlastnictví další 4 pozemky v k. ú. [obec]. Výživné žalovaného vůči žalobci bylo naposledy stanoveno rozsudkem [příjmení] [okres] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a to částkou 700 Kč měsíčně. V dané době plnil žalovaný ještě další dvě vyživovací povinnosti, a to vůči synovi [jméno] částkou 800 Kč měsíčně a vůči dceři [jméno] částkou 500 Kč měsíčně. Tyto posledně zmíněné vyživovací povinnosti mu již zanikly.

21. Podle ustanovení § 909 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu.

22. Podle ustanovení § 910 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

23. Podle ustanovení § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

24. Podle ustanovení § 913 odst. 1, 2 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

25. Podle ustanovení § 915 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

26. Podle ustanovení § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

27. Podle ustanovení § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu tří let zpět od tohoto dne.

28. Po projednání žalobního návrhu dospěl soud k závěru, že žalobě lze vyhovět, nikoliv však zcela.

29. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda trvá vyživovací povinnost žalovaného k žalobci, přičemž dospěl k závěru, že ano. Dle ustanovení § 911 o. z. vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud nejsou děti schopny samy se živit. Schopnost samostatně se živit znamená, že dítě je schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to hmotné, kulturní a další včetně potřeby bytové. Jinými slovy to znamená, že dítě má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3113/10). Soud pak vycházel z ustálené judikatury Ústavního soudu, zejména z názoru, že: V případě rozhodování obecných soudů o vyživovací povinnosti rodičů vůči studujícímu zletilému dítěti je třeba se s ohledem na konkrétní okolnosti případu zabývat účelností daného studia (…) nemělo by jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze„ prodlužovala mládí“ (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2121/14). Povinností studujícího nezletilého je cílevědomá a soustavná příprava na budoucí povolání, která ve své podstatě představuje společensky akceptovanou alternativu k výkonu pracovní činnosti. Za situace, kdy studium nezletilého nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji dítěte (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1247/13).

30. Žalobce se v projednávané věci domáhal po žalovaném stanovení výživného ve výši 6 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2022. V této době byl žalobce studentem tříletého oboru Stravovací a ubytovací služby na Odborné škole výroby a služeb [ulice a číslo], [obec], kde studuje dodnes. Soud se tedy v prvé řadě zabýval otázkou, zda lze studium žalobce považovat za cílevědomou a soustavnou přípravu na budoucí povolání, když se jedná o jeho v pořadí již druhé studium na střední škole a předchozí studium bylo ukončeno předčasně. V této souvislosti je závěr soudu takový, že okolnosti a důvody, pro které nebyl dokončen předchozí učební obor, lze považovat za omluvitelné, neboť žalobce studium ukončil z důvodu šikany ze strany ostatních spolužáků. Nyní žalobce ve studiu řádně pokračuje, je již v závěrečném 3. ročníku zvoleného oboru, dosahuje zde průměrných studijních výsledků, zadané úkoly plní a věci na výuku má v pořádku, jak plyne ze zprávy školy podané pro účely tohoto řízení, potažmo z žalobcem předložených vysvědčení. Všechny tyto skutečnosti vedou soud k závěru, že v případě studia žalobce se jedná o cílevědomou a soustavnou přípravu na budoucí povolání, když dosažené studijní výsledky a celkový přístup žalobce ukazují na dostatek skutečného zájmu o zvolený obor. Po dobu studia žalobce na jmenované střední škole tedy tomuto vznikl nárok na stanovení výživného, přičemž soud se dále musel zabývat otázkou, v jaké výši žalobci výživné náleží.

31. Po provedeném dokazování učinil soud ve smyslu ust. § 913 odst. 1 občanského zákoníku ohledně poměrů účastníků, tedy odůvodněných potřeb žalobce jako oprávněného a jeho majetkových poměrů, jakož i schopností, možností a majetkových poměrů žalovaného jako povinného, následující závěr: Pokud jde o žalobce, tak jeho jediným pravidelným příjmem v rozhodném období byla a je částka ve výši do 1 000 Kč měsíčně získávaná v rámci povinné školní praxe a dále kapesné od matky ve výši 500 Kč měsíčně. Brigádně si žalobce žádným způsobem nepřivydělává, a to ani o letních prázdninách. Žalobce bydlí se svou matkou v pronajatém bytě, kdy nájemné ve výši 6 450 Kč měsíčně a náklady na energie (elektřinu) ve výši 1 770 Kč měsíčně hradí matka ze své mzdy ze zaměstnání (tato činí v průměru cca 33 000 Kč měsíčně). Jednou za rok hradí matka za žalobce rovněž poplatek za odvoz komunálního odpadu ve výši 900 Kč. Do října 2022 pobýval žalobce přes týden na internátu v [obec], na což byla vynakládána částka ve výši 1 100 Kč měsíčně (od ledna do června 2022), resp. 1 400 Kč měsíčně (od září do října 2022), následně však začal absolvovat praxi v místě svého bydliště, a proto byl internát zrušen. Systém je od uvedené doby takový, že žalobce dva týdny v měsíci dojíždí každý pracovní den do školy (na každou zpáteční cestu vynaloží 58 Kč za jízdenky) a další dva týdny pobývá doma, odkud dochází na praxi. Náklady vynakládané matkou na stravu žalobce činí cca 3 000 – 4 000 Kč měsíčně, náklady na jeho ošacení pak cca 1 000 Kč měsíčně. Žalobce má sjednanou životní pojistku, na kterou je hrazeno pojistné 543 Kč měsíčně, za jeho telefon je hrazeno 300 Kč měsíčně. Jednou ročně je vynakládána částka v průměrné výši cca 1 800 Kč na tramvajenku žalobce v [obec]. Matka žalobce dále vynaložila v rozhodném období na potřeby žalobce i další spíše jednorázové částky, např. částku cca 2 000 Kč na školní potřeby (batoh, sešity apod.), částku v prokázané výši cca 3 400 Kč na rondony na praxi, částku ve výši cca 13 000 Kč na autoškolu a kondiční jízdy apod. V souvislosti se zdravotním stavem žalobce nejsou vynakládány žádné pravidelné výdaje, pouze cca ob dva roky je nutno pořídit mu nové brýle. Volnočasové aktivity žalobce v zásadě žádné nemá (vyjma počítače, jak uvedla jeho matka), pravidelně tedy není v tomto ohledu vynakládána de facto žádná částka. Majetkem vyšší hodnoty žalobce nedisponuje. Od poslední úpravy vyživovací povinnosti soudem došlo na straně žalobce ke změně poměrů, kdy v době vydání rozsudku [příjmení] [okres] v r. 2015 bylo žalobci 12 let a od té doby se nepochybně zvýšily jeho potřeby a náklady na jejich zajištění, a to i v souvislosti se setrvalým růstem cen ve společnosti. Pokud jde o žalovaného, tento je invalidním důchodcem ve druhém stupni, kdy míra poklesu jeho pracovní schopnosti – posuzováno ve vztahu k původní profesi stavebního dělníka – činí 55 %. Jeho příjmy v rozhodném období od 1. 1. 2022 byly tvořeny invalidním důchodem ve výši 9 464 Kč (leden – květen 2022), 9 921 Kč (červen – srpen 2022), 10 235 Kč (září – prosinec 2022) a 10 699 Kč (od ledna 2023), dále pak žalovaný pravidelně pobíral od [právnická osoba] částku 1 625 Kč měsíčně z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a to v souvislosti s kdysi prodělaným pracovním úrazem. Pro určení výše výživného však není rozhodné pouze to, jaké příjmy povinná osoba fakticky pobírá, nýbrž vždy je nutno zkoumat rovněž to, zda se bez důležitého důvodu nevzdala výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu a zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika – je třeba se zabývat tzv. potencialitou příjmů. Vzhledem k tomu, že pracovní schopnost žalovaného je snížena pouze o 55 %, dospěl soud k závěru, že tento by si mohl ke svým současným příjmům ještě nějaké peníze přivydělat, a to min. v rámci zkráceného pracovního úvazku určeného pro osoby se zdravotním postižením. Jak plyne z údajů zaslaných Úřadem práce ČR, na trhu práce byla v rozhodném období v obvodech [obec] a [obec] (tj. v blízkosti bydliště žalovaného) k dispozici celá řada nabízených pracovních pozic určených pro OZP s úvazky od 10 do 20 hodin týdně a s nabízenou čistou mzdou v průměrné výši cca 6 900 Kč čistého měsíčně. Soud má tedy za to, že žalovaný by si mohl ke svým současným příjmům vlastní prací měsíčně dále obstarat cca částku v této výši. Pokud jde o výdaje žalovaného, bylo zjištěno, že tento žije spolu se svou matkou v domě, jehož je spoluvlastníkem, přičemž se oba podílejí na nákladech na bydlení napůl. Náklady na energie (el., plyn) činily v rozhodném období cca částku 3 500 Kč měsíčně, poplatky za televizi a rozhlas částku 350 Kč měsíčně, za vodné a stočné bylo v roce 2022 vynaloženo celkem 2 424 Kč a od ledna do 9. 2. 2023 pak 340 Kč. Ze všech těchto nákladů tedy připadla na žalovaného polovina. Dále žalovaný hradí poplatek za komunální odpad v roční výši 700 Kč. Na stravu pro svou osobu vynaloží cca částku 4 000 Kč měsíčně, na ošacení cca 1 000 Kč měsíčně, na léky cca 800 Kč měsíčně a na telefon cca 600 Kč měsíčně. Dále bylo zjištěno, že žalovaný vynaložil v r. 2023 jednorázově částku 20 400 Kč za dřevo. Žalovaný nemá žádné volnočasové aktivity, s nimiž by měl pravidelné výdaje. Disponuje majetkem větší hodnoty, a to 1/3 podílem na celkem 6 pozemcích v k. ú. [obec] (jeden z nich je zastavěn domem, v němž žalovaný bydlí), je výlučným vlastníkem dalších dvou pozemků v k. ú. [obec] (jeden opět zastavěn) a spolu s matkou žalobce má ve spoluvlastnictví další 4 pozemky v k. ú. [obec]. Rovněž na straně žalovaného došlo od poslední úpravy výživného soudem v r. 2015 ke změně poměrů, a to minimálně v tom směru, že tehdy plnil žalovaný celkem tři vyživovací povinnosti (vůči žalobci částkou 700 Kč měsíčně, vůči synovi [jméno] částkou 800 Kč měsíčně a vůči dceři [jméno] částkou 500 Kč měsíčně), zatímco aktuálně již trvá jeho vyživovací povinnost pouze vůči žalobci.

32. S ohledem na výše uvedenou rekapitulaci poměrů obou účastníků dospěl soud k závěru, že je důvodný požadavek žalobce na zvýšení výživného od data 1. 1. 2022 z částky 700 Kč (stanovené rozsudkem Okresního soudu Plzeň – sever ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) na částku 2 500 Kč měsíčně. Tuto částku shledal soud jako zcela odpovídající všem rozhodným kritériím, tj. odůvodněným potřebám oprávněného a jeho majetkovým poměrům, jakož i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Soud přihlédl rovněž k výdělkovým poměrům a nákladům, jimiž se na zajišťování potřeb žalobce podílí jeho matka, aby byla mezi oběma rodiči zachována potřebná proporcionalita. Stanovenou výši výživného pak shledal soud jako zcela adekvátní i vzhledem k hodnotám uvedeným v doporučující tabulce výživného MS ČR reflektující věk oprávněného a počet vyživovacích povinností povinného, dle které v případě jedné vyživovací povinnosti vůči dítěti staršímu 16 let má výživné činit cca částku 20 % měsíčního příjmu rodiče. V případě žalovaného by se jednalo (s ohledem na jeho příjem v rozhodném období – invalidní důchod ve výši cca 9 500 Kč – 10 600 Kč, pravidelný příjem od pojišťovny ve výši 1 625 Kč měsíčně a další potenciální příjem cca 6 900 Kč měsíčně) o výživné v částce cca 3 700 Kč, resp. cca 3 250 Kč měsíčně po zohlednění tzv. nezabavitelné částky, soud však dospěl k závěru, že zcela dostačující je právě výživné v měsíční výši 2 500 Kč. Vzal přitom v potaz, že žalobce se žádným způsobem nesnaží zajistit si své potřeby alespoň částečně vlastními silami, např. formou brigád, ačkoli by to od něho bylo možno ve 20 letech spravedlivě požadovat, že jeho školní prospěch není nadprůměrný, nýbrž pouze průměrný, potažmo že nemá de facto žádné výdaje v souvislosti se svými volnočasovými aktivitami či zdravotním stavem.

33. Splatnost běžného výživného byla stanovena na 20. den v měsíci předem, tedy obdobným způsobem, jak byla určena již v předchozím rozhodnutí [příjmení] [okres].

34. Nedoplatek na výživném za dobu od 1. 1. 2022 do 31. 5. 2022 ve výši 30 600 Kč (tj. 1 800 Kč x 17 měsíců), který je již splatný k datu vyhlášení tohoto rozsudku, jakož i výživné, které dospěje do konce měsíce, v němž tento rozsudek bude doručen žalovanému, byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, a to vždy spolu s běžným výživným splatným po doručení tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že celý dluh jednorázově není žalovaný schopen uhradit, nicméně splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně je v jeho finančních možnostech hradit spolu s běžným výživným.

35. Ve zbytku, tedy co do povinnosti žalovaného platit žalobci na výživné s účinností od 1. 1. 2022 částku 3 500 Kč, neshledal soud podanou žalobu jako důvodnou, a proto ji v uvedeném rozsahu zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně procesně úspěšný, svého práva na náhradu nákladů řízení se však výslovně vzdal. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.