11 C 193/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 43 085,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 19 000 Kč od 6. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 24 085,07 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 815,47 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 22 239,38 Kč od 28. 6. 2019 do 5. 3. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 3 239,38 Kč od 6. 3. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 15 % p. a. z částky 20 473,47 Kč od 28. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 43 085,07 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále též jen„ věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 27. 4. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutý úvěr úrok ve výši 2 118 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 020 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 3 960 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnutého úvěru, úroků a poplatků se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 2 857 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 27. 6. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze částku 3 000 Kč. Aktuálně tedy dluží žalobkyni částku 20 473,47 na jistině, 1 765,91 Kč na úrocích, 9 154,90 Kč na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, 1 878,35 Kč na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, 3 096,40 Kč na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště a 6 716,04 Kč na smluvní pokutě. Dále se pak žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 815,47 Kč (za období do 21. 5. 2019), běžícího úroku z úvěru ve výši 10 % p. a. z dlužné jistiny ve výši 20 473,47 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 22 239,38 Kč od 28. 6. 2019 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 4. 2018, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným uvedeného dne smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutý úvěr úrok ve výši 2 118 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 020 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 3 960 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnutého úvěru, úroků a poplatků se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 2 857 Kč.

4. Ze žádosti o úvěr, výpisů z účtu a pracovní smlouvy, že právní předchůdce žalobkyně na jejich podkladě prověřoval úvěruschopnost žalovaného. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnaný u [právnická osoba] s měsíčním příjmem 16 000 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádné vyživovací povinnosti a jeho měsíční výdaje činí 2 500 Kč na bydlení, 4 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, 300 Kč na spoření/pojištění a 200 Kč na telefon. Z výpisů z účtu se podává, že žalovanému sice chodila pravidelně na účet mzda od zaměstnavatele, dále si však ve všech měsících bral půjčky od [webová adresa] a převážnou část jeho výdajů tvořily platby na webu [webová adresa], [webová adresa].

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2019 a z přílohy k této smlouvě, že předmětnou smlouvou byla pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek mělo být žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 5. 2019, doklad o odeslání však chybí.

6. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 24. 2. 2020 a z podacího lístku, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to nejpozději do 5. 3. 2020. Dopis byl odeslán dne 24. 2. 2020.

7. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

8. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 27. 4. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutý úvěr úrok ve výši 2 118 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 020 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 3 960 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnutého úvěru, úroků a poplatků se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 14 měsíčních splátkách po 2 857 Kč. Věřitel prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě údajů sdělených žalovaným, a dále jeho pracovní smlouvou a bankovními výpisy. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnaný u [právnická osoba] s měsíčním příjmem 16 000 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádné vyživovací povinnosti a jeho měsíční výdaje činí 2 500 Kč na bydlení, 4 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, 300 Kč na spoření/pojištění a 200 Kč na telefon. Z výpisů z účtu se podává, že žalovanému sice chodila pravidelně na účet mzda od zaměstnavatele, dále si však ve všech měsících bral půjčky od Zaplo.cz a převážnou část jeho výdajů tvořily platby na webu Tipsport.net, Tipsport.cz. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 3 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2019 byla pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 24. 2. 2020, odeslaným téhož dne, vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to nejpozději do 5. 3. 2020.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

18. Podle § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

19. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícím právním závěrům.

22. Žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

23. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

24. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

25. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalované řádně, když z dodaných podkladů se podává, že vyšel toliko z údajů sdělených žalovaným, aniž by se blíže zabýval skutečnostmi vyplývajícími z dalších doložených listin – zejm. bankovních výpisů. Z těchto výpisů je evidentní, že žalovaný v době, kdy mu byl úvěr poskytnut, pravidelně každý měsíc přebíral další závazky – půjčky od [webová adresa], a že převážnou část jeho měsíčních výdajů (které dosahovaly částek v rozmezí cca 30 – 50 000 Kč) tvořily transakce na webu [webová adresa], [webová adresa]. Současně žalovaný deklaroval měsíční příjem toliko ve výši 16 000 Kč. Všechny tyto skutečnosti měl věřitel náležitě vyhodnotit a vyvodit z nich odpovídající závěry, tento však svým povinnostem nedostál.

26. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

27. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

28. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., tj. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace má tedy žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 22 000, ponížené o platby žalovaného ve výši 3 000 Kč, tedy na zaplacení částky 19 000 Kč. Dále žalobkyni náleží právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení z této částky. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 24. 2. 2020, odeslanou téhož dne. Dne 27. 2. 2020 nastala fikce doručení podle § 573 občanského zákoníku. Žalovaný měl dle výzvy uhradit dlužnou částku do 5. 3. 2020, od 6. 3. 2020 se proto nachází prodlení. Ačkoli výše zákonného úroku z prodlení činila k datu 1. 1. 2020 (1. den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení) 10 % p. a., soud přiznal žalobkyni příslušenství toliko v uplatněné výši, t. j. 9,75 % p. a.

29. Lhůta k plnění byla určena jako třídenní dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

30. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný by jakožto převážně procesně úspěšný účastník řízení měl nárok na náhradu nákladů řízení, žádné náklady mu však dle obsahu spisu nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III.