11 C 204/2017

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Spáčilovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa o 568 220 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 568 220 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z této částky za období od 25. 7. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 268 777 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno], advokáta.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Olomouci náhradu nákladů řízení státu ve výši 2 586 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 24. 7. 2017 domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 800 000 Kč s odůvodněním, že je spolu se žalovaným podílovým spoluvlastníkem souboru movitých věcí, konkrétně 17 ks prosklených vitrín, 8 ks prosklených dveří, 7 ks nosných sloupů, 22 ks kancelářských stolů, 12 ks kancelářských skříní a 10 ks kontejnerů, které byly v roce 2011 pořízeny účastníky a [celé jméno svědka] u [právnická osoba] s. r. o. za účelem vybudování klientského centra, kdy jejich celková cena činila částku 41 788 eur, na níž se žalovaný podílel částkou 8 000 eur. Na základě dohody o narovnání uzavřené dne 9. 1. 2017 mezi žalobcem a [celé jméno svědka] se účastníci dohody domluvili na vypořádání movitých věcí tak, že spoluvlastnictví k nim bylo zrušeno a podíl [celé jméno svědka] byl ponechán žalobci. V období od 1. 3. 2014 do podání žaloby movité věci užíval výlučně žalovaný k realizaci svého podnikání, aniž by žalobci poskytl jakoukoli náhradu za jejich užívání, přestože mezi žalobcem a žalovaným nebyla uzavřena žádná dohoda o tom, že by žalovaný byl oprávněn movité věci bezúplatně užívat nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k vypořádání vzájemných závazků, ale výzvy zůstaly bez reakce. Obvyklá cena za užívání movitých věcí v období od 1. 3. 2014 do 20. 7. 2017 činila částku 20 000 Kč měsíčně a žalovanému tak tím, že výlučně užíval tyto movité věci, vznikl závazek poskytnout žalobci náhradu za jejich užívání ve výši 800 000 Kč. Tvrdí-li žalovaný, že se na vybavení klientského centra podílely vyjma tří zakladatelů i třetí osoby, nejedná se o pravdivé tvrzení, neboť na vybavení se podíleli pouze a toliko žalobce, žalovaný a [celé jméno svědka] [celé jméno svědka] ukončil spolupráci v klientském centru dne 2. 5. 2013, kdy podpisem dohody ke smlouvě o nájmu nebytových prostor byly ukončeny jeho veškeré podnikatelské aktivity v předmětných nebytových prostorách klientského centra. Následně byla v březnu 2014 stejným způsobem ukončena i činnost žalobce. Žalobce nikdy neprohlásil, že by vůči žalovanému neměl pohledávky vzniklé z podnikání v rámci klientského centra.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že v roce 2011 se společně s žalobcem, [celé jméno svědka] a dalšími lidmi rozhodli, že otevřou pobočku finančního poradenství [anonymizováno]. Žalovaný do projektu přispěl částkou 400 000 Kč a grantem centrály ve výši 500 000 Kč, za který ručil svým produkčním obratem, [celé jméno svědka] přispěl částkou 300 000 Kč, žalobce částkou 200 000 Kč, 6 manažerů částkou 225 000 Kč a 29 poradců částkou 145 000 Kč, přičemž tyto finanční prostředky byly použity k vybudování zázemí finančního centra. V roce 2012 se [celé jméno svědka] rozhodl nepokračovat ve spolupráci a svoji účast na projektu ukončil s tím, že jsou s účastníky vzájemně finančně vyrovnáni. Od února 2013 do února 2014 se žalobce přestal finančně podílet na nákladech a rozhodl se taktéž ukončit svoji činnost ve společných prostorách, přičemž se za účasti svědků dohodl se žalovaným na ukončení spolupráce a oboustranné bezdlužnosti. [ulice] poradenství bylo v předmětných prostorách poskytováno až do července 2017, kdy žalovaný ukončil veškerou činnost. V době, kdy žalobce skončil s činností ve finančním centru, neměl nárok na žádné vyrovnání z žádného právního titulu.

3. Soud se v první řadě zabýval tím, jaká částka představuje aktuální předmět řízení, neboť o této otázce panovaly určité nejasnosti, jak ostatně plyne rovněž z odůvodnění zrušovacího rozhodnutí krajského soudu. V daném ohledu soud vyhodnotil rozhodné skutečnosti následujícím způsobem: -) Žalobce učinil předmětem řízení částku 800 000 Kč představující bezdůvodné obohacení za dobu od 1. 3. 2014 do 30. 6. 2017 (tj. 40 měsíců po 20 000 Kč). -) Následně vzal žalobce podáním ze dne 2. 8. 2017 žalobu zpět co do částky 80 000 Kč představující bezdůvodné obohacení za dobu od 1. 3. 2014 do 30. 6. 2014 (tj. 4 měsíce po 20 000 Kč). Řízení bylo v této části zastaveno usnesením zdejšího soudu č. j. [číslo jednací], které je v právní moci. -) Následně žalobce podáním ze dne 1. 6. 2020 rozšířil žalobu o příslušenství z dlužné částky – o zákonný úrok z prodlení běžící od 25. 7. 2017 (od data podání žaloby) do zaplacení. Tato změna žaloby byla soudem připuštěna u jednání dne 24. 8. 2020. -) Následně žalobce u jednání dne 4. 6. 2020 rozšířil žalobu o částku 13 333 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení za dobu od 1. 7. 2017 do 20. 7. 2017. Tato změna žaloby byla soudem připuštěna až u jednání dne 8. 4. 2022, tj. až poté, co byl v pořadí první rozsudek zdejšího soudu zrušen odvolacím soudem. -) Následně vzal žalobce u jednání dne 24. 8. 2020 podanou žalobu zpět co do částky 165 113 Kč s příslušenstvím (tomuto zpětvzetí předcházela podání žalobce ze dnů 1. 6. 2020 a 15. 7. 2020, v jejichž rámci žalobce uváděl částky odlišné, tato však byla zcela nahrazena předmětným zpětvzetím co do částky 165 113 Kč s přísl.). Řízení bylo v této části zastaveno výrokem I. v pořadí prvního rozsudku zdejšího soudu, tj. výrokem, který je v právní moci. Po vyhodnocení všeho výše uvedeného dospěl soud k závěru, že aktuálním předmětem řízení je částka 568 220 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z této částky za období od 25. 7. 2017 do zaplacení (800 000 Kč – 80 000 Kč + 13 333 Kč – 165 113 Kč + příslušenství = 568 220 Kč s příslušenstvím). Jedná se o částku žalobcem výslovně označenou za předmět řízení poté, co vzal žalobu naposledy zčásti zpět (co do částky 165 113 Kč u jednání dne 24. 8. 2020) a která odpovídá všem shora popsaným skutečnostem, jež v řízení nastaly.

4. Okresní soud již ve věci jednou rozhodoval, a to rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž podanou žalobu v plném rozsahu zamítl a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalovaného a státu. K odvolání žalobce byl tento v pořadí první rozsudek ve výrocích II. (o zamítnutí žaloby), III. (o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky) a IV. (o náhradě nákladů řízení státu) zrušen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že akceptuje závěr okresního soudu o existenci aktivní věcné legitimace žalobce a pasivní věcné legitimace žalovaného, o neplatnosti dohody o narovnání uzavřené dne 9. 1. 2017 mezi žalobcem a [celé jméno svědka] pro neurčitost, jakož i závěr o tom, že se žalobci v řízení nepodařilo prokázat cenu 12 kancelářských židlí. Právní závěr o nedůvodnosti podané žaloby však prozatím akceptovat nemůže, neboť okresní soud se nesprávně zaměřil pouze na otázku, zda žalobce v řízení prokázal velikost svého spoluvlastnického podílu, která však není pro posouzení věci rozhodná vzhledem k § 137 odst. 2 starého občanského zákoníku. V řízení bude potřeba zaměřit se nejprve na to, zda žalobce vůbec prokázal vznik podílového spoluvlastnictví, vč. toho, kdo se stal spoluvlastníkem předmětného souboru věcí. Teprve bude-li tato základní okolnost objasněna, bude možno zabývat se otázkou velikosti spoluvlastnického podílu a tím, zda movité věci žalobce užíval v rozhodném období žalovaný a zda tímto užíváním došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného v žalobcem tvrzené výši. Po provedeném řízení učinil soud následující skutková zjištění:

5. Svědek [příjmení] [celé jméno svědka], jednatel a ředitel [právnická osoba] [obec a číslo] máje s. r. o. k věci uvedl, že bývalá jednatelka uvedené společnosti začala jednat se žalovaným o možnosti podnikání v rámci klientského centra v [příjmení] [příjmení]. Žalovaný byl původně společníkem jmenované firmy, po dobu čtvrt-půl roku od jejího vzniku. Dalšími společníky byly [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a svědek. Od žalovaného měla společnost na základě nájemní smlouvy pronajaty nebytové prostory pro podnikání, konkrétně v roce 2014 měla pronajata první dvě místa (boxy) a mohla užívat zasedací místnost. V průběhu dalších let se pak pronájem nebytových prostor rozšiřoval, a to o zázemí, které bylo ve 2. patře. Původní boxy byly vybaveny 1 stolem a 4 židlemi, skříněmi na papíry, odpadkovým košem a věšákem. Do zázemí v 2. poschodí pak společnost koupila vlastní nábytek. Co konkrétně se v pronajatých prostorách nacházelo, již nedokázal říct. Kromě firmy PM [obec] se v prostorách nacházeli ještě tzv.„ Ičaři“, kteří prostory rovněž užívali, fungovali zde pí. [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [příjmení], [příjmení], p. [příjmení] a další.

6. Svědek [celé jméno svědka] k věci uvedl, že se žalobcem udržuje 9 let obchodní vztahy, původně byl žalobce jeho klientem, pak začali spolupracovat, obchodně patřil do jeho týmu. Se žalovaným začal spolupracovat rovněž před 9 lety, kdy tento svědka a žalobce oslovil s tím, že by chtěl sdílet prostory, které měl svědek pronajaty. Se žalovaným spolupráci ukončil, se žalobcem nadále spolupracuje. Svědek, žalobce a žalovaný měli uzavřenou mandátní smlouvu se [právnická osoba], celkem jich obdobným způsobem podnikalo 7 – 8. Společně začali podnikat v roce 2009, kdy měli pronajaty kanceláře ve vile [jméno] na [anonymizováno] ulici v [obec]. Když se personálně rozrostli, hledali nové prostory pro podnikání, našli je v hotelu [příjmení]. V tomto hotelu si se žalobcem a žalovaným pronajali prostory o rozloze 700 m2 ve dvou patrech, a koncem května 2011 tam začali podnikat. Žalovaný podnikal ve stejném oboru, měl svoji obchodní skupinu. V pronajatých prostorách hotelu [příjmení] byly v přízemí klientské boxy – 7 klientských míst, recepce, kuchyňka, toalety, sklad smluv, v prvním patře bylo 5 visutých kanceláří, 1 menší zasedací místnost, 1 větší místnost školící, 1 kancelář pro manažera, 2 kanceláře pro externisty a 3 hlavní kanceláře pro svědka, žalobce a žalovaného. Na doporučení pana [příjmení], který měl již zkušenosti s firmou [právnická osoba] se setkali s [jméno] [příjmení] z uvedené firmy a chtěli po něm zhotovení kancelářských stolů, kontejnerů, skříní, dřevěných obložek nosných sloupů včetně skleněných vitrín a skleněné dveře. [právnická osoba] dodala objednané zboží a provedla i následnou instalaci. Cena činila cca 24 000 – 26 000 eur a byla hrazena postupně a v hotovosti. Fungovalo to tak, že pan [příjmení] si řekl určitou sumu peněz na materiál a zaměstnance a až ji vyčerpal, tak si řekl o další. Na základě ústní dohody všichni tři užívali movité věci, které nakoupili od [právnická osoba] s. r. o. Svědek v dubnu nebo květnu 2013 ukončil podnikání v prostorách hotelu [příjmení]. Na žalobce převedl podíl, který představoval 1/3 pořízených movitých věcí, tedy 1/3 ze 17 ks prosklených vitrín, 8 ks prosklených dveří, 7 ks nosných sloupů, 22 ks kancelářských stolů, 12 ks kancelářských skříní a 10 ks kontejnerů. Po ukončení jeho podnikání všechny tyto movité věci zůstaly na místě. Movité věci převedl na žalobce, protože byl v jeho obchodním týmu, o převodu sepsali se žalobcem dohodu. Žalobce mu za převedené movité věci vyplatil finanční částku, jejíž výši si nepamatuje. Žalobce v uvedených prostorách podnikal ještě zhruba rok a žalovaný ještě déle. Se žalovaným se při ukončení svého podnikání v prostorách hotelu [příjmení] nijak nevypořádal, vzdal se svých nároků z účasti na klientském centru a žádné nepožadoval. Kromě 3 zakladatelů nikdo neobjednával ani neplatil movité věci nezbytné pro chod kanceláře. Kupní cenu zaplatili svědek, žalobce i žalovaný, přičemž nebyl schopen říci, jakou konkrétní částku ten který z nich uhradil. V centru dále fungovali P. [celé jméno svědka], p. [příjmení], pí. [příjmení] ([celé jméno svědkyně]), pí. [celé jméno svědkyně], pí. [celé jméno svědkyně], kteří měli samostatné kanceláře. Jednotlivé kanceláře nebyly dispozičně stejné, lišil se tedy i nábytek v nich, např. skříně byly různé výšky a šířky. V každé kanceláři byl p. [příjmení], který si je prohlédl, pak proběhla konzultace a domluva o tom, jak budou skříně vypadat, jaké budou mít rozměry, o jaký typ skříní půjde apod. [příjmení], které uváděl, přispívaly na investice určitou částkou, která šla i na nákup skříní.

7. Svědek [jméno] [příjmení] k věci uvedl, že s účastníky přišel do styku v době, kdy opravoval [příjmení] [příjmení] v [obec], jednal s nimi jeho zaměstnanec Ing. [příjmení], který po dokončení oprav za [právnická osoba] [příjmení] jako pronajímatele uzavíral nájemní smlouvu s panem [celé jméno svědka], žalobcem a žalovaným, přičemž předmětem pronájmu byly prostory v přízemí a ve zvýšeném 1. patře. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou na 10 let. Výše nájemného činila 150 000 Kč měsíčně. Účastníci a pan [celé jméno svědka] podnikali ve finančnictví ve skupině [anonymizováno]. V přízemí vybudovali kóje, takže prostor byl rozdělen přepážkami na 3 nebo 4 prostory. V 1. poschodí byly nainstalovány prosklené vitríny, u kterých neví, kdo za ně platil – zda svědek nebo účastníci, a dále se tam nacházelo 8 ks prosklených dveří, které platil svědek. V pronajatých prostorách byly nějaké kancelářské skříně, stoly a kontejnery. Pronajaté prostory mu na základě dohody o ukončení nájmu ze dne 21. 7. 2017 po skončení podnikání předal žalovaný, byly vyklizené, vybavení si všechno odvezl, zůstala tam pouze 1 skleněná přepážka, resp. v 1. poschodí se dosud nacházejí vitríny a skleněné dveře. [právnická osoba] dělala původně pro svědka, využili ji i účastníci a pan [celé jméno svědka], aby jim vybavila pronajaté prostory. Jak vyplývá z dokladu, který má svědek k dispozici, pan [celé jméno svědka] skončil s podnikáním v [příjmení] [příjmení] v roce 2011 a pan [celé jméno žalobce] v roce 2014. S nimi se žádným způsobem nevypořádával.

8. Svědek [celé jméno svědka] k věci uvedl, že v [obec] v [příjmení] [příjmení] pracoval v obchodní skupině žalovaného v období od roku 2012 do května 2017, v obchodní skupině bylo asi 20 lidí. V [příjmení] [příjmení] podnikaly i další skupiny, a to skupiny žalobce, pana [celé jméno svědka] a paní [příjmení]. Nejprve odešel pan [celé jméno svědka], pak pan [celé jméno žalobce]. V době svého podnikání svědek využíval různé místnosti v [příjmení] [příjmení], naposledy to byla kancelář v 1. patře. Na účet žalovaného měsíčně platil částku nájemného 9 000 Kč, přičemž výše se v průběhu doby měnila podle toho, zda v kanceláři seděl sám nebo s někým. Dále platil podíl na nákladech na tisk. Místnost, kterou naposledy užíval, byla vybavena psacím stolem, 2 židlemi a menší skříní na šanony, jednalo se o malou kancelář o velikosti cca 2,5 x 2 m. Kdo platil vybavení kanceláří, neví, když v r. 2012 přišel, již byly prostory vybaveny. Neví o tom, že by mezi účastníky byla uzavřena nějaká dohoda po skončení jejich podnikání ohledně užívání vybavení prostor.

9. Svědkyně [celé jméno svědkyně] k věci uvedla, že se s účastníky blíže seznámila, když šli společně podnikat do [příjmení] [příjmení]. V dané době tam již bylo všechno zrekonstruováno a zařízeno, nepatřila do žádné obchodní skupiny, neboť si vytvořila skupinu vlastní. Ze začátku užívala menší kancelář v 1. poschodí, když si vytvořila obchodní skupinu, tak začala užívat větší kancelář v 1. poschodí spolu s některými osobami ze své skupiny. Dále užívali společné prostory a zasedačky, dolní boxy, kuchyňku atd. Za nábytek do své kanceláře zaplatila částku 35 000 Kč, a to buď žalobci, žalovanému, nebo panu [celé jméno svědka], konkrétně zaplatila za 2 skříně, psací stůl a křeslo. Za užívání nebytových prostor měsíčně platila částku 10 000 Kč žalovanému, který tuto částku následně posílal vlastníkovi nemovitosti. I ostatní osoby z její obchodní skupiny platily žalovanému nájemné. Zpočátku v [příjmení] [příjmení] byly i jiné obchodní skupiny, bylo jich celkem 8, každá měla svého manažera, který si vybavoval svoji kancelář a každý z nich zaplatil určitou částku na pořízení vybavení movitými věcmi. Výše zaplacené částky byla různá, záviselo to na konkrétním vybavení kanceláře konkrétním nábytkem. Pokud jde o vybavení společných prostor, má za to, že je hradil zejména pan [celé jméno svědka] a žalovaný. Svědkyně ukončila činnost v klientském centru [příjmení] [příjmení] v roce 2015, zůstaly tam 3 osoby z její obchodní skupiny a žalovaný. V tu dobu tam již pan [celé jméno svědka] ani žalobce nebyli. U žádného jednání ohledně vypořádání a užívání movitých věcí nebyla, ani když odešel pan [celé jméno svědka], ani když odešel žalobce. Vybavení movitými věcmi tam zůstalo. Po odchodu žalobce klientské centrum využíval žalovaný se svou skupinou a svědkyně se svojí skupinou. Klientské centrum se zavřelo v roce 2017. Nábytek do své kanceláře si svědkyně koupila, má za to, že byl její. V částce 10 000 Kč, kterou platila, byl obsažen pouze nájem za užívání nebytových prostor. Nábytek po svém odchodu v kanceláři nechala, jednak byl specifický – dělaný na míru a navíc se jí nelíbil.

10. Svědkyně [celé jméno svědkyně] k věci uvedla, že nastoupila v roce 2011 do obchodní skupiny paní [celé jméno svědkyně]. V tu dobu v klientském centru působilo více obchodních skupin, a to skupiny žalobce, žalovaného, pana [příjmení], pana [celé jméno svědka], paní [celé jméno svědkyně] a paní [celé jméno svědkyně]. Když přišla do klientského centra, žalobce a žalovaného brala je jako autority, když bylo něco potřeba, tak se obracela na ně. V době jejího nástupu bylo klientské centrum vybaveno, byl tam nábytek. Od paní [celé jméno svědkyně] ví, že za nábytek do své kanceláře zaplatila částku 35 000 Kč, od paní [celé jméno svědkyně] ví, že si koupila nábytek do své kanceláře, částku však neví. Kdo se podílel na nákupu nábytku ve společných prostorách, kdo platil další vybavení jako skleněné nosníky, vitríny, dveře apod., neví. Ze začátku užívala jednu ze skleněných kójí v přízemí [příjmení] [příjmení], postupně jí půjčovala svoji kancelář paní [celé jméno svědkyně]. Když užívala kóje, platila na účet žalovaného nájem cca 4 000 Kč měsíčně za užívání nebytového prostoru. Pak dostala kancelář po paní [celé jméno svědkyně], která odešla do jiné, za nájem kanceláře platila 10 000 Kč měsíčně a užívala v ní nábytek ve vlastnictví paní [celé jméno svědkyně]. V prostorách působila do jara 2017. Žalobce nějakou dobu před odchodem neplatil nájem, tak se s žalovaným dohodli, že odejde. Odešel se svojí obchodní skupinou, vybavení v prostorách zůstalo. Po odchodu žalobce v prostorách dále působil žalovaný se svojí skupinou, paní [celé jméno svědkyně] se svojí skupinou a svědkyně se svojí skupinou. Pak se přidala franšíza pana [příjmení]. Ten se rovněž podílel na placení nájmu za užívání prostor.

11. Svědek [celé jméno svědka] k věci uvedl, že původně spolupracoval s účastníky ještě na pracovišti na ulici [ulice] v [obec]. V roce 2011 se otvíralo klientské centrum v [příjmení] [příjmení]. Tehdy působil na pozici team manažera ve struktuře [celé jméno svědka], který byl v pozici exekutiv manažer a byl tam jako nejvyšší struktura M3. Další zakládající manažer byl žalobce M1 a třetí byl žalovaný M2. Každý z nich měl svoji strukturu, v níž pracovali další lidé. Pokud jde o financování vybavení, zprostředkovaně od [jméno] ví, že dostal nějakou dotaci od centrály a získal nějaký příspěvek od jeho ředitelů. Svědek [celé jméno svědka] předával částku 650 eur na vybavení klientského centra, ale není schopen říci, na co konkrétně to bylo. Užíval kancelář v 1. patře [příjmení] [příjmení], která byla vybavena jednou skříňkou postavenou na koberci, jednou závěsnou skříňkou na zdi, pod kterou se nacházela další skříňka, stolem, křeslem a 2 obyčejnými židlemi. Za sebe platil nájemné včetně příspěvků na energie a vodu 9 000 Kč měsíčně, které zasílal na účet klientského centra u [právnická osoba] Kromě toho platil náklady spojené s tiskem. Z klientského centra odešel v polovině roku 2012, tehdy tam všichni tři shora jmenovaní ještě působili. Do všech kanceláří se dělal nábytek na míru, pouze design byl stejný – barva skříní korespondovala s barvou obložení, rámů. [příjmení] měly kovovou konstrukci, na ní byla šedohnědá deska z lamina. V každé místnosti byla nějaká skříňka, větší či menší, některé byly zavěšené na zdi. Pak tam byly dřevěné konstrukce, které nesly skleněné výplně, dále dveře ve stejném designu. Když se v hotelu začínalo, účastníci a [celé jméno svědka] si vzali na starost organizaci toho všeho – scházeli se s p. [příjmení] a p. [příjmení], řešili rekonstrukci. Všechno se dělalo na míru pro klientské centrum, neboť v místě nic nebylo – prostory byly„ vybouchané“, byly tam jen obvodové zdi. Když svědek z centra odcházel, chtěl si odvézt nábytek ze své kanceláře, neboť měl za to, že je jeho – nato však vyběhli ven účastníci a s důrazem mu vysvětlili, že je nábytek klientského centra a vytáhli mu ho z auta.

12. Svědkyně [příjmení] [celé jméno svědkyně] k věci uvedla, že s účastníky spolupracovala ještě před vznikem klientského centra v [příjmení] [příjmení], byli v podstatě 1. skupina, která se domlouvala na pronájmu prostor v hotelu. Nepatřila do žádné struktury, ani žalobce, ani žalovaného, pracovala externě z [obec]. V [příjmení] [příjmení] měla pronajatou kancelář v 1. patře, v níž měla stůl, 2 židle, nějaké poličky a skříňky se šuplíky. Vybavení bylo obdobné jako v ostatních kancelářích. Žalobce, žalovaný a pan [celé jméno svědka], kteří se o to nejvíc zajímali, se podíleli na vybavení, které bylo na zakázku, ale neví jak. Za ten svůj nábytek dávala 20 000 Kč – 30 000 Kč panu [celé jméno svědka]. Myslí, že ten nábytek si koupila, což dovozuje z toho, že když odcházela z klientského centra, dlužila nájemné za pronájem kanceláře asi 20 000 Kč – 30 000 Kč. Jednala se žalovaným, protože už tam nikdo jiný nebyl, a ten jí řekl, že ten dluh bude smazán tím, že tam nechá nábytek ze své kanceláře. Ohledně vybavení své kanceláře konkrétním nábytkem jednala se zástupcem dodavatelské firmy, kterému říkala, kde konkrétně má ten který kus nábytku být. [jméno] si rovněž navrhla skříňku. Nájemné za pronájem kanceláře platila ve výši něco přes 9 000 Kč měsíčně, mělo to být včetně energií, když bylo potřeba, tak se doplácelo. [příjmení] původně skupinu 4 nebo 5 lidí, ti postupně odcházeli, až zůstala sama se svou kolegyní. Činnost v klientském centru ukončila v létě 2015, kdy tam byl pouze žalovaný. Jako první z klientského centra odešel pan [celé jméno svědka] se svou strukturou a založil si svoji kancelář, pak odešel žalobce se svojí strukturou. Jak se mezi sebou účastníci při odchodu vypořádali, neví. Když končila, tak všechny kanceláře byly vybaveny nábytkem.

13. Svědek [příjmení] [celé jméno svědka] k věci uvedl, že zakládal klientské centrum v [příjmení] [příjmení] s panem [celé jméno svědka], žalobcem, žalovaným, paní [celé jméno svědkyně], paní [celé jméno svědkyně], paní [příjmení], panem [celé jméno svědka] a [jméno] [příjmení] Tito lidé patřili do různých obchodních struktur a někteří z nich měli své podřízené. Svědek byl pouze na začátku toho projektu, když odcházel, tak ještě nebyl dokončen. V 1. patře [příjmení] [příjmení] byly skleněné„ kukaně“, v nichž měli jmenované osoby kanceláře. Když svědek odcházel, tak byly vybaveny kanceláře a recepce v přízemí. Na různých schůzích a setkáních žalobce říkal, co objednal a řešil, dodavatelem byl nějaký pán ze Slovenska a platilo se mu to v eurech. Kdo fyzicky platil za dodávku vybavení, neví. Za nákup vybavení do své kanceláře svědek zaplatil cca 1000 eur žalobci na nějaké poradě, žádný doklad o zaplacení nemá. Nábytek ve své kanceláři fakticky užíval, a když odcházel, tak ho tam zanechal. V horizontu půl roku po svém odchodu psal ještě žalobci a žalovanému, že by bylo férové se s ním vyrovnat, když na ten nábytek přispěl, na to nijak nereagovali a on to pak již neřešil. Odešel z klientského centra zhruba někdy o prázdninách roku 2011. Klientské centrum stálo více peněz, než se předpokládalo, centrála nedodala tolik peněz, jak se čekalo. Byl to takový„ divoký“ projekt, který stál spoustu peněz, to byl i důvod, proč svědek z centra odešel. Na vybavení se tehdy podílely všechny osoby, které svědek jmenoval, dále centrála. [příjmení] patřící pod jednotlivé manažery přispívaly pouze na nájem.

14. Svědkyně [celé jméno svědkyně] k věci uvedla, že v prosinci 2009 uzavírala mandátní smlouvu s [anonymizována tři slova] a zavázala se vykonávat pro tuto společnost poradenskou činnost. Patřila do skupiny paní [příjmení], která sídlila ve [obec]. Vzhledem k tomu, že pochází z [obec], zjistila, že společnost měla k dispozici prostory v [obec], dohodla se s panem [příjmení] nebo panem [celé jméno svědka] nebo panem [celé jméno žalovaného], že může využívat pronajaté prostory v domě na [anonymizováno] ulici v [obec]. Jelikož prostory na [anonymizováno] ulici byly malé, začali plánovat založení klientského centra. Shora uvedení pánové v hierarchii zaujímali nejvyšší pozici a začali zařizovat klientské centrum s panem [příjmení] v [příjmení] [příjmení]. Neví, který z nich zařizoval vybavení prostor v hotelovém domě, u koho toto zařízení objednával ani kdo a kolik konkrétně za to platil. Nahoře bylo celkem 5 menších kanceláří, 2 zasedací místnosti a 4 větší kanceláře. Tyto místnosti byly umístěny na nějakých traverzách. V přízemí byly kóje ze sádrokartonu nebo ze dřeva. Pak tam byla recepce. Kóje byly vybaveny stolem, dále 3 – 4 židlemi a nějakým regálem na smlouvy. Stůl byl dřevěný, hnědý, žíhaný, měl kovové nohy, z čeho byly židle a jak vypadaly, si nepamatuje. Vybavení kanceláří bylo různé, nábytek byl ze stejného materiálu, stejné barvy, ale každý kdo kancelář užíval, si vybral různé druhy nábytku. V klientském centru byla od jeho otevření cca do roku 2015. Nájemné zhruba 10 000 Kč platila na speciální účet, který byl zřízený pouze pro klientské centrum. V její kanceláři byl stůl, kontejner se šuplíky, 2 skříňky, které byly zavěšené na zdi a které měly sloužit na šanony. Křeslo a židle se kupovaly zvlášť. Za nábytek platila částku v eurech, která v přepočtu mohla být cca 20 000 – 30 000 Kč, pamatuje si, že tu částku v eurech vybírala na pobočce [příjmení] [příjmení], tuto částku pak předávala žalobci. Paní [celé jméno svědkyně], která pracovala v její skupině, byla u toho, když dávala peníze za nábytek. Když svědkyně končila v klientském centru, chtěla si nábytek, který zaplatila, vzít s sebou. Buď se žalobcem, nebo se žalovaným to řešila a bylo jí řečeno, že nábytek zůstane v klientském centru, aby to bylo součástí vybavení kanceláře. Za nábytek, který zaplatila, jí nechtěli dát žádné peníze. Neměla žádné doklady o zaplacení, takto nechala být. Všichni, co měli kanceláře nahoře, si zaplatili vybavení kanceláře, jednalo se o paní [příjmení], paní [celé jméno svědkyně], pana [celé jméno svědka], pana [celé jméno svědka], pana [příjmení], dále o žalobce, žalovaného a pana [celé jméno svědka] Pan [celé jméno svědka] byl s panem [příjmení] v kanceláři, má za to, že přišel později, paní [celé jméno svědkyně] byla v kanceláři s paní [příjmení], které byla podřízena. [příjmení] [celé jméno svědka], [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalovaného] odcházeli až po svědkyni. S panem [příjmení], který zhotovoval nábytek, sama jednala, když se jí ptal, jaké vybavení chce mít v kanceláři a jaké má mít rozměry. Má za to, že p. [příjmení] rozpočítal, kolik bude ten který nábytek v jednotlivých kancelářích stát a z toho vzešla celková cena nábytku.

15. Svědkyně [celé jméno svědkyně] k věci uvedla, že původně pracovala ve skupině manažerky [jméno] [příjmení], její přímou nadřízenou byla [celé jméno svědkyně], na [anonymizováno] ulici v [obec]. Poté, co se v květnu 2011 otevřelo klientské centrum v [příjmení] [příjmení], začala pracovat v tomto klientském centru. Struktura [právnická osoba] je taková, že nahoře stál majitel firmy [jméno] [příjmení] a jeho partner, ti mají pod sebou podřízené ředitele, ti jsou nadřízeni manažerům, manažeři jsou nadřízeni manažerům první, druhé a třetí pozice a tito jsou nadřízeni konzultantům. Firma má tuto strukturu po celé republice v různých městech. Svědkyně patřila do skupiny manažerky [jméno] [příjmení] ze [obec], která nad sebou měla ředitele [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení] patřila i [celé jméno svědkyně], která byla původně konzultantem a pak povýšila na manažerskou pozici M 1. Vzhledem k tomu, že byla z [obec], [jméno] [příjmení] domluvila s manažery olomouckého regionu, že svědkyně může využívat kanceláře, a to nejdříve na [anonymizováno] ulici a následně v [příjmení] [příjmení]. Když přešli do klientského centra, paní [celé jméno svědkyně] měla zhruba 4 – 5 konzultantů, svědkyně byla jedním z nich. Paní [celé jméno svědkyně] měla k dispozici kancelář ve vrchním patře v nadhledu, přičemž přední a zadní stěna kanceláře byla prosklená. Kancelář byla vybavena kancelářským psacím stolem, 2 skříňkami, 3 židlemi, pro sebe si koupila své vlastní křeslo. [jméno] mluvila o tom, že nábytek má v užívání. Nikdy nebyla přítomna tomu, že by paní [celé jméno svědkyně] někomu předávala nějakou finanční částku za nábytek. Paní [celé jméno svědkyně] za pronájem kanceláře i s vybavením platila částku cca 10 000 Kč měsíčně, měla ji posílat na účet klientského centra, který spravoval žalobce. Svědkyně sama pak paní [celé jméno svědkyně] přispívala na nájemné za kancelář částkou 3 500 Kč nebo 3 800 Kč, protože využívala k práci její kancelář, když tam nebyla, když tam byla, tak využívala zasedací místnost, nebo prostor v přízemí, který byl rozdělen na kóje. I ostatní konzultanti měli přispívat paní [celé jméno svědkyně] na nájem kanceláře, výše příspěvků byla různá, podle toho, jak kancelář využívali. Svědkyně odcházela v lednu či únoru 2013, pan [celé jméno žalobce] tam ještě byl, zda tam byl pan [celé jméno svědka], neví. Jakým způsobem se mezi sebou vyrovnali žalobce, žalovaný a pan [celé jméno svědka], neví. Při odchodu si z vybavení kanceláře vzala pouze kancelářské křeslo a 2 menší křesla, která si koupila sama. Nábytek, jímž byla kancelář vybavena, tam zanechala.

16. Svědkyně [celé jméno svědkyně] k věci uvedla, že se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] začala spolupracovat v roce 2010, měla pracoviště na [anonymizováno] ulici v [obec], vedoucími manažery byl pan [celé jméno žalobce], pan [celé jméno svědka] a další. [příjmení] [celé jméno žalovaného] poznala později, když začali řešit budování nového centra. Patřila do skupiny žalobce. Na společných poradách ještě na [anonymizováno] ulici se řešilo vybudování nového centra s tím, že jeho vybudování budou mít na starosti pánové [celé jméno žalobce], [celé jméno svědka] a [celé jméno žalovaného]. [příjmení] centrum bylo zřízeno v objektu [příjmení] [příjmení] v [obec]. Pokud jde o pronajaté prostory, naproti vchodu v přízemí byla recepce, pak tam byly jednotlivé boxy částečně dřevěné a prosklené a mezi nimi průchod do kuchyňky, na WC a do skladu smluv. [ulice] byly schody do 1. patra. V 1. patře bylo 5 prosklených kanceláří, 1 zasedací místnost, všechny místnosti byly visuté do prostoru a prosklené. Dále tam byly 3 kanceláře uvedených tří manažerů, přičemž do kanceláře pana [celé jméno žalovaného] bylo vidět zespoda. Na druhé straně byly 2 prosklené kanceláře a průchod do školící místnosti, za níž byla ještě jedna kancelář. V přízemí byly jednací boxy vybaveny psacími stoly a židlemi, žádné skříňky či kontejnery v těchto boxech nebyly. Kanceláře v 1. poschodí byly vybaveny stoly, židlemi, byly tam nějaké skříňky a nějaké kontejnery. Pokud jde o nosné sloupy, předpokládá, že tam nějaké byly, ale počet si nepamatuje. Ve vrchních 5 kancelářích byly prosklené dveře a další v zasedací místnosti, dále dvoje dveře vpravo u těch dvou kanceláří. Od začátku bylo prezentováno, že ti tři manažeři se podíleli na koupi nábytku, dohodli se tak, že každému to, co koupí, bude patřit. Jakou částku který manažer konkrétně za pořízení nábytku uhradil, svědkyně neví. [jméno] nejvíc využívala v přízemí klientské boxy, žádnou částkou se na pořízení nábytku a dalších věcí nepodílela. Platila pouze za užívání prostor částky v rozmezí 3 500 – 4 000 Kč měsíčně na speciální účet klientského centra, který spravoval pan [celé jméno žalobce]. Dále platila nějaké platby za tisk. V klientském centru pan [celé jméno svědka] pracoval jako poradce, přišel tam později než ona, byl ve skupině pana [celé jméno žalovaného]. Pak tam působila paní [celé jméno svědkyně] nejprve jako poradkyně, později jako manažerka, patřila do skupiny nějakého jiného manažera. Paní [celé jméno svědkyně] nastupovala později, působila jako poradce, pracovala pod paní [celé jméno svědkyně], později povýšila na manažerskou pozici. Pan [celé jméno svědka] pracoval jako poradce, když se otvíralo nové klientské centrum, byl již manažer, patřil do skupiny pana [celé jméno svědka]. Paní [celé jméno svědkyně] byla manažerkou, patřila do jiné struktury. [anonymizováno] [celé jméno svědka] působil chvíli po otevření klientského centra jako poradce, patřil do jiné struktury. [celé jméno svědkyně] byla poradkyně a pak manažerka, patřila do jiné struktury. Jako první odešel pan [celé jméno svědka] se svojí skupinou asi v roce 2013. Jak se nejvyšší manažeři v souvislosti s jeho odchodem navzájem vypořádali, neví. Zhruba o rok později odešel se svou skupinou pan [celé jméno žalobce], tedy v roce 2014, odcházela s ním společně, otvírali nové kanceláře. Pan [celé jméno žalobce] se chtěl vypořádat s panem [celé jméno žalovaného] tak, že tam vybavení nechá a dostane za to nějaké peníze, nebo že si vybavení odveze, pan [celé jméno žalovaného] byl tenkrát nekontaktní, takže vybavení tam zůstalo. Svědkyně ve své výpovědi uvedla, že neví o tom, že by jiná osoba, než ti tři manažeři, platila za nábytek do kanceláře nebo se podílela na platbách za jiné věci. Dále k dotazu zástupce žalovaného potvrdila, že byla nějakou dobu partnerkou žalobce.

17. Svědek [celé jméno svědka] k věci uvedl, že nikdy nepůsobil ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Žalobce u této společnosti působil a působí na různých místech. Klientské centrum v [příjmení] [příjmení] zakládali 3 partneři, pan [celé jméno žalovaného], pan [celé jméno svědka] a pan [celé jméno žalobce]. Svědek neví, jakou konkrétní částkou se podílel pan [celé jméno žalobce] na vybavení klientského centra, ani jakými částkami ostatní manažeři. Pan [celé jméno žalobce] ho požádal o finanční výpomoc na vybavení klientského centra a svědek mu půjčil částku 69 000 Kč v roce 2011 nebo 2012. Půjčenou částku mu pan [celé jméno žalobce] vrátil. V této souvislosti poskytl panu [příjmení] půjčku jen jednou. Pan [celé jméno žalobce] byl nadšený z toho, co se podařilo, proto ho pozval na prohlídku klientského centra. Naproti vchodu do centra byla recepce, po pravé straně se vcházelo do prostor v přízemí, po levé straně byly vybudovány částečné prosklené jednací boxy, mezi nimi se šlo do zadní části, kde byla kuchyňka a WC, v zadní části přízemí byly schody do 1. patra, kde po levé straně byla zasedací místnost a nějaké kanceláře, které se částečně nacházely nad prosklenými jednacími boxy v přízemí. [ulice] chodby byly 3 velké kanceláře, byly to klasické místnosti. V jednacích boxech byly kancelářské stoly a židle, v každém boxu byl 1 stůl a 3 židle. V zasedací místnosti byl centrální stůl a židle, jejich počet není schopen říct. Ostatní místnosti byly vybavené, ale není schopen říci, čím konkrétně. Neví, jak se mezi sebou účastníci a pan [celé jméno svědka] vypořádali.

18. Ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] a z jeho výpovědi bylo zjištěno, že tento na žádost žalobce vypracoval znalecký posudek za účelem zjištění obvyklé ceny movitého majetku a obvyklé ceny za užívání movitého majetku. Z posudku je zřejmé, že znalec oceňoval 22 ks kancelářských stolů, 10 ks kontejnerů, 17 ks prosklených vitrín, 8 ks prosklených dveří, 7 ks nosných sloupů, 12 ks kancelářských skříní, a to včetně dopravy a montáže. Uvedl, že pro podání posudku má význam mj. určení užitné hodnoty nábytku, odvislé od jeho technických vlastností, provozní spolehlivosti dané jeho bezporuchovostí, životností, dokonalostí konstrukce, jakostí, pečlivostí při výrobě a montáži apod. Předmětné movité věci osobně neprohlížel, neměl je k dispozici, vycházel pouze z fotografií, které mu předložil žalobce. Snažil se movité věci prohlédnout, nikdo ho však do prostor v [příjmení] [příjmení] nepustil. Pokud jde o podklady, vycházel z dokladů, které mu předložil žalobce a jsou uvedeny pod body 1 – 7 na první straně znaleckého posudku – jednalo se o nabídku spol. [právnická osoba] z 27. 1. 2011, z níž plyne cena 8 800 eur bez DPH, o nabídku téže společnosti ze dne 25. 2. 2011, z níž plyne cena 27 490 eur bez DPH, o čestné prohlášení žalobce ohledně objednávky a ceny skříní, fotodokumentaci apod. V rámci výslechu znalec uvedl, že na co nebyla faktura, tak si vyžádal čestné prohlášení od žalobce, že to bylo tak, jak tvrdil. Obvyklou cenu movitých věcí zjistil tak, že vycházel z ceny nových movitých věcí v roce 2011, na to stanovil základní amortizaci a technickou hodnotu a z těchto hodnot vypočítal časovou a obvyklou cenu před vstupem do pronájmu k datu 1. 3. 2014 a to bylo ve výši 678 288 Kč bez DPH. Z těchto 678 288 Kč stanovil procentuální nájemné ve výši 3,2 % za jeden měsíc. Pokud rozloží 3,2 %, tak 0,2 % představuje ekonomické, účetní a písemné vystavování faktur, 2 % činí finanční zisk a 1 % činí tzv. spojené náklady s předmětem pronájmu. Při zisku 2 % je návratnost vložené investice zhruba za 4 roky. Vzhledem k tomu, že v nájemní smlouvě nebylo sjednáno, kdo bude hradit náklady spojené s nájmem, dal je na vrub pronajímatele a dospěl k obvyklé ceně za užívání předmětných movitých věcí ve výši 21 705 Kč bez DPH měsíčně a za období od 1. 3. 2014 do 30. 6. 2017 tak činí obvyklé nájemné 868 200 Kč bez DPH. Čistý zisk z této částky jsou tedy 2 %, ostatní představují náklady spojené s pronájmem. Při vypracování znaleckého posudku a stanovení procentuálního nájemného 3,2 % vycházel z metodiky, se kterou byli znalci seznámeni na Mezinárodní konferenci soudního inženýrství v lednu 2011 v [obec], dále vycházel z toho, že se jedná o pronájem kancelářského nábytku v krajském městě a na místě v [příjmení] [příjmení], který zná každý v [obec] a jeho okolí. V krajských městech, například v [obec], [obec] a [obec] jsou nájmy kancelářského nábytku srovnatelné s nájmem, který stanovil. Podle metodiky se zisková sazba uvádí od 0 – 30 %, režijní sazba je 1 – 4 % a rizikový koeficient je 1 – 5 % z výchozí ceny, která je před vstupem do nájmu. Dospěl k nejnižší možné sazbě, kterou považoval za přiměřenou. [ulice] ceny se mu zdály být poměrně vysoké v porovnání s cenami, které jsou v běžných obchodech, možná to bylo tím, že se jednalo o nábytek na míru. Bližší vyjádření k ceně jednotlivých kusů nábytku je pro něho těžké, z přiložené fotodokumentace nebylo zřejmé, zda se jednalo o nábytek z dubu, masivu apod., kde jsou rozdílné ceny. Ohledně počtu kusů movitých věcí vycházel ze sdělení žalobce a z přiložených faktur. Pokud by se např. ukázalo, že žalobce zaplatil jinou částku, než kterou uvedl, musela by se celá výsledná částka nájmu přepracovat a znalec by zřejmě dospěl k jiným výsledkům.

19. Ze shodných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že pokud jde o nosné sloupy v 1. patře centra, tak tyto byly připevněny ke kolejnicím upevněným pod podlahou. Tyto kolejnice byly zapuštěny do obvodových stěn. Postup byl takový, že se v místě nejprve ukotvily kolejnice, připevnily se k nim nosné sloupy a následně byla položena podlaha. Sloupy byly ukotveny rovněž ke stropu. Do sloupů byly upevněny skleněné vitríny, což byly skleněné plochy, které tvořily stěny jednotlivých kanceláří, a dále skleněné dveře od jednotlivých kanceláří.

20. Ze situačních plánků klientského centra (č. l. 212 – 220) bylo zjištěno, že na těchto jsou žalobcem zaznačeny tužkou jednotlivé věci označené v podané žalobě, kdy na druhé straně těchto plánků jsou vždy obsaženy bližší vysvětlivky. Žalobce ve vysvětlivkách uvádí např. to, že stoly nacházející se v kancelářích účastníků a [celé jméno svědka] nepředstavují předmět řízení, neboť nebyly součástí objednávky ani dodávky [právnická osoba] s. r. o. na výrobu 22 ks stolů.

21. Z cenových nabídek ze dne 27. 1. 2011 a ze dne 25. 2. 2011 a z faktury č. 2012 bylo zjištěno, že tyto byly vystaveny [právnická osoba] s. r. o. pro žalobce a [celé jméno svědka], předmětem nabídky ze dne 27. 1. 2011 byla výroba a montáž přibližně 22 kusů kancelářských stolů a 10 ks kontejnerů za cenu 8 800 eur a předmětem nabídky ze dne 25. 2. 2011 byla výroba a montáž 17 ks prosklených vitrín, 8 ks prosklených dveří a 7 ks nosných sloupů za cenu 27 490 eur, která byla nakonec i vyúčtována fakturou č. 2012 ze dne 3. 1. 2012 se splatností dne 17. 1. 2012. V nabídce z 25. 2. 2011 je uvedeno, že v deklarované ceně není zahrnuta cena skla.

22. Z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], bylo zjištěno, že jím byla zamítnuta žaloba žalobce [právnická osoba] proti žalovaným [celé jméno svědka] a [celé jméno žalobce] o zaplacení 32 988 eur, ve které žalobce uvedl, že žalovaným na základě jejich objednávky v roce 2011 vyrobil a dodal prosklené vitríny, prosklené dveře a nosné sloupy za dohodnutou cenu 27 490 eur, kterou vyúčtoval fakturou splatnou dne 17. 1. 2012 a která žalovanými nebyla uhrazena. [celé jméno žalovaného] nebyl účastníkem sporu. Z odůvodnění rozsudku se mj. podává, že [celé jméno svědka] vypověděl, že co se týká skla, byli s panem [příjmení] domluveni, že jeho dodávku si spolu s [celé jméno žalobce] zajistí a zaplatí u jiného dodavatele a p. [příjmení] poté takto dodané sklo použije při vytvoření díla. Takto učiněnou výpověď potvrdil rovněž [celé jméno žalobce]. V řízení byli dále vyslechnuti svědci, a to mj. [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka] [celé jméno svědkyně]. Svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že každý v centru řešil nábytek do své kanceláře samostatně, kdy i ona objednávala a platila ten svůj. Svědek [příjmení], že si u p. [příjmení] objednával nábytek do své kanceláře a i mu za něj zaplatil. Svědkyně [celé jméno svědkyně] pak rovněž uvedla, že platila za nábytek do své kanceláře, kdy vybrala celkem 15 000 Kč v eurech. Myslela si, že jí p. [příjmení] dá doklad, což se nestalo – vše fungovalo na základě ústní dohody.

23. Z přípisu žalobce adresovaného žalovanému a z předžalobní výzvy ze dne 22. 3. 2017 včetně dodejky bylo zjištěno, že žalobce se pokoušel o smírné řešení sporu, když opakovaně vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení, ten však na tyto výzvy nereagoval.

24. Z dohody o narovnání ze dne 9. 1. 2017 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 8. 2018 včetně podacího lístku ze dne 3. 9. 2018 bylo zjištěno, že dohoda o narovnání byla uzavřena mezi žalobcem a [celé jméno svědka], mezi nimiž existoval sporný nárok z jejich společného podnikání, na základě kterého zůstalo podílové spoluvlastnictví k předmětnému souboru movitých věcí a vznikly pohledávky za žalovaným. Účastníci dohody o narovnání se dohodli, že spoluvlastnictví k předmětnému souboru movitých věcí se ruší a jejich výhradním vlastníkem se stává žalobce a zároveň [celé jméno svědka] postoupí žalobci pohledávku za žalovaným z titulu bezdůvodného obohacení za užívání předmětného souboru movitých věcí. Tuto skutečnost následně [celé jméno svědka] písemně oznámil žalovanému.

25. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 22. 4. 2011 včetně dodatků ke smlouvě bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako pronajímatelem a [celé jméno svědka], žalobcem a žalovaným jako nájemci, kdy předmětem smlouvy bylo přenechání nebytových prostor v budově pronajímatele do nájmu nájemcům za nájemné ve výši 150 000 měsíčně, přičemž nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 5. 2011 do 30. 4. 2021. Dodatkem ke smlouvě ze dne 2. 5. 2013 bylo nejprve sjednáno, že na straně nájemce ze smluvního vztahu odstoupí [celé jméno svědka]. Dodatkem ke smlouvě ze dne 1. 3. 2014 pak bylo sjednáno, že na straně nájemce ze smluvního vztahu odstoupí i žalobce.

26. Z výpisu z živnostenského rejstříku žalobce, žalovaného a [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že všichni jmenovaní jsou v živnostenském rejstříku vedeni jako podnikající fyzické osoby s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.

27. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] [obec a číslo] máje s. r. o. bylo zjištěno, že tato byla do obchodního rejstříku zapsána dne 26. 8. 2014, předmětem jejího podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, jednatelem společnosti je Bc. [celé jméno svědka].

28. Z přípisu ze dne 17. 7. 2018 bylo zjištěno, že nájemní vztah mezi pronajímatelem společností [právnická osoba] a nájemcem [celé jméno žalovaného] byl ukončen výpovědí ke dni 30. 6. 2017 a ke stejnému dni byly pronajaté prostory vyklizeny. Od 30. 6. 2018 se v pronajatých prostorách žádné movité věci [celé jméno žalovaného] ani jiných osob nenacházely. Vztahy související s ukončením nájmu byly mezi společností [právnická osoba] a [celé jméno žalovaného] vypořádány dohodou ze dne 21. 7. 2017.

29. Z výpisu z obchodného registra Okresního soudu [anonymizováno] bylo zjištěno, že [právnická osoba] s. r. o. změnila svou obchodní firmu nejprve na [právnická osoba], následně na [anonymizováno] s. r. o. a nakonec na [právnická osoba]

30. Z předávacího protokolu ze dne 22. 4. 2011 bylo zjištěno, že v tomto protokolu je podrobně popsáno vybavení předmětných prostor [příjmení] [příjmení] v [obec], které byly předmětem nájmu.

31. Z podnájemních smluv ze dnů 16. 10. 2014 a 2. 11. 2015 vč. dodatků bylo zjištěno, že tyto byly uzavřeny mezi žalovaným v pozici nájemce a [právnická osoba] [obec a číslo] máje s. r. o. v pozici podnájemce. Ze smlouvy ze dne 16. 10. 2014 bylo zjištěno, že jí byla podnajata část prostor v [příjmení] [příjmení] vč. zázemí (2 skříněk, 8 židlí, 2 stolů). Ze smlouvy ze dne 2. 11. 2015 pak bylo zjištěno, že jí byla dále podnajata další část prostor, avšak v tomto případě již bez výslovně uvedeného zázemí. Dodatky k uzavřeným smlouvám se v průběhu času měnila výše ujednaného podnájemného.

32. Ze smlouvy o půjčce ze dne 18. 4. 2011 a ze sdělení ze dne 13. 2. 2019 bylo zjištěno, že smlouva o půjčce byla uzavřena mezi [právnická osoba] for [právnická osoba] jako věřitelem a žalobcem jako dlužníkem, předmětem smlouvy byl závazek věřitele půjčit dlužníkovi částku ve výši 200 000 Kč za účelem vytvoření nového klientského centra či kancelářských prostor k činnosti poradce [anonymizováno] podle mandátní smlouvy a závazek dlužníka věřiteli půjčku vrátit v měsíčních splátkách nejpozději do 60 měsíců. Půjčka byla splacena ke dni 1. 5. 2016.

33. Z přehledů plateb [celé jméno žalobce], [celé jméno žalovaného], [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka] a [celé jméno svědkyně], že [celé jméno žalobce] uhradil na nájemném v roce 2011 částku 255 026 Kč, v roce 2012 částku 460 100 Kč a v roce 2013 částku 171 606 Kč, [celé jméno žalovaného] uhradil na nájemném v roce 2011 částku 21 800 Kč, v roce 2012 částku 39 709 Kč a v roce 2013 částku 40 000 Kč, [celé jméno svědka] zaslal na účet [celé jméno žalobce] v roce 2011 celkem 3 platby označené jako nájemné a tisk, [celé jméno svědkyně] zaslala na účet [celé jméno žalobce] v roce 2011 celkem 8 plateb, v roce 2012 celkem 9 plateb a v roce 2013 celkem 2 platby označené jako nájemné a tisk, [celé jméno svědkyně] zaslala na účet [celé jméno žalobce] v roce 2012 celkem 1 platbu, jejíž účel nebyl uveden a v roce 2013 celkem 3 platby označené jako tisk, [celé jméno svědkyně] zaslala na účet [celé jméno žalobce] v roce 2011 celkem 11 plateb, v roce 2012 celkem 12 plateb a v roce 2013 celkem 9 plateb označené jako nájemné a tisk, [celé jméno svědka] zaslal na účet [celé jméno žalobce] v roce 2012 celkem 3 platby a v roce 2013 celkem 4 platby označené jako nájemné a tisk a [celé jméno svědkyně] zaslala na účet [celé jméno žalobce] v roce 2011 celkem 10 plateb a v roce 2012 celkem 21 plateb označených jako nájemné a tisk.

34. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti relevantní pro předmětný spor. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

35. Žalobce a žalovaný začali společně s [celé jméno svědka] v roce 2011 budovat nové klientské centrum finančního poradenství [anonymizováno] v [obec]. K tomuto účelu si na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 22. 4. 2011 pronajali prostory v [příjmení] [jméno] [příjmení], které začali rekonstruovat a vybavovat souborem věcí dodaných [právnická osoba] s. r. o., a to konkrétně stoly, skříněmi, kontejnery, nosnými sloupy, skleněnými vitrínami a skleněnými dveřmi. Cena kancelářských stolů a kontejnerů byla nabídkou ze dne 27. 1. 2011 stanovena na částku 8 800 eur vč. dovozu a montáže, cena prosklených vitrín, dveří a nosných sloupů pak byla nabídkou ze dne 25. 2. 2011 stanovena na částku 27 490 eur vč. dovozu a montáže. Zda byly skleněné vitríny a dveře dodány jmenovanou společností vč. skla anebo bez něho, je nejisté. Na pořízení a úhradě předmětných věcí se vyjma jmenovaných zakladatelů podílely rovněž třetí osoby, a to další manažeři, kteří stáli u zrodu projektu klientského centra a užívali kanceláře v jeho 1. patře, které si sami vybavovali nábytkem, za který zaplatili. Pravděpodobně se pak v určitém rozsahu na úhradách podílel rovněž pronajímatel objektu p. [příjmení], resp. jeho společnost. Ke dni 2. 5. 2013 ukončil svou činnost v klientském centru [celé jméno svědka], který následně dne 9. 1. 2017 uzavřel se žalobcem dohodu o narovnání, kterou bylo jeho spoluvlastnictví k předmětným movitým věcem zrušeno, a jeho podíl byl přenechán žalobci. Ke dni 1. 3. 2014 pak ukončil svou činnost v klientském centru rovněž žalobce. Od 1. 3. 2014 tak předmětné věci užíval pro účely svého podnikání výlučně žalovaný, a to aniž by žalobci či [celé jméno svědka] poskytl jakoukoli náhradu za jejich užívání. Žalobce vyzýval žalovaného k úhradě za užívání movitých věcí, avšak bezvýsledně. Pokud jde o nosné sloupy, tak tyto byly umístěny v 1. patře centra, kde byly připevněny ke kolejnicím upevněným pod podlahou, které byly zapuštěné do obvodových stěn. Postup byl takový, že se v místě nejprve ukotvily kolejnice, připevnily se k nim nosné sloupy a následně byla položena podlaha. Sloupy byly ukotveny rovněž ke stropu. Do sloupů byly upevněny skleněné vitríny, což byly skleněné plochy, které tvořily stěny jednotlivých kanceláří, a dále skleněné dveře od jednotlivých kanceláří 36. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

37. Podle § 2999 odst. 1 věta první občanského zákoníku, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

38. Soud po vyhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech uzavírá, že žaloba není důvodná.

39. Žalobce se domáhá zaplacení bezdůvodného obohacení z toho důvodu, že žalovaný v období od 1. 7. 2014 do 20. 7. 2017 užíval majetek ve spoluvlastnictví účastníků – konkrétně vypočtené movité věci – nad rámec jeho spoluvlastnického podílu. [příjmení] mohl být žalobce s takto koncipovanou žalobou úspěšný, musel by v řízení v první řadě řádně tvrdit a prokázat, že mu svědčí vlastnické, resp. spoluvlastnické právo ke zcela konkrétně specifikovaným věcem. Soud dospěl po provedeném řízení k závěru, že již tento prvotní předpoklad nebyl ze strany žalobce splněn. Z provedených důkazů (svědeckých výpovědí, dokladů vystavených spol. [právnická osoba]) sice skutečně vyplynulo, že účastníci společně s [celé jméno svědka] organizovali rekonstrukci nebytových prostor v přízemí a 1. patře [příjmení] [příjmení], vytvoření klientského centra v daném místě a jeho vybavení nábytkem, potažmo dalšími věcmi dodanými [právnická osoba] s. r. o., nadále však zůstává zcela nejistou struktura vlastnických vztahů k tomuto vybavení, jakož i jeho konkrétní skladba a hodnota. Souhrnně řečeno – žalobce prokázal, že nějaké vybavení bylo pořízeno, již však není absolutně zřejmé jaké konkrétně, kým a v jaké hodnotě.

40. V prvé řadě je třeba uvést, že žalobce po celou dobu řízení setrvává na svém tvrzení, podle něhož veškeré v žalobě vymezené vybavení pořídili výhradně on, žalovaný a [celé jméno svědka], kteří se tak stali jeho podílovými spoluvlastníky, a to s výší podílů určených podle jimi individuálně vynaložených peněžních prostředků. V řízení však bylo bezpečně prokázáno, že min. pokud jde o vybavení jednotlivých kanceláří nacházejících se v 1. patře stoly, skříněmi apod., tak za toto zaplatili jednotliví manažeři, kteří dané kanceláře využívali a kteří se tak stali výlučnými vlastníky příslušného nábytku. V tomto ohledu lze poukázat např. na výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně], která uvedla, že za nábytek do své kanceláře platila částku v eurech, která v přepočtu mohla být cca 20 000 – 30 000 Kč, a že ohledně konkrétních parametrů nábytku osobně jednala se zhotovitelem p. [příjmení]. Když v klientském centru končila, chtěla si nábytek, který zaplatila, vzít s sebou, nebylo jí to však žalobcem nebo žalovaným povoleno, stejně jako jí nebyla ani vyplacena náhrada v penězích. Taktéž potvrdila, že obdobně si vybavení platili všichni, co měli kanceláře nahoře, tj. p. [příjmení], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [anonymizováno], účastníci a [anonymizováno] [celé jméno svědka]. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] se podává, že tento zaplatil za nákup vybavení do své kanceláře cca 1 000 eur a že se na nákupu vybavení v začátcích centra podíleli všechny zakládající osoby, tj. p. [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [příjmení], [celé jméno svědka] [anonymizováno]. Svědkyně [celé jméno svědkyně] v daném ohledu uvedla, že za nábytek do své kanceláře v 1. patře zaplatila 20 000 – 30 000 Kč p. [celé jméno svědka], tento nábytek byl jejím vlastnictvím a sama ohledně něho jednala s dodavatelem p. [příjmení] (např. si sama navrhla skříňku apod.). Svědek [celé jméno svědka] ve své výpovědi uvedl, že na vybavení klientského centra předával [anonymizováno] [celé jméno svědka] částku 650 eur a když poté z centra odcházel, chtěl si nábytek ze své kanceláře odvézt, neboť ho z nějakého důvodu považoval za svůj vlastní. Svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že za nábytek do své kanceláře zaplatila částku 35 000 Kč, konkrétně zaplatila za 2 skříně, psací stůl a křeslo. Zpočátku fungovalo v [příjmení] [příjmení] celkem 8 obchodních skupin, každá měla svého manažera, který si vybavoval svoji kancelář a zaplatil určitou částku na pořízení vybavení movitými věcmi. Výše zaplacené částky byla různá, závisela na konkrétním vybavení kanceláře konkrétním nábytkem. Má za to, že nábytek, který zaplatila, byl její. V řízení dále vypovídal rovněž svědek [příjmení], majitel společnosti [právnická osoba], který uvedl, že v 1. poschodí byly nainstalovány prosklené vitríny, u kterých neví, kdo za ně platil – zda svědek nebo účastníci, a dále se tam nacházelo 8 ks prosklených dveří, které platil svědek. Svědek [celé jméno svědka] – jednatel společnosti [příjmení] [obec a číslo] máje s. r. o. dále uvedl, že poté, co byl rozšířen podnájem prostor k podnikání jmenované společnosti i o místnosti v 1. patře hotelu, tak do těchto byl již pořizován vlastní nábytek. Ze všech takto podaných výpovědí je zřejmé, že tvrzení žalobce o tom, že spoluvlastníky veškerého v žalobě označeného vybavení jsou pouze účastníci, resp. účastníci a [celé jméno svědka], nemůže obstát, neboť bylo prokázáno, že min. část tohoto vybavení se nachází ve vlastnictví jiných osob. Žalobce ani přes poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytnuté mu u jednání dne 8. 4. 2022 nedoplnil svá skutková tvrzení dostačujícím způsobem, tedy tak, aby bylo zřejmé, které konkrétní věci označené v žalobě se nacházejí v jeho vlastnictví (resp. spoluvlastnictví) a které tyto věci se nacházejí ve vlastnictví jiných osob, stejně jakož ani neoznačil potřebné důkazy k prokázání takto doplněných tvrzení. Provedl-li žalobce v rámci svých podání pouhý prostý početní úkon spočívající v ponížení pořizovacích cen nábytku o částky uhrazené svědky [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka], nepostavil tím v žádném případě najisto otázku vlastnictví (je pak navíc zřejmé, že tento odečet provedl v neúplné výši, když na pořízení nábytku se dle výsledků dokazování podílely i další osoby). Bylo přitom výhradně věcí žalobce – měl-li v úmyslu domáhat se nároků z titulu bezdůvodného obohacení za užívání jeho majetku – aby si vedl jeho řádnou evidenci, evidenci vlastnických vztahů k němu podpořených konkrétními nabývacími tituly, soupis jednotlivých úhrad provedených třetími osobami apod. Pokud tak nečinil a je nyní v tomto řízení v důkazní nouzi, jde tato skutečnost plně k jeho tíži. V neposlední řadě je pak nutno poukázat v daném ohledu na to, že zůstává otázkou, zda se část vybavení – nosné sloupy, skleněné vitríny a dveře – nestala pevným zabudováním v místě součástí stavby hotelu, a tedy i vlastnictvím jeho majitele, kdy ze shodných tvrzení účastníků vyplynulo, že nosné sloupy byly pevně ukotveny do obvodových stěn i stropu budovy a do nich pak byly napevno zabudovány rovněž předmětné vitríny a dveře.

41. Nejedná se však o jedinou nesrovnalost, kterou se žalobci ani přes poučení soudu dle § 118a odst. 1, 3 nepodařilo v řízení odstranit. Dalším nezbytným předpokladem pro vyhovění podané žalobě je, že se žalobci podaří zcela konkrétním způsobem specifikovat předmět svého vlastnictví, tzn. konkrétní počet věcí, jejich parametry a obvyklou cenu, neboť bez toho logicky nelze určit ani výslednou hodnotu za užívání takového majetku. Žalobce opírá svá tvrzení v tomto směru krom účastnických a svědeckých výpovědí např. o situační plánky klientského centra (č. l. 212-220 spisu), podklady od [právnická osoba] s. r. o. (cenové nabídky, fakturu), znalecký posudek znalce [celé jméno znalce] apod. Z doložených situačních plánků se však podává (viz č. l. 212 a 213), že mezi oněch 22 ks stolů, za jejichž užívání je žádána náhrada, nemají spadat např. stoly v kancelářích účastníků a [celé jméno svědka], ačkoli i tyto byly dle tvrzení žalobce předmětem dodávky ze strany jmenované společnosti (žalobce k výzvě soudu u posledního jednání výslovně uvedl, že spol. [právnická osoba] dodávala kompletně veškeré vybavení do klientského centra). Z nabídky dané společnosti ze dne 27. 1. 2011 se dále např. podává, že cena 8 800 eur je vyčíslena za dodání přibližně 22 ks stolů a 10 ks kontejnerů. Z uvedených skutečností je zřejmé, že v tuto chvíli není postaveno najisto ani to, jaký finální počet stolů byl ze strany uvedené společnosti nakonec dodán, za jakou částku a které tyto konkrétní stoly mají představovat předmět řízení. Pokud jde dále o parametry jednotlivých kusů nábytku zahrnutých do žaloby, které jsou samozřejmě podstatné pro jeho řádné ocenění, tyto nebyly žalobcem dostatečným způsobem ani tvrzeny, natož prokázány. Tvrdí-li žalobce, že obvyklá cena stolů, kontejnerů, sloupů, vitrín a dveří činí 8 800 eur + 27 490 eur (tj. částky obsažené v cenových nabídkách spol. [právnická osoba]), přehlíží, že tyto částky představují toliko smluvně sjednanou cenu za dané vybavení, navíc vč. dopravy a montáže, a že částka 27 490 eur je navíc výslovně určena bez zahrnutí ceny skla. Z daných podkladů lze tedy pro účely stanovení obvyklé ceny věcí vycházet jen stěží. Pokud jde pak o obvyklou cenu dodaných skříní ve výši 5 498 eur, tato nebyla v řízení prokázána jediným relevantním důkazem. Za dané situace budou jen těžko použitelné rovněž závěry znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce], který takto žalobcem tvrzenou, leč neprokázanou cenu vybavení automaticky převzal jako cenu obvyklou, z níž následně vypočetl konkrétní výši bezdůvodného obohacení.

42. Lze uzavřít, že ve věci panuje natolik vysoká míra nejistoty ohledně de facto všech skutečností rozhodných pro posouzení věci, že soudu nezbývá než uzavřít, že žalobce neunesl břemena tvrzení ani důkazní, která jej v řízení tížila, a že jeho žalobě nelze z uvedeného důvodu ani zčásti vyhovět. Tato byla proto v plném rozsahu zamítnuta.

43. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl v řízení plně úspěšný a žalobce byl tím, kdo z procesního hlediska zavinil všechna částečná zastavení řízení. Žalovanému proto náleží plná náhrada nákladů řízení ve výši 268 777 Kč, kterou je žalobce je povinen zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Tato náhrada sestává z odměny advokáta za 16,5 úkonů právní služby po 11 180 Kč – počítáno z tarifní hodnoty 720 000 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne 2. 6. 2020, účast u jednání soudu ve dnech 10. 9. 2018, 12. 10. 2018, 12. 11. 2018 – jednání trvalo více jak 2 hodiny, 16. 1. 2019, 12. 4. 2019, 10. 5. 2019 – jednání trvalo více jak 2 hodiny, 2. 7. 2019, 22. 8. 2019, 24. 2. 2020, 4. 6. 2020, 16. 7. 2020, 24. 8. 2020 a 31. 8. 2020 ve výši ½ za účast při vyhlášení rozsudku), z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 10 540 Kč – počítáno z tarifní hodnoty 554 887 Kč (vyjádření k odvolání žalobce ze dne 9. 2. 2021, účast u jednání odvolacího soudu dne 22. 6. 2021), z odměny advokáta za 1 úkon právní služby po 10 580 Kč – počítáno z tarifní hodnoty 568 220 Kč (účast u jednání soudu dne 8. 4. 2022), to vše dle § 7 bodu 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., z náhrady hotových výdajů ve výši 6 000 Kč za 20 úkonů právní služby (viz shora) po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 46 647 Kč, neboť zástupce žalovaného osvědčil, že je plátcem DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud naopak nepřiznal žalovanému náhradu za 2 vyúčtované úkony právní služby spočívající v jednáních s klientem přesahujících 1 hodinu ve dnech 1. 6. 2018 a 6. 6. 2018, neboť tyto podřadil pod úkon převzetí a přípravy zastoupení.

44. O nákladech řízení, které vznikly státu vyplacením svědečného ze státních prostředků svědkyni [příjmení] [celé jméno svědkyně] ve výši 2 586 Kč, rozhodl soud v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledků řízení tak, že tyto náklady řízení je povinen zaplatit žalobce na účet Okresního soudu v Olomouci ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.