11 C 191/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Jechovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o výživné

I. Žalovaný je povinen platit na výživu žalobkyně částku 4 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 10. 2020 nadále vždy k 10. dni příslušného měsíce.

II. Výživné za dobu od 1. 10. 2020 do 30. 11. 2021 ve výši 62 700 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 6 kalendářních měsíců od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 57 972 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku zmocněnci žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu v Olomouci dne 3. 8. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném placení výživného ve výši 4 500 Kč měsíčně od 1. 10. 2020 s odůvodněním, že se v měsíci září 2020 odstěhovala s matkou a mladší sestrou ze společného bydliště sdíleného do té doby s žalovaným do nájemního bytu, je studentkou vysoké školy, kde se soustavně připravuje na budoucí povolání a není schopna vedle studia pracovat, až na příležitostné brigády, živí ji matka, otec od září 2020 na její výživu nijak nepřispěl.

2. Žalovaný k žalobě žalobkyně uvedl, že částku ve výši 4 500 Kč není schopen hradit, jelikož jeho měsíční příjem je ve výši 18 500 Kč a z toho platí 17 100 Kč na nákladech za dům a na hypotéku.

3. Z výpovědi žalobkyně, z potvrzení o studiu ze dne 20. 4. 2021, ze zprávy [obec] učení technického v [obec] ze dne 11. 10. 2021, z potvrzení OSSZ ze dne 5. 10. 2021, z dopisu zmocněnce žalobkyně ze dne 10. 9. 2021 a z podacího poštovního archu, ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 38 Nc 52/2021, konkrétně z oddacího listu, ze zprávy o výdělcích matky žalobkyně a z výpisu z katastru nemovitostí, [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], obec Litovel ohledně poměrů žalobkyně soud zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně se narodila dne 10. 7. 2000 z manželství žalovaného a [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Do října 2020 žila žalobkyně s žalovaným, matkou a sestrou ve společné domácnosti. Pak se matka s dcerami odstěhovala do pronajatého bytu. Žalovaný zůstal bydlet v původním bydlišti. Rodiče žalobkyně dosud rozvedeni nejsou, v současné době u zdejšího soudu probíhá řízení o úpravu péče a výživného pro nezletilou sestru žalobkyně pod sp. zn. 38 Nc 52/2021, ve věci zatím nebylo rozhodnuto. Žalobkyně je od července 2020 studentkou [obec] učení technického v [obec], Fakulty podnikatelské, nyní je ve 2. ročníku, jedná se o tříleté bakalářské studium. Bydlí v [obec] ve studentském bytě, kde bydlí celkem 6 studentů, za bydlení platí 3 600 Kč měsíčně, domů jezdí každý víkend, jízdné z [obec] do [obec] a z [obec] do [obec] stojí celkem 28 Kč. Stravuje se v menze, oběd stojí 60 Kč, nejméně 2 x do týdne chodí na obědy, jinak se stravuje sama a za stravu utratí asi 500 Kč za týden. Za učebnice a psací potřeby vydá zhruba 300 Kč měsíčně. Používá starší notebook. O víkendech se stravuje u matky. Se svým zdravotním stavem zvýšené výdaje nemá. Je členkou oddílu mažoretek – [příjmení] [anonymizováno] v [obec], registrační poplatek je 500 Kč za půl roku, za účast na soutěži platí 200 Kč za jednu soutěž, měsíčně jsou 2 - 3 soutěže. Jednou za 2 roky kupuje vybavení a kostýmy zhruba za 2 500 Kč. Toto vše hradí z peněz od matky. Od ní dostává měsíčně částku 4 000 Kč, z toho hradí jídlo v [obec], oblečení, obutí, pomůcky do školy. [příjmení] to jí matka platí za bydlení částku 3 600 Kč Náklady žalobkyně na mobil činí 600 Kč měsíčně, ty si hradí z peněz získaných brigádami. Na brigádu chodí 2 x týdně, má příjem zhruba 2 500 za měsíc. Měla i další brigádu, trvala od března do října 2021, měsíčně měla příjem asi 3 000 Kč. Od listopadu bude mít pouze brigádu, kde si vydělá zhruba 2 500 Kč měsíčně. Nájemné z bytu v [obec], kde žije s matkou a mladší sestrou, činí 12 000 Kč měsíčně, energie jsou v ceně nájmu. V bytě bydlí 4 osoby – žalobkyně, její přítel, matka a sestra. Přítel přispívá matce na bydlení částkou 5 000 – 6 000 Kč měsíčně. Matka žalobkyně kromě platu od zaměstnavatele jiné příjmy nemá, nevlastní žádné hodnotnější movité věci, její průměrný čistý měsíční příjem byl za období leden až srpen 2021 ve výši 29 721 Kč. Matka spolu s žalovaným vlastní v režimu společného jmění manželů rodinný dům v [obec], v němž doposud žalovaný bydlí. Matka zvýšené výdaje se zdravotním stavem nemá, platí nějakou půjčku spojenou s domem. Žalovaný za období říjen 2020 – říjen 2021 zaplatil na výživu žalobkyně částku 300 Kč. K narozeninám a k Vánocům dostala žalobkyně od žalovaného vždy 1 000 Kč, s žalovaným se stýká málo, občas jsou spolu v telefonickém kontaktu. Matka žalobkyně několikrát žalovaného před podáním žaloby žádala o placení výživného, ale bezvýsledně. Žalobkyně odeslala žalovanému po podání žaloby dne 10. 9. 2021 výzvu k placení výživného, na kterou žalovaný nereagoval.

4. Z výpovědi žalovaného, ze zprávy OSSZ Olomouc ze dne 5. 10. 2021, ze zprávy o výdělcích žalovaného od [právnická osoba], s. r. o. a ze sdělení této společnosti ze dne 8. 11. 2021, ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka], z výpisu z katastru nemovitostí, [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], obec Litovel, z pracovního posudku žalovaného ze dne 25. 11. 2021 od [právnická osoba] ČR, a. s., z potvrzení o výdělcích žalovaného u [právnická osoba] ČR, a. s., ze zprávy úřadu práce ze dne 2. 11. 2021, pracovní smlouvy žalovaného ze dne 6. 10. 2021, z dohody o mzdě ze dne 6. 10. 2021 a ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 1. 11. 2021 ohledně poměrů žalovaného soud zjistil tento skutkový stav:

5. Z manželství žalovaného a matky žalobkyně se narodily 2 dcery, a to žalobkyně a nezletilá dcera [jméno]. Manželství dosud trvá. O výživném na žádnou z dcer dosud rozhodnuto nebylo. S manželkou a dcerami nebydlí žalovaný ve společné domácnosti od října 2020, kdy se manželka i s dcerami odstěhovala. Zůstal bydlet v původním bydlišti, tj. v domě, který mají s manželkou společný. Celková výše hypotéky na koupi domu činila 2 300 000 Kč, splátka hypotéky činí 7 800 Kč měsíčně a dále žalovaný splácí„ buřinku“, splátky činí něco přes 2 000 Kč. Dále platí zálohu na plyn 1 800 Kč měsíčně a elektřinu, celkově měsíčně platí 17 100 Kč, včetně energií, vodného, stočného, komunálního odpadu, satelitu a internetu. Žalovaný byl původně zaměstnán od 8. 11. 2004 do 9. 11. 2020 u zaměstnavatele [právnická osoba] jako pražič, jeho pracovní poměr byl ukončen dohodou k 10. 11. 2020, v průběhu zaměstnání došlo ke 2 porušením pracovní činnosti, a to neuposlechnutí výzvy k provedení dechové zkoušky na alkohol a ignorování telefonického hovoru nadřízeného v průběhu směny. Za období od ledna 2020 do 10. 11. 2020 dosáhl průměrného měsíčního čistého výdělku 31 129 Kč, poté byl veden jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce od 10. 11. 2020 do 10. 2. 2021, za toto období obdržel celkem 41 491 Kč. Od 11. 2. 2021 a do 13. 9. 2021 pracoval u [právnická osoba], s. r. o. jako dělník – bubnař, pracovní poměr ukončil dohodou, jeho průměrný čistý měsíční příjem byl za období únor až září 2021 ve výši 19 580 Kč. Za předpokladu dodržování pracovních předpisů mohl u tohoto zaměstnavatele nadále pracovat. Následně byl opět veden jako uchazeč o zaměstnání od 20. 9. 2021 do 5. 10. 2021 a byla mu vyplácená podpora v nezaměstnanosti ve výši 8 772 Kč měsíčně. Naposledy žalovaný pracoval u společnosti [právnická osoba] od 6. 10. 2021, náležela mu mzda ve výši 24 000 Kč, která se skládá ze základní mzdy 19 200 Kč a osobního ohodnocení ve výši 4 800 Kč, tento pracovní poměr ukončil dne 25. 10. 2021, přičemž odpracoval pouze 8 dní, jelikož od 18. 10. 2021 do práce nepřišel. Je vyučen v oboru hutník – tvářeč kovů. Se svým zdravotním stavem zvýšené výdaje nemá. Kromě společného domu s matkou žalobkyně není vlastníkem žádné jiné nemovité věci, žádné hodnotnější movité věci nevlastní. Na výživu žalobkyně za celou dobu od října 2020 doposud zaplatil 300 Kč, jinak jí k Vánocům a k narozeninám dal vždy částku 1 000 Kč. Za poslední rok si žalovaný půjčil od své matky celkem 50 000 Kč, které jí má vrátit z peněž získaných z prodeje domu. O dcery projevuje zájem tak, že jim volá. Na základě provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

6. Žalobkyně se narodila dne 10. 7. 2000 matce [jméno] [celé jméno žalobkyně] a žalovanému, v současné době je studentkou 2. ročníku [obec] učení technického v [obec], Fakulty podnikatelské, nyní je ve 2. ročníku, jedná se o tříleté bakalářské studium. Povinnost platit poplatky spojené se studiem nemá. Žalobkyně bydlí v [obec] v nájemním bytě se svoji matkou, mladší sestrou a přítelem. V [obec] bydlí ve studentském bytě, kde je celkem 6 studentů, za bydlení platí 3 600 Kč měsíčně. Domů jezdí každý víkend, jízdné z [obec] do [obec] a z [obec] do [obec] stojí celkem 28 Kč. Stravuje se v menze, oběd stojí 60 Kč, nejméně 2 x do týdne chodí na obědy, jinak se stravuje sama a za stravu utratí asi 500 Kč za týden. Za učebnice a psací potřeby vydá zhruba 300 Kč měsíčně. O víkendech se stravuje u matky. Se svým zdravotním stavem zvýšené výdaje nemá. Je členkou oddílu mažoretek – [příjmení] bells v [obec], registrační poplatek je 500 Kč za půl roku, za účast na soutěži platí 200 Kč za jednu soutěž, měsíčně jsou 2 - 3 soutěže. Jednou za 2 roky kupuje vybavení a kostýmy zhruba za 2 500 Kč Tyto výdaje hradí žalobkyně z peněz od matky. Od matky dostává měsíčně částku 4 000 Kč, z toho hradí jídlo v [obec], oblečení, obutí, pomůcky do školy. Mimo to jí matka platí za bydlení částku 3 600 Kč Náklady žalobkyně na mobil činí 600 Kč měsíčně, ty si hradí z peněz za brigády. Na brigádu chodí 2 x týdně, z brigády má příjem zhruba 2 500 za měsíc. Měla i další brigádu, trvala od března do října 2021, měsíčně měla příjem asi 3 000 Kč. Od listopadu bude mít pouze brigádu, kde si vydělá zhruba 2 500 Kč měsíčně. Nájemné z bytu v [obec] činí 12 000 Kč měsíčně, energie jsou v ceně nájmu. V bytě bydlí 4 osoby – žalobkyně, její matka a sestra a přítel žalobkyně, který již pracuje a přispívá její matce na bydlení částkou 5 000 – 6 000 Kč měsíčně. Matka žalobkyně kromě platu od zaměstnavatele jiné příjmy nemá, nevlastní žádné hodnotnější movité věci, pracuje od 1. 1. 2019 u zaměstnavatele [jméno] – [právnická osoba], přičemž její průměrný čistý měsíční příjem byl za období leden až srpen 2021 ve výši 29 721 Kč. Matka spolu s žalovaným vlastní v režimu společného jmění manželů rodinný dům v [obec], v němž doposud žalovaný bydlí. Matka zvýšené výdaje se zdravotním stavem nemá, platí půjčku spojenou s domem. Žalovaný za období říjen 2020 – říjen 2021 zaplatil na výživu žalobkyně částku 300 Kč. K narozeninám a k Vánocům dostala žalobkyně od žalovaného vždy 1 000 Kč, s žalovaným se stýká málo, občas jsou spolu v telefonickém kontaktu. Žalobkyně odeslala žalovanému po podání žaloby dne 10. 9. 2021 výzvu k placení výživného, na kterou žalovaný nereagoval. V současné době probíhá u zdejšího soudu řízení o úpravu péče a výživného pro nezletilou sestru žalobkyně pod sp. zn. 38 Nc 52/2021, ve věci zatím nebylo rozhodnuto. Žalovaný nebydlí s žalobkyní od října 2020, bydlí nadále v původním domě, který mají s manželkou ve společném jmění manželů, platí hypotéku 7 800 Kč měsíčně, dále„ buřinku“ kolem 2 000 Kč, zálohu na plyn 1 800 Kč měsíčně, elektřinu atd., celkově platí měsíčně 17 100 Kč, včetně energií, vodného, stočného, komunálního odpadu, satelitu a internetu. Žalovaný byl původně zaměstnán 16 let u zaměstnavatele [právnická osoba] jako pražič, pracovní poměr ukončil dohodou k 10. 11. 2020, za období od ledna 2020 do 10. 11. 2020 byl jeho průměrný měsíční čistý příjem 31 129 Kč. Poté byl žalovaný veden jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce, a to od 10. 11. 2020 do 10. 2. 2021 a za toto období obdržel od úřadu práce 41 491 Kč. Od 11. 2. 2021 a do 13. 9. 2021 pracoval u [právnická osoba], s. r. o., pracovní poměr ukončil dohodou, jeho průměrný čistý měsíční příjem činil za období únor až září 2021 16 787 Kč. Následně byl opět veden jako uchazeč o zaměstnání od 20. 9. 2021 do 5. 10. 2021 a byla mu vyplácená podpora v nezaměstnanosti ve výši 8 772 Kč Poslední pracovní poměr žalovaného byl u společnosti [právnická osoba], mzda měla činit 24 000 Kč měsíčně, tento pracovní poměr byl ukončen dne 25. 10. 2021, žalovaný odpracoval pouze 8 dní, jelikož od 18. 10. 2021 do práce nepřišel. Se svým zdravotním stavem žalovaný zvýšené výdaje nemá, nevlastní žádné hodnotnější movité věci, ani auto.

7. Dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., (dále jen o. z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

8. Dle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

9. Dle § 913 odst. 1, o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

10. Dle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, k míře, v jaké tak činí. Přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

11. Dle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

12. Dle § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

13. Dle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu tří let zpět od tohoto dne.

14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně na určení výživného je důvodná a rozhodl o ní tak, jak je uvedeno ve výrokové části rozsudku.

15. Soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Žalobkyně je studentkou vysoké školy, její studium je nepochybně řádnou přípravou na budoucí povolání a z důvodu studia není žalobkyně schopna sama se živit. V takovém případě náleží vyživovací povinnost rodičům žalované. Soud zdůrazňuje, že pokud si žalobkyně příležitostně přivydělává na brigádách, není to její povinnost a nelze po ní právě z důvodu prezenčního studia požadovat, aby se sama živila.

16. Soud zkoumal dvě základní a navzájem provázaná kritéria pro úpravu výživného, tj. na jedné straně odůvodněné potřeby oprávněné (žalobkyně), na straně druhé výdělkové možnosti a schopnosti povinného (žalovaného), u něhož se přihlíží zejména k majetkovým poměrům, životní úrovni a počtu vyživovaných osob. Soud se musel zabývat otázkou, v jaké výši žalobkyni nárok na výživné vůči žalovanému přiznat a současně od kdy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nežije s žalovaným ve společné domácnosti od října 2020 a že žalovaný až doposud nijak na její výživu nepřispíval, s výjimkou jednorázové částky 300 Kč. Žalobkyně se soustavně v prezenční formě studia připravuje na své budoucí povolání na vysoké škole. Soud dospěl k závěru, že odůvodněným potřebám žalobkyně, jakož i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného, požadované výživné ve výši 4 500 Kč od 1. 10. 2020 odpovídá. Podle nezávazné doporučující tabulky vydané MPSV ČR za účelem sjednocení soudní praxe při výpočtu výživného se výživné pro žalobkyni pohybuje dle jejího věku 18 let a více v rozmezí od 19 % do 25 % příjmu žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dne 10. 11. 2020 ukončil po šestnácti letech pracovní poměr dohodou u zaměstnavatele [právnická osoba], přičemž se dopustil dvou porušení pracovní činnosti. Za období od ledna 2020 až do ukončení pracovního poměru dosáhl průměrného měsíčního čistého příjmu u tohoto zaměstnavatele ve výši 31 129 Kč. Poté byl v evidenci úřadu práce a vystřídal další dvě zaměstnání, ve kterých však vydržel velmi krátkou dobu a navíc zde zdaleka nedosahoval příjmu, který měl u zaměstnavatele [právnická osoba] Soud je proto toho názoru, že žalovaný bez vážného důvodu ukončil dlouholetý stabilní pracovní poměr, kde dosahoval průměrný měsíční čistý výdělek ve výši 31 129 Kč (což navíc učinil v době, kdy se manželka s oběma dcerami odstěhovala ze společné domácnosti), a tím se bez vážného důvodu tohoto příjmu vzdal. Při stanovení výživného pro žalobkyni tak soud vycházel právě z tohoto, tzv. potenciálního, příjmu žalovaného. Přiznaná výše výživného pro žalobkyni 4 500 Kč neodpovídá ani nejnižší sazbě 19 % z příjmu žalovaného, kterého tento mohl dosahovat, pokud by se takového příjmu bezdůvodně nevzdal. Soud přihlédl ke skutečnosti, že žalovaný má další vyživovací povinnost k nezletilé dceři (sestře žalobkyně), přičemž výše vyživovací povinnosti nebyla ke dni vyhlášení rozhodnutí stanovena. K výdajům žalovaného na splátky úvěrů soud nemohl přihlížet, neboť placení výživného na dítě má vždy přednost před placením jiných finančních závazků. Výdělkové možnosti a schopnosti žalovaného a jeho majetkové poměry tedy odpovídají v souladu s § 913 odst. 1 o. z. tomu, aby přispíval na výživu žalobkyně částkou 4 500 Kč měsíčně, když její odůvodněné potřeby této částce zcela odpovídají. Soud zohlednil i majetkové a výdělkové poměry matky žalobkyně, s níž tato žije ve společné domácnosti. Matka žalobkyně se na výživě žalobkyně s ohledem na její věk podílí zcela finančně, což bylo v řízení prokázáno, neboť doposud hradila veškeré výdaje žalobkyně. Její průměrný čistý měsíční příjem činil za období leden až srpen 2021 částku 29 721 Kč. S žalovaným vlastní v režimu společného jmění manželů rodinný dům v [obec]. Soud proto žalobě vyhověl, neboť posoudil odůvodněné potřeby žalobkyně a její majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalovaného v souladu s § 913 odst. 1 o. z., a došel k závěru, že žalovaný byl schopen dostát své vyživovací povinnosti vůči žalobkyni a platit jí výživné tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Žalovaný je v souladu s výrokem I. rozsudku povinen platit žalobkyni běžné výživné vždy k 10. dni příslušného měsíce, tak, jak navrhla žalobkyně. Ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni dlužné výživné za dobu od 1. 10. 2020 do 30. 11. 2021 ve výši 62 700 Kč (dluh v celkové výši 63 000 Kč za měsíce říjen 2020 až listopad 2021, s odečtením zaplaceného výživného ve výši 300 Kč) rozhodl soud tak, že zaplacení dluhu na výživném umožnil žalovanému vzhledem k jeho výdělkovým a majetkovým poměrům ve lhůtě 6 kalendářních měsíců od právní moci rozsudku. Soud závěrem k námitce žalovaného, že výživné doposud neplatil, neboť po něm ani matka, ani žalobkyně ničeho nepožadovaly, uvádí, že vyživovací povinnost k dětem je dána zákonem a povinná osoba má tuto povinnost plnit, aniž by oprávněná osoba musela o plnění vyživovací povinnosti žádat.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 57 972 Kč ve lhůtě 3 dny od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. zmocněnci žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady řízení představují náklady právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna ve výši 34 520 Kč stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 270 000 Kč (pětinásobek ročního plnění, tedy 4 500 x 12 x 5) sestávající z částky 9 380 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, 2 x účast při jednání soudu), náhradu hotových výdajů za 4 úkony (viz shora) po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhradu cestovného v celkové výši 6 790,78 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 10. 2021 náhradu 3 304,67 Kč za 560 ujetých km (vzdálenost stanovena z místa sídla zmocněnce žalobkyně v [obec] na adresu Okresního soudu v Olomouci podle Google Maps) - 27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,4 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., dále v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 11. 2021 náhrada 3 486,11 Kč za 560 ujetých km (vzdálenost stanovena z místa sídla zmocněnce žalobkyně v [obec] na adresu Okresního soudu v Olomouci podle Google Maps) - 33,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,4 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., náhradu za ztrátu času v trvání 12 půl hodin po 100 Kč (jednání 18. 10. 2021) ve výši 1 200 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 a. t., náhradu za ztrátu času v trvání 12 půl hodin po 100 Kč (jednání 12. 11. 2021) ve výši 1 200 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 a. t. a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 10 061,26 Kč, neboť zmocněnec žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, proto mu vznikl dle § 137 odst. 3 o. s. ř. nárok na zaplacení daně z přidané hodnoty. Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení i přesto, že v řízení neprokázala, že by žalovanému odeslala podle § 142a odst. 1 o. s. ř. výzvu k plnění nejméně 7 dnů před podáním žaloby na jeho adresu. Soud v tomto případě shledal důvody hodné zvláštního zřetele podle § 142a odst. 2 o. s. ř. spočívající v tom, že žalovaný po dobu více než jednoho roku vůbec (až na jednorázovou platbu 300 Kč) neplnil svoji vyživovací povinnost k žalobkyni, ačkoliv mu tuto povinnost stanovuje přímo zákon. Na jeho postoji se nezměnilo nic ani poté, co žalobkyně uplatnila svůj nárok u soudu a byla mu doručena žaloba; žalovaný ani potom nezaplatil žalobkyni ničeho jak na dlužné, tak na běžné výživné. V případě žalovaného se tedy v žádném případě nejedná o opomenutí a s ohledem na právní zásadu„ neznalost zákona neomlouvá“ ani o jeho nevědomosti o vyživovací povinnosti. V podrobnostech soud odkazuje např. na odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, případně sp. zn. 21 Cdo 582/2015.