11 C 202/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Jechovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 6 691 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 691 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 5. 2020 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 856 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Olomouci náklady řízení ve výši, která bude určena samostatným rozhodnutím, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 691 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl na základě usnesení [příjmení] [okres] ze dne 2. 6. 2010 č. j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení [příjmení] [okres] ze dne 8. 7. 2010 [číslo jednací] [spisová značka] pověřen vedením exekuce k vymožení pohledávky ve výši 83 718 Kč s příslušenstvím oprávněné [příjmení] a úvěrní [právnická osoba] s. r. o. Exekuční řízení bylo žalovaným jakožto bývalým soudním exekutorem vedeno pod sp. zn. [spisová značka], povinnou osobou byla [jméno] [příjmení] a exekučním titulem byl rozhodčí nález rozhodce Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 2. 11. 2009 sp. zn. [číslo]. V období od 17. 9. 2010 do 6. 6. 2011 bylo v exekučním řízení sp. zn. [spisová značka] vymoženo celkem 8 691,42 Kč (platby povinné na účet exekutora č. [bankovní účet]), z čehož na náhradu nákladů soudního exekutora [celé jméno žalovaného] bylo převedeno 6 691,42 Kč (dle exekučního příkazu ze dne 28. 12. 2012 č. j. [číslo jednací] a ze dne 31. 7. 2014 č. j. [číslo jednací] a na pohledávku oprávněné částka 2 000 Kč. Dne 31. 3. 2016 zanikl žalovanému výkon [exekutorský úřad] a nově byl jmenován soudní exekutor [celé jméno svědka], který vedl předmětné exekuční řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Povinná [jméno] [příjmení] navrhla dne 30. 11. 2017 zastavení exekuce z důvodu její nepřípustnosti (rozhodčí nález nebyl způsobilým exekučním titulem). Na základě usnesení soudního exekutora [celé jméno svědka] ze dne 31. 1. 2018 č. j. [číslo jednací] byla nařízená exekuce zastavena a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Zastavením exekuce došlo k zániku všech vydaných exekučních příkazů, tedy i těch, na jejichž podkladě byly náklady exekuce rozhodnuty a vymoženy exekutorem. Účinky vydaných exekučních příkazů zanikly ze zákona. Dle usnesení ze dne 31. 1.2018 č. j. [číslo jednací] nebyl soudnímu exekutorovi [celé jméno svědka] přiznán nárok na náhradu nákladů exekuce. Dle usnesení ze dne 12. 3. 2018 č. j. [číslo jednací] nebyl ani soudnímu exekutorovi [celé jméno žalovaného] přiznán nárok na náhradu nákladů exekuce. Dojde-li k zastavení exekuce s tím, že soudní exekutor vůči povinnému nemá právo na náhradu nákladů exekuce, které vymohl, je soudní exekutor povinen je vydat jako tzv. bezdůvodné obohacení poskytnuté z důvodu, který dodatečně odpadl. Dopisem ze dne 20. 7. 2018 se povinná [jméno] [příjmení] obrátila na žalovaného s žádostí o zaplacení částky 6 691 Kč, avšak žalovaný ji uvedenou částku neuhradil. Žalovaný si v době výkonu exekutorského úřadu převedl na svůj podnikatelský účet částku ve výši 6 691 Kč, čímž ji oddělil od nevypořádaného vymoženého plnění vedeného na zvláštním účtu exekutora dle § 46 odst. 5 exekučního řádu. Na Ministerstvo spravedlnosti se obrátila se žádostí o náhradu škody dne 25. 4. 2019 [jméno] [příjmení] a uvedla, že žádá o náhradu škody ve výši 6 691 Kč, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem bývalého soudního exekutora [celé jméno žalovaného] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], neboť exekuce byla zastavena a právo na náhradu nákladů exekuce soudnímu exekutorovi nevzniklo, a přesto jí nebyla uvedená částka uhrazena, kterou si soudní exekutor ponechal k úhradě nákladů exekuce. V uvedeném postupu žalovaného shledala žalobkyně nesprávný úřední postup dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., když bylo rozhodnuto, že soudní exekutor nemá právo n náhradu nákladů exekuce, avšak žalovaný si přesto uvedenou částku nechal. Jelikož žadatelce [jméno] [příjmení] vznikla škoda v příčinné souvislosti s nesprávným postupem soudního exekutora, za který odpovídá vedle exekutora rovněž Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, vyhověla žalobkyně v rámci mimosoudního projednání uplatněnému nároku žadatelky na náhradu škody ve výši 6 691 Kč stanoviskem ze dne 8. 1. 2020 a předmětná částka jí byla uhrazena ze strany žalobkyně dne 13. 1. 2020. Žalobkyně vyzvala přípisem ze dne 13. 3. 2020 žalovaného k úhradě způsobené škody ve výši 6 691 Kč v termínu do 30. 4. 2020. Žalovaný dopisem ze dne 27. 4. 2020 sdělil žalobkyni, že pohledávku ve výši 6 691 Kč vůči své osobě neuznává co do důvodu a výše, přičemž vyslovil názor, že za škodu odpovídá současný exekutor [celé jméno svědka]. K tomu žalobkyně uvedla, že nový soudní exekutor, který do své funkce nastoupil ke dni 1. 4. 2016, sice převzal předmětný spis [spisová značka], aniž by však v souvislosti s tím převzal od žalovaného i finanční prostředky, které byly v exekuci zaplaceny na účet žalovaného.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby z důvodu neunesení důkazního břemene nebo nedostatku pasivní legitimace na jeho straně. Pokud jde o vztah exekutor a jeho nástupce, je tento vztah upravován exekučním řádem velmi okrajově, nikde se nehovoří o nástupnictví jako takovém. Odcházející exekutor a jeho nástupce se mezi sebou vypořádají dohodou, čímž je fakticky učiněna„ červená čára“ a platí daný stav věci bez dalších vzájemných nároků. Zde je nutno poukázat na to, že smlouva mezi exekutory, ať už je jakákoli (o narovnání, vyrovnání nebo kupní smlouvy), je vždy upravena občanským zákoníkem.

3. V průběhu řízení žalobkyně doplnila skutková tvrzení a uvedla, že oprávněná [právnická osoba] s. r. o. podala exekuční návrh v roce 2010, kdy byl rozhodčí nález vydaný na základě rozhodčí smlouvy považován za způsobilý a vykonatelný exekuční titul. Žalovaný byl na základě usnesení [příjmení] [okres] ze dne 2. 6. 2010 č. j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení [příjmení] [okres] ze dne 8. 7. 2010 [číslo jednací] [spisová značka] pověřen vedením exekuce k vymožení pohledávky ve výši 83 718 Kč. Oprávněná v době zahájení exekučního řízení vycházela z vykonatelného exekučního nálezu a objektivně nemohla předpokládat změnu rozhodovací praxe exekučních soudů. Rozhodným okamžikem pro dovození sjednoceného přístupu rozhodovací praxe k neplatnosti rozhodčích doložek, byl okamžik vydání usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, tedy den 11. 5. 2011. Od vydání tohoto usnesení si museli být soudní exekutoři vědomi skutečnosti, že neplatné rozhodčí doložky nikdy nemohou založit pravomoc rozhodce k vydání exekučního titulu. Podle žalobkyně měl soudní exekutor dát podnět k zastavení exekuce bez iniciativy účastníků řízení. Nesprávný úřední postup žalovaného jako soudního exekutora spočívá v tom, že po datu 11. 5. 2011 si žalovaný musel být vědom toho, že exekuci provádí na základě nevykonatelného exekučního titulu, a že je zde důvod k zastavění exekuce de § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Z uvedeného důvodu neměl žalovaný vymoženou částku ve výši 6 691 Kč oddělovat ze zvláštního účtu exekutora č. [bankovní účet], ale na zvláštním účtu ji ponechat, aby mohla být vrácena povinné [jméno] [příjmení] Náklady exekuce ve výši 4 691 Kč si žalovaný převedl ze svého zvláštního účtu č. [bankovní účet] na svůj podnikatelský účet č. [bankovní účet] dne 31. 7. 2014, tj. v den vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. [číslo jednací], aniž by vyčkal doručení příkazu účastníkům a nabytí právní moci příkazu. I v tomto postupu lze spatřovat nesprávný úřední postup žalovaného.

4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. Předmětem řízení je zaplacení částky 6 691 Kč s příslušenstvím.

5. Z provedených důkazů (rozhodčí nález ze dne 2. 11. 2009, usnesení [příjmení] [okres] ze dne 2. 6. 2010 č. j. 8 EXE 869/2010-16 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 8. 7. 2010 [číslo jednací] [spisová značka], doklady o přijatých platbách od [jméno] [příjmení], příkazy k úhradě nákladů exekuce ze dne 28. 12. 2012 č. j. [číslo jednací] a ze dne 31. 7. 2014 č. j. [číslo jednací], historie dispozičního oprávnění k účtu č. [bankovní účet] a č. [bankovní účet], část výpisu z účtu žalovaného od ČSOB, usnesení soudního exekutora [celé jméno svědka] ze dne 31. 1. 2018 č. j. [číslo jednací], usnesení soudního exekutora [celé jméno svědka] ze dne 12. 3. 2018 č. j. [číslo jednací], výpověď svědka [celé jméno svědka], předžalobní výzva [jméno] [příjmení] ze dne 20. 7. 2018 adresovaná žalovanému, žádost [jméno] [příjmení] ze dne 2. 4. 2019 o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, stanovisko MS ze dne 8. 1. 2020 č. j. [spisová značka], pokyn k úhradě ze dne 8. 1. 2020 včetně potvrzení o zaplacení ze dne 13. 1. 2020, sdělení MS o pohledávce včetně výzvy žalovanému k zaplacení regresní částky ve výši 6 691 Kč, e-mail žalovaného ze dne 27. 4.2020) učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:

6. Na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Ing. [jméno] [příjmení] dne 2. 11. 2009 sp. zn. [číslo], který nabyl právní moci dne 12. 11. 2009, byl usnesením [příjmení] [okres] ze dne 2. 6. 2010 č. j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 8. 7. 2010 [číslo jednací] [spisová značka] žalovaný pověřen vedením exekuce k vymožení pohledávky ve výši 83 718 Kč s příslušenstvím oprávněné [příjmení] a úvěrní [právnická osoba] s. r. o. proti povinné [jméno] [příjmení]. Exekuční řízení bylo žalovaným jakožto bývalým soudním exekutorem vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Za období od 17. 9. 2010 do 6. 6. 2011 bylo v exekučním řízení sp. zn. [spisová značka] vymoženo celkem 8 691,42 Kč (platby povinné na účet exekutora č. [bankovní účet]), z čehož na náhradu nákladů žalovaného bylo převedeno 6 691,42 Kč (dle příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 28. 12. 2012 č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 30. 1. 2013, a ze dne 31. 7. 2014 č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 15. 8. 2014, a na pohledávku oprávněné částka 2 000 Kč. Dne 31. 3. 2016 zanikl žalovanému výkon [exekutorský úřad] a nově byl jmenován soudní exekutor [celé jméno svědka], který vedl předmětné exekuční řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Povinná [jméno] [příjmení] navrhla dne 30. 11. 2017 zastavení exekuce z důvodu její nepřípustnosti, neboť rozhodčí nález ze dne 2. 11. 2009 nebyl způsobilým exekučním titulem. Usnesením soudního exekutora [celé jméno svědka] ze dne 31. 1. 2018 č. j. [číslo jednací] byla nařízená exekuce zastavena a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že soudnímu exekutorovi [celé jméno svědka] se nárok na náhradu nákladů exekuce nepřiznává. Usnesením soudního exekutora [celé jméno svědka] ze dne 12. 3. 2018 č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto, že žalovanému se náklady exekuce nepřiznávají. Žalovaný v době výkonu exekutorského úřadu vymoženou částku ve výši 6 691 Kč oddělil ze zvláštního účtu exekutora č. [bankovní účet] a převedl ji dne 31. 7. 2014 na svůj podnikatelský účet č. [bankovní účet]. Dopisem ze dne 20. 7. 2018 se povinná [jméno] [příjmení] obrátila na žalovaného s žádostí o zaplacení částky 6 691 Kč, avšak žalovaný ji uvedenou částku neuhradil, proto dne 25. 4. 2019 požádala ministerstvo spravedlnosti o náhradu škody ve výši 6 691 Kč, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] Ministerstvo spravedlnosti po provedeném šetření dospělo k závěru, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a byly splněny podmínky pro přiznání nároku žadatelce [jméno] [příjmení], a dne 13. 1. 2020 jí náhradu škody ve výši 6 691 Kč uhradilo. Ministerstvo spravedlnosti následně informovalo žalovaného o přiznání náhrady škody [jméno] [příjmení] a vyzvalo ho k úhradě regresního nároku ve výši 6 691 Kč ve smyslu § 16 zákona č. 82/1998 Sb. na uvedený účet do 30. 4. 2020 E-mailem ze dne 27. 4. 2020 sdělil žalovaný Ministerstvu spravedlnosti, že vůči němu uplatněnou pohledávku neuznává co do důvodu a výše.

7. Podle ust. § 3 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění odpovídá stát za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona.

8. Podle ust. § 4 odst. 1 téhož zákona se za výkon státní správy podle § 3 písm. b) považují i úkony soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu, kterým je zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řad.

9. Podle ust. § 13 odst. 2 téhož zákona právo n náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

10. Podle ust. § 16 odst. 1 téhož zákona nahradil-li státu škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily.

11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná.

12. Žalovaný byl pověřen vedením exekuce k vymožení pohledávky ve výši 83 718 Kč s příslušenstvím oprávněné [příjmení] a úvěrní [právnická osoba] s. r. o., přičemž exekučním titulem byl rozhodčí nález rozhodce Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 2. 11. 2009 sp. zn. [číslo], exekuční řízení bylo žalovaným vedeno pod sp. zn. 103 EX 08493/10 a povinnou osobou byla [jméno] [příjmení]. Do dne 6. 6. 2011 bylo v exekučním řízení vymoženo od povinné celkem 8 691,42 Kč na účet soudního exekutora č. [bankovní účet], z čehož na náhradu nákladů žalovaného byla převedena částka 6 691,42 Kč dle exekučního příkazu ze dne 28. 12. 2012 č. j. [číslo jednací] a ze dne 31. 7. 2014 č. j. [číslo jednací] a na pohledávku oprávněné částka 2 000 Kč. Žalovaný si tedy v době výkonu exekutorského úřadu převedl na svůj podnikatelský účet částku ve výši 6 691 Kč, čímž ji oddělil od nevypořádaného vymoženého plnění vedeného na zvláštním účtu exekutora dle § 46 odst. 5 exekučního řádu.

13. Usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 bylo rozhodnuto, že neplatné rozhodčí doložky nikdy nemohly založit pravomoc rozhodce k vydání exekučního titulu. Rozhodným okamžikem pro dovození sjednoceného přístupu rozhodovací praxe k neplatnosti rozhodčích doložek, byl okamžik vydání usnesení, tedy den 11. 5. 2011. Od vydání tohoto usnesení neplatné rozhodčí doložky nikdy nemohly založit pravomoc rozhodce k vydání exekučního titulu. Žalovaný měl tak dát podnět k zastavení exekuce bez iniciativy účastníků řízení.

14. Dne 31. 3. 2016 zanikl žalovanému výkon Exekutorského úřadu Přerov a k datu 1. 4. 2016 byl nově jmenován soudní exekutor [celé jméno svědka], který vedl předmětné exekuční řízení pod sp. zn. [spisová značka] a který usnesením ze dne 31. 1. 2018 č. j. [číslo jednací] nařízenou exekuci zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Zastavením exekuce došlo k zániku všech vydaných exekučních příkazů, tedy i těch, na jejichž podkladě byly náklady exekuce rozhodnuty a vymoženy exekutorem. Účinky vydaných exekučních příkazů tak zanikly ze zákona. Dle usnesení ze dne 31. 1.2018 č. j. [číslo jednací] nebyl soudnímu exekutorovi [celé jméno svědka] přiznán nárok na náhradu nákladů exekuce. Dle usnesení ze dne 12. 3. 2018 č. j. [číslo jednací] nebyl ani soudnímu exekutorovi [celé jméno žalovaného] přiznán nárok na náhradu nákladů exekuce. Dojde-li k zastavení exekuce s tím, že soudní exekutor vůči povinnému nemá právo na náhradu nákladů exekuce, které vymohl, je soudní exekutor povinen je vydat jako tzv. bezdůvodné obohacení poskytnuté z důvodu, který dodatečně odpadl.

15. K námitce žalovaného o nedostatku věcné pasivní legitimace na jeho straně je nutno uvést, že jmenování nového exekutora neznamená, že by nově jmenovaný exekutor automaticky vstupoval do všech práv a povinností předchozího exekutora, kterému výkon funkce zanikl. Ke změně soudního exekutora, který byl pověřen vedením exekuce, může dojít jednak dle §44b exekučního řádu nebo dle § 15 odst. 5 exekučního řádu v případě, že výkon exekutorského úřadu exekutora, který exekuci provádí, zanikl, což se stalo v uvedení věci. V této situaci zákon předpokládá, že nově jmenovaný exekutor převezme spisy exekutorského úřadu a provádí dále exekuční a další činnost. Exekutor, kterému zanikl výkon exekutorského úřadu má povinnost zajistit předání spisů, plnění vymožených v exekuci, zajištěných věcí, exekutorských úschov a registrů nově jmenovanému exekutorovi a předání razítek, příkazů a pečetidel podle § 103 odst. 1 (§15 odst. 5 exekučního řádu). Převzetím plnění vymožených v exekuci se pak nemá na mysli převzetí již částečně uhrazených nákladů řízení na základě exekučních příkazů k úhradě čísti nákladů exekuce vydaných v průběhu provádění exekuce, ale plnění sloužících k vymožení exekucí vymáhaného plnění na základě exekučního titulu tak, aby nový exekutor mohl toto plnění následně vyplatit oprávněné. Za situaci, kdy žalovaný již na základě jím vydaného exekučního příkazu k úhradě části nákladů exekuce vymohl náklady exekuce, a tyto si převedl na svůj účet, nevstoupil nový exekutor [celé jméno svědka] do jeho práv a povinností, neboť vymožením nákladů exekuce kryl původní exekutor své náklady mu do té doby vzniklé prováděním exekuce a jedná se tak o plnění, které přijal původní exekutor. Ten je také povinen v případě, že odpadl důvod pro takové plnění, jej vydat. Žalovaný je tedy nositelem věcné pasivní legitimace.

16. Nesprávný úřední postup žalovaného jako soudního exekutora spočívá v tom, že po datu 11. 5. 2011 jím byla exekuce prováděna na základě nevykonatelného exekučního titulu, a byl zde důvod k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Z uvedeného důvodu neměl žalovaný vymoženou částku ve výši 6 691 Kč oddělovat ze zvláštního účtu exekutora č. [bankovní účet], ale na zvláštním účtu ji ponechat, aby mohla být vrácena povinné [jméno] [příjmení] Náklady exekuce ve výši 4 691 Kč si žalovaný převedl ze svého zvláštního účtu č. [bankovní účet] na svůj podnikatelský účet č. [bankovní účet] dne 31. 7. 2014, tj. v den vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. [číslo jednací], aniž příkaz nabyl právní moci. Vzhledem k tomu, že následně byla exekuce zastavena, a žalovanému nevzniklo právo na náhradu nákladů exekuce, žalovaný nesprávně postupoval, pokud částku 6 691 Kč povinné [jméno] [příjmení] neuhradil.

17. Jelikož žalobkyně dle § 3 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, uvedenou částku jako škodu vzniklou nesprávným úředním postupem uhradila poškozené (povinné) [jméno] [příjmení] v souladu s ust. 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. a dle § 16 téhož zákona vzniklo žalobkyni uhrazením uvedené částky právo požadovat po žalovaném regresní náhradu ve výši 6 691 Kč.

18. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl tedy k závěru, že pasivně legitimovaným v tomto sporu je právě žalovaný, který tehdy působil v pozici soudního exekutora a jeho jednáním (nesprávným úředním postupem – viz shora) vznikla škoda. [příjmení] žalovaného, že je ve věci pasivně legitimován soudní exekutor JUDr. [celé jméno svědka] neobstojí, neboť JUDr. [celé jméno svědka] není právním nástupcem žalovaného, ale pouze novým exekutorem exekutorského úřadu a na jeho účet náklady exekuce složeny nebyly.

19. Soud proto žalobě žalobkyně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 691 Kč i s úrokem z prodlení ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se dostal s plněním do prodlení od 1. 5. 2020, když žalobkyní poskytnutá lhůta uplynula dnem 30. 4. 2020, a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z.

20. Lhůtu k plnění stanovil soud žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 3 dny od právní moci rozsudku, když pro stanovení lhůty jiné, případně plnění ve splátkách, neshledal žádné důvody.

21. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která měla ve věci procesní úspěch, náklady řízení ve výši 5 856 Kč ve lhůtě 3 dny od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení představují paušální náhradu ve výši 1 500 Kč dle § 1 a 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. v platném znění za 5 úkonů (žaloba, účast u jednání ve dnech 26. 4. 2021, 22. 6. 2021, 12. 8. 2021 a 24. 9. 2021) po 300 Kč a náhradu cestovného zástupce žalobkyně ve výši 4 356 Kč z [obec] do [obec] a zpět ke shora uvedeným 5 jednáním, když použití osobního automobilu bylo předem soudem povoleno, [značka automobilu] [registrační značka], při spotřebě 4,9 l nafty na 100 km za cenu 27,20 Kč za 1 litr dle § 4 vyhl. č. 589/2020 Sb. ve spojení s § 158 odst. 3 zákoníku práce, při vzdálenosti 190 km z [obec] do [obec] a zpět a sazbě základních náhrady za 1 km jízdy ve výši 4, 40 Kč dle § 1 vyhl. č. 589/2020 Sb. ve spojení s § 157 odst. 4 o. s. ř. (4,9 x 27,20: 100 + 4,40 = 1 089 x 5 = 4 356).

22. V řízení vznikly České republice náklady spojené s předložením důkazního prostředku (elektronického spisu od [celé jméno svědka]), o nichž soud rozhodl v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že podle výsledků řízení je povinen je zaplatit žalovaný ve lhůtě 3 dny od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Výše nákladů řízení bude určena samostatným rozhodnutím.