11 C 196/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr Jaroslavou Jechovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 20 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 700 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 926,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 893,71 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok ve výši 19,34 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 280 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku zmocněnci žalobkyně [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 700 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný jako dlužník uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], jako věřitelem, dne 12. 2. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě této smlouvy žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit dluh s poplatky a úrokem v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 4. 2019. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 19,34 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, na svůj dluh uhradil pouze částku 6 300 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalobkyně požaduje zaplacení dluhu i se sjednaným úrokem ve výši 19,34 % ročně a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně, a to z dlužné neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ani přes to však žalovaný nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na den 14. 9. 2021 se bez řádné a včasné omluvy nedostavil.

3. Z předložených listinných důkazů, a to ze seznamu postoupených pohledávek, z Karty zákazníka – žádosti o zápůjčku ze dne 12. 2. 2018, z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 7. 5. 2020, ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 12. 2. 2018, z oznámení společnosti [právnická osoba], o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, z podacího lístku ze dne 13. 12. 2019 a ze dne 10. 5. 2020, ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, soud učinil následující skutková zjištění a současně závěr o skutkovém stavu: Žalovaný jako dlužník uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], jako věřitelem, dne 12. 2. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě této smlouvy žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit dluh s poplatky a úrokem v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 19,34 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkově se tedy žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 27 000 Kč. Výše úrokové sazby činila 32,15 % p. a., RPSN činila 206,15 %. Dne 12. 2. 2018 byla vystavena Karta zákazníka, kde žalovaný svým podpisem stvrdil údaje o svém zaměstnání, příjmech, výdajích, bydlení a majetkových poměrech. Smluvní strany si dále ujednaly, že v případě prodlení žalovaného se zaplacením příslušné splátky celkové dlužné částky, vzniká věřiteli právo na zaplacení celého zbývajícího dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení zákonného úroku z prodlení z příslušné splátky a zaplacení nákladů soudního řízení. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 6 300 Kč, z toho na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 3 000 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 900 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 400 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 pohledávku za žalovaným včetně všech práv a povinností na žalobkyni. Dopisem ze dne 29. 11. 2019 bylo žalovanému oznámeno, že novým věřitelem jeho dluhu se stala žalobkyně, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne 13. 12. 2019. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 25 459,29 Kč, a to nejpozději do 14. 5. 2020. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 10. 5. 2020, ani přes tuto skutečnost však žalovaný svému závazku nedostál. Žalobkyně požaduje zaplacení dluhu i se sjednaným úrokem ve výši 19,34 % ročně a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně, a to z dlužné neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč.

4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

6. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ust. § 122 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

10. Podle ust. § 122 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

11. Podle ust. § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

12. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle ust. § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

15. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla, respektive její právní předchůdkyně provedla, řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to prostřednictvím Karty zákazníka, která byla vystavena dne 12. 2. 2018, kde žalovaný svým podpisem stvrdil údaje o svém zaměstnání, příjmech, výdajích, bydlení a majetkových poměrech. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů. Co do aktivní věcné legitimace žalobkyně, pak tuto soud v daném případě má za osvědčenou na základě oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Soud dospěl k závěru, že jednáním právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného došlo dne 12. 2. 2018 k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit dluh s poplatky a úrokem v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 19,34 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkově se tedy žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 27 000 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného ze spotřebitelského úvěru, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly žalovanému finanční prostředky poskytnuty a že žalovaný dluh řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, kterou žalovaný řádně nesplácel a nezaplatil ani další stanovené poplatky, na celkovou dlužnou částku uhradil pouze 6 300 Kč. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobkyni na pohledávku z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru, byť částečně, plnil, resp. že tento jeho dluh zanikl jinak. S ohledem na skutečnost, že se žalovanému nepodařilo prokázat splnění povinnosti nad rámec tvrzeným žalobkyní, resp. toto žalovaný pro svou procesní pasivitu ani skutkově netvrdil, soud mu žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku uložil splnit v rozsahu požadovaném žalobkyní v obecné třídenní pariční lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož jí v celém rozsahu shledal důvodnou a neodporující zákonu.

19. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch, účelně vynaložené náklady řízení ve výši 2 280 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. zmocněnkyni žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 828 Kč a náklady právního zastoupení žalobkyně, a to sazbu mimosmluvní odměny ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. v platném znění (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé, žaloba), náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč (viz shora) dle ust. § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a 21% DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 252 Kč, neboť zmocněnec žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, proto mu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. vzniklo právo na zaplacení daně z přidané hodnoty.

20. Podmínky pro aplikaci ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění jsou splněny, neboť řízení bylo zahájeno na ustáleném vzoru uplatňovaném touž žalobkyní ve skutkové i právně obdobných věcech (např. u OS Olomouc sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]), předmětem je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.